Arabská guma: Všestranná přírodní látka s bohatou historií

Arabská guma je klovatina získávána z mízy některých druhů akácií, konkrétně z akácie senegalské (Acacia senegal) a akácie arabské (Acacia seyal). Tyto stromy rostou v Severní Africe, přičemž hlavním producentem je Súdán, který dodává 50 % světové poptávky v množství 50 000 až 60 000 tun. V minulosti pokrýval Súdán 85-90 % poptávky. Dalšími producenty jsou Čad, Senegal a Nigérie. Akáciová guma ze subsaharské Afriky má dlouhou historii jako ceněný exportní artikl. Vyvážená guma pocházela z pásu akáciových stromů, které kdysi pokrývaly velkou část oblasti Sahelu, jižního okraje Saharské pouště, jež se táhne od Atlantského oceánu po Rudé moře. Dnes se hlavní populace akácií produkujících gumu nachází v Mauritánii, Senegalu, Mali, Burkině Faso, Nigeru, Nigérii, Čadu, Kamerunu, Súdánu, Eritreji, Somálsku, Etiopii, Keni a Tanzanii.

Akácie jsou naříznuty tak, že se z kůry odstraní drobné části, ze kterých pak guma vytéká. Tradičně arabskou gumu sklízeli polokočovní pastevci v rámci svého cyklu transhumance (sezónního přesunu stád). Akáciová guma zůstává jedním z hlavních exportních artiklů několika afrických zemí, včetně Mauritánie, Nigeru, Čadu a Súdánu.

V minulosti, již ve starém Egyptě, byla arabská guma (známá jako kami) používána pro balzamování mrtvých. V dílech anglického dramatika Williama Shakespeara, nizozemského básníka Jacoba Catse a dalších evropských básníků 13. až 17. století představovala arabská guma „ušlechtilý Orient“. Na počátku 20. století se používala v piktorialismu ve fotografických ušlechtilých tiscích.

V roce 1445 zřídil princ Jindřich Mořeplavec obchodní stanici na ostrově Arguin (u pobřeží dnešní Mauritánie), která obstarávala akáciovou gumu a otroky pro Portugalsko. Po spojení portugalské a španělské koruny v roce 1580 se Španělé stali dominantní silou podél pobřeží. V roce 1638 je však nahradili Nizozemci, kteří jako první začali využívat obchod s akáciovou gumou. Tato guma, produkovaná akáciemi z oblastí Trarza a Brakna, byla považována za kvalitnější než ta dříve získávaná v Arábii. Do roku 1678 Francouzi vytlačili Nizozemce a založili trvalé osídlení v Saint-Louis, u ústí řeky Senegal. Akáciová guma se stala klíčovým materiálem v textilním tisku, což mělo zásadní význam pro předindustriální ekonomiky Francie, Velké Británie a dalších evropských zemí.

Během 18. a 19. století byla akáciová guma hlavním vývozním artiklem z francouzských a britských obchodních kolonií v dnešním Senegalu a Mauritánii. Západní Afrika se v 18. století stala jediným světovým dodavatelem akáciové gumy. Její export z francouzské kolonie Saint-Louis se v 30. letech 19. století zdvojnásobil. Hrozba obcházení Saint-Louis a jeho daní, když by se guma dodávala britským obchodníkům v Portendicku, nakonec přivedla emirát Trarza do přímého konfliktu s Francouzi. V 20. letech 19. století Francouzi zahájili Franco-Trarzanskou válku v roce 1825. Nový emír Muhammad al-Habib uzavřel dohodu s královstvím Waalo, jižně od řeky. Výměnou za ukončení nájezdů na území Waalo si emír vzal dědičku Waalo za manželku. Perspektiva, že Trarza ovládne obě břehy Senegalu, ohrožovala bezpečnost francouzských obchodníků, a Francouzi reagovali vysláním velké expediční síly, která Muhammadovu armádu rozdrtila.

Od 50. let 20. století dominuje globální nabídce akáciové gumy Súdán. Na začátku 21. století pocházelo asi 70 % světové produkce ze Súdánu, přičemž přibližně 5 milionů Súdánců (více než 10 % populace) bylo přímo nebo nepřímo závislých na obchodu s touto surovinou. Po tržních reformách v roce 2019 vykazovaly oficiální údaje, že Súdán exportoval přibližně 60 000 tun akáciové gumy v roce 2022. Přesné údaje jsou však obtížně dostupné, protože část produkce pochází z těžko přístupných oblastí. Před reformami byl obchod s akáciovou gumou silně kontrolován súdánskou vládou a v některých obdobích byla jeho důležitost na globálním trhu používána jako páka proti ostatním zemím. Od konfliktu v Súdánu v roce 2023 byl export akáciové gumy přerušen, což způsobilo pokles její ceny v Súdánu kvůli omezené schopnosti produkt vyvážet.

Složení a vlastnosti arabské gumy

Arabská guma je dobře stravitelná směs polysacharidů a glykoproteinů. Její hlavní složkou je biopolymer arabinogalaktan, který je složen z monosacharidů arabinózy a galaktózy. Arabská guma má silný svíravý účinek a obsahuje taniny, sliz a flavonoidy.

Ve studené vodě se arabská guma rozpouští jen zvolna v hustý, silně lepivý roztok v poměru 1 : 2. Tenká vrstva rozpuštěné arabské gumy usychá v bezbarvý, jako sklo lesklý a tvrdý povlak, který lze vodou opět snadno rozpustit. V suchém prostředí je velmi stálá, nežloutne, nezakaluje se a nezvětrává, je však velmi křehká, a proto je nutno přidávat k ní změkčovadla (glycerin, glukózu nebo cukr). Roztoky arabské gumy rychle kyselejí a plesnivějí.

Využití arabské gumy

Arabská guma má široké využití v potravinářství, lékařství a průmyslu.

Potravinářství

V potravinářství se arabská guma používá jako stabilizátor, zahušťovadlo, emulgátor a zvlhčující látka. Většinou působí v kombinaci s jinými gely. Využívá se především při výrobě cukrovinek, neboť snižuje tvorbu cukerných krystalů a na povrchu způsobuje hladký a lesklý film. Toho se využívá i při výrobě cukrových polev na pekařské výrobky nebo u čokoládových výrobků a v sýrech. Jako zahušťovadlo se používá do želé, žvýkaček a různých polev. Stabilizuje emulze obsahující vodu a olej (fáze se od sebe neoddělí) a stejný účinek má i u pěny v nápojích typu Coca Cola a v pivu. Ve zmrzlinách a mražených krémech tvoří malé krystalky a tím se dosáhne správné konzistence. V dietních nápojích slouží jako zdroj rozpustné vlákniny a v práškových nápojích působí jako nosič a stabilizátor aroma. Můžeme ho nalézt také v cereálních sušenkách, nízkokalorických dressincích, majonézách, v pomazánkách, nízkotučných jogurtech, vanilkových prášcích, mražených výrobcích a ve zpracovaném mase.

Lékařství a farmacie

V lékařství se arabská guma využívá jako plnivo a zahušťovadlo v zubním lékařství, při výrobě léčiv (potahování dražé). Prokázalo se, že může snižovat hladinu cholesterolu a může mít blahodárný vliv na střevní mikroflóru. Arabská guma se v žaludku nerozkládá, ale v tlustém střevě se fermentuje na řadu mastných kyselin s krátkým řetězcem. Je bohatým zdrojem vlákniny. Ve farmaceutickém průmyslu se využívá jako bezpečného zahušťovadla, emulgátoru a stabilizátoru.

Průmyslové využití

Arabská guma se používá jako lepidlo na poštovních známkách a papírcích k balení tabáku či marihuany. V malířství slouží jako součást klovatiny nebo fixativu. V akvarelu se čistá arabská guma používá pro vykrývání světlých ploch. Lze ji použít na vykrývání i separaci barev od tiskové matrice v litografii. Roztok používaný na litografické kameny má být hustší než ten, který bychom použili na hliníkové matrice. Na separaci hliníkové matrice použijeme roztok do kterého jsme přidali kyselinu fosforovou a kyselinu octovou. Dále se využívá v kosmetickém průmyslu (např. pleťové masky, pleťová mléka, laky na vlasy, pudřenky).

Příprava a použití v umění

Pro výrobu lepidla je ideální poměr jedna část arabské gumy na dvě části vody. Pro přípravu roztoku je třeba vařit vodu (nebo použít destilovanou) a zchladit ji na 60°C, pak přidat gumu. Pokud pracujeme s arabskou gumou v prášku, je třeba ji přidávat pomalu, aby netvořila hrudky.

V rámci projektu "Restaurování iluminovaných rukopisů" NK v Praze proběhla praktická výuka v Fachhochschule Koeln, kde byla zkoumána i arabská guma jako pojivo pro pigmenty. Zde bylo zjištěno, že každé barvivo bylo naneseno v jednom vzorku bez pojiva a v druhém s arabskou gumou. Pokud bylo barvivo sráženo na křídě, bylo pak naneseno jako třetí vzorek stejné barvy. Pigmenty byly vždy míseny s pojivem. Po uschnutí byly vzorky svisle rozstříhány, takže každý proužek reprezentoval všechny použité barvy.

Při fixaci barevné vrstvy je třeba znát techniku malby a rozlišovat akvarel, kvaš a jiné typy maleb. V případě kvaše je barva málo pojená a díky lomu světla je barva matová, někdy může mít trochu charakter pastelu. Při použití fixačního prostředku dochází ke změně indexu lomu světla a tím i ke změně barevné vrstvy, většinou ztmavnutí. Nároky na fixativum jsou rychlé pronikání, rychlé usychání, upevnění částic mezi sebou a k podložce, fixativum nesmí mít vysoké povrchové napětí, mělo by být reversibilní. Tyto požadavky je možné zajistit snad kromě reversibility. Nejde ani tak o nemožnost odstranění fixativa z hlediska chemického jako z hlediska technického, či mechanického. Proto je uplatnění konzervačního zásahu fixace nutné velmi dobře zvažovat. V některých případech lze použít metodu opětovné aktivace původního pojiva navlhčením a zatížením. To však není možné u barvy, kde byla použita arabská guma a proběhla irreversibilní dehydratace. Fixaci barevné vrstvy je možné provádět třemi základními technikami: pomocí štětce, aerosolem (vyráběným ultrazvukovým rozprašovačem) nebo pomocí dávkovacího přístroje. Jako nejvhodnější se projevila vyzina s tragantem.

Zdraví prospěšné účinky a potenciální nežádoucí účinky

Arabská guma je bohatým zdrojem vlákniny a kromě širšího využití v potravinářském a farmaceutickém průmyslu jako bezpečného zahušťovadla, emulgátoru a stabilizátoru má širokou škálu zdraví prospěšných účinků, které byly prokázány řadou studií in vitro i in vivo. Prokázalo se, že může snižovat hladinu cholesterolu a může mít blahodárný vliv na střevní mikroflóru.

Při běžných dávkách používaných v potravinách nejsou známy nežádoucí účinky, je považována za bezpečnou látku. Ve vysokých koncentracích může způsobovat nadýmání a projímavé účinky. Váže některé minerální látky (hořčík a vápník) a tím může dojít k horšímu vstřebávání těchto látek. U citlivých jedinců může při styku s touto látkou dojít k alergické reakci (senná rýma, ekzém, astma).

V České republice (a celé EU) je použití arabské gumy povoleno v nezbytném množství do všech potravin. Z dětské výživy se může v omezeném množství použít do příkrmů.

tags: #arabska #guma #bakalarska #prace