Andrej Babiš (* 2. září 1954 Bratislava) je český politik a podnikatel slovenského původu, v letech 2017-2021 a znovu od roku 2025 předseda vlády České republiky.
V souvislosti s postavením svého otce strávil Babiš část svého dětství a mládí ve Francii a ve Švýcarsku. Většinu dětství prožil na Slovensku, ale první třídu absolvoval v Paříži, jeden rok gymnaziálních studií v Ženevě ve Švýcarsku. Na švýcarském gymnáziu Babiš nakonec vychodil pouze jeden ročník, protože posléze onemocněl trombocytopenií a musel být hospitalizován. Po maturitě byl Babiš přijat na Obchodní fakultu Vysoké školy ekonomické (VŠE, dnes Ekonomická univerzita) v Bratislavě. Sám Babiš pro tuto školu velké uznání neměl, připadala mu natolik nenáročná, že se prý nudil. V září 2013 v předvolebním videorozhovoru hnutí ANO řekl: „Byla to lehká škola. Učili nás o dva roky starší kolegové.“ Andrej Babiš na rozdíl od většiny mužských absolventů po vysoké škole ze zdravotních důvodů nestrávil rok na vojně.
Po studiích na tehdejší bratislavské Vysoké škole ekonomické začal pracovat v podniku zahraničního obchodu Chemapol. V roce 1980 se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ). Po promoci tak 1. listopadu 1978 nastoupil do podniku zahraničního obchodu (PZO) Chemapol Bratislava, který se k 1. lednu 1980 přejmenoval na Petrimex. Petrimex byl tzv. nomenklaturním podnikem, což znamenalo že byl pro tehdejší režim významný, a proto v něm bylo obsazování vedoucích funkcí řízeno ÚV KSČ. Na podzim 1985 byl Babiš vyslán do marockého hlavního města Rabatu, aby se stal československým obchodním delegátem. Babiš měl v Maroku výrazně vyšší příjem než v Československu, navíc v cizí měně. Měl diplomatický pas, což bylo pro obchodního delegáta neobvyklé. Žil ve čtvrti s ostrahou a život v subtropech (slunné počasí, blízkost moře) se mu velmi líbil. Vybudoval si rozvinutou síť obchodních známostí, mimo jiné díky sportovním úspěchům své dcery, která několikrát vyhrála mistrovství Maroka v tenisu do dvanácti let.
První podstatné peníze pro budoucí podnikání získal Babiš jako obchodní zástupce již před listopadem 1989 v Maroku. S Lubomírem Šidalou působil Babiš od roku 1985 jako obchodní delegát podniku zahraničního obchodu Petrimex. Podle svého tvrzení si Babiš tehdy odkládal měsíčně 300 dolarů a sbíral tenisové míčky za 5 korun na hodinu. Podle svědectví Šidaly ukládal Babiš v roce 1990 nezdaněné peníze získané na provizích za obchody pro československý stát na tajný účet v Lichtenštejnsku. Aby se vyhnul kontrolám na hranicích, využíval diplomatický pas, který získal již před rokem 1989.
Po rozpadu ČSFR pobýval v Praze, kde založil Agrofert jako dceřinou firmu slovenského Petrimexu, v němž předtím pracoval. V květnu 1995 Agrofert za nejasných okolností převzal prostřednictvím nedlouho předtím založené švýcarské společnosti O.F.I. Z Agrofertu se pod jeho vedením postupně stal významný agrochemický holding, do něhož se zařadilo kolem 250 firem. V červnu 2013 se součástí holdingu stal i mediální dům MAFRA, vydávající mimo jiné celostátní deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny.
V současnosti je Agrofert akciovou společností a největším českým zemědělským, potravinářským a chemickým holdingem. Holdingová společnost ovládá více než 230 právně samostatných společností, zejména v České republice a na Slovensku, jejich konsolidované tržby dosáhly v roce 2012 téměř 132,5 miliard Kč. Společnost patří mezi největší firmy v České republice, zde vlastní nebo má v nájmu 57 tisíc hektarů zemědělské půdy (0,7 procenta území České republiky nebo 1,6 procenta veškeré zemědělské půdy). Společnost vlastní a řídí Andrej Babiš. Do portfolia Agrofertu patří kromě chemické výroby, potravinářských podniků a zemědělské výroby také vydavatelská firma AGF Media a. s., od června 2013 také Agrofert vlastní velký mediální koncern MAFRA a. Agrofert má pobočku na Slovensku. Zahrnuje také společnosti v Maďarsku, Polsku, Nizozemsku a Německu. V posledně jmenované zemi je to mimo jiné velký chemický závod SKW Piesteritz ve městě Lutherstadt Wittenberg ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, který je největším producentem umělých hnojiv v Německu. Od února 2013 je součástí koncernu také velkopekárna Lieken, která má šest výroben (původně dvanáct) a její sídlo bylo v roce 2018 přeneseno z Weissenfel...
V roce 1992, když bylo jasné, že se Václav Klaus a Vladimír Mečiar domluvili na rozdělení Československa, navrhl Babiš zřízení kanceláře Petrimexu v Praze.
Koncem roku 2011 založil občanskou iniciativu nazvanou Akce nespokojených občanů, z níž později vzniklo politické hnutí ANO 2011. V srpnu 2012 se stal prvním předsedou hnutí. Ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2013 hnutí obsadilo druhé místo za ČSSD se ziskem 18,65 % hlasů. Sám Babiš byl v říjnu 2013 zvolen poslancem Parlamentu České republiky a v lednu 2014 byl jmenován vicepremiérem a ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky. Při dalších volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 hnutí ANO zvítězilo a získalo 78 poslaneckých mandátů. Andrej Babiš jako předseda hnutí a stranický lídr středočeské kandidátky byl opět zvolen poslancem. Prezident Miloš Zeman jej 31. října pověřil jednáním o sestavení nové vlády a 6. prosince jej jmenoval premiérem. Vláda však v lednu 2018 nezískala důvěru Poslanecké sněmovny a podala demisi, v níž vládla dál. Prezident Zeman jej v červnu 2018 jmenoval premiérem podruhé a následně i jeho druhou vládu.
V září 2017 a lednu 2018 byl, již jako poslanec, opakovaně vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání kvůli kauze Čapí hnízdo. V září 2019 bylo Městským státním zastupitelstvím v Praze stíhání proti všem obviněným zastaveno. Podle zdůvodnění tohoto rozhodnutí farma v době podání žádosti splňovala podmínky dotace, tudíž k žádnému protiprávnímu jednání nedošlo. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman byl však oprávněn rozhodnutí pražských státních zástupců zrušit a obnovit trestní stíhání, což v případě Andreje Babiše a další obviněné učinil. Dne 21. 3. 2022 byla na Andreje Babiše a Janu Nagyovou podána obžaloba k Městskému soudu v Praze. Oba obžalovaní byli dne 9. ledna 2023 a 14. února 2024 zproštěni obžaloby, neboť soud dospěl k závěru, že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Podle zveřejněných dokumentů pocházejících z archívu slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN), byl Andrej Babiš od 12. listopadu 1980 evidován jako důvěrník Státní bezpečnosti (StB) pod číslem 25085 a 11. listopadu 1982 v bratislavské vinárně U obuvníka měl za přítomnosti kpt. Rastislava Mátraye a por. Júliuse Šumana podepsat vázací akt, čímž se stal agentem StB s krycím jménem „Bureš“. Registrován byl u Oddělení kontrarozvědné ochrany československého zahraničního obchodu Odboru na ochranu ekonomiky Správy kontrarozvědky v Bratislavě (1. oddělení III. odboru XII.). Státní bezpečnost vedla Babiše jako svého agenta do roku 1985, kdy jej PZO Petrimex vyslal dlouhodobě do Maroka; s příslušníky StB se za uvedené období setkal celkem sedmnáctkrát. Krycí jméno „Bureš“ figuruje nejméně ve dvou dalších svazcích StB - jednak ve spisu „Oko“, kde je „Bureš“ nejméně dvakrát zmíněn jako autor hlášení určených pro tuto organizaci, a jednak ve spisu „Voják“, v němž figuruje jako opakovaný návštěvník konspiračního bytu.
Babiš v roce 2011 v pořadu Show Jana Krause řekl, že dělal zápisy o všech schůzkách s cizinci a informoval o jejich obsahu a průběhu „normální StB“ (což dle něj nebyla „hnusná StB, která utlačovala lidi, že nemohli cestovat, nemohli studovat“). Takto například Babiš oznámil uplácení manažerů Petrimexu a Chemapolu rakouskou firmou, což byl pro StB podnět pro prošetřování.
Dne 26. června 2014 Okresní soud Bratislava I nepravomocně rozhodl, že je Andrej Babiš ve svazcích StB evidován neoprávněně. Soudkyně v odůvodnění rozhodnutí uvedla: „Soud neměl za prokázané, že navrhovatel vědomě spolupracoval se Státní bezpečností a že byl jejím agentem“. Ústav paměti národa se proti rozhodnutí odvolal. Odvolací soud původní rozsudek koncem června 2015 potvrdil. ÚPN proti tomuto rozhodnutí podal v listopadu 2015 dovolání k slovenskému Nejvyššímu soudu, neboť se domníval, že rozhodnutí nižších instancí bylo založeno na nezákonných důkazech. Nejvyšší soud Slovenské republiky ovšem v únoru 2017 rozhodl v neprospěch ÚPN. ÚPN následně podal proti rozhodnutí stížnost k slovenskému Ústavnímu soudu, který 12. října 2017 předchozí rozhodnutí soudů zrušil vzhledem k procesním vadám a vrátil případ krajskému soudu v Bratislavě. Napadeno bylo to, že žalovanou stranou ve sporech o evidenci osob StB neměl být Ústav paměti národa, jak dovozovaly slovenské obecné soudy, i nezbavení mlčenlivosti tří bývalých členů StB, z čehož měla vyplývat nezákonnost výpovědí. V ústním komentáři nálezu také zaznělo, že příslušníci StB byli v této věci nedůvěryhodní, když svou činností spoluprosazovali komunistický režim v Československu. Dne 30. ledna 2018 Krajský soud v Bratislavě rozhodl v souladu s rozsudkem Ústavního soudu a zamítl žalobu Andreje Babiše na Ústav paměti národa. Nejpozději počátkem března téhož roku podal Babiš proti pravomocnému rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu. To bylo zamítnuto a Babiš uvedl, že hodlá Slovensko žalovat u Evropského soudu pro lidská práva. Tento úmysl Babiš dle svých slov už oznámil slovenskému premiérovi Peterovi Pellegrinimu. Slovenská ministerstva vnitra, zahraničí a spravedlnosti avizovala, že v případě žaloby budou Slovensko před evropským soudem hájit. Babiš skutečně 14. června 2018 podal k soudu stížnost na Slovenskou republiku, soud však 20. V dubnu 2018 zažaloval Andrej Babiš o milión eur slovenský deník Nový Čas a bývalého příslušníka československé Státní bezpečnosti (StB) Jána Sarkocyho, jehož rozhovor deník zveřejnil. Ten Babiše označil za vědomého spolupracovníka StB a měl tak podle Babiše o něm vytvářet úmyslně „nepravdivý obraz vypočítavého, nečestného člověka“. Koncem listopadu 2019 slovenský Ústavní soud částečně vyhověl Babišově stížnosti, zrušil rozsudky nižších soudů a vrátil věc zpět ke projednání Krajskému soudu v Bratislavě s tím, že soudy se nevypořádaly s otázkou, kdo má být žalovanou stranou v předmětném sporu. Podle slovenského Ústavního soudu verdikty nižších soudů porušily Babišovo právo na soudní ochranu i právo na spravedlivý soud podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Soud naopak odmítl část stížnosti, kde si Babiš stěžoval, že byla porušena jeho práva na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a na ochranu jména, stejně jako právo na ochranu před neoprávněným zásahem do soukromého a rodinného života. Dne 14. června 2022 senát Krajského soudu v Bratislavě v obnoveném líčení zamítl žalobu Babiše proti ÚPN na údajně neoprávněnou evidenci jako agenta StB. Soud svůj verdikt v souladu s předchozím rozhodnutím Ústavního soudu odůvodnil tím, že případnou žalovanou stranou neměl být Ústav paměti národa, nýbrž ministerstvo vnitra. Vůči soudnímu verdiktu se již nelze odvolat. Je možné využít jen mimořádný opravný prostředek.
Specifický idiolekt Andreje Babiše je odborně považován za formu češtiny, tedy přepínání jazykových kódů češtiny a slovenštiny či jejich fúze v jedné promluvě. Sám Babiš tuto situaci reflektoval slovy: „Já už neumim ani po česky, ani po slovensky pořádně.“ V případě vývoje Babišovy češtiny se projevila, jak je obvyklé u dospělých, tzv. fosilizace, tj.
Andrej Babiš o svém otci uvedl, že „nikdy nebyl žádný komunistický prominent“. Nezastával vysoké funkce v komunistické straně, nicméně působil ve funkcích, k nimž potřeboval schválení orgány KSČ. Otec Ing. Štefan Babiš (1922-2002) vystudoval Vysokou školu ekonomickou (VŠE, dnes Ekonomická univerzita) v Bratislavě a většinu života pracoval jako vedoucí pracovník zahraničního obchodu. Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927-2008), také vystudovala bratislavskou VŠE, manželova vytíženost a pracovní pobyty v zahraničí jí však přisoudily skromnější roli.
Od 70. let byla Babišovou manželkou spolužačka z gymnázia a později lékařka Beata (Beatrice) roz. Adamovičová. Mají spolu dceru Adrianu a syna Andreje. Manžel dcery Adriany Martin Bobek pracuje ve společnostech Agrofertu. Syn Andrej pracoval jako dopravní pilot. Dcera Adriana působila ve statutárních orgánech Babišovy Imoby i společnosti Farma Čapí hnízdo. Od 90. let Babiš žije s o 20 let mladší Monikou (roz. Herodesovou), která byla dlouhou dobu jeho družkou. S ní má dvě děti, dceru Vivien a syna Frederika.
