Historie pedagogické diagnostiky

Pedagogická diagnostika je komplexní proces, jehož cílem je poznávání, posuzování a hodnocení vzdělávacího procesu. Je to pedagogická disciplína, která se zabývá objektivním posuzováním a hodnocením podmínek a průběhů ve výchově vzdělávacím procesu. Vytváří podklad pro potřeby pracovníků v institucích zabývajících se vzděláváním (např. školy, dětské domovy atd.). Úkolem pedagogické diagnostiky je rozpoznat určitý stav, stanovení jeho příčin a navržení výchovných opatření. Úkolem pedagogické diagnostiky je shromáždit informace o vědomostech, dovednostech či návycích žáka. Produktem diagnostiky je diagnóza, na základě které jsou navrhnuta opatření.

Pedagogická diagnostika je na první pohled neviditelný proces, který však zásadně formuje podobu vzdělávání i život dětí. Umožňuje rozpoznat jejich silné i slabší stránky, porozumět jejich chování a hledat cesty, jak jim učení usnadnit. Odpovědi na tyto otázky přináší pedagogická diagnostika. Jde o citlivý proces, který pomáhá rozpoznat silné stránky dítěte i překážky, které mu stojí v cestě.

Charakteristické rysy pedagogické diagnostiky

Pedagogická diagnostika je disciplína, která se zabývá poznáváním, posuzováním a hodnocením žáků i samotného vzdělávacího procesu. Cílem tohoto odborného postupu je poznat dítě v celé jeho komplexnosti. Pedagogická diagnostika sleduje především to, jak dítě zvládá proces učení. Neomezuje se však jen na znalosti a dovednosti, ale zkoumá také schopnost soustředění, vnitřní motivaci nebo emoční prožívání žáka. Zásadní vliv na výsledky žáků a jejich rozvoj má také prostředí, v němž vyrůstají. Pedagogická diagnostika proto zkoumá i vnější faktory, jako je klima ve třídě nebo rodinné zázemí. Cílem pedagogické diagnostiky je porozumět aktuálním potřebám dítěte a zajistit, aby vzdělávání odpovídalo jeho možnostem. Získané informace pak pomáhají učitelům i rodičům nastavit individuální vzdělávací plán, zvolit vhodné metody výuky a poskytnout dítěti potřebnou podporu.

Mezi charakteristické rysy pedagogické diagnostiky patří:

• Komplexnost - projevy žáka je třeba interpretovat v kontextu vnějších vlivů (rodina, společnost, škola, osobnost jedince).
• Respekt k dosavadnímu individuálnímu vývoji žáka - postupy jsou plánovány tak, aby odpovídaly dané úrovni dítěte bez ohledu na jeho kalendářní věk.
• Vědomí dlouhodobosti procesu - jde vždy o sled kroků, na základě diagnózy volí pedagog optimální metody, které se mohou v průběhu vývoje žáka měnit.
• Sledování validity diagnostických testů - testy a zkoušky musí diagnostikovat jev, na který jsou zaměřeny.
• Zajištění reliability - určitý příznak musí být měřen s takovou přesností, aby bylo jisté, že tentýž příznak se projeví i s určitým časovým odstupem.
• Záruka objektivity - při diagnostice je třeba minimalizovat subjektivní postoje pedagoga, který by neměl podlehnout např. haló efektu (vliv dopředu získaných informací o žákovi na jeho posuzování) nebo předsudkům.

Historie pedagogické diagnostiky

V Českých zemích má pedagogická diagnostika dlouholetou tradici sahající až k J. A. Komenskému, který se v Informatoriu školy mateřské zamýšlel nad vhodností nástupu dítěte do školy. Jeho princip individuálního přístupu je teoretickým zdůvodněním nezbytnosti poznání žákovy osobnosti.

Názory o rozdílnosti povah a nadání a přirozený vývoj byly diskutovány již u J. J. Rousseaua a J. J. Pestalozziho.

Konec 19. a začátek 20. století přinesl diskuse a práce o pozorování, hodnocení a kontrole, na kterých se podíleli O. Kádner, G. A. Lindner, O. Chlup a V. .

Samostatný vědní obor se začal formovat v 60. letech 20. století, kdy se začalo rozvíjet pedagogické poradenství. V 60. letech se pedagogická diagnostika dostává do popředí vědeckého zájmu v souvislosti se změnami školského systému a s rozvojem pedagogického poradenství. V 70. letech se začíná rozvíjet speciálněpedagogická diagnostika (Kábele, Sovák, L. L. ab, J. Swierkoszová).

V 80. letech se s pojmem pedagogická diagnostika setkáváme u Chrásky, Hrabala, Mojžíška. Mojžíšek jako první autor zveřejnil potřebu pedagogické diagnostiky v oblasti výchovného poradenství a v praxi pedagogicko-psychologických poraden.

V současné době je zdůrazňována diagnostická kompetence učitelů základních škol jako jeden z prostředků zkvalitnění práce s žákem.

Typy pedagogické diagnostiky

Pedagogická diagnostika může být klasifikována podle různých kritérií. Zde jsou uvedeny některé z hlavních typů:

Normativní diagnostika

Výsledek jedince je v určité zkoušce srovnáván s výsledky reprezentativního vzorku populace. Srovnávací vzorek může být národní (např. žáci určitého ročníku školy v ČR) nebo dílčí (např. žáci, kteří se hlásí na určitý typ školy). Tento typ diagnostiky slouží spíše potřebám společnosti, odpovídá na otázku, zda dítě dosahuje úrovně svých vrstevníků, nebo za nimi zaostává, umožňuje zařazení dítěte podle úspěšnosti na určité místo v populaci. Normativní diagnostika slouží k posuzování možností studia a v dalších situacích, kde je nutné porovnávat výkon žáků s obecně platnými normami.

Jde o zjišťování, zda výkony žáka jsou srovnatelné s ostatními žáky, zda zaostává nebo je nadprůměrný. Žáci jsou diagnostikováni proto, aby mohlo dojít ke srovnání, například na národní úrovni. Může jít o testování, když se žáci hlásí na určitý typ střední školy.

Kriteriální diagnostika

Jde o srovnávání s vnějšími měřítky, s objektivně vymezenými úkoly. Zvládá - nezvládá dítě osobní hygienu? Zvládá - nezvládá násobilku? Zkoušky vycházejí z analýzy určité dovednosti a směřují k určení úrovně, na níž se dítě nachází.

Individualizovaná diagnostika

Směřuje k hodnocení dítěte pouze ve vztahu k dítěti samému bez porovnávání s vrstevníky, se spolužáky ve třídě. Sleduje postup a porovnává dosaženou úroveň za určitý časový úsek. Tato diagnostika je nezbytně nutná u dětí handicapovaných, neúspěšných nebo dětí se ztrátou motivace. Malé zlepšení působí jako pozitivní motivace. Přináší informaci o jeho individuálním rozvoji. Sleduje postup a dosaženou úroveň žáka za určitý časový úsek (jak se v průběhu času rozvíjí, jak postupuje - jak se rozvíjel během pololetí či celého školního roku.)

Diferenciální diagnostika

Slouží k rozlišení stávajících a přetrvávajících obtíží, které mohou mít stejné projevy, ale různé příčiny. Např. nekázeň může být zároveň projevem ADHD, stejně tak nesprávného výchovného působení.

Sumativní diagnostika

Sumativní diagnostika porovnává jedince s ostatními. Jedná se o celkové zhodnocení (např. pololetí ukončení ročníku, stupně školy). Cílem sumativní diagnostiky je kategorizovat výkon žáka ve škole nebo v celém ročníku. Ze strany učitele je následné klasifikování žáka, a to nejčastěji známkou.

Formativní diagnostika

Formativní diagnostika je realizovaná v průběhu osvojování kompetence, znalostí a dovedností žákem. Zajímá nás jedinec.

Metody pedagogické diagnostiky

Pedagogická diagnostika využívá své vlastní metody, ale i metody příbuzných oborů. Cílem je získat výstupní informace na základě zpracování vstupních dat. Metod v pedagogické diagnostice je velmi mnoho.

Pozorování

Nejběžněji používaná metoda v prostředí školy. Pozorování by mělo být detailní a mělo by zahrnout celkový pohled na žáka. Každé dítě se učí jinak. Někdo potřebuje víc času, jiný zase klidné prostředí nebo naopak pohyb. Neméně důležitá je schopnost včas odhalit potíže. Pokud učitelé rozpoznají signály specifických poruch učení nebo psychických problémů, mohou včas zapojit odborníky a nastavit vhodná podpůrná opatření. Diagnostika sama o sobě nestačí. Podstatné je, co se děje potom. Když učitel zjistí, že dítě v něčem tápe, může upravit způsob výuky. Namísto čtení dlouhého textu využije třeba obrázky, podcasty nebo krátká videa. Při řešení matematických úloh zase pomůžou kostky či mince, které promění abstraktní příklad v konkrétní situaci. Některé děti však vyžadují větší oporu. Diagnostika není jednorázová akce. Probíhá dlouhodobě a často nenápadně. Učitelé sledují děti při čtení, psaní i hře a postupně si skládají obraz o jejich schopnostech a potřebách. Základní metodou je tedy pozorování.

Rozhovor

Může být buď volný nebo strukturovaný. Během něj dochází k osobnímu kontaktu mezi výzkumníkem a aktérem.

Portfolio

Soubor různorodých prací a materiálů žáka (např. sešit, náčrtky, výkresy atd.). Slouží jako odraz žákovy osobnosti.

Didaktické testy

Pomáhají objektivně a spolehlivě měřit výsledky učení. Skrz didaktické testy dochází k dosažení plánovaných cílů.

Anamnéza

Získávání údajů z minulosti, které pomáhají pochopit současný stav jednotlivce. Existuje několik druhů anamnéz - rodinná, osobní, medicínská, psychologická. Anamnéza se obvykle týká školy, rodiny, zdravotních problémů či vývojových specifik žáka.

Analýza produktů a výsledků činnosti

Jedná se o hotové výtvory, které žák vytvořil.

Kresba

Slouží například k rozpoznání psychické nebo motorické úrovně, vizuální percepce, míry soustředění, emočního naladění nebo postojů.

Kazuistický přístup

Je přístup, který se zabývá vybraným případem (např. žákem). Sledují se různé projevy a souvislosti, zpracovávají se dostupné materiály a vše se kvalitně analyzuje. Metody využívané v rámci kazuistického přístupu jsou pozorování, rozhovor, analýza výkonů, anamnéza či portfolio.

Kvantitativní přístup

Tento přístup využívá hlavně kvantitativní testové metody, které porovnávají jedince mezi sebou. Výsledky měření bývají vyjádřeny v číslech, které se dále interpretují. Tento přístup často využívají pracovníci pedagogicko-psychologické poradny. Učitelé tento přístup využívají ve formě testů.

Sociometrický přístup

Využívá se k zjišťování vztahů a jejich vývoje v rámci vybrané skupiny (např. vztahy ve třídě). V sociometrickém přístupu je klíčové zkoumání citových blízkostí a sympatie a antipatie ke spolužákům. Sociometrie poskytuje náhled na soudržnost, atmosféru a charakteristiku třídy.

Prvním diagnostikem je učitel, který s dětmi tráví nejvíce času. Všímá si jejich drobných pokroků, projevů v hodinách i vztahů v kolektivu. Třídní učitel pak své poznatky často sdílí s výchovným poradcem a dalšími kolegy, aby společně našli nejlepší způsob, jak dítě podpořit. Pokud je potřeba hlubší pohled, zapojují se speciální pedagogové a psychologové ze školských poradenských zařízení. Ti využívají standardizované testy a metody, které dokážou přesně odlišit například poruchy učení od běžných obtíží.

tags: #historie #pedagogicke #diagnostiky