Mužské pohlavní ústrojí je komplexní systém orgánů zodpovědných za reprodukci a produkci hormonů. Jeho hlavní složky zahrnují varlata, nadvarlata, chámovody, semenné váčky, předstojnou žlázu (prostaty), močovou trubici a penis.
Varlata
Pohlavními žlázami muže jsou varlata (a). Ta jsou uložena v kožním vaku, šourku. Normální zdravý muž má dvě varlata, což jsou párové pohlavní žlázy - gonády, produkující zárodečné buňky, spermie a také mužský pohlavní hormon testosteron ovlivňující vývoj jedince směrem k mužskému vzhledu. Varlata jsou vejčitého tvaru a jsou zhruba 4-5 cm dlouhá a 2-3 cm široká. Varlata produkují pohlavní hormony (např. testosteron) a dochází v nich k vytváření mužských pohlavních buněk, spermií. Spermie se u muže vytvářejí od puberty do pozdního stáří. Varlata vznikají během nitroděložního vývoje plodu vysoko v dutině břišní. Ještě před porodem však sestupují tříselným kanálem do šourku. Sestouplá varlata jsou jedním z ukazatelů zralosti novorozeně mužského pohlaví. Sestup varlat a jejich uložení v šourku mimo tělní dutiny je velmi podstatný. V případě, že varlata nesestoupí z dutiny břišní a nedojde k odstranění této vady, je ve varlatech díky vysoké teplotě poškozena tvorba a dozrávání spermií. Muž se tak stává neplodným. Je nezbytné rozlišovat mezi zadrženým varletem a retrahovaným varletem, což znamená, že kremasterový sval, který zdvihá varle, je nadměrně aktivní a přitahuje varle k tříslu. Provádí se zpravidla ve věku tří až čtyř let. Posupuje se při ní tak, že se provede malý řez v oblasti třísla, aby se zadržené varle nalezlo a stáhlo do šourku, kde se přišije. Pokus se operace provede později, dochází k nevratnému poškození zadrženého varlete. I když nesestouplé varle neprodukuje spermie, může být schopné vytvářet normální množství testosteronu. U některých mužů je způsob zavěšení varlete v šourku abnormální. Tato porucha je přítomna již od narození a zpravidla postihuje obě varlata. Povaha poruchy je taková, že se jedno z varlat může otočit svém semenném provazci, což má za následek náhlé přerušení přítoku krve do varlete. Mezi obvyklé symptomy patří velké napětí a silná bolest na jedné straně šourku. Bez patřičné léčby postižené varle oteče a zanítí se, popř. odumře a rozvine se sněť. Kvůli otoku a zánětu hrozí určité nebezpečí, že dojde k záměně s akutním infektem. V některých případech nastane rozšíření infekce do varlete cestou chámovodu a napadení nadvarlete. Dojde ke vzniku zánětu nadvarlete, k čemuž dochází zejména u starších mužů v souvislosti s onemocněním prostaty. Mezi příznaky patří bolest, otok na jedné straně šourku. Ve většině případů je infikována moč a při léčbě antibiotiky dojde k ústupu infekce. Zánětu samotného varlete se říká orchitida. Ve varlatech se mohou objevit cysty, které souvisí s nějakou vrozenou vadou, ale nemusí se projevit, dokud postižený nedosáhne někdy i vyššího věku.
Spermie
Spermie jsou mužské pohlavní buňky, jejichž jediným úkolem je dosáhnout spojení s ženskou pohlavní buňkou - vajíčkem a oplodnit ji. Každá spermie měří na délku asi 0,05 mm a svým tvarem připomíná pulce. Je složena ze tří hlavních částí: hlavičky, krčku a bičíku. Přední část hlavičk ,tzv. akrozom, obsahuje speciální enzym, který spermii umožňují snadno proniknout do vajíčka, což je nezbytné k jeho oplodnění. Ve střední části - v krčku jsou nahromaděné buněčné organely, tzv. mitochondrie, které buňce vyrábějí životně důležitou energii, kterou potřebuje na své pouti k vajíčku. Úkolem bičíku je pohyb buňky. Svými pohyby celou buňku posunuje vpřed rychlostí asi 3 - 3,5 mm za minutu. Spermie obsahuje chemický a genetický materiál. Genetickým materiálem jsou chromozomy, které přenášejí dědičné informace od otce a které podmiňují vlastnosti dítěte, zděděné z otcovy strany. Pro úspěšnou produkci spermií je podstatná teplota asi o 3°C nižší, než je teplota lidského těla. Proto se produkce odehrává mimo vlastní tělo, v šourku. Okolní tkáně napomáhají regulovat varlata v šourku tím, že je v chladu přitahují blíže k tělu, a když teplota stoupá příliš vysoko, pak naopak zvyšují jejich prokrvení, aby se přebytečné teplo mohlo krví odvést pryč. Vlastní produkce spermií se odehrává v kanálcích varlat a činí asi 10 až 30 miliard buněk za měsíc. Nově vytvořené buňky pak procházejí do nadvarlete umístěného za varletem. Zde dochází k hromadění spermií v jakési zásobárně a současně zde také dozrávají. Spermie potřebuje k dosažení plné zralosti asi 60 - 72 hodin. Před vlastní ejakulací se spermie posunují chámovody - dvěma trubicemi, které spojují nadvarlata s předstojnou žlázou a shromáždí se v rozšířeném místě močové trubice. Zde se umístí s výměškem semenných váčků, dvou malých žláz uložených vedle močové trubice. Jejich výměšek podporuje pohyblivost spermií a usnadňuje jim přežití v kyselém prostředí pochvy. Podobný výměšek produkuje prostata, ten dává spermiím plnou pohyblivost a smísí se s nimi během ejakulace. V okamžiku ejakulace se spermie s ostatními výměšky vytlačí silnými stahy okolních svalů do močové trubice penisu. Pokud se dostanou do ženské pochvy, pokračují dál co nejrychleji směrem k děložnímu čípku a do dutiny dělohy. Zde putují hlenem k vejcovodům. Podstatným činitelem je kvalita sekretu semenných váčků, který spermie jednak vyživuje a jednak chrání. Neplodnost mohou zavinit předchozí onemocnění varlat, například různé infekce, jako třeba příušnice, stejně jako jejich poranění. K dočasné ztrátě plodnosti může vést vážnější onemocnění nebo stres. Počet normálních zdravých spermií v ejakulátu velmi kolísá. Muži, kteří mají méně než 20 milionů spermií na 1 ml semene je neplodná. Při podezření na neplodnost se vyšetřuje vzorek semene v laboratoři pod mikroskopem.
Nadvarle, chámovod, semenné váčky a prostata
Zralé spermie se soustřeďují v nadvarleti (b). Nadvarle (epidydimis) je uloženo na horním pólu a zadním okraji varlete. Rozlišujeme hlavu nadvarlete, která navazuje na varle, tělo a ocas, na který navazuje chámovod. Při pohlavním vzrušení procházejí chámovodem (c) a jsou k nim přidány výměšky předstojné žlázy (prostaty, d) a měchýřkovitých žláz (e). Tak vzniká mléčně zbarvená tekutina, sperma (též semeno, ejakulát). Chámovod (ductus deferens) je párová 40 až 50 cm dlouhá trubice navazující na nadvarle a ústící do prostatické části močové trubice. Semenné váčky (vesiculae seminales) jsou párové žlázy, které se otevírají do konečné části chámovodů. Předstojná žláza (prostata) je orgán srdčitého tvaru, který se svojí rozšířenou bází přikládá ke dnu močového měchýře a kterým prochází močová trubice. Párové žlázy dlouhé 4-5 cm. Jsou uložené na zadní straně močového měchýře. Uvnitř prostaty se spojují s chámovody a vytváří společný vývod, který vyúsťuje v močové trubici. Měchýřkovité žlázy produkují želatinový sekret obsahující cukr a fruktózu. Svalově žláznatý orgán uložený na svalovém pánevním dnu těsně pod močovým měchýřem. Středem prostaty prochází horní část močové trubice muže. Velikost prostaty se mění v průběhu života. Největší velikost dosahuje až po ukončení pohlavního zrání. Ve stáří za fyziologických podmínek atrofuje. U dospělého muže je prostata velikosti kaštanu. Prostata obsahuje 30-50 žlázek, které produkují bělavý sekret obsahující bílkoviny, lipidy, a enzym prostatickou fosfatázu. Hlavní význam prostatického sekretu spočívá v neutralizaci kyselého prostředí v pochvě, které by jinak snižovalo pohyblivost spermií. Vývody prostatických žlázek ústí do močové trubice, která prostatou prochází. Zde se prostatický sekret mísí s obsahem měchýřkovitých žláz a se spermiemi, které přivádí do močové trubice společný vývod měchýřkovitých žlázek a chámovodu.
Penis
Penis neboli pyj obsahuje topořivá tělesa (g), která se při sexuálním vzrušení mohou plnit krví a zajišťovat erekci (ztopoření penisu). Ta je nutná pro průběh pohlavního styku. Na konci penisu je žalud (h) krytý předkožkou (i). Pyj (penis) je válcovitý orgán o délce 9 až 12 cm, který se skládá z kořene, těla a žaludu, na němž se otevírá močová trubice. Základem penisu jsou tři topořivá tělesa, dvě kavernózní (corpora cavernosa), které mají výraznější erektilní funkci, a jedno houbovité (corpus spongiosum), kterým prochází močová trubice. Penis se dělí na několik částí - kořeny, bulbus spojený s corpus spongiosum a žaludem (glans). Jeho vnitřní stavba je tvořena třemi topořivými tělesy. a k nim se přimyká zásobní svazek nervů a cév. Od bulbu až do konce žaludu jím prochází močová trubice, která je společným vývodem vylučovací i pohlavní soustavy. Vývojově penis vychází z pohlavního hrbolku, který se u zárodku pod hormonálním vlivem mění na mužský orgán, nebo analogicky v ženský klitoris. Vnitřní stavba penisu se skládá ze třech topořivých těles, dvou rovnoběžných kavernózních topořivých těles válcového tvaru (corpora cavernosa) a jednoho houbovitého tělesa uloženého ve výduti pod nimi (corpus spongiosum). Houbovité těleso tvoří na hrázi, těsně pod pánevním dnem oblý útvar nazývající pyjová bulva (bulbus penis); houbové těleso má také vlastní arteriální větev. Pár kavernózních těles je zadními konci, kořeny, přirostlý k ramenům stydké kosti (crura penis) a pod stydkou sponou se spojuje do jednoho útvaru. Zde je také upevněn vazivový závěs penisu. Tělesa obsahují malé dutiny - kaverny, které se při erekci naplňují krví; zhruba středem obou těles procházejí dvě arterie, které je krevně zásobují. Povrch těles, určující jejich tvar, je tvořen poměrně tlustou blánou se značnou pevností, tzv. bělavý obal (tunica albuginea). Penis je z další podstatné části nervově a cévně zásoben ze svazku na jeho svrchní straně, uložené pod Buckovou fascií (dvě dorsální artérie a tzv. hluboká žíla). Odtud pak vycházejí boční větve obkružující tělo penisu. Nad Buckovou fascií nalezneme další dvě žíly, kryté fascií nazývanou svalový obal (tunica dartos). Obě fascie tvoří pevnou tkáňovou pochvu okolo kavernózních těles. Penisem probíhá poslední část močové trubice. Ta vstupuje do penisu při ústí pyjové bulvy a její zakončení se nachází na ústí žaludu. Z vnější stavby můžeme penis rozdělit na kořen penisu (radix penis) a pyjový bulbus, tělo penisu (corpus penis) a žalud (glans penis). Povrch penisu je kůže prostoupená mnoha nervovými zakončeními. Kůže žaludu obsahuje malé množství keratinu, jenž zajišťuje ochranu proti vnějším vlivům; je však tenká, a proto je tato tkáň prostupná pro zdroje nákazy včetně např. viru HIV. Žalud má zhruba tvar komolého kužele s ogivální horní základnou s vyústěním a na druhé straně výrazným lemem u dolní základny, tzv. koronou. Je překryt kožní řasou - předkožkou. I povrch žaludu tvoří tenká kůže (nikoliv sliznice). Mezi předkožkou a spodní stranou žaludu se nachází propojení, tzv. uzdička, je to většinou nejcitlivější místo povrchu. Růst penisu probíhá v několika fázích. První je vývoj a akcelerace u plodu. Od novorozence roste kontinuálně zhruba úměrně k celkovému vzrůstu. Růst znovu akceleruje pod hormonálním vlivem s nástupem puberty a končí s koncem růstu vazivových tkání. Pro rozmnožovací funkci má penis charakteristickou schopnost erekce. K erekci dochází poměrně složitým mechanismem po podráždění přes nervové smyčky dolní míchy. Ty mohou být aktivovány dotykem, pohlavním vzrušením přes CNS, ale i jinak.
Mužské hormony a puberta
Mužské pohlavní hormony nazýváme androgeny. Mezi nejdůležitější androgen patří testosteron. Je tvořen Leydigovými buňkami ve varlatech. Tvorba testosteronu je řízena z předního laloku podvěsku mozkového, který produkuje hormon LH (luteinizační) a FSH (folikuly stimulující). Napomáhá k vývoji vnitřních pohlavních orgánů. Základy pohlavních žláz se začínají vyvíjet již v počátku druhého měsíce těhotenství. Umožňuje vývoj zevních pohlavních orgánů. V pubertě zahajuje testosteron vývoj sekundárních pohlavních znaků. Tělo začíná mít mužské rysy, mohutní svalová hmota, dochází k tvorbě ochlupení v podpaží a v oblasti genitálu, začínají růst vousy a hrubne hlas. Je zahájen růst zevních i vnitřních pohlavních orgánů a jejich funkce. Začínají se tvořit zralé pohlavní buňky - spermie.
Sperma a ejakulace
Obsahuje spermie a sekret nadvarlat, měchýřkovitých žláz a prostaty. Sekrety poskytují spermiím výživu, podporují jejich pohyblivost a neutralizují kyselé prostředí v pochvě. Množství ejakulátu je 2-3 ml. Každý mililitr obsahuje okolo 100 milionů spermií. Klesá-li množství spermií v jednom mililitru ejakulátu pod 20 milionů, je muž neplodný.
Močová trubice
Je vývodnou cestou močovou a současně také vývodnou cestou pohlavní. Tím se výrazně odlišuje od močové trubice ženy. Mužská močová trubice (urethra masculina) má výrazněji vytvořený vnitřní svěrač, který brání odtoku moči při ejakulaci.
Mužská antikoncepce a sterilizace
Jedná se o jednu z možných metod mužské antikoncepce. Představuje trvalou sterilizaci muže a je určitou obdobou sterilizace podvazem vejcovodů u žen. Mužská sterilizace spočívá v odstranění části chámovodu a princip spočívá v tom, že jestliže malý úsek chámovodu chybí, nemohou spermie oplodnit vajíčko. Vlastní operační výkon nevyžaduje hospitalizaci. Pooperační rána zpravidla zhojí během několika dnů. Poté může dojít k odstranění kožních stehů. Po odeznění znecitlivění může rána trošku bolet. Mezi okamžikem operace a dobou, kdy se muž stane neplodným, uplyne určitý čas. Část spermií, která již před operací prošla chámovodem, mohla zůstat v jeho horní části za přetnutým místem. Tyto spermie si mohou uchovat schopnost oplodnění i několik měsíců. Zhruba po uplynutí třech měsíců by již všechny tyto spermie měly z organismu uniknout. Délku rizikového období však nelze zcela jednoznačně stanovit. V průběhu pooperačního období se partneři měli ještě chránit vhodnou formou antikoncepce.