Vysoké školy v České republice mohou vyměřovat poplatky za delší studium, pokud student překročí standardní dobu studia zvětšenou o jeden rok. Tato doba je v bakalářském studiu čtyři roky a v magisterském studiu tři roky. Do této doby se započítávají všechna předchozí studia v České republice ukončená jinak než úspěšně.
Informace o době všech studií každého studenta na všech vysokých školách v ČR se shromažďují v celostátní matrice studentů. Poplatky za delší studium jsou vyměřovány za tzv. započatých šest měsíců studia nad rámec povolené doby. Případné odvolání proti vyměření poplatku včetně všech příloh je třeba doručit do 30 dnů ode dne převzetí výměru příslušné studijní referentce.
Povinnost uhradit poplatek se tedy nebude týkat pouze těch studentů, kteří před prvním dnem nového vyměřovacího období buď své studium přeruší či ukončí (úspěšně či neúspěšně), případně jim je poplatek v rámci odvolacího řízení prominut.
Co se započítává do doby studia?
Standardní doba studia podle § 61 zákona o vysokých školách počíná dnem zápisu do studia, kdy se z dané osoby stává student, a končí dnem ukončení studia podle § 55 odst. 1 (absolvování studia) nebo § 56 odst. 1 a 2 (jiné způsoby ukončení studia), kdy osoba přestává být studentem. Dojde-li k přerušení studia podle § 54 citovaného zákona, pak ode dne přerušení do dne opětovného zápisu do studia osoba není studentem, a neběží tak ani standardní doba studia.
Výklad navrhovaný stěžovatelem, tedy že do doby studia by měla být započítávána toliko doba, kdy student v rámci výuky přijímá znalosti či dovednosti od vyučujících, účastní se přednášek, seminářů, cvičení apod., naráží mj. na normu § 55 odst. 1 věta druhá zákona o vysokých školách, podle níž „[d]nem ukončení studia je den, kdy byla vykonána státní zkouška předepsaná na závěr studia nebo její poslední část“. Zákon jednoznačně stanoví, že ukončení (doby) studia je vázáno na složení státní závěrečné zkoušky nebo její poslední části.
Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s úvahami stěžovatele, že státní závěrečná zkouška je toliko jednou z forem kontroly studia, a doba před jejím vykonáním by proto neměla být započítávána do celkové doby studia. Součástí přípravy na státní závěrečnou zkoušku totiž je (nebo by alespoň mělo být) aktivní využívání služeb vysoké školy, spočívající zejména v samostudiu v univerzitní studovně, využívání knihovny, konzultacích s vyučujícími a případně i účasti na vybraných seminářích či cvičeních.
Výraz „ukončení studia“ v § 55 a § 56 zákona o vysokých školách nelze odlišovat od „faktického ukončení studia“, které by (podle stěžovatele) mělo být určující pro vyměření poplatku za delší studium a které by podle něj mělo nastat dříve - v okamžiku, kdy jsou splněny předpoklady pro vykonání státní závěrečné zkoušky. Pokud totiž podle studijního a zkušebního řádu „[s]tátní zkoušku nebo její část má student právo absolvovat ve lhůtě dvou let“, přičemž tato „[l]hůta začíná běžet od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po dni, kdy splnil předpoklady pro to, aby mohl konat státní zkoušku nebo její část“, pak z tohoto ustanovení vnitřního předpisu žalované nelze dovozovat, že by se běh této lhůty neměl započítávat do celkové doby studia.
Vzhledem k tomu, že dvouletá lhůta pro složení státní závěrečné zkoušky je pojmově nezávislá na běhu standardní doby studia (jejíž překročení o více než jeden rok má za následek uložení poplatku za delší studium), je nerozhodné, jak student s dvouletou lhůtou pro vykonání státní závěrečné zkoušky naloží a zda například v jejím rámci absolvuje studijní pobyt či pracovní praxi, či se jinak připravuje na ukončení studia, popř. zda tento čas věnuje řešení své osobní situace.
Příklady započítávání studií:
- Jedno bakalářské studium ukončeno neúspěšně 31. 5. 2017 a druhé bakalářské studium téhož studenta ukončeno úspěšně 1. 6. 2017.
- Jedno bakalářské studium ukončeno neúspěšně 1. 6. 2017 a druhé bakalářské studium téhož studenta ukončeno úspěšně 31. 5. 2017.
Z výše uvedeného vyplývá, že úspěšně ukončené studium „odmazává“ všechna předchozí neúspěšná studia téhož typu, ukončená před datem ukončení úspěšného studia.
Studentům, kteří nesplní podmínky pro postup do dalšího semestru či ročníku a uvažují o dalším vysokoškolském studiu, doporučujeme, aby sami co nejdříve požádali o ukončení svého aktuálního neúspěšného studia a nečekali až na doručení rozhodnutí o jeho ukončení. Tím si výrazně zkrátí celkovou dobu studia evidovanou v celostátní matrice studentů.
Výjimky a úlevy
V souvislosti s pandemií COVID-19 došlo k úpravám v zákoně o vysokých školách, které se týkají nezapočítávání doby narušeného studia (od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020) do doby studia pro účely stanovení poplatku za delší studium.
- Studentům, kterým byl vyměřen poplatek za delší studium na dobu, která zasahuje do období od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020, byla poskytnuta úleva na jednom poplatku ve výši 100 %.
- Pokud student již nemůže podat odvolání proti rozhodnutí o vyměření poplatku a tento poplatek mu zasahuje do doby od 1. 3. 2020 do 31. 8. 2020, bude mu úleva poskytnuta na dalším vyměřeném poplatku.
Univerzita také vymáhá poplatky spojené se studiem, neboť řada dlužníků dobrovolně poplatky neuhradila. Vybrané poplatky lze využít výlučně na stipendia.
V případě dlužných poplatků je možné podat žádost o splátkový kalendář.
Status studenta a věkové omezení
Dovršení věku 26 let nemá vliv na placení školného (které se hradí jen na soukromých školách) a poplatky za studium. Zpoplatněno je pouze překročení standardní délky studia. Výdaj, kterému se po dovršení 26. roku života nevyhnete, je povinnost hradit zdravotní pojištění, jelikož stát je plátcem pojistného za studenta pouze do 26 let.
Nicméně, mezinárodního programu Erasmus se žádná věková hranice netýká. Po 26. roce života zaniká nárok na studentské slevy na dopravu.
Status studenta náleží pouze osobám do 26. roku věku. Při splnění této věkové podmínky připadá status studenta všem osobám, které studují střední, vyšší odbornou nebo vysokou školu, a to v prezenční (denní) formě studia. Rovněž také náleží studentům střední nebo vyšší odborné školy v podobě dálkového, distančního nebo kombinovaného studia, pokud nejsou výdělečně činní a nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti či při rekvalifikaci.
Po úspěšném absolvování středních a vyšších odborných škol přísluší dané osobě status studenta do dne 31. 8. toho roku, v němž studium úspěšně ukončila. V případě vyšších odborných škol, jejichž absolutorium připadá na leden, náleží studentovi status studenta do konce ledna téhož roku. Co se týká vysokých škol, zde náleží studujícímu status studenta do konce měsíce, jež následuje po měsíci, v němž bylo studium úspěšně ukončeno.
V případě, že není studium ukončeno úspěšně, ale nastal jiný případ jeho ukončení, zaniká status studenta k jinému okamžiku. V případě konání opravného termínu maturity a absolutoria končí status studenta k 31. 8. V případě náhradního termínu maturity a absolutoria (konané po 31. 8.) končí status studenta ke dni vykonání zkoušky. V případě, že dojde k zanechání studia na vysoké škole, zaniká status studenta ke dni doručení písemného prohlášení o zanechání studia na vysoké škole. Za situace, kdy nebudou splněny všechny požadavky studijního programu, končí status student ke dni stanovenému studijním a zkušebním řádem. V případě přerušení studia daná osoba status studenta pozbývá. A opomenout nelze ani možnost vyloučení z vysoké školy, kdy status studenta zaniká ke dni právní moci rozhodnutí o vyloučení.
Obecně lze říci, že studenti nejsou během studia povinni hradit si ani zdravotní, ani sociální pojištění. K účasti na sociálním pojištění se však mohou dobrovolně přihlásit. Pokud však studenti pracují na základě pracovního poměru či dohod nebo podnikají, může jim za zákonem stanových podmínek vzniknout povinnost platit pojistné.
Jak být efektivní v roce 2026!
Z hlediska zdravotního pojištění se za osoby se statusem studenta stává plátcem pojištění stát. V případě pracujících studentů jsou ovšem pravidla jiná. V roce 2018 došlo ke změně právní úpravy, a od 1. 1. daného roku tak platí výjimka pro studenty doktorského studia.
V případě nemocenského pojištění platí, že dokud není student výdělečně činný, není účasten na nemocenském pojištění, a nevzniká tak u něj povinnost odvádět platby na nemocenské pojištění. S tím však souvisí fakt, že studenti nemají nárok na dávky nemocenského pojištění. Důchodové pojištění studenti povinně platit nemusí, nicméně se k němu mohou dobrovolně přihlásit. Nutno podotknout, že v tomto případě se doba studia nezapočítává do tzv. náhradní doby, tím pádem doba studia nebude zohledněna při posuzování vzniku nároku na starobní důchod ani při jeho výměře.