Pamětníci bakalářské práce: Zachování svědectví a paměti společnosti

Seminář, kterému se věnují tyto stránky, probíhá pod hlavičkou předmětu Média a společnost na FSV UK v Praze.

Připravili jsme v něm projekt zaměřený na zachování svědectví a paměti společnosti, zaměřený na tisk a média druhé poloviny minulého století.

Cílem tohoto semináře je vznik série hloubkových rozhovorů, které mají za úkol doplnit archivní svědectví o osobní prožitky novinářů zmíněné doby.

Nejde nám o vysvětlení či případnou obhajobu nebo naopak ataky na kterýkoli názorový proud v naší tehdejší i současné společnosti - smyslem, nebo doslova posláním tohoto projektu je zachytit pro budoucí generace osobní, neopakovatelná svědectví novinářů, kteří v dané době působili.

Výsledné rozhovory nebudou použity pro publicistické účely, ale pro účely čistě vědecké, pro badatelský výzkum a budou uloženy ve fakultním archivu.

Proto zde také nenajdete rozhovory s pamětníky, jejich přepisy, ani další výsledky naší práce.

Radovan Richta - Sociolog a filosof

PhDr. Radovan Richta, DrSc. (6. června 1924 Praha - 21. července 1983 Praha) byl český sociolog a filosof.

Narodil se v Praze na Smíchově v rodině úředníka ČSD, tam také vystudoval Vančurovo reálné gymnázium a za války v roce 1943 maturoval.

Radovan Richta se od počátku zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj, kterou založili jeho přátelé a spolužáci z gymnázia a která v roce 1944 významně posílila zdecimované odbojové struktury Komunistické strany Československa.

22. října 1944 byl Radovan Richta zatčen a do konce války vězněn napřed na Pankráci a od 23. ledna 1945 ve vězení pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně.

Tam Richta onemocněl tyfem a řadou plicních onemocnění, která se rozvinula v těžký případ tuberkulózy.

Těsně před koncem války, 1. května Radovana Richtu zachránila skupina Červeného kříže, která evakuovala těžce nemocné vězně.

Po skončení druhé světové války se Radovan Richta přes svou nemoc věnoval především studiu na přírodovědecké a později i filosofické fakultě Karlovy university, angažoval se ve Svazu vysokoškolského studentstva a současně také pracoval v Rudém právu a v časopise Tvorba.

V roce 1950 se oženil s přítelkyní z Předvoje a spoluvězeňkyní z Pankráce a Terezína Želmírou Kálalovou.

V letech 1953-1954 připravoval zřízení ČSAV, kam byl v roce 1954 přijat do Filosofického ústavu jako vědecký pracovník.

Od roku 1958 se musel často léčit v sanatoriu v Dobříši. Přestože měl předepsaný klid na lůžku, dál usilovně studoval a psal.

V r. Za normalizace v letech 1969-1982 působil akademik Richta jako ředitel Ústavu pro filosofii a sociologii ČSAV.

V roce 1972 byl zvolen řádným členem ČSAV.

V roce 1977 se zapojil do tiskové kampaně proti Janu Patočkovi a Chartě 77.

Poslední velkou prací, kterou akademik Richta vedl, byla prognóza vývoje československé společnosti „Československo 2000“ vypracovaná pro vládu ČSSR v Richtově Ústavu pro filosofii a sociologii ve spolupráci s Ekonomickým ústavem ČSAV.

Klíčová díla a teorie

Radovan Richta razil termín vědeckotechnická revoluce a s ním spojenou teorii o náhradě fyzické práce prací duševní.

Jeho nejvýznamnější projekt, Civilizace na rozcestí, se zabývá „společenskými a lidskými souvislostmi vědeckotechnické revoluce“.

Je to vlastně ekonomická, technologická a sociologická prognóza dalšího vývoje světa, která pojednává o přeměně tehdejší industriální společnosti na společnost, kterou dnes označujeme termínem informační.

Humanistické ideály, kterými má být tato přeměna vedena, přispěly svým dílem ke vzniku představy o „socialismu s lidskou tváří“, která se stala mottem obrodného procesu v roce 1968.

Někteří dnešní historici filosofie považují za nedostatek, že Civilizace na rozcestí - na rozdíl od pozdějších prognóz Římského klubu - neuvažovala např. o vyčerpání přírodních zdrojů a tedy ani o tzv. mezích růstu.

Další publikace, Civilizace na rozcestí z roku 1966, je kolektivním dílem jedenašedesáti autorů vedených Radovanem Richtou.

Publikace Radovana Richty

• 1966: Civilizace na rozcestí - společenské a lidské souvislosti vědecko-technické revoluce
• 1974: Člověk - věda - technika
• asi po 1979: Československo 2000. Prognóza vývoje čs. společnosti.

Jeho dílo bylo přeloženo do mnoha jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny, němčiny, španělštiny a dalších.

V roce 1966 se Radovan Richta stal vedoucím mezioborového vědeckého týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce.

Přednášel na FSV UK i MUP Praha, pracoval v Českém rozhlase, ale i v komerčních firmách a agenturách.

Vedl desítky rozhovorů pro účely historických prací.

Napsal knihu o Stanislavu Budínovi, pomohl napsat paměti Slávky Peroutkové a byl editorem několika dalších knížek.

tags: #pametnici #bakalarske #prace