V oblasti výzkumu komunismu se jméno Zdeňka Nejedlého v zahraniční literatuře objevuje jen zřídka. Tuzemská literatura, která se zabývá jeho osobností, je naopak velmi obsáhlá, a její podrobné zhodnocení by vydalo na celou novou publikaci. Vedle reálného života Zdeňka Nejedlého se odvíjel jeho „druhý život“, vytvářený jeho stoupenci a oponenty, a postupně pak i historiky a zájemci o dějiny.
Autor ukazuje, že i hrdinové mají své stinné stránky, a že se naopak „i v nejbídnějším tvoru občas zatřepetá jiskra lidství“. Je to přístup žádoucí, který by si zasloužili všichni hrdinové i antihrdinové českých dějin. Podle autora má ona temná zákoutí, která vylíčil u Z. Nejedlého, i každý z nás. Ale v jistém smyslu citlivými a zranitelnými bytostmi byli i ti největší světoví diktátoři. Nakolik má pravdu Karel Čapek, že všechno pochopit znamená všechno odpustit? Asi zbytečná otázka, ale určitě má cenu se o to alespoň pokoušet, i když to nemůže umenšit míru utrpení, které způsobili. Může to ovšem sloužit pro výstrahu a snad i jako podnět k meditaci nad spletitostmi a hlubinami lidské povahy.
V tomto kontextu se objevuje kniha Jiřího Křesťana s názvem „Zdeněk Nejedlý, politik a vědec v osamění“, vydaná nakladatelstvím Paseka v roce 2012. Autor, který se profesionálně věnuje muzikologii více než šedesát let, se s velkou nechutí a bez jakékoliv objednávky rozhodl psát o této knize. Důvodem byla zejména skutečnost, že tato „vysoce problematická kniha, jejíž nedostatky jsou na mnoha místech až do očí bijící“, byla krátce po svém vydání oceněna cenou Magnesia Litera v kategorii „Literatura faktu“ (2013). Dalším impulsem byla role Jiřího Křesťana jako „odborné záštity“ státně subvencované výstavy „Já jsem… Zdeněk Nejedlý. Příběh tragédie jednoho moderního intelektuála“ v Městské galerii Litomyšl (od listopadu 2018) a jeho ohlašování jako vědecké autority na konferencích.
Odpudivý byl už způsob propagace této knihy. V Českém rozhlase došlo k zneužití veřejnoprávní instituce, kdy „slovesná dramaturgyně“ doc. Alena Blažejovská v Týdeníku Rozhlas označila Křesťanovu monografii za „rozsáhlý a po všech stránkách komplexní portrét osobnosti a doby, velmi pečlivou analýzu a interpretaci“. Blažejovská zapomněla zmínit, že Viktor Bezdíček, který připravil rozhlasovou četbu z knihy, je redaktorem nakladatelství Paseka a zároveň odpovědným redaktorem této knihy. Tento postup je v rozporu s Kodexem Českého rozhlasu, který zakazuje prosazování obchodních nebo politických zájmů.
Kritika Křesťanovy odbornosti a metodologie
Autor kritizuje Křesťana za nedostatečné odborné předpoklady pro zpracování Nejedlého jako vědce, zejména v oblasti muzikologie. Křesťanova kniha se zaměřuje na Nejedlého-politika, ale jeho „vědecká“ stránka je podle kritika opomíjena nebo zkreslena. Křesťan se diskvalifikoval „systematickým přehlížením všech prací, které se do jeho apriorní koncepce nehodily“. Autor uvádí vlastní zkušenost, kdy jeho kritické stati o Nejedlém-muzikologovi se v Křesťanově knize neobjevují, ačkoliv se nejedná o „stoku“. Křesťan se vyhnul „systematicky založenému analytickému přístupu k Nejedlého muzikologickým pracím“ a nebyl schopen pronést „jeden jediný fundovaný poznatek“ o Nejedlém-vědci.
Křesťan převzal „metody falešných hráčů na poli publicistiky“ a vytvořil texty, které spadají do kategorie „odborné podřadnosti“. Jako příklad uvádí Křesťanovo zjednodušené pojednání o Nejedlého stěžejním díle „Všeobecné dějiny hudby. Díl 1., Kniha prvá: O původu hudby. Kniha druhá: Antika“. K téměř 900 stranám textu se Křesťan omezí na pět řádků s dobovým vtipem.
Nejedlého „Všeobecné dějiny hudby“ a Křesťanovo ignorování
Autor detailně rozebírá Nejedlého „Všeobecné dějiny hudby“, poukazuje na jeho slabou znalost ruštiny, která ovlivnila jeho vědeckou činnost, a jeho „velikášství“ a potřebu naznačovat ovládání zahraniční literatury. Nejedlý se při psaní této práce neopíral o vlastní výzkum, ale byl zcela závislý na zahraniční literatuře, kterou kvůli své jazykové bariéře znal jen částečně. Své závěry pak „rozkecával“ na základě několika německých autorů.
Jako příklad uvádí Nejedlého výklad o tom, že „tvoření hudební jest umění specificky jen mužské“ a že „jedině muž má možnost plně se hudbou projeviti a vytvořiti silné hudební dílo“. Dále tvrdí, že „hudební řeč Mistrů je „důstojnější zajisté […] než několik těch zvuků, jichž je schopen papuanský nebo bečuanský divoch“. Autor kritizuje Nejedlého za diletantské nakládání s antickými verši a za výklad o „divošských hudebnících“, kteří měli své „sbory hudebníků“ a „kapelníka“, jenž jim „dával takt“. Křesťan se však těmto „hudebně vzdělaným a evidentně ‚pokrokovým‘ divochům“ nevěnoval.
Pro pochopení problematiky prosodie autor doporučuje knihu „Prozodické spisy raného obrození“. Z ní by bylo patrné, co všechno věděl už na konci 18. století Josef Dobrovský o prosodii, a co naopak univerzální profesor Nejedlý nevěděl.
Křesťanův podíl na šíření neověřených informací
Křesťanův přístup je podle autora problematický i v tom, že nekriticky přebírá a šíří Nejedlého sporné názory a metodologické chyby. Ignoruje kritické hlasy a práce, které se nehodí do jeho „apriorní koncepce“. Autor zdůrazňuje, že Nejedlý byl „mimořádně bezcharakterní osoba, problematická nejen po vědecké stránce“, což dokazuje i jeho jednání vůči asistentovi Josefu Hutterovi.
Křesťanova kniha, ačkoliv byla oceněna, podle autora představuje „odbornou podřadnost“ a přispívá k šíření neověřených informací a zkreslených pohledů na českou historii.
Křesťanovy aktivity a členství
Jiří Křesťan PhDr. CSc. se vyskytuje v různých odborných organizacích a radách. Byl členem hodnoticího panelu Grantové agentury ČR č. 410 pro Moderní dějiny (od roku 1780) a etnologii a členem ediční rady korespondence T. G. Masaryka. V roce 2017 byl oceněn medailí „Za zásluhy o české archivnictví“.
Mezi jeho publikace patří:
- Pojetí české otázky v díle Zdeňka Nejedlého (1996)
- Židovské spolky v českých zemích v letech 1918-1948 (2001)
- Zdeněk Nejedlý a spolek Socialistická společnost v Praze (2001)
- Hledání klíčů k době „podivného míru“ (2004)
- „Poslední husita“ odchází: Zdeněk Nejedlý v osidlech kulturní politiky KSČ (2005)
- Zdeněk Nejedlý: politik a vědec v osamění (2012)
- Případ Václava Talicha: k problému národní očisty a českého heroismu (2014)
- Zdeněk Nejedlý a česká otázka: historické souvislosti a aktuální význam (2014)
Jiří Křesťan se také aktivně účastnil mezinárodních konferencí, například pracovní konference o archivech Čechů a Slováků ve Spojených státech amerických ve Washingtonu v roce 2003, kde prezentoval informace o archivních fondech a spolupráci Státního ústředního archivu v Praze se zahraničními Čechy.