Posudek na závěrečnou seminární práci

Vypracováním závěrečné bakalářské a závěrečné magisterské práce má student prokázat schopnost samostatně myslet, realizovat odborný výzkum, aplikovat své závěry na dosud známé poznatky a zejména naformulovat a předložit výsledky své práce v náležité formě.

Téma magisterské práce je ve srovnání s bakalářskou prací zpravidla širší a vztahuje se k obsáhlejšímu úseku společenské praxe. Současně je formulováno obecněji, aby umožňovalo autorům výrazněji prokázat orientaci v odborném tématu, učinit shrnutí a zobecnění výsledků práce.

Studentům, kteří zpracovávají svoji závěrečnou bakalářskou nebo závěrečnou magisterskou práci na KEMS, doporučujeme před započetím činností absolvovat kurz Metody výzkumu v ekonomii (KAE/MVE).

Struktura závěrečné bakalářské a závěrečné magisterské práce

Přední strana desek

Přední strana desek obvykle obsahuje: název vysoké školy (první řádek) a fakulty (druhý řádek), kde byla práce zpracována, název a označení druhu závěrečné práce (vertikální střed stránky), jméno a příjmení autora, rok a místo zpracování závěrečné práce (viz příloha).

Titulní strana

Titulní strana by měla obsahovat: název vysoké školy (první řádek) a fakulty (druhý řádek), kde byla práce zpracována, název a označení druhu závěrečné práce (vertikální střed stránky), jméno a příjmení autora, rok a místo zpracování závěrečné práce, jméno a titul/y vedoucího práce (viz příloha).

Čestné prohlášení

Čestné prohlášení s vlastnoručním podpisem autora práce a datací (viz příloha)

Poděkování

Poděkování není povinnou součástí závěrečné práce, zařazuje se dle uvážení autora. Může být směřováno k vedoucímu práce, ale i ke konzultantům nebo dalším osobám, které nějak autorovi po odborné stránce pomohly.

Obsah

Pozor na to, aby v obsahu uvedené stránky odpovídaly skutečnosti!

Úvod

Měl by být maximálně stručný a obsahovat tyto náležitosti: vymezení cíle a tématu práce, zdůvodnění výběru tématu, autorovo východisko, stručné zhodnocení dosavadního zpracování vybraného tématu, stanovení a zdůvodnění použitých metod a vysvětlení členění práce, případně uvést, čím se práce nezabývá a proč.

Text práce rozčleněný do kapitol

Text závěrečné práce se rozděluje do kapitol a subkapitol; První část práce je zpravidla teoretická, druhá empirická (metodická, výzkumná) část. Nezbytnou součástí práce jsou rovněž dílčí závěry vyvozené z obsahu jednotlivých kapitol.

Obsahuje-li text vložené grafy nebo tabulky, je nutné jejich použití objasnit formou komentáře. Tento komentář se musí vztahovat k tomu, co je možné vyčíst z grafů a tabulek bez opakování samotných dat.

Grafy, tabulky či obrázky musí být označeny titulkem a průběžně číslovány (buď samostatně, nebo postupně, to v případě, že celkový počet výkladových prostředků v práci je nízký).

Závěr

Závěr obsahuje shrnutí nejdůležitějších výsledků práce a zhodnocení, zda bylo dosaženo cílů, stanovených v úvodu. Úvod a závěr by měly být koncipovány tak, aby čtenář získal základní představu o závěrečné práci aniž by nahlédl do jejího obsahu.

Závěr práce by měl do jisté míry korespondovat s úvodem. Pokud je v úvodu uveden cíl, kterého chce autor v práci dosáhnout, měl by být v závěru stručně shrnutý výsledek práce. Nejedná se však o konkrétní výsledky, prostor k jejich interpretaci je v praktické části práce. Autor při zadání práce čelí problému, který má vyřešit. Snadno se může stát, že během výzkumu přijde na nové skutečnosti, se kterými na začátku nemusel počítat. Proto může právě v závěru uvést jisté odůvodnění, proč a jak v práci postupoval. V konečné pasáži závěru práce mohou být uvedeny myšlenky a nápady, jak by se dala práce rozšířit. Předpokladem je zaměření práce na specifický obor / problematiku. Rozšíření problematiky na větší záběr daného tématu nebo naopak zaměření se na konkrétní přesnější obor výzkumu může být vhodnou doplňující částí závěru.

V závěru se neobjevuje žádný obrázek, ani číslovaná či jinak zvýrazněná podkapitola. Jediné logické dělení, které se používá, jsou odstavce a to např. 3-5 odstavců celkem. Uvádění myšlenek jiného autora, nebo doslovných citací by se naopak v závěru práce vyskytovat nemělo.

Summary/Zusammenfassung/

Stručné shrnutí obsahu práce, popis cílů a přínosu práce, popř. jejího využití. Píše se v cizím jazyce (anglicky, německy, francouzsky), v maximálním rozsahu 1 až 3 normostran.

Seznam zdrojů

Jedná se o seznam skutečně použitých titulů, ne o přehled veškeré literatury k tématu. Seznam musí odpovídat použitým titulům v odkazech a naopak.

Seznam zkratek

Těch, které byly v textu skutečně použity, a které nepatří k běžně používaným a všeobecně srozumitelným.

Seznam obrázků, grafů, schémat

Seznam tabulek

Seznam příloh

Přílohy

Pravidla formální úpravy

Kapitoly vždy začínají na nové stránce. Velikost písma běžného textu by měla být 12 bodů, u nadpisů, názvů kapitol a podkapitol úměrně větší, naopak u popisů tabulek, grafů apod. volte menší písmo. Použijte font vhodný pro odborný text, např. Times New Roman, Calibri apod. Vyhněte se zdobným a složitým fontům.

Práce by neměla obsahovat více jak jeden font písma, pro rozlišení textu používejte jiné možnosti typografické úpravy textu (kurzívu pro přímé citace v textu a pro názvy textů resp. publikací v uváděných pramenech, VELKÁ PÍSMENA při uvádění jmen autorů citovaných publikací, v textu práce lze využívat proložení, tučné písmo, aj.).

Doporučená velikost okrajů stránky je: horní okraj 25 mm, dolní okraj 25 mm, levý okraj 35 mm, pravý okraj 25 mm. Řádkování 1,5, zarovnání do bloku, odsazení odstavce 1,25 cm.

Základní pravidlo: formální úprava celého textu práce musí být provedena jednotně. Nedbale provedená formální úprava textu může pokazit celkový výsledek jinak odborně skvělého díla. Totéž platí o jazykovém provedení práce.

Číslování stránek umístěné v záhlaví nebo zápatí stránky začíná samotným textem (obsahem), tedy nečísluje se titulní strana, strana se zadáním práce, strana s prohlášením a poděkováním. V případě potřeby je možné tyto stránky číslovat odlišnou formou (např. římskými číslicemi na rozdíl od arabských ve zbytku textu).

Maximální rozsah není stanoven, ale pozor: délka práce nevypovídá nic o kvalitě, tj. neplatí pravidlo, že čím je práce delší, tím je kvalitnější! Práce se odevzdává v nezměnitelné a pouze elektronické podobě (např. v formátu pdf). Pokud si studující nechtějí pořídit výtisk práce pro vlastní potřebu, nezpracovávají návrh desek práce.

Používání zdrojů a jejich citace

Jako závěrečnou práci nelze předložit práci, která již byla předmětem obhajoby na jakékoliv jiné škole, byť původně i v jiném jazyce či jiném oboru nebo studijním programu a typu studia. Původnost práce, odporující úvodnímu autorskému prohlášení, může být důvodem k vyloučení studenta ze studia.

Každý autor závěrečné práce je povinen uvést úplné informace o všech zdrojích, které v práci použil, odlišit vlastní myšlenky a texty od převzatých částí a použité texty co nejpřesněji reprodukovat.

Povinností autora závěrečné práce je VŽDY uvést zdroj citace, ať se jedná o citaci přímou nebo nepřímou, pomocí tzv. bibliografického záznamu. Bibliografický záznam je souhrnem všech skutečností a údajů, které umožní případnému zájemci najít a identifikovat zdroj, ze kterého bylo čerpáno.

Citáty (přímé citace) a parafráze (nepřímé citace) je možné uvádět jen ze zdrojů, s nimiž se student bezprostředně seznámil (prostudoval). Odkaz je možné v textu označit různě, nejčastěji se používá zkrácená forma obsahující příjmení autora a rok vydání publikace vsunutá v závorce za převzatý text (Novák, 2009). Druhou nejčastější formou je citace umístěná v poznámce pod čarou, k níž čtenáře směřuje horní index umístěný za převzatým textem.

Pravidla pro psaní bibliografického záznamu

Všechny bibliografické záznamy musí mít v celé práci (textu i seznamu zdrojů) jednotnou podobu. Doporučenou formou je APA7 nebo ČSN ISO 690:2011.

Posudky a obhajoba práce

Posudky bakalářské nebo diplomové práce od vedoucího a oponenta dostáváte většinou asi týden nebo dva před závěrečnými zkouškami nebo obhajobou práce. Vždy záleží na konkrétní vysoké škole, jaký styl pro posudky má vytvořen.

Většinou se jedná o jednoduchý formulář, který je k dispozici také v interním systému školy. Formulář obsahuje pár otázek a místo pro vlastní vyjádření a ohodnocení. Někdy jsou formuláře pro vedoucího a oponenta totožné, jindy jsou různé. V některých případech se můžete setkat pouze se slovním vyjádřením, v několika větách, jindy se může jednat o obšírný posudek na 3 strany A4.

Oponentem se může stát osoba, která disponuje vyšším akademickým titul nežli, o který usilujete vy nebo má dlouhodobé zkušenosti z praxe.

Čtení práce oponentem je velice individuální záležitost, ale z vlastní zkušenosti vím, že se nejedená jen o jedno čtení, nýbrž text je nutno přečíst několikrát. Vždy je tvorba posudku pro mne nelehký úkol. I když se mi posudky vedoucí píši snáz - vím, o čem student píše a k jakým výsledkům došel, vždy ale musím zaujmout neutrální postoj, být kritická a spravedlivá. Což není vždy jednoduché, když si se svými studenty za ty dva roky někdy i pět let vytvořím kladný vztah. Oproti tomu je oponentský posudek anonymnější, a právě proto i mnohdy daleko složitější. Většinou mé první čtení je zběžné a hodnotím celkový koncept, hlavní myšlenku a studentův styl uchopení problému. Při dalším čtení většinou provádím hlubší analýzu splnění všech povinných kritérií a práce s literaturou.

V posudku se můžete setkat s velmi podrobným výčtem chyb, které jste v práci udělali. Rukama mi prošlo mnoho oponentských posudků a v některých případech jsem se opravdu nestačila divit, jak podrobné nebo neoprávněné kritiky jsou někteří oponenti schopni. Není divu, že se pak můžete cítit rozhořčeně a ukřivděně.

Gramatické chyby, nesprávné citace, překlepy a chybné formátování se u obhajoby řešit nebudou.

Status doporučuji/nedoporučuji k obhajobě!!!

V případě, že máte na obou posudcích uvedeno „doporučují k obhajobě“, nestojí vám v cestě žádná překážka. Pokud je ovšem celková známka „nevyhověl“ nebo „F“, práce se nedoporučuje k obhajobě. Pokud máte nedoporučení pouze na jednom z posudků, můžete jít práci obhájit. V případě, že máte na obou posudcích toto nemilé hodnocení, pak se na většině vysokých škol obhajoba nekoná.

Většinou se s nedoporučením studenti setkávají v posudku od oponenta. Od svého vedoucího, pokud práce není naprosté fiasko, doporučení, alespoň za snahu a námahu, dostanou.

Jak zvládnout kritiku?

Je to vaše premiéra? Je možné, že budete posudky číst se sevřeným žaludkem a doufat, že se práce líbila, a že se snad těch chyb mnoho nenašlo. Tak velkou a “důležitou” recenzi jste možná ještě od maturity nezažili. Je to vůbec poprvé, kdo vaši, déle než roční, práci hodnotí. Není tedy divu, že to berete vážně a máte obavy.

Pro mnoho studentů je první čtení posudku velkou emociální zkušeností. I když to vypadá jako konec světa, nezoufejte. Mohu vás ujistit, že je to tak normální. I já jsem všechny své posudky četla s napjatým výrazem a bušícím srdcem. A i když byly všechny většinou velmi pozitivní, měla jsem vztek na chyby, které mi byly vytýkány.

A proč? Možná to byl strach z myšlenek na svou nedokonalost nebo nedoceněnou práci a čas. Kdo ví. Dříve jsem to velice prožívala, teď už bych na to šla jinak. A to JINAK vám chci ukázat, abyste nemuseli zažívat podobné stavy jako já.

Dneska vím, že není nezbytné se v obsahu posudků detailně pitvat, číst mezi řádky, zlobit se na oponenta, stresovat se, nebo dokonce plakat. I když se dovíte, jaké velké chyby jste v bakalářské nebo diplomové práci udělali, kde všude jste zapomněli citace, jakou vhodnější metodiku jste mohli použít, a proč jste proboha řádně nediskutovali své výsledky a další podobné veledůležité chyby, je zde jedna dobrá zpráva, vždy to totiž přežijete! Je to jen naše hlava, ve které se honí miliony myšlenek, ovlivňující naše pocity. Ať už budou posudky jakékoliv, výsledek pravděpodobně nezměníte.

Co změnit můžete, je vaše vnímání a vaše reakce na daný posudek. Podívejme se na jeden ilustrativní příklad: Kamil dostal posudek od oponenta ke své bakalářské práci, kde byla tabulka s 10 kritérii a prostor pro známky A-F. V hlavičce posudku bylo Kamilovo jméno a další identifikace studia včetně jména oponenta. V tabulce uviděl střídavě známky E a F, konečná známka F, konečné doporučení: nedoporučuji k obhajobě. Žádný komentář s vysvětlením, žádné další otázky, nic. Posudek vedoucího byl pozitivnější, celkově dvojka, tedy doporučuje k obhajobě, dodal i krátký komentář a otázky.

Kamil seděl nad oběma posudky, hlavu si držel v dlaních, cítil jak jej polévá horko a stoupá od páteře do hlavy. Posudek vedoucího je kdesi v mlze, ani jej to nezajímá. Zíral do stěny ve svém pokoji a v hlavě mu kolovaly jen myšlenky s otázkami: „jak se to mohlo stát? Co je to za oponenta proboha? Co teď budu dělat? Vždyť má bakalářská práce byla dobrá! To je konec! Tři roky studia byly naprosto zbytečné. Otec mne roztrhne!“ Každý z vás by jistě reagoval jinak. Někdo by byl vzteky bez sebe, jiný by lítostí proplakal celý den, další by jen nehnutě proseděl odpoledne, jiný by šel do baru a propil noc. Možná byste si to nechali sami pro sebe, nebo si postěžovali kamarádům či rodině. Asi byste nevěděli co vlastně dělat a jak se s tím vyrovnat. Je to k zbláznění.

Zpátky ke Kamilovi. Večer mu volá jeho babička. Nechce se mu s ní vůbec mluvit. Nezvedá ji to. Když ale volá asi už po desáté, přeci jen v něm začne hlodat svědomí, jestli se jí náhodnou něco nestalo. Zdvihne telefon a na druhém konci slyší rozrušenou babičku, jak mu sděluje, že ten los, který spolu minulý týden podali ve Sportce, vyhrává sto miliónů. „Cože???Jaký los, jaké miliony?“ Vůbec mu to nepřijde srozumitelné. Až, když s klidem babička dále pokračuje, že oni s dědečkem už moc nepotřebují, že jim k důchodu bude stačit těch miliónů deset, něco že by dali dětem a ostatním vnukům, a že Kamil by si tedy mohl nechat zbývajících 70 miliónů, že jestli mu to teda bude stačit. „Cože???“ Tentokrát už Kamil chápe. „Jasně babi, těch 70 bude stačit.“ Vykoktá ze sebe. Sedí pak v pokoji na zemi. Zírá do stěny. Opět, do té stejné stěny, ale nyní z naprosto jiného důvodu. Nějaký posudek je mu úplně, ale úplně lhostejný a v hlavě mu koluje miliarda myšlenek na to, jaký to bude mít asi dopad na jeho život. Co vše si koupí, kam všude zajede, kolika přátelům pomůže. Panečku! Na uvedeném příkladu můžete hezky vidět, jak se v jediném okamžiku mohou změnit lidské myšlenky a zároveň emoce. Jak se člověk přesouvá z jednoho příběhu do druhého podle aktuální reality. V jedné chvíli vám připadá, že je výsledek posudku životně důležitý. Pak se ale stane něco, při čem si uvědomíte, že jsou na světě důležitější věci a není třeba se kvůli nepodařené práci hroutit.

Nedokáži vám zaručit výhru 100 miliónů, když vaše posudky nebudou příliš kladné, ale mám pro vás:

1. Pokuste se co nejméně analyzovat své aktuální pocity - ať vás posudky rozhodí více či méně, zkuste si držet odstup od svých momentálních emocí a zbytečně si nepřehrávejte myšlenky na neúspěch. Všichni jsme jen lidé, všichni děláme chyby. Věnujte se tomu, co změnit můžete například přípravě trefných argumentů k připomínkám v posudcích.
2. Neberte kritiku osobně - i když je to těžké, zkuste se osvobodit od domněnek, že váš chtěl oponent poškodit, ztrapnit či ponížit. Pravděpodobně vás nikdy neviděl a bral vaši práci jen jako předložený text, ke kterému měl výhrady.
3. Dejte prostor konstruktivnímu uvažování nad dalšími kroky - zkuste brát kritiku jako ponaučení se z chyb. Obecně se bakalářské práce více kritizují, aby si studenti při psaní diplomové práce dali větší pozor. Díky tomu, že ustojíte nynější kritiku, vás v zaměstnání jen tak nějaké výtky nerozhodí.
4. Zkuste kontaktovat svého vedoucího - připravte si vytýkané body z posudku a zkuste si na ně písemně odpovědět, pak poproste vedoucího o konzultaci a proberte s ním vytýkané chyby. Více hlav víc vymyslí.
5. Připravte se k obhajobě - vaše kritizovaná bakalářská nebo diplomová práce potřebuje opravdu perfektní obhajobu. Dle zvyklých postupů můžete vytýkané body zakomponovat do vaší prezentace nebo je mít připraveny ústně. Není pravidlem, že komise řeší všechny vytýkané chyby v posudcích. Někdy se komise ptá jen na pár nejasností a neřeší všechny body kritiky. Skvělou obhajobou a nastíněním oprav vašich chyb zaujměte komisi a ta pak třeba uzná, že oponent přestřelil.

Hlavu vzhůru. Chce to jen další krok. Více než 10 let se věnuji práci s texty - odbornými, akademickými nebo inspirativně naučnými. Jsem také transformativní koučkou Psychology of Mind. Mým šestým smyslem je cit pro detail i nadhled zároveň. Kde beru odvahu vám radit zrovna já? Každý je tak trochu nervák. Na někom to není tolik vidět, jiný zas vypadá, že se na místě sesype. V každém případě je potřeba umět se svou nervozitou pracovat. Nejenže má negativní vliv na vaše zdraví, také vám může u obhajoby bakalářské či diplomové práce pěkně zavařit. Chcete-li se ale své trémy nadobro zbavit, tak pro vás máme špatnou zprávu. Nikdy se jí totiž úplně nezbavíte a vždy vás bude tak trochu strašit. Pokud ji však ovládnete, můžete ji využít ve svůj prospěch. Nervozita je totiž nejen nepříjemný pocit, ale zároveň také jakýsi motor, který žene k lepším výsledkům. Pojďme se tedy podívat, jak se dá nervozita ovládnout.

S nervozitou se dobře pracuje, pokud víte, jak jste na tom. U obhajoby bakalářské či diplomové práce vám konkrétně asi nejvíc pomohou posudky vašeho školitele a oponenta. Pokud průměrné hodnocení z obou posudků vychází lépe než na E, můžete být v klidu. Porota často tuto známku spíše vylepší, případně ji ponechá. Vychází-li ale průměrné hodnocení posudků na E, měli byste přípravě na obhajobu věnovat dostatek času a nic nepodcenit.

Jakmile zhodnotíte situaci, připravte si všechny možné scénáře. Nepřehánějte však a buďte realističtí. Od obhajoby můžete odejít v podstatě se čtyřmi různými výsledky. V prvním případě si známku vylepšíte, v tom druhém zůstane stejná, ve třetím bude o něco horší a poslední případ je nejhorší - neobhájení závěrečné práce. První tři výsledky jsou zcela v pořádku a můžete se radovat, že to máte za sebou. V tom posledním případě se pouze přihlásíte k dalšímu termínu obhajoby, který bývá obvykle na podzim. Mezitím svou práci vylepšíte a lépe se připravíte. Což opravdu není nic strašného. Status studenta vám v takovém případě navíc zůstává. Nicméně, pokud jste již dříve studium prodloužili, může vám škola účtovat poplatky.

Vyzkoušejte si obhajobu takzvaně nanečisto: s publikem a několikrát. Požádejte své spolubydlící, kamarády, spolužáky nebo rodiče. Aspoň jim ukážete, co vlastně děláte. Při každém pokusu svou prezentaci navíc můžete vylepšit. Pozitivní vliv na vaši psychiku může mít i její pouhá existence a možnost podívat se na ni, pokud bude potřeba.

Na obhajobě jsou asi nejstrašidelnější závěrečné otázky. Na otázky se však můžete předem připravit. Nejprve zkuste popřemýšlet, co by mohlo porotu v souvislosti s vaší prací asi nejvíce zajímat. Nachystejte si odpovědi také na základní pojmy týkající se tématu. Ačkoli porotci většinou dobře znají jejich výklad, chtějí si tak ověřit, že tématu opravdu rozumíte. Někteří oponenti v rámci posudku také navrhují případné otázky, které by se měly zodpovědět v rámci obhajoby. Pokud si v něčem nejste jistí, rozhodně o tom nemluvte při obhajobě. A co víc, nezařazujte to do své prezentace. S velkou pravděpodobností se vás na to porota zeptá a vy nebudete znát odpověď.

Pokud jste došli až k obhajobě, zřejmě ve vás něco je. Ne každý se totiž úspěšně probojuje až na konec.

tags: #posudek #na #zaverecnou #seminarni #praci