V současné době lidé po ukončení aktivního pracovního věku odchází do důchodu, často však v mnohem lepší fyzickém i psychickém stavu, než tomu bylo dříve.
Senioři se mohou konečně naplno věnovat svým koníčkům, ale mají i zájem pokračovat v aktivní činnosti a zachovat své spojení se společenským životem.
Univerzita třetího věku (U3V) představuje specifickou formu celoživotního vzdělávání určenou primárně pro osoby v postproduktivním věku. Tento koncept vzdělávání pro seniory má svůj původ ve Francii, kde byla první studijní obory otevřeny v roce 1973 na fakultě sociálních studií univerzity v Toulouse.
S první výukou na univerzitní úrovni, specificky určenou pro seniory, začal prof. Pierre Vellas v roce 1973 na Univerzitě sociálních věd v Toulouse ve Francii.
Vznik první U3V v roce 1973 je spojen se jménem profesora Pierra Vellase z Univerzity sociálních věd v Toulouse.
Univerzity třetího věku v čase svého vzniku představovaly symbol nového, aktivního, cílevědomého a informovaného přístupu seniora k svému životu.
V roce 1975 vznikla AIUTA, Mezinárodní sdružení univerzit třetího věku, a v roce 1981 sdružovala již na 170 členských institucí.
V lednu 2011 byl zvolen prezidentem AIUTA Francois Vellas, syn Pierra Vellase.
AIUTA pořádá každoročně bohatě navštěvované mezinárodní konference.
Systém celožitovního vzdělávání vznikl už v roce 1973 ve Francii přidružen k tradičním univerzitám.
Protože tento systém vzdělávání začal být u společnosti velmi oblíbený, rozšířil se pak velmi rychle po celé Francii a pak i dále do Evropy.
Dnes již má univerzitu třetího věku každá větší univerzita.
V českém prostředí došlo k založení první univerzity třetího věku v roce 1986 v Olomouci.
První Univerzita třetího věku vznikla v roce 1986 při Palackého univerzitě v Olomouci, a to za organizační spoluúčasti Českého červeného kříže.
První univerzitu třetího věku v roce 1986 založil pan docent Květoslav Šipr v Olomouci.
V roce 1983 byla v Přerově založena první česká akademie třetího věku, jejímž zřizovatelem se stalo Okresní kulturní středisko.
Spoluorganizátorem se stal Československý červený kříž, jehož prostřednictvím se organizované vzdělávání seniorů rychle rozšířilo.
Československý červený kříž přispěl i k zakládání univerzit třetího věku, sám měl na starosti organizační stránku a odbornou zajišťovala univerzita.
Univerzity třetího věku probíhaly v Olomouci při Univerzitě Palackého a v Praze při Univerzitě Karlově.
V roce 1988 byl v plánu vznik Univerzity třetího věku v Hradci Králové.
Mezi tématy převládala problematika zdravotní a zdravotně-sociální.
Často byly probírány i otázky ekologické, lokální i celkové historie, lidové zvyky, tradice a umění.
Při vzniku prvních českých akademií a univerzit třetího věku posloužila jako bezprostřední příklad Univerzita třetího věku ve Varšavě.
První akademická univerzita vznikla na 1. lékařské fakultě UK nebo roku 1988 na Vysoké škole ekonomické v Praze.
První Akademii volného času založila v Praze ekonomka Dana Steinová, která během 90. let vedla polytematické kurzy v Praze 4 a ve velkém sále budovy Elektropodniků (Praha 7).
Zde dosáhla dosud pravděpodobně nepřekonaného rekordu v počtu více než šesti stovek účastníků.
V roce 1992 jsem byla víceméně násilně oddělena od organizování univerzity třetího věku ministerstvem školství.
Tehdy mi trvalo asi 14 dnů, než jsem se rozhodla, že si založím vlastní vzdělávací program, do kterého mi nebude nikdo mluvit.
A už v lednu 1993 jsem otevřela Univerzitu volného času.
Zase jsem vycházela z programu francouzské univerzity, která se z původně věkově segregované univerzity třetího věku přetransformovala v mezigenerační univerzitu volného času.
A to byl můj záměr - založit mezigenerační studium.
Na každý kraj vychází minimálně jedna univerzita třetího věku, takže možnost studovat i v pozdějším věku mají skutečně všichni.
V současnosti možnost studia na U3V nabízí většina českých veřejných vysokých škol.
Největší množství těchto univerzitních kurzů pořádají Univerzita Karlova, na niž je studium rozděleno podle fakult, a Vysoká škola ekonomická v Praze, která má systém soustředěný do jednoho sekretariátu.
Z těch českých můžeme zmínit třeba Univerzitu Karlovu nebo Vysokou školu ekonomickou, ale ani ostatní české univezity nezůstávají pozadu.
UK například otevírá kurzy celoživotního vzdělávání téměř na všech svých fakultách, lékařská nebo právnická nevyjímaje.
Tyto kurzy zde mají dlouholetou tradici, první z nich se otevírali již v roce 1987.
V Brně se první běh Univerzity třetího věku zahajoval teprve v roce 1989, o studium však byl od začátku značný zájem.
V současnosti patří Univerzita třetího věku k úspěšným a nezpochybnitelným aktivitám Masarykovy univerzity.
Díky smlouvě mezi Masarykovou univerzitou, Biskupstvím brněnským a občanským sdružením Hippokrates se širší obci občanů vyššího věku otevřela možnost stát se posluchačem kurzu Spirituální dimenze člověka Univerzity třetího věku.
V roce 2006 uzavřely Masarykova univerzita, Biskupské brněnské a občanské sdružení Hippokrates smlouvu o uspořádání kurzu Živá teologie - Spirituální dimenze člověka s cílem poskytnout seniorům příležitost ke vzdělávání v oblasti teologie v rámci celoživotního vzdělávání.
Posluchačům kurzu Spirituální dimenze člověka se poskytuje možnost absolvovat kolokvia a zpracovat ročníkovou práci, kterou pak posoudí koordinátor kurzu.
Účast na přednáškách je zdarma, posluchači hradí pouze zápisné ve výši 500,- Kč.
Zápisné je možno uhradit převodem z účtu, anebo v úředních hodinách zaplatit na studijním oddělení Rektorátu Masarykovy univerzity.
Kromě účasti na přednáškách kurzu Spirituální dimenze člověka opravňuje zápisné také k odběru vydávaných sylabů a k účasti na některých tematických kurzech.
Tento kurz zaměřený na aktuální otázky bioetiky zahrnuje celkem sedm přednášek, které proběhnou v měsících září až říjen 2007.
Posluchači jiných forem univerzity třetího věku, například kurzu Spirituální dimenze člověka, již neplatí žádné další poplatky.
Přednášky zpravidla probíhají v odpoledních hodinách v některém ze zařízení Masarykovy univerzity.
V akademickém roce 2006 - 2007 se přednášky kurzu Spirituální dimenze člověka konaly v pátek od 15.00 do 16.30 hod. v Kongresovém sále MU v budově Lékařské fakulty, Komenského nám.
Obecně platí, že univerzity třetího věku jsou určeny pro seniory, takovéto vymezení je ovšem málo přesné.
Pořadatelé některých univerzit třetího věku výslovně uvádějí, že jejich kurzy jsou určeny pro všechny osoby vyššího věku, tedy včetně absolventů základních škol.
Jiní vyžadují předchozí středoškolské vzdělání - ovšem s tím, že tato podmínka může být prominuta.
První ročník kurzu Spirituální dimenze člověka, který byl na Masarykově univerzitě otevřen v akademickém roce 2006 - 2007, absolvovalo přes 100 posluchačů ve věku od 55 do 81 let.
Naprostá většina z nich v anketě odpověděla, že kurz splnil jejich očekávání.
S jedinou výjimkou připravili všichni přednášející pro účastníky kurzu souhrny svých sdělení, které pak byly vytištěny a posluchačům předány.
Dne 6. června proběhnou v univerzitním kampusu oslavy 30 let od založení Univerzity třetího věku (U3V) na UJEP.
Od akademického roku 1994/1995 uskutečňuje UJEP, jako člen Asociace univerzit třetího věku, ve shodě s Chartou práv a svobod, Univerzitu třetího věku, která je zvláštní formou celoživotního vzdělávání.
Pro osoby nad 50 let věku je nabídkou kvalitního využití volného času formou získávání informací na nejvyšší úrovni, přičemž poskytuje možnost účastnit se vzdělávacích i vědeckých činností vysoké školy.
„Studium na U3V je zájmové, neposkytuje tedy vysokoškolské vzdělání, ani kvalifikaci, a posluchači za jednotlivé kurzy platí.
I tak ale nelze univerzitu třetího věku, vzhledem k výši poplatků, považovat za komerční vzdělávání,“ uvádí prorektorka pro studium dr.
Zástupkyně univerzity, které zajišťují U3V v rámci Oddělení celoživotního vzdělávání rektorátu, připravily 6. června 2024 oslavy s bohatým programem, při kterém zazáří samotní posluchači U3V - ať už během předávání ocenění, nebo při autorském čtení těch, kteří navštěvují kurz Tvůrčí psaní.
Koncertem operní zpěvačky Vandy Šípové a dlouholetého lektora ústecké univerzity třetího věku, klavíristy MgA.
Zde proběhne několik workshopů s lektory U3V - simultánně Malba a Graffiti s MgA. Milanem Žákem a Základy jógy pod vedením Mgr. Marie Herzingerové.
Následovat bude workshop pohybový, konkrétně Čínská cvičení Tai-chi s Ing.
Chybět nebude ani tombola, občerstvení nebo hudební doprovod, který zajistí hudební skupina POPMASTER.
„Posluchačům univerzity třetího věku bych chtěla popřát do dalších let hodně zdraví, ať se jim u nás na U3V líbí, chodí na ni s plným srdcem a otevřenou myslí, s úsměvem a pozitivní energií, a je to pro ně příležitost k poznávání nových přátel, zdokonalování se a objevování nových cest a zážitků.
Jsem šťastná, že mohu být součástí takto úžasné velké ‚rodiny‘, kterou pro mne posluchači U3V jsou a doufám, že ještě dlouho budou,“ vyjadřuje svoje přání vedoucí Oddělení celoživotního vzdělávání na rektorátu Bc.
Současně s oslavami třiceti let trvání vzdělávání seniorské generace na UJEP bude zároveň zahájen další dvouletý cyklus kurzů (2024-2026), pro zimní semestr 2024/2025.
Od 30. 5.
„Samotní posluchači o tato témata jeví velký zájem a napomáhají svou zpětnou vazbou v přípravě podobně obsahově zaměřených kurzů,“ říká vedoucí Oddělení celoživotního vzdělávání Bc.
Před třiceti lety bylo cílem založení U3V na UJEP zejména pomoci dotvářet aktivní vztah osob v postproduktivním věku k životu a podporovat ho ve shodě s aktuálními informacemi.
Zároveň zde byla snaha využívat zkušeností a poznatků posluchačů U3V jako zpětné vazby i badatelské výpomoci.
Zájem o studium na univerzitě třetího věku neustále stoupá, což dokazuje i vysoká účast nejen na hlavních výukových akcích, ale i na doplňkových aktivitách U3V.
Univerzitu třetího věku UJEP v letním semestru 2023/2024 navštěvovalo celkem 864 osob (716 posluchaček a 148 posluchačů), a to v Ústí nad Labem, Kadani a Žatci.
Nejvíce posluchačů eviduje univerzita ve věku mezi 65 až 75 lety, nejstarší posluchačce je 95 let.
Atmosféra provázející kurzy U3V je přitom po celou dobu výjimečná.
„Lektoři, kteří na univerzitě třetího věku přednášejí, se shodují na tom, že nadšení posluchačů a jejich zájem o informace jsou mimořádné.
Senioři se svým přístupem liší od studentů prezenčního studia a předávat vědomosti takovým posluchačům je zážitek sám o sobě.
Všeobecně se ví, a není to žádným tajemstvím, že každý, kdo někdy vyučoval na univerzitě třetího věku, nezná vděčnější a pozornější publikum,“ dodává dr. Bc.
Na zahraničních vysokých školách můžeme sledovat různé přístupy k seniorskému vzdělávání.
Např. v Rakousku senioři usedají do lavic společně se studenty řádného studia - a měli by také řádně skládat zkoušky.
Pokud by tak činili, po uzavření studia by nabyli odpovídající vysokoškolskou kvalifikaci.
Většinou však zkoušky neskládají a studují si jen tak pro radost.
Nejvíce seniorských posluchačů najdeme na univerzitách ve Vídni, Innsbrucku a v Grazu.
Kromě klasické, prezenční výuky se ve světě nabízí i distanční forma kurzů pro seniory.
V roce 1998 se v Austrálii rozběhla aktivita „U3A Online“.
Zájemci, kteří nemohou z důvodu zdravotních či velké vzdálenosti navštěvovat regulérní výuku U3V, mají k dispozici kurzy zpracované v elektronické podobě.
Od roku 2009 je spuštěna virtuální výuka U3A.
Podstatou nejsou strukturované on-line kurzy, ale neformální studium sdružující pomocí internetu navzájem vzdálené účastníky, v principu odkudkoli ve světě.
Vzdělávání dospělých, jehož součástí je i segment seniorské edukace, prošla v posledních dvou desetiletích výraznou transformací, která měla často výrazně spontánní charakter.
Součet působících vlivů, jako je např. tržní prostředí, převažující liberální přístup státu či jednostranné akcentování formálních dimenzí edukační reality, bohužel neumožnil vytvoření homogenního celku, který by mohl být chápán jako samostatný subsystém v rámci vzdělávací soustavy.
Vzdělávání dospělých proto v České republice netvoří jednotný a vzájemně provázaný celek, což výrazně determinuje i celistvost a efektivitu jednotlivých oblastí, včetně seniorské edukace.
Majoritní pozornost bývá věnována především institucím napojeným na formální školský systém (univerzity třetího věku), zatímco převažující část aktivit realizovaných primárně nestátními neziskovými institucemi zůstává mimo dosah stabilní a systematické podpory státu.
Je třeba upozornit také na ne zcela naplněnou odpovědnost dalších účastníků žádoucí veřejné diskuse o vhodných způsobech reakcí na vzdělávací potřeby starších dospělých.
Problematika vzdělávání a rozvoje starších dospělých je sice přímo či latentně přítomna v politických dokumentech a strategiích rozpracovávajících koncept celoživotního učení, tyto materiály však mají spíše deklarativní charakter a z hlediska vzdělávání dospělých se primárně orientují na skupinu ekonomicky aktivních.
Téma edukace seniorů tak v jejich rámci hraje spíše marginální roli, segment je zmiňován pouze partikulárně (převážně v kontextu univerzit třetího věku), příp. je zcela opominut.
Převážná část aktivit se navíc odehrává na úrovni nestátních neziskových organizací, mimo oblast působení veřejné politiky.
S ohledem na specifika (sociální, psychologická, edukační apod.) seniorů jako cílové skupiny a s přihlédnutím k dosavadní tradici, kvantitativnímu nárůstu nabídky i poptávky i pokračující diskusi o profesionalizaci a zkvalitňování edukace seniorů lze konstatovat, že v rámci tohoto segmentu jednoznačně dominuje organizovaná výuka.
Celá oblast je tak v převážné míře spojena s aktivitami specializovaných vzdělávacích institucí.
V České republice existuje poměrně široká škála různých institucí (komerčních i neziskových) realizujících aktivity ve sféře seniorské edukace.
První významnější organizované aktivity spojené se seniorskou populací se začaly na našem území rozvíjet pravděpodobně na přelomu 70. a 80. let.
Byly spjaty především s iniciativou Československého červeného kříže a odehrávaly se převážně na úrovni kulturně-osvětové činnosti, tzn. v rámci klubových zařízení (kluby důchodců, kluby aktivního stáří apod.).
Teprve v druhé polovině 80. let začaly na našem území vzniky první univerzity třetího věku (dále U3V), kterým se v relativně krátké době podařilo vydobýt exkluzivní postavení přetrvávající až do současnosti.
Označení univerzita třetího věku (U3V) je spojeno se vzdělávacími aktivitami pořádanými veřejnými vysokými školami, které jsou určeny pro osoby důchodového věku se středoškolským vzděláním ukončeným maturitní zkouškou (některé školy na této podmínce netrvají) po ukončení výdělečné činnosti, příp. i pro držitele průkazu ZTP.
Pro francouzský model je typické především úzké napojení na prostředí pořádající univerzity (vysoké školy).
U3V se tak stává standardní součástí specializovaných univerzitních center nebo institutů (ústavů) dalšího či celoživotního vzdělávání.
To se pak promítá například do obsahu studia, který obvykle odpovídá obsahovému zaměření mateřské univerzity.
Mezi výhody tohoto modelu patří především aktivní participace kvalifikovaných vysokoškolských pedagogů na výuce nebo možnost využití prostorově-technického potenciálu dané univerzity.
Určitým negativem tohoto přístupu mohou být vyšší nároky kladené na účastníky v souladu s akademickými standardy, a to jak z hlediska vstupních kritérií, která selektují zájemce o studium zejména na základě dosažení určitého stupně vzdělání, tak i z hlediska nároků kladených na studenty během studia.
Francouzský model je realizován např. v Belgii, Švýcarsku, Itálii nebo v zemích latinské Ameriky.
Specifika britského modelu U3V spočívají v mnohem rozvolněnějším institucionálním rámci, kdy nezbytnou podmínkou existence U3V není propojení s konkrétní univerzitou, ale výchozí platformu pro její aktivity může představovat jakákoli instituce, často i needukačního charakteru (klub, spolek, knihovna, muzeum apod.).
Samotný edukační proces má v tomto pojetí často svépomocný charakter a participující senioři mnohdy vystupují i v lektorských pozicích.
Podle Swindella a Thompsona (1995) patří mezi silné stránky tohoto modelu například menší finanční náročnost, minimalizace bariér vycházejících ze specifik akademického prostředí (např. nároky na vstupní požadavky nebo závěrečné ověření znalostí), větší dostupnost programů, které nejsou vázány na prostory vysokoškolských institucí, a výraznější organizační i obsahová flexibilita.
Ke vzniku prvních U3V na našem území významně přispěl Československý červený kříž, v úzké spolupráci s Českou gerontologickou a geriatrickou společností.
Postupně došlo k rozšíření tohoto modelu prakticky na všechny ostatní veřejné vysoké školy (i neuniverzitního charakteru) a v současné době je tak tento typ studia organizován na 40 vysokých školách a fakultách po celé ČR.
Dle Adamce a Kryštofa (2011) obsah studia na U3V odpovídá svým zaměřením standardně vyučovaným studijním programům a předmětům na dané vysoké škole.
Obsahové zaměření nabídky je tudíž velmi rozmanité a zároveň charakteristické deklarovanou garancí nejvyšší možné kvality.
Kurzy mají nejčastěji charakter cyklu tematicky vybraných přednášek nebo seminářů, které se realizují v rámci jednoho studijního programu (kurzu) a trvají obvykle od jednoho do šesti semestrů.
Často zmiňovaným negativním faktorem působení U3V je především omezená dostupnost, která je vázána na existenci zastřešující vysokoškolské instituce.
Další variantou je projekt Virtuální univerzity třetího věku, který je od roku 2007 realizován Provozněekonomickou fakultou ČZU.
Jeho založen na digitalizovaných přednáškách lektorů zprostředkovaných moderními technologiemi (internet, diaprojektor), takže realizace výukové aktivity je možná v rámci jakékoli instituce i needukačního charakteru.
Těmito tzv.
Návštěvnost přednášek je velmi diferencovaná a variuje v závislosti na typu instituce i obsahovém zaměření kurzu.
Na základě dostupných údajů je možné konstatovat, že obecně největší zájem je o kurzy zaměřené na medicínské otázky, psychologii, dějiny, umění nebo práci s výpočetní technikou.
V souladu se specifiky seniorské edukace i v případě U3V můžeme hovořit o vysoce feminizovaném prostředí, neboť cca 80 % studentů tvoří ženy.
Z hlediska věku jsou pak nejpočetnější skupinou frekventanti ve věkové hranici 60-70 let.
V rámci aktivit, jejichž příjemci jsou starší dospělí a senioři, je nezbytné vycházet z předpokladu, že ve stáří jsou v podstatě zachovány všechny majoritní potřeby středního dospělého věku, především potřeby aktivity a užitečnosti.
Vzdělávání osob v postproduktivním věku tak představuje výzvu pro pořádající instituce i pro zainteresované jedince (organizátory, lektory, metodiky).
Zároveň se kontinuálně mění struktura zmiňované cílové skupiny.
Svou roli hraje především stále vyšší vykazovaná úroveň vzdělání a míry funkční gramotnosti seniorské populace jako následek měnící se demografické křivky obyvatelstva a stavu, kdy důchodového věku aktuálně dosahují silné poválečné ročníky (tzv. baby boomers), které nikoliv nevýznamnou část svého pracovního života již prožily v akcelerujících podmínkách nastalých po roce 1989.
Tato generace se od svých předchůdců odlišuje jinými pracovními i životními návyky, strukturou svých znalostí a dovedností (např. úroveň funkční gramotnosti, včetně technologické, znalost cizích jazyků apod.), osobní akceptací konceptu celoživotního učení, jakož i zvýšenými požadavky na kvalitu svého života.
Naprostá většina dosud realizovaných výzkumů potvrzuje předpoklad, že s výší vzdělání jedince stoupá i frekvence jeho účasti na edukačních aktivitách, úroveň informovanosti i celková motivace.
To se následně projektuje do zvýšených nároků na obsahové i organizační zabezpečení edukačních aktivit určených pro jedince v postproduktivním věku.
Zatímco v minulosti bylo vzdělávání seniorů motivováno především snahou o zvyšování důstojnosti a kvality života, dnes se do popředí zájmu dostávají rovněž ekonomické aspekty.
Motivy účasti starších spoluobčanů na dalším vzdělávání jsou tak velmi různorodé.
Většinou jsou zmiňovány následující: udržení psychické a sociální aktivity, kvalitní naplnění volného času, snížení pocitu osamocení, sociální integrace, udržování soběstačnosti, naplnění osobních zájmů či realizace toho, co účastník nestihl v dobách své ekonomické aktivity.
Významným faktorem je i snaha věnovat se oboru, o který jedinec projevoval zájem již v minulosti, ale vývoj jeho životní dráhy mu z nejrůznějších důvodů neumožnil se tomuto tématu intenzivněji věnovat (tzv. kompenzační funkce vzdělávání).
Lze tedy identifikovat řadu přínosů zapojení starší populace do edukačních aktivit jak z pohledu jedince, tak z perspektivy společnosti jako celku.
V individuálním kontextu jde především o rozvoj kognitivních a fyzických funkcí, který ve svém důsledku zpomaluje proces stárnutí a působí preventivně proti rozvoji demence nebo jiných podob regrese.
Důležitá je i redukce sociální exkluze a izolace, rozvíjení sociálních kontaktů, prohloubení samostatnosti a osobní důstojnosti, posíleni identity, možnost reflexe společenských změn nebo udrženi a rozvíjení mezigenerační komunikace.
Z pohledu společnosti lze hovořit o významném faktoru zamezujícím projevům ageismu a působícím na rozvíjení společnosti/komunity jako integrovaného systému.
Zapojení starších dospělých umožňuje rovněž efektivnější přenos zkušeností a generačně podmíněných kulturních vzorců a v neposlední řadě jde i o přínos ekonomický.
Pro učitele a lektory představuje práce s touto cílovou skupinou příležitost pro rozvoj některých vybraných metodických a osobnostních kompetencí.
Především je nutné reflektovat její specifika, která jsou v mnoha ohledech nekompatibilní s vlastnostmi a předpoklady studentů mladšího věku.
Ačkoli je stárnutí vysoce individualizovaný proces, je možné identifikovat některé změn a vlastnosti typické právě pro tuto fázi lidské ontogeneze.
U starších dospělých jsou časté především následující psychosociální změny: zpomalení psychomotorického tempa, pokles schopnosti celkové adaptability, změna procesu vnímání a pozornosti, změna paměťových procesů, proměna afektivního prožívání, zvýraznění stávajících typických vlastností.
procvičení komunikačních a rétorických dovedností (pozitivní a aktivizující přístup, redukce tzv. pasivního naslouchání, využívání terminologie adekvátní účastnické skupině, důsledné vyhýbání se komunikaci založené na stereotypech spojených s dispozičním omezením osob v seniorském věku, tzv.
Jak z předchozích odstavců vyplývá, identifikace přínosů a pozitivních dopadů vzdělávacích aktivit realizovaných v prostředí univerzit třetího věku je možná nikoli pouze ve spojitosti se samotnými účastníky, ale rovněž s osobami vyučujících.
Práce s vysoce specifickou a heterogenní cílovou skupinou, jakou posluchači seniorského věku zcela jistě představují, představuje významný zkušenostní faktor obohacující kompetenční profil přednášejícího o řadu nových aspektů.
Zároveň však také vyvolává potřebu dalšího profesního rozvoje ve smyslu doplnění znalostí o specificích této skupiny.
Obecně lze říci, že cílem studia osob vyššího věku v univerzitě třetího věku je získání znalostí a osvojení zvyklostí užitečných ve stáří, zatímco běžné vysokoškolské studium je zaměřeno především na získání znalostí a dovedností potřebných při výkonu určitého povolání.
Na každý kraj vychází minimálně jedna univerzita třetího věku, takže možnost studovat i v pozdějším věku mají skutečně všichni.
Nabídka dalšího vzdělávání lidí v postproduktivním věku je zaměřena na rozšiřování znalostí i možnost seberealizace v oblasti společenských a přírodních oborů, kultury, vědy a techniky.
Univerzita třetího věku má také výrazný socializační dopad.
Slouží jako smysluplná výplň volného času seniorů.
Vzdělávání je důležité pro mentální zdraví člověka, jedná se o smysluplné trávení volného času, ale také je to důležitý prvek integrace do společnosti.
Jak již bylo řečeno, primárně je tedy určen pro osoby v postproduktivním věku, s ukončeným středoškolským vzděláním.
Možností, kde se může senior vzdělávat, je i v České republice nespočet.
Na většině škol se platí zápisné, které je ale pouze v řádu stokorun a je osvobozeno od platby DPH.
Zápis probíhá souběžně s klasickým vzděláváním a semestr začíná v září.
Příhlášky jsou dostupné na sekretariátech fakult nebo je možné je stáhnout na webových stránkách fakulty a vyplněné poslat poštou.
Výstupem sice není akademický titul, jako při běžném vyskoškolském studiu, ale certifikát nebo osvědčení o absolvovaném kurzu.
Vzdělávání v U3V bývá většinou zakončeno slavnostním aktem (promocí), na němž absolventi obdrží osvědčení, certifikát.
Za U3V se v drtivé většině případů platí.
Cena za vzdělávání v rámci U3V (registrační poplatek, kurzovné, zápisné, vložné) je různá a pohybuje se obecně v řádu několika set korun za semestr.
Cena zaplacená seniory na většině škol k provozu nestačí, a proto jsou vzdělávací aktivity často financovány i z jiných zdrojů.
Stáří začíná být chápáno jako přirozená a integrální součást životního cyklu, a jedním z primárních úkolů společnosti je proto zajištění důstojných podmínek pro život v seniorském věku.
Zaměření veřejných politik se postupně koncentruje nejen na ekonomické aspekty, ale zdůrazňována je i nutnost aktivní integrace seniorů ve všech oblastech sociální reality.
V návaznosti na postupující demografické stárnutí populace jsou na úrovni mezinárodních organizací i v kontextu národních systémů diskutovány koncepty a strategie, jejichž ambicí je na tuto skutečnost adekvátně reagovat.
Rozvíjeny jsou především koncepty aktivního, úspěšného a zdravého stárnutí.
Ačkoli jde do velké míry o teoretické konstrukty, jsou zároveň široce reflektovány v rámci politického diskursu.
Jednou z oblastí sociální reality, v jejímž rámci jsou východiska uvedených konceptů naplňovány, je i sféra vzdělávání starších dospělých a seniorů.
