Práce pedagoga, ať už na pozici ředitele, učitele či asistenta, má v sobě inherentní manažerský charakter. Vyžaduje schopnost budovat a kultivovat osobnost, která musí splňovat určitá kritéria. Klíčovými prvky jsou autorita a osobitost, které jsou však podmíněny autentičností projevů pedagoga.
Autorita vedoucího pracovníka musí přesahovat interakci s často triviálními problémy dětí i pedagogů a smysluplně je řešit. Důležité je systémové řešení, aby se pedagog nestal obětí banálních a opakujících se problémů.
Vzhledem k charakteru práce pedagoga, která je ryze investiční s vysokou mírou etiky, je třeba akceptovat fakt, že největším rizikem této profese je rutina. Rutina vede k poklesu motivace a vyhoření. Proto potřebují ředitelé i řadoví učitelé nástroje, aby tomuto riziku čelili.
Cílem vzdělávací akce je uvést účastníky do problematiky vedení týmů, představit rozdělení rolí v týmu a charakteristiky jednotlivých typů osobností. Seznámit účastníky s následky neřešeného a zároveň „přebujelého“ stresu. Účastníci se také dozví o komunikaci s problémovými osobnostmi a o roli manažera v komerční rovině.
Dynamika a výzvy pedagogického kolektivu
Úvod do problematiky vedení týmů zahrnuje dynamiku kolektivu a jeho limitace, jako jsou věkové, teritoriální, množstevní či homogenní (co do pohlaví) faktory. Dále se zabývá rezidui zakotvenými ve vývoji a historii kolektivu a základními charakteristikami školských kolektivů. Mezi hlavní rizika profese učitele patří právě zmíněná rutina a s ní spojené vyhoření.
Role vedoucího pracovníka a manažera týmu, ať už v komerčním či nekomerčním smyslu, umožňuje využívat „psychologické a osobnostní“ převahy. Základní charakteristiky jednotlivých typů osobnosti a motivace jako fenomén skupinové dynamiky jsou klíčové pro efektivní vedení.
Zátěž a stres, jak přirozený, tak ten, který lze využít, jsou dalším tématem. Důležitá je odpovědnost a práce na její cenzuře, stejně jako umění delegovat. Dopady neřešeného a zároveň „přebujelého“ stresu mohou být devastující. Orientační test zaměřený na stresovou cenzuru a autogenní motivace stresem či sebepřekonání nabízejí nástroje pro zvládání těchto výzev.
Komunikace s problémovými osobnostmi a situace vyvolávající precedentní a zneužitelné dopady vyžadují specifický přístup. Problematická dynamika týmu, atmosféra ve skupině a práce s ní, stejně jako motivace ke změně interními i externími způsoby, jsou nezbytné pro pozitivní rozvoj kolektivu.
Role manažera v komerční rovině zahrnuje psychické a osobnostní rysy využitelné pro profesní růst, jako jsou schopnosti, znalosti a dovednosti. Biologické, sociální a kulturní faktory ovlivňující manažerské rysy osobnosti, dominance, asertivita, emocionální stabilita, extroverze a volní vlastnosti jsou rovněž důležité. Možnosti koučování sebe i ostatních nabízejí další rozvoj.
Motivy a potřeby, cíle a cesta k nim (výkon, přátelství a moc) jsou základem pro pochopení lidského chování. Zaměření se na autentičnost potřeb a motivaci směřovat eticky k nim je klíčové. Vedoucí pracovník je vzorem a jeho schopnost posoudit možnosti a schopnosti podřízených je terénem pro motivaci týmu. Postoje, hodnoty a zvláštní dimenze osobnosti doplňují tento obraz. Manažerské kompetence s ohledem na cílovou skupinu (dětské kolektivy) jsou specificky zaměřené.
Motivace jednotlivců a týmů vychází z individuální znalosti jednotlivců, kteří tvoří celek. Schopnost propojovat informace a zamezovat tím paralelním a nesouladným postupům řešení je nezbytná. Time management a zvyšování kompetencí členům týmů (odpovědnostním způsobem, ale především smysluplným vzděláváním) rozšiřují možnosti delegování. Loajalita a potřeba být součástí týmu jsou silnými hnacími silami.
Praktické aspekty spolupráce a začleňování
Práce s třídním kolektivem vyžaduje prožitkový seminář, kde jsou účastníci seznamováni s technikami práce s kolektivem. Nedílnou součástí je odpovědnost a zapojení pedagogického sboru jako týmu, který má možnost značnou měrou ovlivnit klima školy či třídy. Dále jsou pedagogičtí pracovníci seznámeni s možnostmi a technikami, které lze provádět se třídou a třídním kolektivem za účelem stmelení, funkčnosti a vhodného nastavení třídy.
Vzdělávání na klíč pro sborovny je efektivním a ideálním nástrojem pro růst školy a učitelů. Každý vzdělávací program, který je realizován ve formě kurzů pro jednotlivce, lze přivést i do školy.
Pedagogové mezi sebou vytvářejí, podporují a udržují kolegiální vztahy a vzájemný respekt. Aktivně spolupracují, předávají si poznatky a využívají i formy vzájemných hospitací. Tematicky zaměřené pracovní skupiny pracují efektivně a s cílem zlepšovat kvalitu poskytovaného vzdělávání.
Příkladem inspirativní praxe je škola, kde spolupráce pedagogů a jejich každodenní ranní sdílení radostí i starostí se stalo přirozenou součástí jejich práce. Ředitelce školy se podařilo vytěžit maximum ze skutečnosti, že jediným místem společného každodenního setkávání pedagogů je malá sborovna. Zde probíhá čilá vzájemná komunikace mezi ředitelkou školy a pedagogy o průběhu vzdělávání, vzájemné metodické podpoře, potřebách jednotlivých žáků, ale také o dalším směřování školy a mimoškolních aktivitách.
Formou ranního briefingu pedagogové řeší okamžité problémy vzniklé v průběhu předchozího dne. Blízký osobní kontakt ředitelky a její sdílení s pedagogy vedlo k podpoře a rozvoji časově náročných aktivit pedagogů i žáků. Zaměření je především na aktivní spolupráci pedagogů při přípravě a průběhu vzdělávacích aktivit na škole.
Bližší zpracování a následně intenzivní pozornost je věnována vzájemným pedagogickým hospitacím spolu s přebíráním pedagogické asistence v průběhu vyučovací hodiny. Ředitelka školy při hospitacích sleduje nejen práci učitele, ale přebírá pedagogickou asistenci v průběhu vyučovací hodiny. Po ukončení hospitace následuje vzájemné poskytnutí zpětné vazby zúčastněných pedagogů. Pedagogové připravují pro své kolegy ukázkové hodiny zaměřené na diferencované vzdělávání, po ukončení takovéto hodiny následuje společný rozbor a přijetí společných závěrů.
Základní škola Lukov, příspěvková organizace, se pyšní velmi pozitivními a přátelskými vztahy mezi všemi pracovníky školy. Dominantní roli v celé škole zastává její ředitelka, která dbá o intenzivní rozvoj pozitivních vztahů na pracovišti. Pro rozvoj další činnosti školy a vzájemných vztahů hledá ředitelka neustále nové impulzy.
Ke zjištění klimatu školy bylo využito dotazníkové šetření (Dotazník klimatu učitelského sboru autorů Petra Urbánka a Martina Chvála). Pedagogové se v dotaznících jednoznačně vyjádřili, že ředitelka školy usilovně a s plným nasazením pracuje v zájmu školy, je příkladem svým podřízeným, dovede ocenit jejich práci, dokáže jim pomoci v jejich práci pedagoga, ale také dbá na přísné dodržování povinností učitele a režimu školy. Zároveň z dotazníku vyplynulo, že pedagogové vzájemně respektují profesní odbornost, uznávají své kolegy jako odborníky, váží si toho, že mohou na této škole pracovat, navzájem si pomáhají a podporují jeden druhého, jsou mezi nimi přátelské vztahy.
Vysoké a intenzivní nasazení pedagogů školy je stálým úskalím a nebezpečím prostředí a klimatu, který panuje na této základní škole. I když dotazníkové šetření ukázalo, že pedagogové mají svou práci rádi, ukázalo také, že ředitelka vyžaduje od svých podřízených vysoké nasazení. Z uvedeného lze vyvodit, že výrazným nebezpečím pro poškození pozitivního klimatu školy je unavitelnost pracovníků, kteří pracují neustále na plný výkon a pod tlakem neustálé kontroly. Jsou ohroženi syndromem vyhoření, ale také nebezpečím ponorkové nemoci.
Vzájemné hospitace pedagogů jsou přenositelné na všechny typy škol a pro pedagogy mohou být velkým pomocníkem a přínosem pro jejich pedagogickou praxi. Tato aktivita vyžaduje podporu ze strany vedení školy v oblasti organizačního zajištění.
Jistou dávku přenositelnosti a použitelnosti na všech školách má hospitace, kdy pedagog či ředitel pracuje také jako asistent pedagoga. Tento způsob hospitace dává všem pedagogickým pracovníkům i vedení školy bez rozdílu možnost poznat třídu a jednotlivé žáky při práci pod vedením jiného pedagoga. Zároveň to umožňuje bližší poznání práce žáků a vzájemných vztahů mezi nimi. Nezřídka to také odhalí skryté problémy některých žáků, které by se daly ve více početných třídách jen samotným pedagogem obtížně vysledovat.
Velkou devízou této činnosti je také posílení vzájemné komunikace mezi zainteresovanými pedagogy, neboť takováto hospitace nemůže proběhnout bez vzájemné spolupráce a přípravy na vyučovací hodinu.
Předposlední část seriálu upozorňuje na faktory, kterými učitel může podpořit přítomnost žáka s NKS v žákovském kolektivu. Život ve třídě je organický, vyvíjí se. Využívejme setkávání odborníků s rodiči pro nastavení vhodné formy vzdělávání žáka s NKS. Obracejme se na kolegy ze školního poradenského pracoviště (ŠPP) při zájmu o budování příjemného třídního klimatu, které na školním úspěchu také významně participuje.
Třídní kolektivy, ve kterých se vzdělávají žáci s těžkou formou NKS, vyžadují specifický přístup k práci s ním. Třídní učitel by měl na pravidelné třídnické hodině předávat žákům informace o žákovi s NKS. Osvědčuje se sdělit žákům konkrétní fakta a návody, jak komunikovat se spolužákem. Je třeba vysvětlit, proč bude učitel, případně asistent pedagoga se žákem s NKS komunikovat jiným způsobem, proč bude jinak zkoušen i hodnocen. Pokud dojde k posměchu či konfliktům ve vztahu k žákovi s NKS, je dobré řešit se třídou tyto situace a najít společná řešení. Pozitivní roli zde může sehrát i školní psycholog.
Aby začlenění žáka s těžkou formou NKS do společného vzdělávání bylo úspěšné, je potřeba úzká spolupráce školy s rodinou. Na počátku školní docházky je vhodné, aby se na společné schůzce setkali zástupci školy (třídní učitel, asistent pedagoga, výchovný poradce) s rodiči. Je užitečné, aby byl k účasti na setkání přizván i pracovník SPC, který bude prostředníkem mezi rodiči a školou. Rodiče žáka s NKS by se s příslušným třídním učitelem a asistentem pedagoga měli setkávat v pravidelných intervalech. Je potřeba, aby rodina informovala školu o odborné péči, která u dítěte probíhá (nejčastěji logopedie). Škola by naopak měla rodičům podávat zpětnou vazbu o úspěších i neúspěších jejich dítěte ve škole. Měli by společně hledat cesty, jak dosáhnout co nejlepších školních výsledků konkrétního žáka s NKS.
Škola může spolupracovat i s externími pracovníky, kteří se na péči o žáka podílejí většinou v rámci hodin speciálně pedagogické péče, případně mimo vyučování. Jedná se např. o logopedii, canisterapii, muzikoterapii. Tyto služby obvykle financuje rodič nebo jiný subjekt, mohou probíhat na půdě školy i mimo ni.
Co dělá skvělého asistenta učitele? Nejlepší tipy a rady
Standardizovaná sociometrie - SOCIO-RATINGOVÝ DOTAZNÍK (SORAD) je nástroj pro diagnostiku vztahů a interakcí v malých sociálních skupinách (třídní kolektiv), včetně diagnostiky sociálně psychologických charakteristik jednotlivých členů těchto skupin. Je sociometrickým testem využívajícím ratingu, tj. škálování; konkrétně se jedná o pětihodnotovou škálu Likertonova typu, na které každý jedinec hodnotí ostatní jedince ve skupině z hlediska jejich vlivu a obliby. Výsledky tedy poskytují informace o vlivu každého jedince na ostatní členy skupiny, o jeho oblibě u ostatních, o vyváženosti nebo nevyváženosti jeho vlivu a obliby, dále o celkové pozici ve zkoumané skupině a také o vztahu jedince k ostatním členům zkoumané skupiny.
Nestandardizovaná sociometrie nabízí několik forem názorných a jednoduchých sociometrických nástrojů vhodných pro rychlou orientaci ve vztazích uvnitř skupiny či kolektivu. Jednotlivé nástroje mohou být různě kombinovány a mohou též sloužit jako doplňující metoda k socio-ratingovému dotazníku. Vybrané testovací formy lze použít již u žáků I. stupně základních škol.
tags: #specifika #pedagogickeho #kolektivu