Studium teologie ve Vídni má bohatou historii, která sahá až do dob založení Univerzity Karlovy. V průběhu staletí se teologické fakulty vyvíjely, přizpůsobovaly se novým společenským a církevním podmínkám a formovaly generace teologů.
Jednou z významných postav spojených s teologickým studiem ve Vídni byl Jan Nepomuk Ehrlich. Narodil se 21. února 1810 v rodině, která neměla k dispozici mnoho prostředků. Jeho matka Marie Anna, rozená Mayerová, pocházela z rakouského Mistelbachu. Po krátkém pobytu v jiné lokalitě se museli vrátit zpět do Vídně. Jeho otec se snažil poskytnout Janovi vše, co mohl. Vzhledem k finanční situaci rodiny, kdy matka pracovala v chudinské charitě a starší syn Josef měl pouze malý učňovský plat, bylo zajištění vzdělání pro Jana náročné. Přesto se Janovi podařilo dostat na gymnázium, a to i díky doučování mladších studentů za nepatrný měsíční honorář. Jeho vynikající studijní výsledky na gymnáziu mu vynesly stipendium, které mu umožnilo pomýšlet na další studium, například práva nebo medicíny. Nicméně, vliv piaristického řádu ho od tohoto záměru odrazoval. Dne 24. října vstoupil k piaristům do noviciátu, kde mu byl zajištěn pobyt, strava a oblečení. Jeho matka ho podporovala dopisy a zasíláním knih.
Po studiu filozofie na univerzitě v Kremži postoupil Jan Nepomuk Ehrlich na studia teologie. V roce 1831 složil řeholní sliby a dne 22. července 1834 byl vysvěcen na kněze. Během svého působení v obci Röhrsdorf se potýkal s pochybnostmi o víře. Přes svou snahu obsadit první místa v konkurzech na katedru v Innsbrucku, byly jeho pokusy neúspěšné, což ho těžce ranilo a na delší dobu se vzdal postu univerzitního profesora. Místo toho se věnoval dalšímu sebevzdělávání v oboru filozofie, zejména studiu Jacobiho filosofického systému, a také dějinám a přírodním vědám. Jeho studium by nebylo možné bez četných rad Antona Günthera. K jeho pastoračním úkolům v Röhrdorfu se přidala další práce, která se však vážně odrazila na Ehrlichově zdraví.
Společnost v té době nebyla nakloněna duchovním řádům, a tedy ani piaristům. V dopisech z této doby se zmiňují negativní vlivy, které podle Ehrlicha podněcují k prolití lidské krve. Přesto se mu podařilo získat místo v ústavu v Kremži a později se stal profesorem. Díky své literární činnosti si ho všimli vládní úředníci, což vedlo k jeho jmenování profesorem morální teologie na univerzitě ve Vídni. Toto jmenování se ukázalo jako prospěšné pro Ehrlichův odborný růst.
Jan Nepomuk Ehrlich byl také učitelem německé literatury na gymnáziu v Kremži a získal povolení vyučovat religionistiku vyšším ročníkům gymnázia. Po úspěšném konkurzu se stal univerzitním profesorem. V roce 1851 mu byla udělena čestná doktorát teologie a císař František Josef I. mu projevil přízeň. Dne 14. října 1853 se dozvěděl o svém jmenování univerzitním profesorem. Po krátké návštěvě matky se představil svému ordináři a následně se vydal na cestu do Štýrského Hradce, kde byl jmenován čestným členem teologické fakulty vídeňské univerzity. Po návratu do Vídně se ucházel o místo profesora morální teologie na univerzitě, které bylo uprázdněno po arcibiskupovi Schwarzenbergovi. Konkurzní zkouška se uskutečnila 1. prosince, ale rozhodnutí ze dne 30. prosince týkající se jmenování profesorem morální teologie na univerzitě ve Vídni se zpozdilo. Císař František Josef I. nakonec jmenoval Ehrlicha profesorem 16. ledna 1854. Přednášky na pražské teologické fakultě zahájil 15. ledna.
V roce 1919 byla v Praze založena Husova československá evangelická fakulta bohoslovecká (HČEFB) jako samostatný autonomní ústav. Původně sídlila v sakristii evangelického kostela sv. Mikuláše. Prvním děkanem fakulty byl zvolen Gustav Adolf Skalský, který přednášel praktickou teologii a církevní právo. V prvním roce existence měla fakulta pouze 14 zapsaných posluchačů. Českobratrská církev evangelická poskytovala studentům ubytování a stipendia.
Během německé okupace v roce 1939 byly české vysoké školy uzavřeny a studium teologie bylo možné pouze formou církevních kurzů. Po válce fakulta obnovila svou činnost. V roce 1950 došlo k reorganizaci teologických fakult a Husova fakulta byla rozdělena na dvě: Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (KEBF) a Husovu československou bohosloveckou fakultu (HČBF). V období 1950-1966 byl profesorem Hromádka nepřetržitě děkanem. Podmínky pro práci fakulty se postupně zhoršovaly, docházelo k nucenému odchodu některých profesorů a omezení možností publikování.
Po roce 1989 zájem o studium bohosloví vzrostl a počet studentů se více než zdvojnásobil. Fakulta se přestěhovala do budovy Marathon v Černé ulici. V roce 1995 byl schválen nový Studijní a zkušební řád. V akademickém roce 2003-2004 bylo zavedeno dvouoborové studium. V akademickém roce 2009-2010 došlo k zásadní proměně studia, kdy byl magisterský program rozdělen na bakalářský a navazující magisterský stupeň. K současným programům přibyly i další navazující magisterské programy.
Evangelická teologická fakulta UK sídlí v domě Marathon v Praze. Dům byl postaven v roce 1928 a původně sloužil jako tělovýchovný ústav. V suterénu se nachází fakultní knihovna a kaple, kde se konají pravidelné bohoslužby.
Studium teologie ve Vídni však není spojeno pouze s historií. Současné studium na univerzitách a fakultách v Rakousku nabízí moderní přístup k teologickému vzdělání. Markéta Hornerová, studentka dějin umění, strávila na Katolické univerzitě ve Vídni devět měsíců. Zkušenost studia v cizím jazyce, interakce s rakouskými studenty a přístup k univerzitním materiálům jí poskytly cenné poznatky. Zmínila také intenzivní semináře, které zahrnovaly i několikadenní pobyty v galeriích, kde studenti prezentovali svá témata a diskutovali s ostatními.
Způsob výuky a zapojení posluchačů ve Vídni se liší od českého prostředí. Studenti se nebojí klást otázky a vyjadřovat své názory. Učitelé se snaží najít na každém příspěvku něco pozitivního a zapojují nejlepší studenty do přípravy přednášek.
Letní škola v bioetice ve Vídni, které se zúčastnilo dvacet studentů různých národností, se zaměřila na ekumenické aspekty bioetiky a diskuzi o kontroverzních tématech, jako je eutanazie a interrupce. Debaty se často točily kolem rozdílů mezi konzervativními a liberálními postoji napříč konfesemi. I přes počáteční organizační náročnost a pocit izolace, si účastníci odnesli cenné zkušenosti, zejména v oblasti samostatnosti a organizace.
Jan Hejčl, další významná osobnost spojená s teologickým studiem, se narodil v Žamberku a po kněžském svěcení pokračoval ve studiu teologie ve Vídni, kde získal doktorát. Po návratu do Čech působil jako profesor a děkan na teologické fakultě v Olomouci, kde se zasloužil o její věhlas. Napsal řadu studií a cestopisů.
Studium teologie ve Vídni nabízí jedinečnou příležitost pro hluboké porozumění teologickým naukám v mezinárodním a historicky bohatém prostředí. Kombinace tradičních hodnot a moderních přístupů k výuce činí z Vídně atraktivní destinaci pro studenty teologie.