Vosy a sršni se již stali tradičními narušiteli naší letní pohody.
S příchodem teplého počasí můžete s jejich přítomností počítat, ať už budete na terase u svého domu nebo se vydáte na výlet do přírody.
Všechny druhy vos a sršňů, které se vyskytují na našem území, patří do čeledi Vespidae.
Jsou to významní škůdci především z důvodu agresivního chování.
Hlavní sezóna vos a sršňů je od jara do podzimu v závislosti na počasí.
Ročně navštíví zdravotnická zařízení stovky pacientů pobodaných od vos a sršňů.
Jejich bodnutí je totiž nejen bolestivé, ale může přinést i řadu zdravotních potíží.
Vosy a sršni však škodí také včelařskému průmyslu.
Nepřímo mohou mít vliv i na těžbu dřeva, zemědělskou produktivitu nebo na rekreační odvětví.
Nejznámější druhy vos a sršňů, které se vyskytují na území České republiky, se odlišují velikostí, zbarvením, způsobem života, stavbou hnízd i mírou agresivity.
Do tohoto rodu patří dvě nejčastější české vosy - vosa obecná (Vespula vulgaris) a vosa útočná (Vespula germanica).
Hnízda si staví v dutinách prázdných stromů, v otvorech v zemi, na půdách či v zahradních přístřešcích.
Oba druhy jsou si velikostí i zbarvením podobné.
Tyto druhy nejsou primárně agresivní.
Člověka napadají v přítomnosti hnízda, potravy nebo když vycítí ohrožení.
Největší známý druh z této čeledi je sršeň obecná (Vespa crabro) hnízdící v dutinách stromů, podkrovích či v zahradních přístřešcích.
Mimo hnízdo jsou sršni vesměs klidní a člověka napadají stejně jako vosy až při určitém podráždění.
Vosy tohoto rodu jsou méně známé, ale přesto se vyskytují v přírodě poměrně často.
Jedná se například o vosu saskou (Dolichovespula saxonica) či vosu lesní (Dolichovespula sylvestris).
Od klasických vos se odlišují zejména rozšířením hlavové části u dolní čelisti.
Nejlépe je však můžeme poznat podle hnízda, které má typickou velikost vodního melounu.
Agresivita těchto vos je také mírnější.
Všechny původní druhy vos a sršňů na našem území nejsou proti lidem primárně agresivní.
Vosy a sršni mají zkrátka trochu cholerickou povahu a jako záminka pro útok jim někdy stačí opravdu málo.
Obavy lidí z útoku samozřejmě sílí vždy, když se populace tohoto hmyzu v jejich okolí začne zvětšovat.
Díky tomu omezíte populaci vos/sršňů ve vašem okolí a tím snížíte riziko bodnutí.
Vosa obecná (Vespula vulgaris) je u nás nejběžnějším druhem vosy.
Patří, stejně jako všechny vosy, do řádu blanokřídlých a čeledi sršňovitých.
Tento hmyz se vyznačuje typickým žlutě-černým zbarvením a pruhovaným vzorem na těle, který má být ostatním živočichům výstrahou.
Vosa obecná je rozšířena především v Evropě a západní Asii, zástupce však najdeme také v jiných oblastech, nejčastěji v Austrálii a na Novém Zélandu.
Hnízda si staví nejčastěji pod zemí, ve štěrbinách stromů či budov a také ve volně visících úlech na stromech nebo keřích.
Jedná se o silně sociální hmyz s vyvinutou hierarchií.
Kolonie tvořené královnou, dělnicemi (sterilními samicemi) a samci se vyvíjejí během jara a léta.
Královna klade vajíčka do buněk hnízda.
Dělnice po vylíhnutí vajíček pečují o larvy, které po několika týdnech zakuklí a později se z nich vyklube dospělý hmyz.
Na konci léta se líhnou nové královny a samci, kteří opustí hnízdo, spáří se a poté umřou.
Vosy jsou predátoři a živí se především larvami jiných druhů hmyzu, jako jsou mouchy nebo housenky.
Vosa útočná (Vespula germanica) je dalším druhem vosy patřící do čeledi sršňovitých.
Stejně jako vosa obecná, i tento druh má charakteristické žluto-černé pruhování na těle, avšak vzor pruhů může být mírně odlišný.
Od jiných druhů ji rozpoznáme zejména podle teček v oblasti čelního štítku.
Vosa útočná je rozšířena zejména v Evropě, ale také v Asii a Austrálii.
Jejich hnízda staví podobně jako vosa obecná pod zemí, ve štěrbinách stromů či budov nebo ve volně visících úlech.
Vosy útočné jsou považovány za agresivnější a mohou být snadno rozrušeny, což vede k útokům na lidi a zvířata.
Vosy žijí ve společenstvích zvaných kolonie, které mají vyvinutou hierarchii a sociální strukturu.
Kolonie se skládají z vosí královny, dělnic (sterilních samic) a samců (tzv. trubců).
Vosy prochází vývojem od vajíčka přes larvu a kuklu až po dospělého jedince.
Vývoj začíná tím, že královna klade drobná vajíčka do buněk hnízda.
Z vajíček se asi po týdnu od nakladení vyklubou larvy, které se živí potravou přinášenou dělnicemi (sterilní samice, které pečují o larvy, stavějí hnízdo a shánějí potravu pro celou kolonii).
Po několika týdnech strávených v larválním stadiu se larvy zakuklují a po dalších 1-2 týdnech se z kukel vyklubou dospělé vosy.
V průběhu léta se v kolonii vyvíjejí nové královny a samci.
Na konci léta opouštějí hnízdo a páří se.
Po spáření samci umírají, zatímco nové královny hledají místo k přezimování.
Délka života se liší od postavení hierarchii i pohlaví.
Trubci žijí poměrně krátce a celá jejich úloha v životě se odvíjí od oplodnění královny.
Hierarchie vos je založena na dominanci královny nad ostatními členy kolonie.
Královna udržuje svou pozici pomocí feromonů, které potlačují reprodukční schopnosti dělnic.
Vosy tedy mají komplexní sociální strukturu s vyvinutou hierarchií a procházet různými stadii vývoje od vajíčka po dospělce.
Při setkání s vosami je důležité zachovat klid a vyhnout se prudkým pohybům, které by je mohly rozrušit.
V případě bodnutí je nutné sledovat reakci těla na jed - u některých jedinců může dojít k alergickým reakcím a anafylaktickému šoku.
V takovém případě je nutné vyhledat lékařskou pomoc.
Problém nastává zejména při bodnutí v ústech, což se často stává při konzumaci sladkých jídel a nápojů venku.
Vosí žihadlo nezůstává po píchnutí v kůži, jako je tomu u včel.
Ve většině případů je místo vpichu zarudlé, oteklé a na dotek mírně bolestivé.
První pomocí při bodnutí je zchlazení.
Snížíme tím otok, postup jedu tělem i bolestivost místa.
Led je důležitý zejména při bodnutí v ústech, kdy podáváme led do příjezdu záchranné služby.
Tu v případě píchnutí v ústech voláme vždy.
Je-li místo vpichu klasicky na kůži, můžeme jed zneutralizovat octem, citronem nebo cibulí.
Samozřejmostí je likvidace vosích hnízd v blízkosti domů, v zahradách nebo ve městech, kde může někdy agresivní hmyz ohrožovat obyvatele a kolemjdoucí.
Vosy se snažíme nějakým způsobem odpudit také v případě konzumace jídla a pití venku, například na zahrádkách restaurací a kaváren, nebo při zahradní grilovačce.
Nabídněte hmyzu “něco sladkého”.
Na vzdálenější místo v zahradě umístěte například rozkrojený pomeranč nebo meloun.
Ovoce vosy přiláká a budou se zdržovat pouze na vámi určeném místě.
Další možností je využití hřebíčku, citronové kůry nebo přímo svíček s vůní citronu, které fungují jako repelent.
Pasti na vosy můžete rozmístit kolem zahradního posezení.
Obvykle se jedná o plastovou nádobu s otvory, která se plní roztokem dle druhu hmyzu.
U vos, které preferují sladkou chuť, plníme pasti roztokem medu nebo cukru s vodou či červeným vinným octem.
Pokud se vám domů nebo do zahrady opakovaně vrací větší množství vos, pravděpodobně budou mít poblíž hnízdo.
Vyhledejte ho a zlikvidujte.
Využijte k tomu například účinné insekticidy ve spreji, oblíbený “Hasičák na včelí a sršní hnízda” nebo pěnu proti vosám, která se aplikuje přímo do vstupu hnízda.
Při likvidaci dbejte zvýšené opatrnosti a využijte ochranné pomůcky, abyste předešli pobodání.
Vosy si své hnízdo pečlivě hlídají a při ohrožení mohou být agresivní.
