Antonín Bajaja, významný český prozaik, publicista a básník, je autorem, jehož život a dílo jsou neodmyslitelně spjaty s Univerzitou Palackého v Olomouci. Jeho působení na této alma mater, ať už jako studenta, pedagoga či v úzkém tvůrčím kontaktu, zanechalo nesmazatelnou stopu v české literatuře.
Počátky a studium na UP
Antonín Bajaja se na půdě Univerzity Palackého ocitl již v době svého studia bohemistiky. Jeho první setkání s literárním světem UP bylo spojeno s vydáním jeho románové prvotiny "Mluviti stříbro". Již tehdy text, zobrazující realitu zemědělského družstva, vybočoval z dobových ideologických klišé a norem, vynikal náročnou kompozicí a sugestivním jazykem.
V roce 1996 začal Antonín Bajaja na katedře bohemistiky FF UP v Olomouci vést kurzy tvůrčího psaní, které úspěšně vyučoval po celé čtvrtstoletí, až do roku 2020. Toto pedagogické působení ovlivnilo generace studentů a přispělo k rozvoji literární tvorby na univerzitě.
Tvorba a literární styl
Bajajova beletristická tvorba se vyznačuje několika charakteristickými rysy. Již v jeho debutu "Mluviti stříbro" (1982) lze pozorovat vrstvení časových a dějových rovin, které se postupně rozvíjejí a střetávají. Jazyková stránka prózy je rovněž pro autora typická, s výrazným využitím valašského nářečí v dialozích.
Dalším významným dílem je diptych "Duely" (1988), kde autor opět rafinovaně propojuje a kompozičně uspořádává dvě novely. Do svých slovesných koláží promyšleně začleňuje prvky lidového vyprávění a pohádkové či mýtické motivy. Ústředním tématem zůstává střetávání člověka s přírodou.
Vrcholem autorovy tvorby a jeho autorské metody je román "Zvlčení" (2003). Toto dílo, označované jako romaneto, přesahuje obvyklé žánrové definice a skládá se z více významových i stylistických rovin. Příběh sleduje dvě paralelní linie - "o vlcích" a "o lidech" - které se v závěru nečekaně prolnou. V linii "o lidech" se autor věnuje osudům jedné rodiny a motivu rozdílu mezi venkovem a městem, ztrátě kořenů a vztahu k přírodě.
Autobiografický román "Na krásné modré Dřevnici" (2009), za který Bajaja obdržel Státní cenu za literaturu, vznikal po několik desetiletí. Jeho základ tvoří dopisy sestře, v nichž se autor vrací do dětství ve Zlíně. Dílo zachycuje proměnu poválečného Zlína v Gottwaldov a "stalinizaci" společnosti. Události jsou často sledovány očima dítěte, což vede k tragikomickým situacím, ale pohled dospělého člověka se snaží události uchopit a pochopit.
Bajaja a zvířata
Antonín Bajaja měl velmi blízko k zvířatům, což souviselo i s jeho profesí zootechnika. Důvěrně znal animální zvyky a potřeby, nacházel paralely se světem lidí a své sympatie často směřoval na stranu zvířat. Tento vztah se promítá i do jeho literární tvorby, zejména v románech "Duely" a "Zvlčení".
Pedagogické působení a odkaz
Kromě své literární činnosti se Antonín Bajaja aktivně podílel na kulturním dění a pedagogice. Vyučoval tvůrčí psaní na Univerzitě Palackého a na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Jeho dílo je dodnes předmětem zájmu literárních vědců a kritiků, kteří oceňují jeho originalitu, stylistickou mistrovství a hluboký vhled do lidské psychiky a vztahu k přírodě.
Svět knihy 2018 | Předávání ceny Jiřího Theinera a předmluva laudatia Antonína Bajaji
Přehled děl
Beletrie
- Mluviti stříbro (1982)
- Duely (1988)
- Pastorální. Texty na betlémskou notu (1994)
- Na krásné modré Dřevnici (2009)
- Zvlčení (2003)
Studie a články
- J. Cigánek: Doslov in Mluviti stříbro (1982)
- L. Machala: Bajajovo moravské romaneto, Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Moravica 2, Studia Moravica II (2004)
Kontakt na Univerzitu Palackého
Pro další informace o Antonínu Bajajovi a jeho spojení s Univerzitou Palackého se lze obrátit přímo na:
- Katedra bohemistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci
- Univerzitní knihovna Univerzity Palackého v Olomouci