Ve středu 8. listopadu se na Právnické fakultě UK v Praze uskutečnilo první velké setkání sedmi prezidentských kandidátů. Tato událost, která mohla mnohým zúčastněným naznačit, kdo se stane budoucím prezidentem na pět let, nabídla fascinující podívanou. Aula byla zcela zaplněna, a mezi dychtivými studenty se objevily i známé tváře, jako například pan Janeček či pan Robejšek.
Z filmařského hlediska bylo toto setkání mimořádně zajímavé. Autor, vyzbrojen kamerou, zaujal strategické místo vepředu, což mu umožnilo získat jedny z nejlepších záběrů. Pohled na toto shromáždění vyvolával rozporuplné pocity: na jedné straně připomínalo antické divadlo či defilé toreadorů před koridou, na straně druhé však odhalovalo úžasnou podstatu demokracie, kde se ve volné soutěži tváří v tvář uchází o nejvyšší státní pozici.
Celý projekt, pro který byla tato beseda natáčena, nese název "Všichni prezidentští muži" a je určen pro Reflex. Autor se zaměřil na své dojmy z jednotlivých kandidátů, které popsal z filmařského pohledu.
Pohled na jednotlivé kandidáty
Miroslav Drahoš
Pan Drahoš byl popsán jako ideální tvář na poštovní známku, jehož vzhled by mohl připomínat herce Leslieho Nielsena. Jeho potenciální vítězství je spojováno s tím, že by nemusel vadit většině lidí a zároveň by byl vhodný pro reprezentativní účely. Autor si však všiml jeho charakteristického úsměvu jedním koutkem úst, který bývá spojován se sarkasmem a odstupem. Celkově působil jako milý, vzdělaný a laskavý kandidát, "prezident do každé rodiny".
Marek Hilšer
Pan Hilšer byl popsán jako sympatický kandidát s krásnou manželkou. Autor si vybavil dřívější okamžik, kdy Hilšer okouzlujícím a státotvorným způsobem oznamoval svou kandidaturu. Na besedě však působil pobledle, bez kravaty a s vousy na tváři. Jeho projev byl hodnocen jako pozitivní, jasný a přímý.
Petr Hynek
Pan Hynek je vnímán jako milý člověk, který se často a upřímně usmívá. Jeho vzhled s nakrátko ostříhanými vlasy a odstátýma ušima byl podroben typologické analýze, která naznačuje možný citový nedostatek v dětství. Autor si všímal, že Hynek působil pozitivně, i když ne příliš výrazně, a jeho spojení s "nereálnými Realisty" ho vedlo k menší realitě v jeho vnímání.
Michal Horáček
Pan Horáček je popsán jako "velký hráč", který mistrně ovládá svou mimiku a gesta. Jeho projevy jsou pečlivě propracované, s okamžitým projevem skromného překvapení při oslovení a vyladěním tváře do výrazu hlubokého pochopení problémů. Autor vyjadřuje obavu z umělců vstupujících do politiky, jelikož jsou podle něj příliš emotivní a zranitelní. Horáčkovo úsilí působit jako kandidát je zřejmé, nicméně autor v něm nevidí vědomého a zklidněného kandidáta. Jako pozitivum je zmíněno jeho zlepšení ve veřejném vystupování, jako negativum pak skrývání skutečné osobnosti.
Pavel Fischer
Pavel Fischer je prezentován jako naprostý opak Horáčka. Je soustředěný, pozorující inteligentníma očima a své myšlenky pojmenovává stručně a úderně. Jako bývalý diplomat a Havlův poradce je vnímán jako politik západního stylu. Autor se obává, že v době populistických nálad nebude takový "vhodný a normální" člověk zvolen, a vyjadřuje škodu, že tomu tak pravděpodobně bude. Fischer je vnímán jako představitel ideálního českého politika budoucnosti.
Miroslav Hannig
Pan Hannig je označen za "komika dne" a jeho úspěchem je samotné zařazení do této skupiny. I přes snahu držet se zpátky, jeho projevy byly hodnoceny jako zábavné výstupy nižší estrádní třídy, které by nemusely rezonovat s mladým a vzdělaným publikem. Jeho výkřiky o národní hrdosti a obdiv k americké ústavě vyvolaly smích publika. Hannig je vnímán jako sympatický, ale latentně nebezpečný kandidát, "milý a fajn prezident pro babičky".
Mirek Topolánek
Bývalý premiér Mirek Topolánek je popsán jako sympaťák s vousy připomínajícími Seana Conneryho. Vynikal největší zkušeností s veřejným vystupováním, lidovým a uvolněným projevem. Jeho odpověď na otázku ohledně kauzy Pandurů, kdy uvedl, že kandidaturu vyhlásil až o den později, vyvolala mezi mladými právníky smích. Topolánek je označen za protřelého muže, nicméně autor připomíná, že příští prezident by se neměl "vláčet temnou stopou afér".
Během besedy se objevil i lobbista Tonda Blaník, který si plácl s panem Babišem, což vyvolalo velký potlesk.
Projekt "Názorování" a jeho poslání
Beseda na Právnické fakultě byla součástí projektu "Názorování", který se zaměřuje na pořádání besed na aktuální společenská a politická témata, s cílem oslovit zejména studenty středních a vysokých škol. Myšlenka vzniku projektu se zrodila před rokem a půl, původně jako jednorázová akce týkající se prezidentských kandidátů. Později se projekt rozrostl a nyní se konají tři až čtyři besedy za semestr.
Témata besed vycházejí z aktuální situace, například z voleb do Poslanecké sněmovny, nebo se zaměřují na kontroverzní či méně populární, ale důležité otázky, jako například feminismus či dezinformace. Projekt úzce spolupracuje s Knihovnou Václava Havla a Politologickým klubem Fakulty sociálních věd.
Klíčem k úspěchu projektu je spojování zájmů a ne jejich tříštění. Před besedami se natáčejí krátká videa s dotazy na lidi na ulici, která následně sdílejí i pozvaní hosté. Projekt je financován z vlastních zdrojů organizátorů, kteří jej vnímají jako svou vedlejší činnost a hobby. Důraz je kladen na otevřenost a získávání zkušeností.
Noc fakulty 2022: Debata s prezidentskými kandidáty
Jedna z organizátorek, která studuje Právnickou fakultu UK v Praze, je nejmladší redaktorkou časopisu Respekt a zaměřuje se na českou politiku a justici. Založila "Názorování", kde moderovala debaty s různými osobnostmi, včetně youtubera Kovyho a zmíněných prezidentských kandidátů.
Lisabonská smlouva a její dopad na hlasování
V kontextu diskuzí o Lisabonské smlouvě je uvedeno, že její ratifikace nebyla automatická a vyvolala diskuzi v rámci ODS. Mirek Topolánek, tehdejší premiér, smlouvu veřejně podpořil a vyzval senátory k jejímu schválení. Smlouva upravila princip hlasování v Radě Evropské unie, kde bylo odstraněno hlasování na základě vážených hlasů a každý stát nyní má jeden hlas. Kvalifikovaná většina se při hlasování uplatňuje od roku 1966 a Lisabonská smlouva ji zcela nezavedla.
Důležité je zmínit, že právo veta nebylo plošně zrušeno, některé otázky stále vyžadují jednomyslnost. V případě blokace hlasování je nutná blokační menšina. Východoevropské země, které jsou členy EU, jsou v tomto kontextu zmíněny s procentuálním podílem obyvatelstva.
Setkání na Právnické fakultě bylo nakonec hodnoceno nejen jako "směšné, komické a vyprázdněné divadlo", ale také jako "opravdu krásné divadlo i reálné klání zároveň", což je v souladu s principy svobodné společnosti. Autor se těší na další natáčení s kandidáty, včetně pana prezidenta Zemana.
tags: #beseda #prezidentskych #kandidatu #pravnicka #fakulta #uk