V padesátých letech minulého století se české divadlo ocitlo v éře transformace. Po roce 1948, kdy došlo k převzetí moci komunistickým režimem, se divadelní scéna musela přizpůsobit novým politickým směrnicím, které diktoval stát.
Specifickou kapitolou je Divadlo Járy Cimrmana, známé svými výhradně mužskými obsazeními a nekonvenčními představeními, která zahrnovala semináře před samotnou hrou. Tato divadla se proslavila díky svému jedinečnému humoru, který spočíval ve slovních hrátkách a situační komice.
Blanická pověst je dodnes v Česku stále velmi populární a zná ji každý. Cimrman se domnívá, že je to kvůli tomu, že Češi věří v zázraky, protože jinak by zde nešlo přežít. Cimrman na tuto pověst útočil a vyvracel. Zároveň kritizoval i svého přítele (poté již bývalého) Aloise Jiráska, protože tento příběh zařadil do jeho díla Staré pověsti české.
Přednáška začíná tématem Cimrman a historie. Dále se řeší téma defenestrace. Téma blanické pověsti. Tato pověst nalévá lidu naději, ale i rezignaci a čekání na cizí pověst. Chtěl ji proto znegovat. Kde mohl, snažil se jí vysmát. Pověst se však mezi lidem držela i nadále.
Hra je situovaná do roku 1848, tedy do roku, kdy v celé Evropě vřela revoluce, a my se ocitáme v hoře Blaník v kanceláři. V místě odkud se rozkazy vydávané sv. Václavem uskutečňují. Do toho, ale také musí řešit problém s Veverkou z Bitýšky. Rytířem, který zarputile odmítá všechna jejich ustanovení a má na celý Blaník opačný názor.
Mezi těmito třemi postavami se potom ocitá učitel Josef Chvojka, který se rozhodne, že na vlastní pěst zjistí, jestli se v Blaníku skutečně ukrývá ono pověstné vojsko. Následně rytíře seznamuje se situací na povrchu, ale nikdo s tím nemůže nic dělat, protože o takovýchto rozkazech rozhoduje sv. Mezitím co všichni čekají na rozkaz dozvídá se Chvojka a všemožných věcech. Že v Blaníku nejsou ženy, pouze jeskyňky, že se tu trus mění na zlato, a že když někdo v Blaníku pobude den, uběhne mezitím celý rok. Ale rozkaz stále nikde.
A tak se Veverka opět ujímá slova a nadává na samotného velitele, tedy sv. Václava. To přednosta shledá urážlivým a dojde mezi nimi k souboji, po kterém Veverka opět skončí za mřížemi. Hra končí po příchodu Šlupky, kdy se všichni dozvídají, že už je v Praze po všem. Chvojka se vrací zpátky do školy a rytíři zkoušejí hrát kuželky.
Postavy
- Svatý Václav - Vrchní velitel blanických rytířů. On jediný má právo rozhodnout, kdy rytíři mohou vyjet z hory a zachránit český národ. Přestože nyní nastává vhodná situace, svatý Václav dává přednost rozhodování o tom, že houby václavky by se měly přejmenovat, aby jejich název nebyl přejat z jeho jména, či blahopřeje všem rytířům Vítům k dnešnímu svátku.
- Hynek z Michle - Rytíř a přednosta svatováclavské kanceláře. Je často zamyšlený.
- Smyl Flek z Nohavic - Rytíř a kronikář. Je vychytralý a mazaný.
- Veverka z Bitýšky - Rytíř, velitel 2. jízdní od Lipan. Kritizuje svatého Václava za to, že nevyslal vojáky a chce to udělat sám. Za své názory a činy je opakovaně vězněn.
- Josef Chvojka - Učitel dějepisu. Je chytrý a zvědavý.
- Šlupka - Zřízenec.
Hynek z Michle - přednosta Blaníku. Po sv. Václavovi druhý nejdůležitější člověk. Smil Flek z Nohavic - zaujímá místo „sekretáře“ v Blaník. Veverka z Bitýšky - vzdorovitý rytíř. Šlupka - rytíř, který jako jediný chodí na povrch a hledá informace o aktuální situaci.
Rytíři Hynek z Michle a Smyl Flek z Nohavic chtějí probudit blanické vojsko, protože cítí, že to český národ potřebuje. Rozkazy však vydává pouze vrchní velitel, kterým je svatý Václav. Pro světce jsou ale zajímavějšími tématy než řešení právě probíhajících nepokojů ve společnosti například tvoření návodu, jak správně blahopřát, nebo kdo právě slaví svátek.
Učitel Josef Chvojka se snaží zjistit, zda je pověst o blanických rytířích pravdivá. Potkává rytíře a vypráví jim o žalostné situaci. Samotní rytíři mu však nemohou pomoci, protože se svatý Václav i nadále věnuje naprosto zbytečným záležitostem. Rytíři stále čekající na Václavův rozkaz alespoň Chvojku seznamují s životem v hoře. Zajímavostí například je, že místní trus se mění na zlato. Nakonec přichází zřízenec Šlupka, který oznamuje, že povstání bylo potlačeno a blanických rytířů již není třeba.
Veverka z Bitýšky - velitel 2. Ozve se zvonec, jde nejspíš o něco většího. Hynek jde probudit vojsko, každé spící v jedné sluji v hoře. Objeví se však malér. Veverka z Bitýšky, velitel 2. jízdní od Lipan, je v šatlavě za kritizování velitelského sboru a samovolné vyjetí z hory. Veverka je vypuštěn ven a chtějí po něm, aby odvolal, co řekl o sboru. Všechno by odvolal, jen tu Bílou horu že neodvolá, to prý vyjet prostě měli. Hynek odchází kontrolovat stráže a Václav ze své sluje vydává rozkaz. Prý se má popřát všem Vítům ve vojsku, mají svátek. Veverka kritizuje Václavův přístup. Dozvídají se tak, že je 15. Přichází učitel, aby se optal, jak to vypadá, jestli tentokrát vyjedou. Rytíři zjišťují, jak že to nahoře vypadá. Přichází další rozkaz od Václava, prý se nemá houbám říkat Václavky, že se mu to nelíbí. Veverka říká, že je to "rozkaz na houby" a je vyzván k souboji. Vždy když to vypadá, že Hynek vyhraje, je vyhlášena přestávka. Nakonec Veverku zamkne v šatlavě. Ten se dostane díky meči ven a vyjede se svou jízdou do boje. Nakonec přichází Šlupka a místo zpráv přináší kuželky. Učitel odchází a hra končí za zvuku narážení koulí do kuželek.
Seminář
Seminář slouží výhradně k tomu, aby přiblížil „mistrův“ život, ale v každé hře se zaměřuje na jiné téma. A u hry Blaník to, je potom samotné téma historie. Hned na začátku se dozvídáme jak ošemetné je zapamatování si důležitých dat v naší historii a i různé způsoby, jak zajistit, aby se žáci nemuseli učit složité letopočty. Dalším tématem, jsou defenestrace. Události, podle Járy Cimrmana, absolutně nezbytné, aby došlo k nějaké větší změně v dějinách. Opět se dozvídáme o různých způsobech a radách, jak uskutečnit správnou a hlavně účinnou defenestraci. Poté už seminář přejde k poslednímu tématu, a to tématu samotné pověsti Blaník. Dozvídáme se, že Cimrman se jí dlouhá léta snažil u českého lidu naprosto vyvrátit, ale když zjistil že si jí Češi nechtějí nechat vzít, rozhodl se, že jí zpopularizuje. A tím se dostáváme, k jeho vlastnímu pojetí blanické pověsti.
Hra je velmi typická svým humorem, který ale mnohdy nemusí všichni pochopit. Je totiž směřován na alespoň trochu vzdělané lidi, tzn. ve hře se objevuje místy veršovaná skladba, personifikace, ironie, alegorie, satira.
O autorovi a Divadle Járy Cimrmana
Narodil se v Praze 28.3.1936. Byl to původně učitel českého jazyka a literatury, čemuž odpovídá jeho studium VŠ Pedagogické v Praze. Učil však pouze 4 roky, poté začal pracovat v Československém rozhlase, který vysílal jeho pořady o imaginární vinárně U Pavouka. Roku 1966 tedy vzniklo divadlo Járy Cimrmana, pro toto divadlo napsal první hru pojmenovanou Akt. Na dalších se již podílel s L. Smoljakem, se kterým začali později psát i filmové scénáře. Během osmdesátých let začal pracovat se svým jediným synem Janem, a to zejména na filmové tvorbě. Také spolupracuje s Jaroslavem Uhlířem, především tedy na písničkách pro děti, které se dočkali velkého ohlasu. Od roku 1994 spolupracuje s Centrem Paraple, které pečuje o pacienty s poraněním míchy odkázané na invalidní vozíky.
Původcem myšlenky založit Divadlo Járy Cimrmana byl Jiří Šebánek. Vycházel přitom z velkého ohlasu na rozhlasový pořad „Vinárna U pavouka“ a navrhl převést tento druh humoru s příchutí mystifikace a pseudovědeckosti na divadelní scénu. Dne 29. Divadlo našlo útočiště v Malostranské besedě a 4. října 1967 zde uvedlo premiéru své první hry Akt. Ještě téhož roku mělo premiéru Vyšetřování ztráty třídní knihy a o rok později byla uvedena i Domácí zabíjačka. Ta byla ovšem z repertoáru stažena roku 1969, a to na žádost autora, když divadlo (spolu s Helenou Philippovou) po uměleckých neshodách opustil.
Žádní „herci“. To znamená, že veškerý účinkující nikdy nevystudoval žádnou hereckou školu a hraní mají spíše jako koníček, ke svým povoláním… Také je velmi známé přetváření kulisáků na herce. V souboru nenaleznete ani jednu ženu.
Diváci. Tím, že pracují s kulturněhistorickými fakty, počítají s diváky, kteří mají nějaký přehled. Na rozdíl od jiných divadel, Divadlo JC nestahuje hry z repertoáru.
Divadlo J. Cimrmana - České nebe (ČT 2010)
