V malém ruském provinčním městečku se roznese znepokojivá zpráva: očekává se příjezd tajného revizora z Petrohradu. Tato informace zcela vyvede z míry místní úředníky a představitele města, kteří mají špatné svědomí kvůli svým četným podvodům a nepořádku. Všichni se obávají, že jejich nekalé praktiky vyjdou najevo.
Situace se ještě více zkomplikuje, když se v městečku objeví mladý úředníček Ivan Alexandrovič Chlestakov, který se zde pouze zastavil na cestě ke svému otci. Chlestakov, který prohrál všechny své peníze v kartách a nemá na zaplacení útraty v místním hostinci, je omylem považován za očekávaného revizora. Dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, rychle rozšíří tuto zprávu po městě.
Chlestakov, který si uvědomí nastalou situaci, se rozhodne této shody náhod využít. Společně se svým mazaným sluhou Osipem začne plně těžit z hlouposti a paniky místních. Úředníci se mu začnou podlézavě dvořit, zvou ho na večeře, nabízejí mu peníze a dary. Dokonce i hejtman Anton Antonovič Skvoznik se snaží Chlestakova uchlácholit tím, že mu nabídne ubytování ve svém domě a dokonce mu zasnoubí svou dceru Marii Antonovnu.
Chlestakov si tuto novou roli užívá a vydává se za mocného úředníka, přičemž si rychle zvykne na privilegované postavení. Využívá situace k tomu, aby vylákal značné množství peněz a darů. Jeho sluha Osip, který je důvtipnější než jeho pán, mu v tomto podvodu zdatně sekunduje.
Nicméně, Chlestakov se začíná obávat, že jeho podvod bude odhalen. Proto se rozhodne městečko rychle opustit. Než odjede, stihne ještě napsat dopis svému příteli Trjapičkinovi, ve kterém se vysměje celé situaci a popíše svou komedii s úředníky. Tento dopis je však zachycen poštmistrem Šepkinem, který jej otevře a přečte. Když se obyvatelé městečka dozví pravdu o podvodníkovi, jsou zděšeni a rozzuřeni. V tu chvíli se dozvídají, že přijíždí skutečný revizor, což je zachyceno v ikonické závěrečné scéně, kdy obyvatelé strnou v němém úžasu.
Literární a kulturní kontext díla
Hra "Revizor" od Nikolaje Vasiljeviče Gogola, poprvé uvedená v roce 1836, je považována za vrcholné dílo ruského realismu a jedno z nejvýznamnějších děl světové dramatiky. Gogol, narozený na Ukrajině (1809-1852), byl prozaikem, dramatikem a publicistou, který se ve své tvorbě inspiroval Puškinem a ovlivnil další velikány ruské literatury, jako jsou Dostojevskij a Tolstoj.
Dílo vzniklo v období carského Ruska za vlády Mikuláše I., v době, kdy Rusko procházelo významnými společenskými a politickými změnami. Na počátku 19. století probíhaly Napoleonské války, které zanechaly stopy na ruské společnosti. V Rusku v té době panovalo samodržaví, ruská forma absolutismu, a většina obyvatel byli rolníci.
Realismus jako umělecký směr, který se rozvíjel ve druhé polovině 19. století, se vyznačoval objektivním a pravdivým zobrazením skutečnosti, bez přikrášlování. Autoři se zaměřovali na všední situace a kritiku nedostatků ve společnosti. V Rusku se v tomto období autoři jako Tolstoj ("Anna Karenina", "Vojna a mír") a Dostojevskij ("Zločin a trest") zabývali složitými otázkami ruské společnosti, hledáním smyslu života a kritikou morálních nedostatků.
Gogolův "Revizor" ostře kritizuje zkaženost morálky, korupci, úplatkářství, hloupost a maloměšťáctví, které panovaly v ruské byrokracii a vyšších společenských vrstvách. Autor poukazuje na to, že lidem jde především o vlastní blaho a kariérní postup.
"Revizor" je satirickou komedií, která se odehrává během jediného dne v malém ruském městečku. Dílo je rozděleno do pěti dějství a je napsáno chronologicky. Jazyk hry je směsicí spisovné, hovorové a nespisovné češtiny, s využitím citově zabarvených výrazů.
Inspirace literárním dílem a jeho aktuálnost
Gogolův "Revizor" je dílem, které si i po více než sto letech udržuje svou aktuálnost. Postavy, které Gogol vykreslil, jsou tragickým, i když pokřiveným zrcadlem reality, které poukazují na univerzální lidské slabosti a společenské neduhy.
Dílo se stalo inspirací pro mnoho dalších uměleckých děl. Vzniklo mnoho filmových adaptací, včetně české verze s Vlastou Burianem z roku 1933, která byla údajně první filmovou adaptací na světě. Hra se dodnes hraje v divadlech po celém světě, včetně Národního divadla.
Gogolův "Revizor" je tedy nejen mistrovským dílem ruského realismu, ale také nadčasovým varováním před korupcí, lží a lidskou hloupostí, které rezonuje i v současné společnosti.
Shrnutí knihy Generální inspektor - Nikolaj Gogol
Postavy a jejich charakteristika
V "Revizorovi" vystupuje řada typických postav, které Gogol vykreslil s mistrovskou přesností:
- Ivan Alexandrovič Chlestakov: Bezvýznamný petrohradský úředník, povaleč a hazardní hráč, který se stane obětí omylu a je považován za revizora. Rychle si zvykne na svou novou roli a užívá si ji.
- Osip: Chlestakův sluha, důvtipnější a pragmatičtější než jeho pán, který mu pomáhá v jeho podvodech.
- Anton Antonovič Skvoznik-Dmukhanovskij: Hejtman města, podlézavý, úplatný a zbabělý úředník, který se ze strachu chová bezhlavě.
- Anna Andrejevna: Manželka hejtmana, venkovská koketa, zvědavá, chlubivá, hloupá a naivní.
- Marie Antonovna: Dcera hejtmana, která je nabízena Chlestakovovi k sňatku.
- Dobčinskij a Bobčinskij: Zemané, kteří šíří zprávy po městě a jsou původci omylu s identitou revizora.
- Špekin: Poštmistr, prostoduchý a nesoustředěný člověk, který tajně rozlepuje a čte cizí dopisy.
- Soudce (Ťapkin-Ljapkin): Vzdělaný a chytrý muž, který se snaží dělat chytrého, ale zároveň bere úplatky.
Tyto postavy reprezentují různé společenské vady a typické rysy ruské byrokracie a maloměšťanstva.
Gogolův "Revizor" je tedy nejen satirickou komedií, ale také hlubokým zamyšlením nad lidskou povahou a společenskými problémy, které jsou bohužel stále aktuální.