Chromatografické metody na Univerzitě Brno

Chromatografie představuje klíčovou separační analytickou techniku, která nachází široké uplatnění v mnoha vědních oborech. Na Univerzitě Brno se této problematice věnuje značná pozornost, ať už v rámci vysokoškolských předmětů, tak i prostřednictvím odborných konferencí a workshopů.

Historický vývoj a základní principy chromatografie

Historický vývoj chromatografie sahá do počátků 20. století a od té doby prošla tato metoda zásadními proměnami. Základním fyzikálně-chemickým principem chromatografie je rozdělování složek směsi mezi dvě fáze: nepohyblivou (stacionární) a pohyblivou (mobilní). Tyto fáze se od sebe liší určitou fyzikálně-chemickou vlastností. Vzorek je unášen spolu s mobilní fází a jeho jednotlivé složky interagují s stacionární a mobilní fází v různé míře. Složky, které se silněji vážou ke stacionární fázi, se pohybují pomaleji a jsou zadržovány déle, což vede k jejich separaci.

Mezi základní pojmy v chromatografii patří:

  • Eluční roztok/činidlo: kapalina, kterou se promývá chromatografická kolona pro vymývání frakcí vzorku.
  • Chromatograf: přístroj pro provádění chromatografie, sestávající z mobilní fáze, dávkovače vzorku, kolony a detektoru.
  • Mobilní fáze: kapalina nebo plyn, které unášejí složky dělené směsi přes stacionární fázi.
  • Nosič: pevná, inertní látka, se kterou je spojena stacionární fáze.
  • Teoretické patro: výšková část kolony, kde dochází k jednomu rovnovážnému dělícímu kroku.
  • Účinnost kolony: úměrná počtu teoretických pater. U preparativních kolon je důležitá kapacita kolony, u analytických pak rozlišovací schopnost.
Schéma principu chromatografického dělení

Typy chromatografických metod

V rámci studia chromatografických metod na Univerzitě Brno jsou podrobně rozebírány různé techniky, které se liší povahou interakcí mezi dělenými látkami a fázemi:

1. Adsorpční chromatografie

Tato metoda je založena na rozdílné adsorpci látek na povrchu sorbentu, který tvoří stacionární fázi. Sorbenty se liší svou polaritou. Mobilní fáze se vybírá z tzv. eluotropní řady rozpouštědel.

2. Rozdělovací chromatografie

Principem je rozdílná rozpustnost dělených látek ve dvou nemísitelných kapalinách. Jedna kapalina je mobilní fází, druhá je zakotvena na nosiči a tvoří stacionární fázi. Rozlišujeme chromatografii s normální fází (polární stacionární fáze, nepolární mobilní fáze) a s obrácenou fází (nepolární stacionární fáze, polární mobilní fáze). Mobilní fáze se vybírá z tzv. mixotropní řady rozpouštědel.

3. Iontově výměnná chromatografie

Tato metoda využívá elektrostatické přitahování opačných nábojů. Stacionární fáze má na svém povrchu chemické skupiny nesoucí náboj (ionexy). K separaci dochází na základě rozdílné síly vazby iontů k ionexu. Eluce probíhá vytěsněním nebo změnou náboje dělených látek.

4. Gelová permeační chromatografie (GPC)

Tato technika separuje molekuly na základě jejich velikosti. Stacionární fáze je tvořena porézními částicemi s kanálky různé velikosti. Větší molekuly protékají rychleji, menší molekuly pronikají do pórů a pohybují se pomaleji. GPC se využívá především k dělení vysokomolekulárních látek, jako jsou proteiny, podle jejich molekulových hmotností.

5. Afinitní chromatografie

Metoda založená na specifických, obvykle nevazebných interakcích. Na stacionární fázi je chemicky navázán ligand, který specificky interaguje s jednou složkou vzorku. Po promytí kolony se tato složka eluuje změnou podmínek (např. pH).

Přehled základních chromatografických technik

Kapalinová a plynová chromatografie

V rámci studia jsou detailně probírány techniky kapalinové chromatografie (LC) a plynové chromatografie (GC).

Kapalinová chromatografie (LC)

LC zahrnuje metody jako je vysokoúčinná kapalinová chromatografie (HPLC), iontová chromatografie, chromatografie hydrofobních interakcí a další. Důraz je kladen na separační principy, instrumentaci, volbu kolon, systémy s normálními a obrácenými fázemi, izokratickou a gradientovou eluci a nejnovější trendy jako UPLC a UHPLC.

Plynová chromatografie (GC)

GC využívá jako mobilní fázi inertní plyn (např. dusík, helium). Všechny složky vzorku musí být těkavé. Rozlišuje se náplňová a kapilární GC. Studuje se instrumentace, způsoby dávkování vzorku, typy kolon a detektorů.

HPLC | Vysoce účinná kapalinová chromatografie

Výuka a konference na Univerzitě Brno

Univerzita Brno nabízí předměty zaměřené na chromatografii, jako je například "Chromatografie" (FCH-MC_CHRA) nebo "Chromatography" (FCH-MAO_CHRA). Tyto předměty poskytují studentům zevrubné znalosti z fyzikální chemie a seznamují je s principy, instrumentací a využitím chromatografických metod. Absolventi jsou schopni ovládat teorii chromatografického separačního procesu, posoudit vhodnost jednotlivých technik a kriticky hodnotit získané výsledky.

Kromě výuky se na Univerzitě Brno konají také významné odborné akce, jako je například "Česká chromatografická škola - HPLC.cz". Tato konference sdružuje přední odborníky v oblasti separačních věd a nabízí prostor pro sdílení nejnovějších poznatků a trendů. Součástí konference bývají i soutěžní workshopy, které umožňují účastníkům osvěžit si teoretické i praktické znalosti.

Na konferenci "Česká chromatografická škola - HPLC.cz" se často představují nejvýznamnější čeští odborníci v oblasti separačních technik. Konference také zahrnuje slavnostní křty odborných publikací, jako je například kniha "Moderní HPLC separace v teorii a praxi", která se stala důležitým zdrojem informací pro analytické laboratoře.

Interpretace chromatografických dat

Důležitou součástí studia chromatografie je také interpretace chromatografických dat. To zahrnuje kvalitativní analýzu, kdy se určuje struktura látek na základě jejich retenčního chování, a kvantitativní analýzu, kdy se stanovuje množství jednotlivých složek. Využívají se přitom retenční časy, objemy a retenční indexy.

Příklad chromatogramu s vyznačenými retenčními časy

tags: #chromatograficke #metody #is #muni