Devatenácté století bylo stoletím výrazných sociálních změn, které se odrazily v myšlenkových proudech a sociálních teoriích. Docházelo k rozmachu industrializace téměř ve všech evropských státech, což vedlo k růstu politické i ekonomické moci buržoazie. Obyvatelstvo se stěhovalo do měst, města se rozrůstala a vznikala nová společenská třída - proletariát neboli dělnictvo. Postavení dělníků bylo velmi špatné, neexistovala úprava pracovní doby, pracovali za minimální mzdu i za nebezpečných podmínek. Ženy a děti pracovaly za poloviční mzdu oproti mužům. Neexistovaly podpory v nezaměstnanosti ani dostupné vzdělání pro dělníky. Dělníci žili ve slumech a přeplněných bytech s otřesnými podmínkami.
V tomto kontextu se objevily různé sociální teorie, které se snažily o nápravu společenských poměrů. Jedním z nich byl utopický socialismus, inspirovaný dílem Thomase Moora. Tato vize si kladla za cíl zlepšit poměry dělníků a usilovala o ideální společnost bez bohatství a chudoby. V Británii se o praktickou realizaci pokusil továrník Robert Owen, který stavěl pro své dělníky hygienické ubytovny a financoval vzdělání jejich dětí. Utopický socialismus mířil především na emoce a soucit bohatých vůči chudým.
Dalším významným proudem byl anarchismus, který přisuzoval zlo jakémukoli vládnímu systému. Anarchisté požadovali odstranění státu, zjednodušení či úplné odstranění zákonů a maximální svobodu jednotlivce. Mezi zakladatele anarchismu patřili Rusové Michail Bakunin a P. N. Kropotkin. V českém prostředí se anarchismus šířil v nenásilné podobě jako kritika společenských poměrů, zejména mezi umělci.
Klíčovou roli v analýze společenských nerovností sehrál marxismus, jehož zakladateli jsou Karel Marx a Friedrich Engels. Marxismus vychází z přesvědčení, že původ světa je materiální a že člověk se vyvinul v důsledku evolučního vývoje na Zemi, opíraje se o Darwinovu teorii. Marx a Engels rozpracovali materialistické pojetí dějin založené na ekonomických zákonitostech. Podle nich je ve společnosti přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví a nastolením beztřídní, komunistické společnosti.
Ekonomický marxismus definuje klíčové pojmy jako zboží, peníze, trh a kapitál, vysvětluje podstatu kapitalistického podnikání a vytváření ekonomických statků. Zdrojem zisku pro kapitalistu je podle Marxe tzv. nadhodnota, tedy nezaplacený čas za práci. Politická teorie marxismu, označovaná jako vědecký socialismus, usiluje o změnu postavení dělníků a zlepšení jejich životní úrovně prostřednictvím aktivního politického boje, který může zahrnovat ekonomické, ideologické a politické aspekty.
V kontextu těchto společenských teorií je důležité zmínit i postavení žen. V devatenáctém století, a zejména v průmyslové éře, byly ženy často vystaveny specifickým formám vykořisťování. Pracovaly za nižší mzdy než muži, často v nebezpečných podmínkách a s dlouhou pracovní dobou. Kromě ekonomického vykořisťování se ženy potýkaly i s patriarchálními společenskými normami, které omezovaly jejich vzdělání, profesní možnosti a osobní svobodu.
Vlivem rozvoje sociálních teorií a osvícenství se začaly objevovat i kritické hlasy poukazující na nerovné postavení žen. Například John Stuart Mill poukazoval na privilegované postavení mužů vůči ženám a snažil se přidat ženský pohled na tradiční mužská témata. V umělecké sféře se objevovaly umělci, kteří se věnovali tématům jako je volná láska, která nebyla chápána promiskuitně, ale jako volný svobodný svazek založený na volnosti a odpovědnosti.
V českém prostředí se v 90. letech 19. století rodil revoltující postoj umělců, kteří navazovali na francouzskou dekadenci a objevovali krajní individualismus, odmítali tradice a konvence. Kolem časopisu Moderní revue se sdružovala skupina umělců. Na počátku 20. století nastupující nová generace již nebyla tak kritická vůči starší generaci.
Dekadence jako umělecký směr se vyznačovala snahou ničit stávající svět, kladla do popředí animalitu (pudy, vášně) a odmítala náboženství, ale zároveň psala o křesťanských světech. Anarchismus, vycházející ze socialismu, hlásal svobodu jedince a beztřídní společnost, odmítal stát, církev a autority. Tito umělci a myslitelé často žili bohémským životem a sebe označovali jako buřiče.
Antimilitarismus, odpor vůči vojenství, se prolínal s tématem volné lásky a odmítnutím násilí. V poezii se objevovaly tendence kritizovat válečné konflikty a sociální nespravedlnost. Například sbírka "Modrý a rudý" Petra Bezruče (vlastním jménem Vladimíra Vaška) byla antimilitaristická, proti zabíjení a násilí, kladla do kontrastu lásku a smrt. Válečná tetralogie téhož autora se věnovala vlastenecké tematice, lásce k vlasti.
V kontextu společenských teorií 19. století a jejich dopadu na postavení žen je patrné, že ačkoliv se objevovaly kritické hlasy a snahy o nápravu, plnohodnotné řešení otázky vykořisťování žen a dosažení rovnosti bylo v tomto období ještě v nedohlednu. Průmyslová revoluce sice přinesla nové možnosti, ale zároveň prohloubila sociální rozdíly a specifické formy vykořisťování, které se dotýkaly i ženské populace.
V důsledku průmyslové revoluce v 18. století a kolonizace v 17. až 20. století vznikaly nové společenské struktury a problémy. Důležitými aspekty sociologického zkoumání se staly demografické ukazatele, jako stáří obyvatelstva, hustota osídlení a jeho skladba. Od 60. let 20. století se životní prostředí stalo globálním problémem, včetně znečišťování a negativních dopadů zásahů člověka do přírody, známých jako "ekologický bumerang".
Sociologické směry 19. století se snažily porozumět společnosti a navrhnout způsoby jejího zlepšení. Patří sem například pozitivismus Augusta Comta, který usiloval o reorganizaci společnosti na základě vědeckých poznatků, nebo materialistické pojetí dějin Karla Marxe a Friedricha Engelse. Tyto teorie, ačkoliv se primárně zaměřovaly na třídní boj a ekonomické aspekty, nepřímo ovlivňovaly i vnímání postavení žen ve společnosti.
„Průmyslová revoluce – zrod moderního světa | Dokumentární film“
V tomto období se objevila i snaha o reformu společenských poměrů, která se projevila například v chartismu v Anglii, jako snaha o zlepšení podmínek dělnictva parlamentním způsobem. Utopický socialismus, s představiteli jako Charles Fourier a Robert Owen, nabízel vize ideálních společností. Anarchismus, s Michail Bakuninem a P. N. Kropotkinem, usiloval o odstranění státu a maximální svobodu jednotlivce.
Marxismus, s důrazem na dialektický a historický materialismus, analyzoval třídní boj a předpokládal revoluční změnu společnosti. Ačkoliv tyto teorie neřešily specificky otázku vykořisťování žen jako samostatnou kategorii, principy rovnosti a boje proti útlaku, které hlásaly, mohly v dlouhodobém horizontu přispět k postupnému zlepšování jejich postavení.
V českém prostředí se na přelomu 19. a 20. století rozvíjela realistická literatura, která se snažila zobrazit život v celé jeho skutečnosti. Autoři jako Jan Neruda ve svých "Povídkách malostranských" či Vítězslav Hálek v dílech o venkovském životě zachycovali sociální problémy a vztahy mezi lidmi. Jakub Arbes ve svém románu "Štrajchpudlíci" kritizoval vykořisťování dělnictva v počínajícím kapitalismu.
Proletářská poezie na počátku 20. let 20. století, s osobnostmi jako Jiří Wolker, se vyznačovala nadšením do boje za spravedlivější a lidštější svět. Básníci se spojovali s dělníky ve společné nenávisti k válce a boji proti sociálnímu útisku a vykořisťování. Ačkoliv se tato poezie primárně zaměřovala na dělnickou třídu, principy boje proti vykořisťování a útlaku se mohly přenášet i na další sociální skupiny, včetně žen.
V kontextu vykořisťování žen je důležité zmínit i absenci právní ochrany a sociálních jistot v 19. století. Ženy často neměly nárok na podporu v nezaměstnanosti, neměly přístup ke vzdělání a jejich pracovní podmínky byly často špatné. Tyto skutečnosti přispívaly k jejich zranitelnosti a závislosti na mužích.
Dnešní diskuse o vykořisťování žen v kontextu historie ukazuje, jak hluboce zakořeněné byly tyto problémy v sociálních a ekonomických strukturách 19. století. Analýza sociálních teorií a uměleckých směrů nám pomáhá pochopit kontext, ve kterém se tyto jevy odehrávaly, a ocenit pokrok, který byl od té doby učiněn v oblasti rovnosti pohlaví a ochrany lidských práv.
Po válce se mnoho umělců stáhlo do ústraní a tvořilo. Například sbírka "Modrý a rudý" Petra Bezruče byla antimilitaristická a kladla do kontrastu lásku a smrt. Jeho Válečná tetralogie se věnovala vlastenecké tematice a lásce k vlasti. Sbírka "Petr Bezruč" vlastním jménem Vladimír Vašek, těžká nemoc, byla podnětem k tvorbě, bál se smrti.
V kontextu společenských teorií 19. století je důležité zmínit i sociální problémy, které vznikaly v důsledku nestejných sociálních podmínek. Příčinou sociálních problémů bylo často zhroucení sociálních vazeb a narušení stability. Práce s chudými se soustředila na odstranění chudoby skrze rozvoj komunity a práci s celou sociální skupinou.
Sociálně-výchovné terapie se zaměřovaly na psychogenezi sociálního případu, kde příčinou sociálního problému bylo nenaplnění přirozených potřeb v průběhu vývoje jedince. Sociálně vykolejený jedinec pak selhával v určitých oblastech života.
Po první světové válce v české poezii doznívaly zážitky z válečných front, ale častěji zaznívaly tóny radosti a optimismu. Společenské změny podnítily básnickou generaci ke kolektivnímu vystoupení po boku dělníků. V české poezii se vytvářel nový proud tzv. proletářské poezie, jejíž básníky s dělníky spojovala společná nenávist k válce a boj proti sociálnímu útlaku a vykořisťování. Proletářští básníci usilovali o srozumitelnou a přístupnou formu tvorby, určenou především k recitaci. Jiří Wolker byl s proletářskou poezií spojen celým svým životem a tvorbou.
Avantgardní sdružení Devětsil, založené v roce 1920, hrálo významnou roli. Zpočátku se kolem něj sdružovali básníci proletářského proudu, později poetisté. V Devětsilu se angažovali i výtvarníci, malíři, architekti a divadelníci. Jiří Wolker (1900-1924) byl vychován v harmonickém prostředí, ale události první světové války a potlačená vzpoura místního dělnictva ho ovlivnily. Jeho poezie vyjadřuje lásku k životu, soucit s trpícími a odsouzení třídní nespravedlnosti. Ve sbírce "Těžká hodina" se objevuje jeho názorová změna, ztráta iluzí a odhodlání ke vzpouře a ideologickému boji.
Kromě proletářské poezie se v české literatuře rozvíjel poetismus, který se hlásil k "umění života, umění žití a užívání". Surrealismus, jako moderní umělecký směr zrozený ve Francii, kladl důraz na citovou a pudovou stránku lidské osobnosti a využíval techniku automatického psaní.
V meziválečné poezii se objevila řada významných tvůrců. Jaroslav Seifert (1901-1986) prošel různými proudy, jeho proletářské období vyjadřovalo sen pracujícího člověka o lepší budoucnosti. V poetistickém období se projevil jako básník smyslů a lyrické hravosti. Vítězslav Nezval (1900-1958) patřil mezi přední tvůrce socialistické literatury. František Halas (1901-1949) se ve své tvorbě zabýval motivy krutosti, zmaru a smrti, ale také monumentálně zachytil atmosféru doby ve sbírce "Torzo naděje".
Je důležité si uvědomit, že ačkoliv se tyto společenské teorie a umělecké proudy nezaměřovaly přímo na téma "vykořisťování žen" jako takové, jejich obecné principy boje proti útlaku, nerovnosti a nespravedlnosti mohly nepřímo přispět k postupnému zlepšování postavení žen ve společnosti. Analýza těchto teorií nám umožňuje pochopit širší kontext společenských změn, které formovaly životy žen v 19. a na počátku 20. století.
tags: #exploitation #of #women #maturitni #otazka