Fakulta elektrotechnická ČVUT (FEL ČVUT) je jednou z 8 fakult Českého vysokého učení technického v Praze (ČVUT) - nejstarší a nejprestižnější technické univerzity v České republice, jejíž historie sahá až do roku 1707.
Historický vývoj
Elektrotechnická studia měla a mají v českých zemích významnou tradici a od svého počátku v 80. letech 19. století nabývala na důležitosti. Vzhledem k rychle rostoucímu světovému významu elektrického proudu ve druhé polovině 19. století studium elektrotechniky nabývalo na důležitosti. Elektrotechnika se na pražské německé technice začala jako samostatný předmět vyučovat v roce 1881. V roce 1891 vznikla na pražské české technice stolice (katedra) pro elektrotechniku, zřízená Karlem Domalípem. V září 1906 začal v rámci české techniky v Praze pod vedením Ludvíka Šimka fungovat dobře vybavený Ústav teoretické a experimentální elektrotechniky.
Po vytvoření Československa v roce 1918 nastal další milník. Vládním nařízením ze dne 20. 8. 1920 vzniklo České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) se sedmi samostatnými vysokými školami. Jednou z nich byla Vysoká škola strojního a elektrotechnického inženýrství. V letech 1919-1938 se na studium elektrotechnického inženýrství hlásilo v průměru kolem tisíce studentů a studentek ročně. Mezi oběma světovými válkami si výuka elektrotechniky na ČVUT v Praze udržovala vysoký evropský standard, podpořený podílem na rozsáhlé mezinárodní spolupráci, především s Francií, Německem, Spojeným královstvím a také s USA.
Během 2. světové války byly české vysoké školy uzavřeny a výuka na technice znovu začala 4. 6. 1945. Nový pokrokový vysokoškolský zákon z roku 1950 (zákon č. 58/1950 Sb., ze dne 18. května 1950) odstranil autonomii a akademické svobody vysokých škol. Svým úvodním ustanovením umožnil okamžité rozdělení stávající Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství na dvě samostatné vysoké školy. Takto byla v Československu vytvořena první vysoká škola zaměřená pouze na elektrotechnické obory. V roce 1950 vznikla rozdělením stávající Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství samostatná Vysoká škola elektrotechnického inženýrství, která dne 1. 11. V dnešní době se FEL ČVUT skládá ze 17 kateder umístěných ve dvou budovách: v rámci hlavního kampusu ČVUT v Dejvicích a v historické budově na Karlově náměstí.
ČVUT má dnes osm fakult. Stavitelství se vyučuje od samotného založení školy v roce 1707, kdy nejstarším samostatným oborem vznikajících polytechnických institucí bylo právě stavitelské a kartografické umění. Fakulta je tak historicky nejstarší a patří počtem studentů i dalšími parametry svého výkonu k největším fakultám ČVUT v Praze. Fakulta strojní ČVUT (FS ČVUT) je nejstarší strojní fakultou v ČR. Její vznik je datován rokem 1864. Na fakultě studuje přes 2400 studentů ve 3 studijních programech bakalářského, 13 programech navazujícího magisterského studia a v 5 programech doktorského studia. Studenti si mohou v rámci uvedených studijních programů vybírat z velké řady oborů od aplikované mechaniky po techniku životního prostředí. Fakulta elektrotechnická je druhou největší fakultou ČVUT. Studium probíhá v bakalářském, navazujících magisterských a v doktorském stupni. Na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) studuje přibližně 1300 studentů v 10 studijních programech bakalářského a 10 programech magisterského studia a v doktorském studiu. V současné době má fakulta 10 kateder a jejími zdmi prošlo již 5 631 absolventů. Současným děkanem je doc. Fakulta založená původně v rámci čs. jaderného programu v roce 1955 postupně rozšířila svou působnost na široké spektrum matematických, fyzikálních a chemických oborů. Za 60 let svého působení si vydobyla pověst náročné školy, která poskytuje vzdělání vysoké úrovně s hlubokým matematicko-fyzikálním základem a individuálním přístupem ke studentům. Studenti se aktivně podílejí na práci kateder a vědeckých týmů, naučí se nejméně dva světové jazyky, důvěrně se sžijí s výpočetní technikou a jsou schopni orientace v mezioborové problematice. Celá budova je bezbariérová a díky svému technickému vybavení umožňuje studium i zrakově postiženým. V současnosti se fakulta snaží podporovat nové trendy ve výzkumu a konkurovat zahraničním univerzitám ve vědeckých projektech, čehož jsou ostatně důsledkem nejen kvalitní vysoce impaktované publikace, ale i celá řada mezinárodních ocenění pro pracovníky nebo studenty FJFI. Samozřejmostí je spolupráce s mezinárodními institucemi a velkými firmami, například ve spolupráci s ČEZ fakulta zajišťuje provoz a organizuje využití školního jaderného reaktoru VR-1 VRABEC. Jedná se o unikátní zařízení v celém rezortu školství. Výuky na lehkovodním reaktoru bazénového typu se kromě kmenových posluchačů FJFI v různé míře účastní i studenti zhruba 12 fakult v ČR a mnoho studentů ze zahraničních univerzit. Na exkurze s ukázkou provozu jezdí také stále větší počet středních škol, například v rámci Dne na Jaderce. Fakulta architektury (FA) ČVUT v Praze je největší institucí v ČR, která poskytuje vysokoškolské vzdělání ve studijních programech Architektura a urbanismus, Krajinářská architektura a Design. Fakultu sídlící v Nové budově ČVUT v akademickém roce 2020/2021 studovalo v bakalářském cyklu 1009 studentů. V navazujícím magisterském studiu studovalo 548 studentů, z toho 61 zahraničních. Výuka architektury na Českém vysokém učení technickém má hlubokou tradici se základy v samých počátcích existence Stavovské inženýrské školy (1707) a pražské polytechniky (1803-1920), kdy se na výuce podílela řada vynikajících českých architektů jako např. J. Fischer, Josef Zítek a Josef Schulz nebo Antonín Balšánek, Josef Fanta a Jan Koula. Od roku 1920 byla Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství (od roku 1950 fakulta) jednou ze sedmi vysokých škol ČVUT až do roku 1960, kdy sloučením několika fakult vznikla Fakulta stavební. Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k výrazným změnám v organizaci i struktuře studia. Dosavadní klasický systém typologicky rozdělených kateder nahradil systém ústavů, jenž je volnější, založený na kombinaci znalostní výuky s tvorbou ve „vertikálním ateliéru“, v nichž vedle sebe pracují na různých typech projektů studenti druhého až pátého ročníku. Ateliéry vedou zkušení praktici, přední architekti, urbanisté a designéři z ČR i zahraničí. V roce 2019/2020 probíhala na FA ČVUT výuka ve 44 vertikálních ateliérech pro studenty od 2. ročníku bakalářského studia a 20 ateliérech ZAN (základů architektonického navrhování) pro studenty 1. Projekty studentů Fakulty architektury nezůstávají jen na papíře. Energeticky soběstačný dům AIR House, se kterým se tým studentů ČVUT zúčastnil mezinárodní soutěže Solar Decathlon pořádané Ministerstvem energetiky Spojených států (Department of Energy - DOE), donedávna fungoval jako informační centrum ČVUT v Kampusu Dejvice. Laboratoř ticha, audiovizuální instalaci navrženou pro český pavilon Světové výstavy EXPO 2015, lze navštívit v Národním zemědělském muzeu v Praze. V Krkonoších lze přečkat nepříznivé počasí v několika útulnách, při výletech přejít přes lávky a v Libčicích nad Vltavou se lze kochat výhledem do krajiny z vyhlídkové rozhledny. Všechny tyto stavby navrhli a postavili studenti Fakulty architektury ČVUT. Jedná se o tzv. design-build projekty, tedy výuku „navrhni a postav“, jež umožňuje studentům stavbu vymyslet i vlastníma rukama realizovat. Fakulta dopravní má systém projektově orientované výuky, studenti tak od 4. semestru pracují na konkrétních projektech úzce spjatých s praxí. V rámci této výuky se řeší aktuální témata a problematiky z oboru dopravy a telekomunikací. Tento unikátní systém studia dává studentům možnost vybrat si svou specializací až po absolvování 1,5 roku všeobecného studia. V současné době na fakultě studuje 1012 studentů ať už v bakalářském, magisterském či doktorském studijním programu. Například na modelu v Dopravním sále lze bez rizika negativních dopadů na skutečný provoz nacvičovat technologii řízení železniční dopravy, řešení mimořádných situací, poruchových stavů apod. V oblasti zahraniční spolupráce na poli studia je fakulta unikátní především svými dual-degree studijními programy, ať už ve spolupráci s evropskými univerzitami, tak i s americkou univerzitou UTEP ve studijním programu SMART CITIES. Fakulta biomedicínského inženýrství je jedinou veřejnou vysokou školou ve Středočeském kraji se sídlem v Kladně a druhou nejmladší fakultou Českého vysokého učení technického v Praze. Složení studijních oborů, charakter výuky i zaměření vědecké a výzkumné činnosti vycházejí z interdisciplinárního charakteru školy, zahrnujícího spojení techniky, biologie i medicíny, s důrazem na praktickou výuku. V současné době na FBMI studuje ve všech formách studia (v některých oborech také v jazycích anglickém a ruském) téměř 2 000 studentů. Fakulta nabízí 9 bakalářských studijních oborů, 4 navazující magisterské a 2 doktorské studijní obory. FBMI disponuje laboratorním vybavením pro experimentální výuku a výzkum v mnoha oblastech, čítající na 30 specializovaných laboratoří, včetně těch, které simulují prostředí vybraných oddělení urgentní medicíny a intenzivní péče v nemocnicích, což lze v rámci ČR považovat v oblasti biomedicínského inženýrství za unikátní. K unikátním oblastem vědy patří i výzkum nanotechnologií pro zdravotnictví a senzorika pro biomedicínu, dále oblast biometrických systémů spojená se snímáním, zpracováním, přenosem, archivací biologických signálů, nacházející uplatnění také v medicíně katastrof, nebo výzkum interakce XUV záření s biologickými objekty. Unikátní výsledky dosahuje fakulta v oblasti nekonvenční umělé plicní ventilace, ve výzkumu kvantifikace rehabilitačního procesu, ve vyhodnocování polohy těla i končetin a očí. Fakulta informačních technologií je nejmladší fakultou ČVUT, vznikla 1. července 2009 a sídlí spolu s Fakultou architektury v Nové budově ČVUT. Fakulta každoročně pořádá významné konference, např. Hlavními oblastmi vzdělávání Masarykova ústavu vyšších studií jsou ekonomické a manažerské vzdělávání, inženýrská pedagogika a jazyková...
České vysoké učení technické v Praze (ČVUT) je česká technická univerzita, sídlící a převážně i působící v Praze. Patří k největším a nejstarším technickým vysokým školám v Evropě. Roku 1705 požádal Christian Josef Willenberg císaře Leopolda I. o souhlas vyučovat „ingenieurský kunst“. Teprve císařův syn Josef I., který ho na trůnu vystřídal, v roce 1707 reskriptem nařídil českým stavům zajistit v Praze inženýrskou výuku. Z různých důvodů, hlavně nedostatku peněz, k tomu dlouhou dobu nedošlo; v říjnu 1716 tedy Willenberg svou žádost zopakoval (českým stavům i císaři Karlu VI.) a po císařské urgenci byla konečně 9. listopadu 1717 dekretem českých stavů ustanovena Willenbergova profesura, první inženýrská profesura ve střední Evropě. Zpočátku učil Willenberg ve svém bytě v dnešní Mostecké ulici na Malé Straně pouhých dvanáct studentů - šest svobodných pánů, čtyři rytíře a dva měšťany, každoročně jmenované na návrh zemských stavů - postupně však studentů přibývalo (v roce 1779 jich bylo kolem 200) a výuka se přestěhovala do vhodnějších prostor na Staré Město. Zpočátku byla výuka zaměřena zejména na vojenství (kromě opevňování se vyučovalo zeměměřictví, kartografie, odvodňování či mechanismy zvedání těžkých břemen), což bylo i jednou z hlavních císařových motivací pro zavedení výuky. Nástupcem prof. Willenberga byl Jan Ferdinand Schor, stavitel vodních staveb v povodí Vltavy a autor na škole využívané učebnice matematiky; za jeho vedení se začala vyučovat optika, perspektiva, technické kreslení a geografie. V září 1776 dala Marie Terezie Hergetovi svolení využívat pro účely výuky Klementinum, v roce 1786 se Stavovská inženýrská škola přestěhovala do budovy bývalého jezuitského Svatováclavského semináře v Dominikánské (dnešní Husově) ulici. V roce 1787 byla škola na základě dekretu císaře Josefa II. V roce 1798 vytvořil František Josef Gerstner koncept přetvoření inženýrské stavovské školy na polytechniku. Inspirovala jej nedlouho předtím vzniklá pařížská École polytechnique. Tento návrh v roce 1803 císař František I. schválil, a tak 10. listopadu 1806 zahájila činnost škola Königliche böhmische ständische technische Lehranstalt zu Prag (Královské české stavovské technické učiliště v Praze), čímž se pražská škola stala jedinou institucí svého druhu v celém Rakouském císařství i střední Evropě (jelikož inženýrská akademie ve Vídni mezitím zanikla). Škola však stále oficiálně patřila pod pražskou univerzitu, osamostatnila se až 8. Dne 23. listopadu 1863 schválil císař František Josef I. Organický statut Polytechnického ústavu, čímž byla provedena reforma polytechniky, v rámci které se představitelem školy stal volený rektor. Studenti byli rozděleni do čtyř odborů: pozemní stavitelství, vodní a silniční stavitelství, strojnictví a technická lučba (chemie). Jako vyučovací jazyk rovnoprávný s němčinou byla uznána čeština. Rozpory mezi českou a německou částí profesorského sboru však necelých šest let poté vedly k rozdělení na český a německý ústav (k 8. dubnu 1869). Roku 1875 byly do té doby zemské ústavy zestátněny. Na základě říšského zákona z roku 1878 směli ti, kteří složili na technice dvě státní zkoušky, používat tehdy ještě stavovské označení inženýr. Od roku 1879 bylo škole dovoleno nazývat se vysokou školou technickou (Česká škola technická). V roce 1901 získala škola říšským zákonem z 13. dubna právo udělovat doktoráty technických věd. Na počátku 20. století škola využívala rozmachu průmyslu, v roce 1909 měla přes tři tisíce posluchačů. V té době přednášel v budově na Karlově náměstí i profesor T. G. Nebyl to však zdaleka Masarykův první kontakt se školou, neboť tam přednášel již po svém příchodu do Prahy. Jak uvádí dr. Jan Herben dne „15. listopadu 1882 přednášel v sále české techniky na téma: Blaise Pascal, jeho život a filosofie s převažující otázkou náboženskou. Po vytvoření ČSR byla škola výnosem Ministerstva školství a národní osvěty Československé republiky z 1. I ČVUT postihlo násilné uzavření českých vysokých škol za nacistické okupace, od 17. listopadu 1939 do 4. června 1945. Kvůli němu zůstala nedokončena i výstavba budov ČVUT v Dejvicích, započatá roku 1925. Po válce bylo Německé vysoké učení technické v Praze zrušeno Benešovým dekretem 123/1945 Sb. ze dne 18. Nástup komunismu v Československu znamenal pro stovky studentů vyloučení ze studií a velké reorganizační změny všech vysokých škol, v jejichž důsledku se z ČVUT fakticky vydělily některé nové instituce, humanitně orientované části se bud osamostatnily nebo byly včleněny do Univerzity Karlovy, jiné technické fakulty naopak byly začleněny do ČVUT. Jako první byla zrušena Vysoká škola věd hospodářských, tehdy největší fakulta ČVUT, její posluchači však mohli ještě dostudovat do července 1953 nebo přestoupit na nově zřízenou Vysoká škola politických a hospodářských věd v Praze. Roku 1952 byly z ČVUT vyděleny Vysoká škola chemicko-technologická a Vysoká škola zemědělská a zřízena Fakulta ekonomicko-inženýrská (FEI - zrušena roku 1960). V roce 1959 se součástí ČVUT stala Fakulta technické a jaderné fyziky Univerzity Karlovy. V průběhu let 1949-1960 byla univerzita ještě dále přeorganizovávána, vznikla celoškolská pracoviště jako např. V roce 1976 byla zřízena Fakulta architektury (do té doby část stavební fakulty), v roce 1993 pak Fakulta dopravní. V roce 1995 bylo otevřeno detašované pracoviště FD a FJFI v Děčíně. Ústav biomedicínského inženýrství, založený roku 1996, se k 27. květnu 2005 transformoval na Fakultu biomedicínského inženýrství se sídlem v Kladně.
Budovy fakulty v Praze-Dejvicích.
Vedení fakulty
- Profesor Mgr. Petr Páta, Ph.D. (Děkan)
- Docent Ing. Jiří Jakovenko, Ph.D. (Proděkan)
- Docent RNDr. Veronika Sobotíková, CSc. (Proděkanka)
- Docent Ing. Milan Polívka, Ph.D. (Proděkan)
- Profesor Ing. Jiří Matas, Ph.D. (Proděkan)
- Ing. Jan Kočí (Proděkan)
- Ing. Igor Mráz (Tajemník)
- Ing. Mgr. (PR manager)
Studium a výzkum na FEL ČVUT
Elektrotechnická fakulta ČVUT vychovává odborníky v oblasti elektrotechniky, energetiky, softwarového inženýrství, sdělovací techniky, robotiky a kybernetiky, automatizace, informatiky a výpočetní techniky. FEL ČVUT poskytuje 7 tříletých bakalářských a 7 dvouletých navazujících magisterských studijních programů.
FEL ČVUT se dlouhodobě řadí mezi významné výzkumné instituce v České republice. Podle využívané metodiky FEL ČVUT v posledních letech vytváří stabilně kolem jedné třetiny vědeckého výkonu ČVUT. V roce 2022 FEL ČVUT publikovala 30 % impaktovaných časopiseckých článků a získala 41 % citací celého ČVUT.
Výuka i výzkum jsou na fakultě elektrotechnické organizovány katedrami, tj. specializovanými pracovišti. Katedry fakulty mají přidělený alfanumerický kód K131xx, jednoznačný v rámci celé univerzity. Symbol xx představuje dvojciferné číslo, pod kterým katedra vystupuje v rámci fakulty. K 1. 3. 2023 působilo na fakultě 17 kateder, jedno centrum a jedno středisko. V akademickém roce 2006/2007 zanikla Katedra tělesné výchovy.
FEL ČVUT každoročně v květnu pořádá studentskou konferenci POSTER, na které jsou prezentovány výsledky práce studentů a doktorandů. Tato konference je vynikající příležitostí k setkání s aktivními a profesně zdatnými studenty.
Absolventi a absolventky FEL ČVUT se sdružují ve spolku ELEKTRA.
Diplomová práce na FEL ČVUT
Student je povinen odevzdat diplomovou práci v semestru, ve kterém si předmět "Diplomová práce" zapsal. Pokud ani v dalším semestru po druhém zápisu předmětu Diplomová práce student diplomovou práci neodevzdá, může mu být na základě omluvy (podrobnosti viz odst. Podmínky pro náhradní termín odevzdání diplomové práce a podmínky pro druhý zápis předmětu "Diplomová práce" stanoví článek 16, odst. 4 Studijního a zkušebního řádu pro studenty ČVUT v Praze. Studentovi, který diplomovou práci neodevzdá ani po druhém zápisu předmětu "Diplomová práce", se ukončuje studium podle § 56 odst. 1 písm.
CHYBY V DIPLOMCE A OBHAJOBA U STÁTNIC
Znak ze začátku 70. let 20. století.
České vysoké učení technické v Praze: Stavovská inženýrská škola.
Zeměpisné souřadnice sídla ČVUT v Praze.
