Georgius Agricola, vlastním jménem Georg Bauer, se narodil 24. března 1494 v saském Glauchau. UNESCO zařadilo konec března 2009 mezi světová kulturní jubilea, připomínající 515 let od narození tohoto významného učence renesanční doby. Po absolvování gymnázia v Chemnitz pokračoval ve studiu na lipské univerzitě, kde se věnoval filologii, teologii, filozofii, přírodním vědám a medicíně. Jistou dobu zde působil jako učitel řečtiny a latiny.
V roce 1524 se rozhodl stát se lékařem a odešel do Itálie. Po dvě léta pobýval na univerzitách v Bologni, Ferraře, Padui a Pavii, kde získal lékařský doktorát. Následně pobýval v Benátkách, kde pracoval na překladech děl starověkých řeckých lékařů. Během studií medicíny v Itálii se spřátelil s Erasmem Rotterdamským, který na něj měl velký vliv.
Krátce po návratu v roce 1527 přijal místo městského lékaře a správce lékárny v Jáchymově. Důvodem byla jeho snaha studiem minerálů rozšířit řadu dosud známých anorganických látek s lékařskými účinky. Jáchymovské rudné ložisko mu k tomuto poskytovalo bohaté zdroje. Aby pochopil jejich genezi a vlastnosti, musel se seznámit s těžbou rud a výrobou kovů.
Již po dvou letech pobytu v Jáchymově napsal své první dílo „Bermanus sive de re metallica“, dialog o hornictví. V něm snesl mnoho poznatků o jáchymovském ložisku, jeho mineralizaci a způsobech dobývání a zpracování rud. Toto nevelké dílo získalo pochvalu a bylo ještě několikrát vydáno.
Během psaní této knížky si Agricola ujasnil záměr pojednat o nerostných ložiskách, hornictví a hutnictví šířeji. K tomu jej vedla skutečnost, že dílo encyklopedické povahy o těchto oborech nebylo napsáno, a v době, kdy hornictví a kovohutnictví procházela rozvojovým obdobím, byla jeho potřeba velmi aktuální. Práci na tomto rozsáhlém díle ukončil v roce 1550 a nazval jej „De re metallica libri XII“, tedy 12 knih o hornictví a hutnictví. Nepřízní osudu však bylo vydáno až po Agricolově smrti, v roce 1556. Získalo si takový ohlas, že během následujících staletí vyšlo znovu v 33 vydáních v 11 jazycích.
Díla a vědecký přínos
Dokladovým materiálem pro toto dílo i pro další, která Agricola postupně napsal, bylo založení mineralogické sbírky, jejíž první vzorky tvořily nerosty z jáchymovského ložiska. V roce 1530 se Agricola vzdal místa jáchymovského lékaře a věnoval se vědecké práci, neboť byl již existenčně zajištěn z podílů na dole Boží Dar.
Agricola se vrátil k tématice, na níž začal pracovat již během studií v Itálii - ke komentářům k dílům antických lékařů Hippokrata a Galena, které vydal tiskem v roce 1534. Současně zahájil přípravu díla započatého v Jáchymově, které mu vyneslo mimořádné ocenění: obsáhlou knihu o mírách a vahách „De mensuris et ponderibus“, vydanou v roce 1533.
V roce 1531 se Agricola rozhodl Jáchymov opustit a vrátit se do Saska. V Chemnitz mu bylo nabídnuto místo městského lékaře. Následující dvě desetiletí jeho života patří mezi vědecky nejplodnější.
- V roce 1532 dokončil knihu o vlastnostech mědi „De varia temperie sive constitutione aeris“.
- Po letech příprav v roce 1543 dopsal a v roce 1544 vydal rozsáhlé pojednání o genezi hornin a ložisek nerostných surovin „De ortu et causis subterraneorum libri V“.
- Jen dva roky poté se objevila další Agricolova geologická díla: o sedimentárních horninách „De natura eorum quae effluunt ex terra“ a „De motu“, v nichž analyzoval příčiny změn v zemské kůře.
- Současně dokončil a vydal spis „De natura fossilium“, v němž v 10 kapitolách podal systematický popis minerálů a hornin, jež podle povahy zařadil do 5 kategorií. Jedná se o první mineralogickou učebnici s vědeckou klasifikací minerálů založenou na jejich fyzikálních vlastnostech.
- V roce 1543 dopsal knihu „De metallis et machinis“, věnovanou popisu báňských děl a důlních strojů, která bohužel patří mezi ztracené.
- V roce 1546 dokončil „De veteribus et novis metallis“, první topografii evropského rudného hornictví a pokus o nauku o rudných ložiscích.
Všechny tyto knihy Agricola chápal jako postupné kroky ke svému hlavnímu dílu, jímž byly již zmíněné dvanáct knih o hornictví a hutnictví. Součástí příprav na ně bylo i sjednocení hornické terminologie. V roce 1546 vydala Frobenova tiskárna v Basileji Agricolův obsáhlý rukopis „Interpretatio germanica vocum rei metallici“.
Šmalkaldská válka a další práce
Agricolovu tvůrčí činnost přerušila v letech 1546-47 tzv. Šmalkaldská válka. Po válce se vrátil k vědecké práci a dokončil rozpracované dílo „De animantibus subterraneis“, pojednání o živých organizmech v podzemí. Tímto dílem dokončil svůj záměr vypracovat komplexní obraz přírodního dění a pokusil se stanovit dělící hranici mezi živou a neživou přírodou.
V roce 1549 se Agricola opět obrátil k hornické tematice a dokončil rozsáhlé dílo „Commentarii libri VI in quibus utriusque linquae sciptorum locos difficiles de rebus subterraneis explicantur“ - výklad některých obtížně vysvětlitelných míst v dílech řeckých a římských přírodovědců. Ani tím však nebyla řada jeho prací završena. Po zjištění nových poznatků přepracoval některá svá starší díla, v letech 1549-50 napsal knihu o hospodářském významu kovů a mincí, další věnoval báňskému právu a hornopolicejním ustanovením a uveřejnil několik polemik.
Když v letech 1552-53 propukla v Sasku epidemie moru, plně se angažoval jako lékař. Pro nemocné založil v Chemnitz lazaret a zároveň vydal knihu o této nemoci „De peste“. V uznání zásluh o město Chemnitz se stal jeho starostou.
V krátkém nástinu nelze popsat a zhodnotit všechny aktivity tohoto muže, jenž v letech 1519-1555 byl autorem více než 40 knižních děl a pojednání, z nichž se bohužel jen 24 dochovalo. Georgius Agricola zemřel 21. listopadu 1555 v Chemnitz ve věku nedožitých 62 let. Patřil již mezi přední učence své doby a Jan Amos Komenský mu ve svém díle „Magna didactica“ vyhradil čestné místo mezi Pythagorem a Archimedem.
Tento saský učenec, jenž si za své první působiště zvolil Jáchymov, je nesporně jedním ze spolutvůrců tzv. vědeckého bádání v oblasti hornictví a metalurgie. Jeho dílo „De re metallica libri XII“ se na minimálně 200 let stalo nejužívanější příručkou pro dobývání rud a jejich hutní zpracování.
Life in Georgia – The Land of Beautiful and Traditional Women in the Caucasus | Documentary
V roce 1999 bylo při příležitosti 150. výročí založení Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava (VŠB-TUO) rozhodnuto o zhotovení a umístění busty Georgia Agricoly ve vstupních prostorách rektorátu.
Dne 1. února 2024 proběhlo na Českém báňském úřadu slavnostní předání nejvyššího hornického vyznamenání, medaile Georga Agricoly, báňským odborníkům. Tato medaile nese jméno Georgia Agricoly a uděluje se jako vyznamenání za dlouhodobý přínos a ojedinělé zásluhy ve prospěch českého hornictví.