Akademie věd České republiky (zkratka AV ČR) je organizační složkou státu, její činnost je financována ze státního rozpočtu České republiky. Akademie věd zřizuje jménem České republiky pracoviště jako veřejné výzkumné instituce. Hlavním posláním Akademie věd ČR a jejích pracovišť je uskutečňovat kvalitní vědecký výzkum. Její orgány a činnost jsou rámcově vymezeny zákonem č. 283/1992 Sb.
Akademie věd České republiky byla ustanovena v roce 1992 rozhodnutím České národní rady jako nástupnická organizace Československé akademie věd (ČSAV). Nejstarší předchůdkyní Akademie věd ČR byla Královská česká společnost nauk (1784-1952). Mezi její zakladatele patřili filolog Josef Dobrovský, historik Gelasius Dobner či matematik a zakladatel pražské univerzitní hvězdárny Joseph Stepling. V čele později stál například historik František Palacký. V 19. století si udržovala dvojjazyčný charakter (oficiálně se užívaly němčina i čeština).
Vlastenecky naladěné české kruhy proto usilovaly, aby vznikla jazykově česká akademie, což se jim nakonec podařilo prosadit. Založení České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění schválil 9. října 1888 Český zemský sněm. Jeho usnesení však vstoupilo v platnost až poté, co zřízení akademie povolil a její stanovy schválil císař František Josef I. 23. ledna 1890. Instituce sídlila v nově postavené budově Národního muzea v čele Václavského náměstí, činnost zahájila 18. května 1891.
Výrazné změny čekaly akademii po vzniku Československé republiky. Dne 10. listopadu 1918 se přejmenovala na Českou akademii věd a umění (ČAVU). Od roku 1923 se řádné členství otevřelo i pro ženy (první členkou byla zvolena spisovatelka Eliška Krásnohorská). Některé odborné útvary ČAVU začaly přerůstat ve vědecké ústavy (Ústav pro jazyk český, Ústav pro nukleární fyziku, Badatelský ústav matematický, Ústav pro českou literaturu aj.).
Dalších sedm tzv. ústředních vědeckých ústavů (biologický, chemický, fyzikální, geologický, matematický, astronomický a polarografický) postupně vznikalo pod hlavičkou Ústředí vědeckého výzkumu, založeného v roce 1949. Obě struktury byly společně s výzkumným zázemím Královské české společnosti nauk, Masarykovy akademie práce a Československé národní rady badatelské převedeny v roce 1952 do nově založené Československé akademie věd (ČSAV). Do ní přešla i zařízení dosud působící pod ministerstvem školství.
ČSAV vznikla 17. listopadu 1952 jako vrcholná vědecká instituce spojující v sobě učenou společnost a soustavu výzkumných pracovišť soustředěných většinou na území českých zemí (na Slovensku působily ústavy Slovenské akademie věd, která byla autonomní součástí ČSAV). Přestože věda až do pádu komunistického režimu v roce 1989 čelila silnému ideologickému tlaku, udržovala si tvůrčí potenciál. Nalézala tak (i když v jednotlivých oborech a obdobích různě) cestu ke světové vědecké komunitě. Svědčí o tom například udělení Nobelovy ceny za chemii Jaroslavu Heyrovskému v roce 1959 nebo světové uznání, kterého se dostalo Ottu Wichterlovi za vynález kontaktních čoček.
ČSAV zanikla k 31. prosinci 1992. K témuž dni vznikla Akademie věd ČR, která se přihlásila nejen k vědeckému odkazu ČAVU, ale i dalších předchůdkyň.
Sídlo Akademie věd ČR
Sídlem ústředí Akademie je budova Akademie věd České republiky v Praze na Starém Městě, Národní č.p. 1009/3. Nachází se v ní i Galerie Věda a umění, kde pracoviště připravují výstavy pro veřejnost. Instituce pravidelně pořádá popularizační akce, kde přibližuje vědu a výzkumy veřejnosti: vědecký festival Týden Akademie věd ČR, festival Týden mozku, který představuje objevy a trendy v neurovědách, a Veletrh vědy, největší vědecký veletrh v Česku.
V budově sídlí vedení a Kancelář největší domácí vědecké instituce neuniverzitního typu. Dále zde naleznete Knihovnu Akademie věd České republiky a Středisko společných činností, infrastrukturu určenou k podpoře vědy a výzkumu 52 pracovišť Akademie věd ČR. Veřejnosti jsou zde přístupné studovna, přednáškové sály a Galerie Věda a umění.
Novorenesanční bankovní palác si nechala vybudovat jedna z prvních spořitelen v Čechách - Spořitelna česká. Vyrostl ve druhé polovině 19. století ve dvou etapách, které dělí více než tři desetiletí. Původní název instituce, která nechala vystavět současné sídlo Akademie věd České republiky, byl Schraňovací pokladnice pro hlavní město Prahu a pro Čechy, v průběhu času se ale vžil kratší název Böhmische Sparkasse - Spořitelna česká. Svoji činnost zahájila roku 1825, a protože byla řadu let jedinou institucí svého druhu, stala se záhy nejvýznamnějším a nejbohatším peněžním ústavem v zemi a začala pomýšlet na výstavbu vlastního reprezentativního sídla.
K tomuto účelu si vybrala místo blízko řeky v centru města, jež nebylo až do poloviny 19. století trvale obydleno. Obrat nastal po vystavění druhého pražského mostu a vybudování zdí staroměstského nábřeží, jímž roku 1845 vznikla první nábřežní promenáda v Praze, která se postupem času stala oblíbeným společenským korzem obyvatel města.
Vítězným se stal projekt českého architekta Ignáce Vojtěcha Ullmanna, jenž první bankovní budovu v Praze navrhl v čistě novorenesančním stylu, s bohatě zdobenou fasádou. Od zahájení provozu v novém sídle počet klientů spořitelny dále stoupal, a zároveň také rostl počet zaměstnanců i spisů. Tak přestaly být prostory, jež budova poskytovala, po necelých třiceti letech dostačující. Situaci spořitelna vyřešila zakoupením a následným zbouráním sousedních domů, na jejichž místě vznikla dle návrhu rakouského architekta Friedricha Schachnera dostavba (1893-1896) prodlužující budovu do uvolněného prostoru směrem k nábřeží.
Spořitelna česká investovala nemalé prostředky jak do konstrukčního, tak do estetického řešení dostavovaných prostor. K velmi důležitým prostředkům konkurenčního boje mezi peněžními ústavy totiž v této době patřila modernost vybavení a úroveň umělecké výzdoby reprezentačních prostor jejich sídel.
Během světových válek došlo k násilnému přerušení rozvoje českých peněžních ústavů. Spořitelna česká byla navíc roku 1943 sloučena s Městskou spořitelnou pražskou, čímž vznikla Spořitelna pražská. Budova sice zůstala v majetku spořitelny, ta však již využívala pouze její přízemní prostory, a proto začala ostatní volné části pronajímat dalším institucím. Po válce byla uvolňována řada staveb v centru Prahy a instituce, včetně vědeckých, se je snažily získat jako svá sídla.
Proto i tehdejší prezident České akademie věd a umění Zdeněk Nejedlý začal vyvíjet snahu získat pro akademii budovu na Národní třídě, neboť se domníval, že se jedná o válečný konfiskát. To se však nezakládalo na skutečnosti a tak začalo dlouhé období vyjednávání mezi ředitelstvím spořitelny a Ministerstvem školství a osvěty, které ukončil rok 1950, kdy koncem roku nařídila vláda republiky spořitelně z budovy odejít. Poté spořitelna své bývalé sídlo darovala státu a jeho právním vlastníkem se po Ministerstvu školství a osvěty nakonec stala Československá akademie věd, která byla zřízena na místě dosavadních neuniverzitních vědeckých institucí zrušených roku 1952.
Nově založená knihovna dostala do správy cenné knižní sbírky tehdy zrušené Královské české společnosti nauk, České akademie věd a umění a Masarykovy akademie práce, díky čemuž se okamžitě stala druhou největší univerzální vědeckou knihovnou v Praze. Rozpadem Československa na konci roku 1992 zanikla Československá akademie věd a vznikla Akademie věd České republiky. Právě ta se rozhodla vystavět nové depozitáře pro uložení knih a v uvolněné dvoraně vybudovat moderní studovnu své knihovny (1998-1999).
Po necelých čtrnácti letech došlo 29. dubna 2013 následkem výbuchu plynu v blízkosti budovy k závažnému poškození zrekonstruované studovny i prostorů Kanceláře Akademie věd. Materiální škody byly obrovské, ale naštěstí nedošlo k žádnému vážnému zranění, přestože v budově bylo v té chvíli mnoho zaměstnanců i návštěvníků knihovny.
Na umělecké výzdobě sídla spořitelny se podílela celá řada významných umělců a špičkových uměleckých řemeslníků. Bohatě zdobené fasádě vévodí na starší Ullmanově části alegorické sousoší Čechie přijímá úspory lidu. Sousoší vysoké 2,9 a široké 4,9 m zhotovil podle kresebných návrhů Josefa Mánesa sochař Antonín Wildt.
Za vraty původního vchodu do budovy se nachází kočárový vjezd a monumentální schodiště do reprezentačních místností. Velkolepě je vystavěna i bankovní dvorana, v níž se v současné době nachází studovna knihovny. Její prostor procházející výškou dvou podlaží má dvojité skleněné zastřešení nesené pilíři zdobenými znaky českých měst Prahy, Karlových Varů, Českých Budějovic, Litoměřic, Liberce, Ústí nad Labem, Plzně a Chebu. Spodní rovnou plochu stropu tvoří kovová konstrukce, do které je zasazeno 684 skleněných tabulí, zdobených dekorativní malbou a leptáním, jejichž autorem je Carl Geylings z Vídně.
Dominantou prostoru dvorany jsou dvě alegorické sochy z carrarského mramoru - Spořivost a Hospodárnost z let 1895-1897, jejichž modely rovněž zhotovil J. V. Myslbek. Atributy Hospodárnosti jsou košík s kvočnou a klíč, u Spořivosti je to otevřená kniha, včela a dubová ratolest.
Nad prostorem dvorany se nachází předsálí reprezentačních místností, v současné době užívaných Kanceláří Akademie věd, na něž navazuje ochoz otevřený arkádami do centrální části knihovny. Protilehlou stranu ochozu zdobí reliéfní dekorace v podobě symbolu spoření úlu lemovaného symboly umění a řemesel a mramorová deska s latinským nápisem "curatores arcae huius saluti civium inde ab anno MDCCCXXV dedicatae aedes hasce amplas usui publico patentes anno MDCCCLXXXXVI exstruxērunt" (v překladu: ředitelství této pokladnice, která je občanům věnovaná do užívání od roku 1825, nechalo roku 1896 pro potřeby veřejnosti vystavět tuto prostornou dvoranu).
Kromě vedení instituce a Knihovny AV ČR sídlí v budově na Národní třídě dvě podpůrná pracoviště - Kancelář AV ČR s Středisko společných činností AV ČR. Pokochat se krásou budovy a k tomu se něco zajímavého dozvědět může veřejnost například během Týdne Akademie věd ČR, největšího vědeckého festivalu v Česku, a při Týdnu mozku, jenž každý rok představuje nejnovější objevy a trendy v neurovědách.
Historický ústav AV ČR
Historický ústav Akademie věd České republiky, v. v. i. je veřejná výzkumná instituce. Jako součást Akademie věd byl ústav ustaven od jejího založení v roce 1952, navazoval však na starší tradici Státního historického ústavu vydavatelského, založeného r. 1921. Historický ústav patří mezi hlavní výzkumná pracoviště v oboru historie v Česku.
Základní strukturu výzkumných týmů tvoří šest oddělení: I. Oddělení dějin středověku; II. Oddělení dějin raného novověku; III. Oddělení moderních kulturních a sociálních dějin; IV. Oddělení moderních transnacionálních a intelektuálních dějin; V. Oddělení biografických studií; VI. Oddělení historické bibliografie. Je zde zřízena rovněž rozsáhlá oborová knihovna, která obsahuje asi 250 000 svazků.
Úkolem ústavů této sekce je výzkum českých dějin v mezinárodním kontextu. Dva archeologické ústavy (v Praze a v Brně) se věnují pravěkým a středověkým dějinám Čech, resp. regionu středního Podunají od paleolitu po období Velké Moravy. Kromě tradičních metod a záchranného terénního výzkumu se rozvíjí i prostorová archeologie.
Historický výzkum, který je rovněž zastoupen dvěma ústavy, se zabývá vybranými kapitolami českých dějin od raného středověku. Souhrnným rozsáhlým projektem je zde příprava Biografického slovníku českých zemí. Pro novější období a zejména pro zmapování klíčových událostí v letech 1938-45, 1948 či 1968 je důležité kritické publikování dříve nepřístupných pramenů.
Do této sekce se soustřeďuje i studium dějin vědy, vědeckých institucí i významných osobností vědy. Uměnovědné bádání se soustřeďuje na dokončení mnohasvazkových Dějin českého výtvarného umění a na Topografii uměleckohistorických památek.
Posláním Masarykova ústavu a Archivu AV ČR je vedle výzkumu a ochrany pramenné základny k dějinám vědy a kultury v českých zemích obecně i specifický výzkum spisů prvního prezidenta naší republiky a jejich kritické vydávání.
Struktura a poslání Akademie věd
Z 54 veřejných výzkumných institucí zřízených Akademií věd dvě také zajišťují infrastrukturu pro výzkum. Jednotlivá vědecká pracoviště se podle svého zaměření dělí do tří vědních oblastí: oblast věd o neživé přírodě, oblast věd o živé přírodě a chemických věd a oblast humanitních a společenských věd.
Výzkum pokrývá široké spektrum vědních oborů a má charakter od vysoce specializovaného až po multidisciplinární, přesahující hranice jednotlivých oblastí věd. Cílem je rozvoj na mezinárodní úrovni, který respektuje aktuální potřeby české společnosti a domácí kultury.
Základní fyzikální zákony jsou v ústavech této sekce východiskem pro špičkový interdisciplinární výzkum nových struktur a makroskopických vlastností pevných látek, tekutin a plazmatu.
Chemický výzkum navazuje na tradici, o kterou se zasloužili významní čeští chemici, například Rudolf Brdička, Jaroslav Heyrovský, František Šorm či Otto Wichterle.
Posláním Akademie věd ČR je špičkový výzkum zaměřený na problémy a výzvy, kterým čelí současná společnost.
Organizace a řízení Akademie věd
V čele Akademie věd stojí předseda či předsedkyně jmenovaní prezidentem republiky na návrh Sněmu, který projednává vláda. Nejvyšším samosprávným orgánem Akademie věd je Sněm, jehož funkční období je čtyři roky a který se schází dvakrát ročně. Členy jsou kromě ředitelů pracovišť AV ČR a jejich volených zástupců také představitelé vysokých škol, státní správy, průmyslu, obchodních kruhů, bank a významní domácí a zahraniční vědci.
Výkonným orgánem je Akademická rada, kterou tvoří předseda, místopředsedové, předseda Vědecké rady a další členové volení ze členů Sněmu na základě návrhů pracovišť. Funkční období Akademické rady je čtyři roky.
Předseda Akademie věd ČR Radomír Pánek se své funkce v čele naší nejvýznamnější vědecké instituce ujal v březnu roku 2025. Vykonávat ji bude po dobu čtyř následujících let, tedy do roku 2029.
Držitel Akademické prémie za rok 2025 Jiří Neužil z Biotechnologického ústavu AV ČR se zabývá horizontálním přenosem mitochondrií. Jde o klíčový proces spojený s rakovinou, který však ovlivňuje i zdraví neuronů nebo kostí.
tags: #historicka #pracoviste #akademie #ved