PhDr. Jan Křeček, Ph.D. je významným odborníkem na politickou komunikaci, mediální studia a výzkum médií. Jeho práce se zaměřuje na komplexní vztahy mezi médii, politikou a společností, se zvláštním důrazem na současné trendy a výzvy.
Jan Křeček působí jako odborný asistent na katedře mediálních studií FSV UK a v tamním výzkumném Centru pro mediální studia (CEMES). V pedagogické i vědecké činnosti se věnuje zejména současné politické komunikaci, při jejím výzkumu se zaměřuje na kvalitativní i kvantitativní analýzy mediálních obsahů a diskurzů. Externě přednáší též na Metropolitní univerzitě Praha a Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů. Pracoval jako reportér časopisu Mladý svět (1996-1999) a šéfredaktor kritické revue Konfrontace (1998-2001). Je hlavním řešitelem grantu Ministerstva kultury ČR na téma Implementace komunitních médií do mediálního systému ČR. Je autorem řady odborných publikací.
Politická komunikace v proměnlivém prostředí
Politická komunikace je dynamický proces, který se neustále vyvíjí pod vlivem technologických inovací a společenských změn. Jan Křeček ve své práci analyzuje, jak se tato komunikace proměňuje v poslední době a jak zásadně sdělení politiků ovlivňuje vývoj médií a nástup sociálních sítí. Zároveň zkoumá, jak média naopak proměňují politiku.
Vztah médií a politiky lze metaforicky přirovnat k partnerskému soužití. "Média a politika jsou jako partneři, kteří na jednu stranu bez sebe nemůžou žít. To je bez debat. Ale na druhou stranu to společné bytí s sebou nese každodenní třenice, rozmíšky, střetávání. Plus aby to nebylo tak jednoduché, tak v poslední době se k této partnerské dvojici přidal ještě třetí člověk, internet a sociální sítě," vysvětluje Křeček.
Mediální vliv na politickou sféru
Politika je na médiích závislá hned v několika rovinách. Média totiž zajišťují z velké části veřejnou sféru, kterou potřebujeme pro fungující demokracii. Veřejnou sféru si můžeme představit jako prostor, kam by měli mít všichni přístup, kde by měli získávat informace pro své rozhodování, ale zároveň by tam měli mít možnost být slyšeni.
Politický vliv na fungování médií se odehrává ve dvou základních rovinách. V té první jde o nastavování pravidel, v jakých mohou média fungovat - tedy mediální legislativu. V druhé rovině může jít o nepřímou, neformální až zákulisní podobu politického vlivu. Podle Křečka jsou na obou stranách „jen lidé“, takže k takovým vlivům může docházet. „Někdo je schopen jít až za nějaké ty základní etické profesní principy, kamarádíčkovat se, nerozlišovat, někomu popřát, protože to tak cítí.“
Ještě větší problém ale vidí v tzv. nečistém vydávání (impure publishing), což je odborný termín italského teoretika médií Paula Manciniho. Ten označuje situaci, v níž někdo vlastní média a současně má firmy i v jiných sektorech ekonomiky a ztrátová média dotuje z nějakého jiného svého byznysu. Křeček vysvětluje, že pak nejde argumentovat tím, že neviditelná ruka trhu zajistí, aby taková média, která třeba neposkytují kvalitní servis občanům, zahynula.
Pokud vidíme vztah médií jako střetávání politické a mediální logiky, tak zhruba v 80. letech v západní Evropě a v nultých letech u nás zvítězila podle Jana Křečka mediální logika.
Marketingizace politiky a personalizace
Křeček v rozhovoru vysvětluje, jak se spolu s vývojem politického systému rozvíjely formy politického marketingu. „Podstatou marketingizace společnosti není manipulace, ale spíš upozadění politické filosofie nebo ideologie, upozadění programu a podbízení krátkodobým náladám.“
Zároveň objasňuje, jak jsme se dostali do situace, kdy z marketérů jako těch, kteří měli v médiích prosadit to, co politici potřebovali, se stali ti, kteří radí, co, kdy a jak by se mělo prosazovat. „Političtí marketéři jsou ti, kdož dělají ta rozhodnutí, nebo formálně asi ne, ale kteří přichází s tím, čísla nám říkají toto, nyní bychom se měli věnovat tomuto, toto upozadit, tomuto se vůbec nevěnovat.“
Další roli hraje, že se dnes soustředíme hlavně na osoby politiků místo, abychom rozebírali program - dochází k tzv. personalizaci politiky.
Spin doctoring a mediální moc
S ovlivňováním veřejnosti souvisí kromě politického marketingu také pojem „spin doctoring“. Podle Jana Křečka nemá ustálený význam. Jsou autoři, kteří veškerou marketingizaci politiky nazývají „spin industry“. Pak se ale dá tento výraz chápat v užším vymezení jako nějaká nečistá hra. Označení „spin“ pochází z basebalu nebo z kriketu, kdy se nadhazovač snaží dát hodu míčkem určitý spin, rotaci, která by zajistila, aby míček letěl tam, kam si přeje nadhazovač a ne kam si přeje odpalovač. Podobně to je i se spin doctoringem v politice. „Je to člověk, který je nalepený na politiku nebo na politiky, který nějakým způsobem zajistí, aby referování o událostech, které se staly, dopadly lépe pro svého politika než pro toho konkurenčního politika.“ Podle Křečka to ale nemusí být nutně práce s nečistými fakty.
Poslední třetina rozhovoru je věnována tomu, jakým způsobem média ovlivňují politiku. Média tím, že o někom informují, nebo někoho do svých obsahů pustí, tak rozhodují, kdo nebo čí hlas je relevantní, nebo na jehož hlasu záleží. Právě proto se ho ptají nebo přináší jeho názor. Zároveň tím vymezují i to, kdo je loser nebo outsider. „To je strašná moc. Zviditelňovat, zhmotňovat a rozhodovat o tom, kdo je důležitý a kdo není důležitý.“ Podle Křečka je ale také zásadní přidělování pozitivity, nebo negativity.
Sociální sítě a algoritmy
Sociální sítě rozbily monopol médií na veřejnou sféru, protože umožnily politikům komunikovat napřímo s veřejností. To je možné vnímat i pozitivně. Sociální sítě ale přinesly i jevy jako „echo chambers“ (do češtiny překládané jako komnaty ozvěn), které způsobují to, že se na sociální síti obklopujeme jen lidmi, kteří mají podobné názory nebo přesvědčení.
Jako zásadní problém, který sociální sítě do oblasti politiky přináší, vidí algoritmizaci. To je něco, co podle Křečka my jako uživatelé nemůžeme ovlivnit, dokonce ani nevíme, jak to přesně funguje. Na příkladu přístupu ke zbraním v USA Křeček vysvětluje, že vlivem algoritmizace „každý dostává pravdu, která ale potvrzuje jiný názor.“ A nebezpečí vidí Křeček právě v tom, když do bubliny uzavřeme i samotné zpravodajství nebo informační toky, kterými se k nám dostávají informace.
Ignorujte a žijte šťastněji: Tajemství algoritmů.
Vyváženost vysílání a mediální analýzy
Koncem roku 2017 a začátkem následujícího vzbudila mimořádnou pozornost Analýza předvolebního vysílání České televize a Českého rozhlasu před krajskými a senátními volbami 2016, zpracovaná dle zadání Rady pro rozhlasové a televizní vysílání řešitelským týmem Centra pro mediální studia (CEMES) při IKSŽ FSV UK. Analytici se probrali třemi stovkami hodin vysílání a dospěli k závěru, že vysílání veřejnoprávní televize příliš straní TOP 09 Jiřího Pospíšila.
Důvody v analýze, která měla pouze kvantitativně spočítat podíl jednotlivých stran, neuváděl. Se čtenáři A2larm se ale podělil o svou hypotézu: „Začnete u samotných novinářů a jejich politických preferencí, pokračujete přes editoriální politiku v médiu, redakční rutiny a skončíte někde u tlaků zvenčí a na společenské rovině dominujících ideologií a diskurzů. Není to podle něj tak, že by si každý den říkali: „Tak jak dnes pomůžeme TOP 09,“ spíše jde o to, že si ani nedovedou představit, že by to mohlo být jinak.“
Křeček také poznamenal, že analýzu odevzdali letos v červnu a od počátku bylo zřejmé, že s jejími závěry budou problémy. „Já jsem to tušil, už když jsem jako hlavní řešitel odevzdával první verzi k připomínkování a reakce byla chladná až nepřátelská. Jako autor se samozřejmě snažil, aby výsledky výzkumu byly nějak využity nebo prezentovány. „Když se mi potvrdilo zlé tušení, že s analýzou RRTV odmítne pracovat - a my ji podle smlouvy o dílo nemůžeme jen tak zveřejnit -, poslal jsem tři prosté otázky: zda ji uveřejní mezi ostatními analýzami, zda ji uveřejní brzo, a jestli ne, zda ji na fakultních stránkách můžeme mezi ostatními analýzami publikovat my. V odpovědi jsem dostal třikrát ne. Odůvodnění bylo více než účelové - zahájili řízení o přestupku s Primou a Novou kvůli nějakým konkrétním pořadům a naši analýzu přiložili do spisu. Proboha proč? Jak to s tím souvisí? Pak ještě naznačili, že naši analýzu považují za tak špatnou, že s ní nechtějí být spojováni. Analýza podle Křečka stála spoustu peněz a slušelo by se ji využít. Zvláště když RRTV v minulosti řešila prohřešky ve vysílání FTV Prima nebo TV Nova. Není tedy důvod ČT přehlížet.“
Výzkumné zaměření a publikace
Jan Křeček se ve své práci věnuje široké škále témat v oblasti mediálních studií a politické komunikace. Mezi jeho klíčové publikace patří:
- Politická komunikace : od res publica po public relations (2013)
- Vyváženost ve vysílání (2022)
- Obraz roku 1968 v tisku na počátku 21. století (MF Dnes a Lidové noviny 2000-2007) (2008)
- Mediální obraz zahraničí a zahraniční politiky České republiky (2009)
- Us and Them in the Time of Protests - Different Tactics of Ideological Construction in (Rudé) Právo Daily (1989 and 2000) (2013)
- TV a rozhlas (2015)
- Analýza obsahová, Diskurz, Fetišismus zbožní, Hegemonie, Mainstreaming, Škola frankfurtská, Teorie médií marxistická (2004)
- Spectre and Red Herring: Labelling Populism in a Country Without a Left- wing (the Case of the Czech Republic) (2025)
- [Diskursforschung. Eine Einführung für SozialwissenschaftlerInnen] (2006)
- Cesta k mediální moci (2005)
- "Hate speech" jako součást politické komunikace české společnosti (2008)
- Red danger before elections : trick or threat? (2009)
- Media, policy and interaction (2010)
- Agenda setting : nastolování agendy - masová média a veřejné mínění (2010)
- Češství v pojetí médií krajní pravice (2010)
- (Česká) média: mnohost neznamená různost (2008)
- Celebritizace české politické komunikace v posledních 20 letech - úvodní úvahy a zjištění (2011)
- Volunteering as Protest: Against State Failures or the State Itself? (2016)
- A Watchdog's Burial. A Contribution to Cynological Media Theory (2016)
- Buying a Gun not to Use it? A Study of the Change in Czech Media Ownership and its Political Instrumentalisation (2017)
- CEMES 2017: OSTŘE SLEDOVANÁ ANALÝZA Celek vysílání a společenská relevance - dva aktuální problémy aplikovaného mediálněvědního výzkumu (2018)
- Příběh jednoho transparentu : nečekaná srážka se selekční předpojatostí (2006)
- Ideologie konsenzu jako praktika pro diskriminaci radikální opozice v mediovaném politickém diskurzu (Případ "Palachova týdne" a "týdne MMF") (2004)
- Mediální výchova a politická komunikace (2007)
- Diverzita a česká média (2008)
- The Return of Media - Party Parallelism (2020)
- Political Communication and Artificial Intelligence: Anticipated Problems and Unexpected Solution (2024)
