Jethro Tull je britská rocková skupina založená v roce 1967 v anglickém Blackpoolu. Proslavila se unikátním spojením progresivního rocku, folku, hard rocku a blues a charakteristickým zpěvem a hrou na flétnu frontmana Iana Andersona.
Skupina nese jméno anglického agronoma žijícího na přelomu 17. a 18. století. V začátcích skupina hrála rhythm and blues (album This Was), již na druhém titulu Stand Up je patrný specifický zvuk a vlastní hard-folk rockové pojetí. Od roku 1972 se postupně více stylizuje do art rocku, aby se následně zařadila do hlavního rockového proudu, aniž by však ztratila své základní charakteristické atributy.
Jethro Tull pocházejí z Blackpoolu v hrabství Lancashire na severu Anglie. Skupina se však brzy přesunula do Londýna, odkud odstartovala svou mezinárodní kariéru.
Složení skupiny se během let měnilo, ale pilířem a vůdčí osobností, která určovala její uměleckou podobu, zůstával celou dobu extravagantní flétnista Ian Anderson, který ovládal několik nástrojů v čele s příčnou flétnou, ale i dudy, mandolínu a kytaru.
Ian Anderson: Srdce a duše Jethro Tull
Ian Anderson je znám po celém světě jako frontman, zpěvák a flétnista legendárních Jethro Tull. Narodil se v roce 1947 ve skotském Dunfermline. Po základní škole v Edinburku se v roce 1959 rodina přestěhovala do Blackpoolu v severní Anglii. Když absolvoval střední školu, přesunul se Ian na uměleckou vysokou školu. Následně se však rozhodl zkusit hudební kariéru.
Obecně je Anderson považován za muže, který uvedl flétnu do rockové hudby. Aniž kdy oficiálně Jethro Tull rozpustil, v poslední době stále častěji vystupuje jen jako Ian Anderson. Lídr kapely Ian Anderson oslavil v srpnu 78. narozeniny, přesto si stále uchovává neuvěřitelnou koncertní vitalitu a schopnost strhnout publikum.
Anderson žije na farmě v jihozápadní Anglii. 37 let je ženat s manželkou Shonou, která je zároveň ředitelkou jejich hudební firmy a jiných společností. Mají dva potomky - Jamese a Gael - kteří pracují v televizním (James) a filmovém (Gael) průmyslu. Gael má za muže Andrewa Lincolna, hvězdu amerického seriálu Živí mrtví. James Duncan Anderson žije v Londýně. Působí jako agent, promotér a spolumanažer kapely IA/Tull pro Británii.
Andersonovy koníčky zahrnují pěstování několika druhů nejpálivějších chili papriček, studium a záchranu 26 druhů malých divokých koček na celém světě, a obdivování mechanických hodinek plus starých fotoaparátů, zejména značky Leica. V letech 2006 a 2010 získal doktorát z literatury od Heriot Watt University v Edinburku a Abertay University v Dundee.
Je zapáleným příznivcem křesťanské církve, přitom však sám setrvává na pozici nepraktikujícího křesťana. Považuje se za duchovně orientovaného deistu hraničícího s panteistou, nicméně má také slabost pro "čaj a koláčky" anglikanismu. Nesnáší extremistické, manipulativní a nenávist podněcující náboženské názory jakéhokoli původu. Nevlastní rychlé vozy, nemá ani řidičský průkaz. Má fádní a neinvenční šatník, jehož barvy se pohybují mezi světle šedou a černou.
Během své kariéry Anderson natočil sedm rozmanitých sólových alb: Walk Into Light (1983), instrumentální flétnové album Divinities pro klasickou divizi EMI (1995), které dosáhlo první příčky v příslušném žebříčku Billboardu, dále akustické sbírky písní The Secret Language of Birds a Rupi’s Dance. V progresivně rockovém duchu pak vznikla alba Thick As A Brick 2 (2012) a Homo Erraticus (2014).
V roce 2017 se Ian Anderson vrátil k názvu Jethro Tull, jen už bez Barreho.
Další významní členové a spolupracovníci
Tull vznikli v roce 1968 propojením skuplin John Evan Band a McGregor’s Engine, dvou bluesových lokálních britských kapel.
David Goodier je dlouholetým hráčem na basovou kytaru, doprovázel spoustu umělců ze světa jazzu, popu i rocku. Pravidelně v poslední době hraje s triem pianisty Jonathana Taylora a keltsko-jazzovou kapelou Carmina. S tou měl v lednu 2007 nahrávat nové album. V současné sestavě Jethro Tull hraje na baskytaru.
John O'Hara se k Ianu Andersonovi připojil s pianem na turné Rubbing Elbows v roce 2003. Následně hostoval také na desce Rupi’s Dance. Od té doby John jezdí s kapelou a také rozepisuje party, řídí a vystupuje v orchestrální části Ianových koncertů. V současné sestavě Jethro Tull hraje na klávesy a akordeon.
Scott Hammond se narodil v Bristolu v Británii v roce 1973. Poté, co začal v šesti letech svou hudební dráhu hrou na piano, ve čtrnácti přesedlal na bubny ve své první skupině "Half Decent". Studoval hru na bicí u Dave Hassella na Leeds College of music. Tam také potkal svou budoucí ženu Ruth, která hraje na saxofony, piano, hammondky a také zpívá. Žijí v Bristolu a pravidelně vystupují se skupinou The Scott Hammond Quartet a s jinými projekty. V současné sestavě Jethro Tull hraje na bicí.
Joe Parrish-James se narodil v Bedfordshiru v roce 1995 a k hudbě se dostal ve třech letech poté, co o Vánocích 1998 slyšel hudbu Trevora Jonese k dvoudílné minisérii "Merlin". V šesti letech přišla na řadu kytara v podobě základní tříčtvrteční akustické kytary, kterou o pět let později nahradil Fender Pacifica. Ten mu pomohl při studiu dochovaných vinylů rodičů ze 70. Nadšení pro progresivnější stránku hudby Joea nevyhnutelně zavedlo k hudbě vážné. K jeho osobním projektům patří čtyřčlenná kapela Albion, kterou spoluzaložil ve snaze spojit pravého ducha staré lidové hudby s rockem a metalem. V současné době vystupují jak v plné sestavě, tak akusticky po celé Velké Británii a zpívají převážně o tématech z artušovských legend. V současné sestavě Jethro Tull hraje na kytaru.
Martin Barre byl kytaristou v Jethro Tull od roku 1968 až do roku 2012. Po ukončení činnosti Jethro Tull se věnoval vlastním projektům.
Anna Phoebe je rockovou houslistkou, žijící v Londýně. Získala si pozornost jako velice zábavná a emotivní hráčka. Hraje jak na elektrické, tak akustické housle, zpravidla v tradičním obsazení rockové skupiny, avšak protkaném technem a jinak modernizovaným zvukem. S Jethro Tull občas hostuje od března 2007.
Historie a vývoj kapely
Jethro Tull jsou jednou z nejvlivnějších kapel rockové historie. Jejich hudba, která se pohybuje na pomezí folku, rocku a progresivních stylů, oslovila generace posluchačů.
Jethro Tull mají na kontě 23 studiových alb, od debutu „This Was“ (1968) až po novější „The Zealot Gene“ (2022) a „RökFlöte“ (2023). K tomu je třeba přičíst řadu koncertních desek a kompilací, takže kompletní diskografie je poměrně rozsáhlá. Přesný počet písní Jethro Tull závisí na tom, zda započítáme i raritní nahrávky, singly mimo alba a bonusové tracky, ale skupina má určitě přes dvě stovky studiových skladeb.
Za nejvýznamnější album skupiny se pokládá Aqualung z roku 1971, jehož první část se zabývá tématy městských tuláků a bezdomovců (titulní skladba Aqualung) a v druhé části jsou skladby tematicky spojené s náboženstvím (jedná se o kritiku anglikánské církve). Následující album Thick as a Brick z roku 1972, je čtyřicet minut trvající art-rocková poetická suita na text fiktivního geniálního dítěte Geralda Bostocka.
V polovině sedmdesátých let patřili Jethro Tull k nejúspěšnějším koncertním kapelám světa - soupeřili o přízeň publika s Led Zeppelin, Eltonem Johnem a dokonce i s Rolling Stones. Což je vlastně překvapivé, vezmeme-li v úvahu, že jejich vytříbený a stylově bohatý hudební projev se značně vymykal tehdejšímu poprockovému standardu.
V průběhu více než pěti dekád prošla kapela četnými personálními změnami. Důvodů bylo mnoho - někteří členové odešli, aby se oženili, usadili, založili vlastní kapely. Jeffrey Hammond-Hammond se rozhodl stát malířem. John Glascock bohužel tragicky zemřel na srdeční chorobu. A dva byli propuštěni. Dnes jsou však všichni prý docela dobří kamarádi.
Ano, Jethro Tull jsou stále aktivní a i v posledních letech vydávají novou hudbu, například alba „The Zealot Gene“ (2022) a „RökFlöte“ (2023). Kapela také pravidelně koncertuje po Evropě i dalších částech světa, často s programy kombinujícími klasické hity a novější materiál.
Kapela letos slaví 58 let od svého vzniku - od prvního úspěchu s albem Stand Up (1969), které vystoupalo na vrchol britského žebříčku, přes americkou jedničku Thick as a Brick (1972) až po Grammy oceněné Crest of a Knave (1987).
Průřez celou tvorbou Jethro Tull zahrají v pondělí 17. Britská kapela Jethro Tull, která se nesmazatelně zapsala do dějin rockové hudby, dorazí s dvouhodinovým koncertem, jenž nabídne průřez jejich neuvěřitelně pestrou hudební kariérou. Folk-rock, blues-rock, hard rock i jazz fusion - to vše zazní v podání Iana Andersona a jeho hudebních souputníků v pražském Kongresovém centru.
Jethro Tull - Aqualung (Live At Madison Square Garden, 1978)
Aktuální sestavu Jethro Tull tvoří Ian Anderson (zpěv, flétna, akustická kytara), David Goodier (baskytara), John O'Hara (klávesy, akordeon), Scott Hammond (bicí) a Joe Parrish-James (kytara).
Jethro Tull jsou britská rocková skupina, která se zformovala v roce 1967 v anglickém Blackpoolu. Její vůdčí osobností je skotský hudebník (zpěvák, flétnista, kytarista, hráč na mandolínu) a skladatel Ian Anderson. Jethro Tull představují patrně světově nejproslulejší hard-folk rockový soubor, jehož vrcholným obdobím tvorby byl přelom 60. a 70. let 20. století.
Hudba Jethro Tull byla od počátku inspirována starou britskou a keltskou lidovou hudbou, blues, rockem i prvky evropské klasické hudby. Progresivní přístup, originální zvuk a melodicko-harmonické principy, kombinující hard-rock s charakteristickými postupy různých forem lidové hudby včetně středověké či renesanční hudby a patrná návaznost na tradici pěvců a hudebníků té doby činí hudební výraz kapely nezaměnitelným. Je charakteristická zvláštním mužným zpěváckým projevem, výraznou rolí flétny i neobvyklou a často komplikovanou kompozicí písní.
Z dlouhé řady alb vydaných skupinou si některá dobyla nejen nadšeného přijetí, ale stala se klasickými (např. Stand Up, Aqualung, Heavy Horses či Living in the Past).
V začátcích skupina hrála rhythm and blues (album This Was), již na druhém titulu Stand Up je patrný specifický zvuk a vlastní hard-folk rockové pojetí. Od roku 1972 se postupně více stylizuje do art rocku, aby se následně zařadila do hlavního rockového proudu, aniž by však ztratila své základní charakteristické atributy.
Jejich nejslavnějším albem je rockový Aqualung (1970) s klasickým přebalem se zarostlým vágusem, který je dnes pro kapelu stejně synonymní jako silueta na jedné noze stojícího Andersona s flétnou u úst. Diskografie Jethro Tull čítá celkem 24 studiových alb, z nichž jmenujme ještě Thick as a Brick (1972), Songs from the Wood (1977) nebo Heavy Horses (1978). Od obnovení kapely přišly celkem tři nové desky: The Zealot Gene (2022), RökFlöte (2023) a letošní Curious Ruminant (2025).
Začátečníkům se nejčastěji doporučuje album „Aqualung“, které dobře ukazuje rockovější i akustičtější polohu kapely a patří k jejich nejikoničtějším deskám; najdete ho běžně na LP i CD.