Příčiny narůstajících problémů, které negativně ovlivňují výchovně vzdělávací proces žáků, leží zejména v rodinném prostředí žáků a vyplývají ze zhoršování socioekonomického a kulturního nastavení společnosti i duševního zdraví dětí, dospívajících a dospělých.
Sociální pedagogika je aplikovanou pedagogickou disciplínou vyznačující se transdisciplinárním charakterem. Má velmi blízko k sociologii, sociální práci, psychologii, ale také k antropologii, politologii, teologii, právním a medicínským disciplínám. Tím, že je transdisciplinární, má výrazně integrující charakter. Jako věda tedy překračuje meze ostatních vědeckých disciplín. Z pohledu životní praxe soustřeďuje a dále rozvíjí poznatky pedagogických, společenských i dalších disciplín.
Sociální pedagogika v sobě zahrnuje sociální a pedagogickou dimenzi. Sociální dimenze odkazuje na společenské podmínky, které ovlivňují život jednotlivců, skupin i společenských vrstev. Sociální pedagogika hledá východiska a řešení pro optimální rozvoj osobnosti a zabývá se měnícím se prostředím, které ovlivňuje výchovný proces. Cílem sociální pedagogiky je optimalizace a usměrňování životních situací a procesů s důrazem na vnitřní potenciál jedince a jeho individualitu. Cílem je optimální fungování jedince v rámci společnosti. Sociální pedagogika v sobě prolíná výchovu a terapii, protože hlavní součástí je edukační proces.
Sociálně pedagogická prevence (profylaxe) souvisí s realizací sociálně pedagogické činnosti. Klade velký důraz na analýzu prostředí, které má dominantní vliv na rozvoj osobnosti a na rozvoj rizikového chování jedince. Prevence se dotýká oblasti výchovných aspektů v prostředí rodin a činností spojených s projektováním, realizací a vyhodnocováním preventivních programů v prostředí institucializované výchovy. Důležitou součástí je i vyhledávání jedinců ohrožených rizikovým chováním či patologickými jevy a následná intervence a pomoc těmto osobám.
Sociálně pedagogická terapie (kompenzace) je cíleně určena znevýhodněným nebo problémovým jedincům či skupinám.
Sociální pedagog si při práci se žáky a rodiči musí klást výchovné cíle a podle nich volit metody k jejich dosažení. Záměrem sociálního pedagoga je obvykle prostřednictvím výchovy jedince naplňovat společenské potřeby. Proto sociální pedagog musí nejprve vědět, v jaké situaci se daný žák nachází a jakým způsobem s ním může pracovat. Obvykle se nejprve zaměří na diagnostickou oblast a poté se rozhoduje, jak provést prevenci či jak do situace zasáhne aby kompenzoval vzniklé nedostatky.
Metodou v sociální pedagogice se rozumí neustálé hledání procesu učení a rozvoje člověka, se kterým sociální pedagog pracuje, čímž mimo jiné rozvíjí také sám sebe. Sociální pedagogové používají řadu nejrůznějších metod a technik sociálně výchovné činnosti.
Nejzákladnějším nástrojem sociálního pedagoga je komunikace, proto je pro něj jedna z hlavních metod rozhovor, který může mít charakter diagnostický, výchovný, terapeutický a další. Důležitá je zde schopnost aktivního naslouchání a respektování jednotlivých etap rozhovoru.
Dále se jedná o metodu organizování (pedagogizace) prostředí kdy pozměňuje výchovné prostředí tak, aby navozovalo žádoucí podněty pro vychovávaného. Zahrnuje například i volbu organizační formy práce (sezení v kruhu či u kulatého stolu podporuje efektivní komunikaci).
Metoda práce se skupinou zahrnuje práci se skupinovou dynamikou, které předchází diagnostika vztahů uvnitř skupiny, například prostřednictvím sociometrické metody.
Metoda situační je postavena na práci s životními situacemi. V jejím rámci sociální pedagog vhodně využívá danou životní situaci a usměrňuje ji v souladu se stanoveným cílem. Používá se například při konfliktu, který je hybatelem změny a může se proměnit ve spolupráci.
Metoda inscenační předpokládá cílené ovlivňování uměle navozené (modelové) situace, řekněme se záměrem posílení mezilidských vztahů nebo na podporu nalezení alternativního řešení problému (například žáci zkouší odolávat tlaku vrstevníků). V této souvislosti můžeme zařadit i další dramatické metody jako je improvizace v autentické situaci (příprava pro život) či simulace (jedinec zpracovává daný problém z hlediska své postavy).
Při práci v prevenci rizikového chování lze také využít techniky typické pro strukturované drama jako jsou živé obrazy, portréty nebo divadlo utlačovaných, které zahrnuje divadlo fórum.
V režimové metodě jde o časové uspořádání určitých činností, které jsou charakterizované souborem norem. Stanovuje je zpravidla instituce, která režim uplatňuje. Používá se i při práci s rodinou.
Metoda animace je metodou nedirektivního postupu povzbuzování, hledání vlastní cesty řešení situací. Žákům je předkládáno množství vhodných způsobů seberealizace, ze kterých si mohou dobrovolně vybírat. Úkolem sociálního pedagoga ve výchovné animaci je uvedený potenciál vyhledávat, podporovat, rozvíjet, ale také usměrňovat.
Metoda mediace se používá při řešení sporů a konfliktů. Sociální pedagog vystupuje jako nezávislá osoba a stává se prostředníkem, pomáhá usměrňovat konflikt a pomáhá k řešení dané situace.
V rámci klasifikace metod sociální pedagogiky můžeme zmínit i rozdělení dle Bakošové (2013), která bere v úvahu klienty, jimž sociální pedagogové pomáhají. Při výběru vycházela z interdisciplinárního přístupu k řešení problémů. Metody mohou sociální pedagogové aplikovat na úrovni individuální, skupinové nebo na úrovni pracovního společenství.
Jak již bylo uvedeno, sociální pedagogika je transdisciplinární a nejsou jí tak cizí i některé metody spolupracujících disciplín.
Česká sociální pedagogika má dlouholetou tradici, avšak její hlavní rozvoj jsme mohli zaznamenat až po roce 1990. Vznikla řada odborných pracovišť věnující se sociální pedagogice a studijní obor se u nás těší velkému zájmu. Do dnešního dne byla zrealizována řada výzkumů a vydána řada významných publikací. S rozvojem sociální pedagogiky si společnost čím dál více uvědomuje význam a vliv prostředí, ve kterém žijeme.
Hlavním cílem sociálního pedagoga je působit na celostní rozvoj osobnosti či změnu hodnotového charakteru cílové skupiny, edukaci či reedukaci i socializaci či resocializaci jedince a tím dopomoci jedinci k zařazení do společnosti. K tomuto cíli využívá širokou škálu metod.
V dnešní společnosti zaznamenáváme neustále měnící se trendy a společenské výzvy, které žáky přímo ovlivňují. Sociální pedagogové jsou schopni flexibilně reagovat na měnící se prostředí i potřeby škol. Sociální pedagog žákům ve školním prostředí pomáhá zvládat nejrůznější životní situace, rozvíjet vlastní potenciál a připravovat se na svou budoucnost.
Metody a náplň práce sociálního pedagoga ve škole
V průběhu čtyřletého studia na Akademie PSČH - SOŠ, s.r.o. je pedagogická praxe nedílnou součástí vzdělávacího procesu.
Jejich výběr a posloupnost stanovuje „Školní vzdělávací program“ pro jednotlivé ročníky.
Žák je včas seznámen s obsahem pedagogické praxe v jednotlivých ročnících svým vyučujícím pedagogiky (či pedagogické praxe). Je schopen kompetentně vystupovat při dojednávání místa pedagogické praxe.
Žák vykonává pedagogickou praxi zodpovědně, vždy podle instrukcí vyučujících pedagogiky a pedagogické praxe.
Absolvování souvislé pedagogické praxe v 1. a 4. ročníku je součástí klasifikace v předmětu pedagogika a ve 3. a 4. ročníku.
Žák si je vědom, že svým chováním, znalostmi, dovednostmi a tvořivostí reprezentuje nejen sebe, ale také Akademie PSČH - SOŠ, s.r.o.
Součástí systému pedagogické praxe je písemná práce z pedagogické praxe (pedagogická inspirace), kterou žák vypracuje ve 3. ročníku. Dále se může vykonávat praxe v různých organizacích a institucích, které se věnují dětem, mládeži a dospělým.
tags: #prinos #socialne #psychologickych #poznatku #pro #pedagogiku