Karel Nepraš (2. dubna 1932, Praha - 5. dubna 2002, Praha) byl významný český sochař, kreslíř, grafik a vysokoškolský pedagog, jehož dílo se vyznačovalo hravostí, podvratnou ironií a trpkým humorem, čímž se dokázal uchránit od patosu a ideologických šablon.
Již v 60. letech se Nepraš stal jedním z nejvýraznějších českých výtvarníků díky své schopnosti inovativně pracovat s novými materiály, technikami a technologiemi. Jeho originální tvorba byla uznávána nejen v Československu, ale i v zahraničí.
Neprašovo dílo bývá řazeno k tzv. České grotesce, což odráží jeho specifický pohled na svět a umění.
Život a vzdělání
Karel Nepraš se narodil v Praze do rodiny bankovního úředníka. Již od mládí projevoval zájem o umění, který podporovala jeho učitelka výtvarné výchovy. V letech 1948-1951 absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Praze. Následně, v roce 1952, byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval v sochařském ateliéru profesora Jana Laudy.
Přestože se v mládí sám viděl jako malíř, zjistil, že nemá blízko k barvě, a proto se zaměřil na kresbu, v níž spatřoval skrytý trojrozměrný tvar, který ho přitahoval. Namaloval však i dva obrazy, z nichž jeden byl vystaven na výstavě „Ohniska znovuzrození“.
Během studia na Akademii čelil Nepraš ideologickému tlaku tehdejšího režimu. Profesor Jan Lauda, sám předválečný představitel sociálního umění, ho však aktivně chránil a pomohl mu překonat problémy se zkouškami z marxismu-leninismu, čímž ho zachránil před vyhozením ze školy.
Spolky a umělecké aktivity
V tíživé atmosféře 50. let, s důrazem na špiclování a výuku marxismu, byla osobní přátelství klíčová. Spolu se spolužáky Janem Koblasou, Bedřichem Dlouhým a hudebníky založil „Club“, který pořádal společné dadaistické akce. Z této skupiny se později vyvinuli „Šmidrové“, kteří se věnovali recesistickým akcím, literární činnosti a performativním happeningům. Nepraš do spolku přinášel svůj hravý talent a rozvíjel možnosti kresby.
V roce 1958 vzniklo ze spontánního nápadu Bedřicha Dlouhého „Šmidří dechové těleso“, kde Karel Nepraš hrál na křídlovku a později na housle. Skupina inscenovala například „Paličovu dceru“ a parodovala oficiální rituály na „Slavnostní akademii Šmidrů“ v roce 1960.
S uvolňující se politickou atmosférou se činnost spolku postupně utlumila, ale ještě v roce 1962 došlo k obnovení aktivity založením hokejového klubu „Paleta vlasti“. Ochotnické aktivity tohoto spolku, včetně merend, besídek a plesů, byly v 60. letech velmi populární a představovaly vítané rozptýlení v zatuchlé politické atmosféře.
V roce 1963 založil spolu s výtvarníkem Janem Steklíkem v hospodě U Křižovníků „Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu“. Toto volné sdružení bylo jedinečným tvůrčím fenoménem, který propojoval všednodenní realitu s uměním a prosazoval „estetiku divnosti“, čímž dal vzniknout české výtvarné grotesce.
K oživení aktivit Křižovnické školy došlo po srpnové okupaci v počátcích normalizace. Hudební aktivity kapel jako „Sen noci svatojánské band“ (jehož byl Nepraš zakladatelem a houslistou) a „The Plastic People of the Universe“, happeningy a efemérní společné projekty byly součástí kolektivní duševní regenerace a představovaly formu sebeobrany proti nepřízni světa.
Umělecká dráha a uznání
Karel Nepraš se prosadil nejprve jako kreslíř a ilustrátor. Jeho první humorné kresby vznikly v roce 1956 jako reakce na povinné přednášky marxismu a později na kreslené vtipy Saula Steinberga. Tyto kresby se vyvinuly ve svérázný, často velmi drsný a černý kreslený humor, který reagoval na politický útlak. Charakterizovala je satira, parodie, ironie a groteska.
V 60. letech začal publikovat své kresby v časopisech jako „Host do domu“ a „Plamen“ a vyšly mu i první knižní publikace kreseb. Od konce 60. let se začal věnovat také sochařství.
V roce 1964 se oženil s výtvarnicí a básnířkou Naděždou Plíškovou. V polovině 60. let se postupně prosadil jako kreslíř i sochař, účastnil se důležitých výstav doma i v zahraničí.
Po roce 1968 a během normalizace čelil Nepraš složitým existenčním podmínkám. Byl mu zakázán výstavní činnost a živil se restaurováním. Prožil osobní a tvůrčí krizi, během níž téměř rezignoval na kresbu a sochařskou tvorbu.
Přesto se jeho dílo dostávalo do zahraničí. Meda Mládková zařadila jeho práce na výstavy v New Yorku a Ann Arbor. Jeho kresby byly představeny v Centre Georges Pompidou v Paříži a na dalších prestižních místech.
Nové možnosti vystavovat se objevily až koncem 80. let, nejprve na neoficiálních akcích a v zahraničí, nakonec i ve velkých státních galeriích.
Po pádu komunistického režimu se dočkal zaslouženého uznání. V roce 1991 byl jmenován profesorem a vedoucím ateliéru Socha 1 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde působil až do své smrti.
Sochařská tvorba a materiály
Karel Nepraš tvořil své sochy z netradičních materiálů, jako jsou dráty, baterie, umyvadla, záchodové mísy, pisoáry, vodovodní trubky a další instalatérské prvky. Mnohé z nich si také sám odléval. Jeho sochařská díla jsou často dynamická a doprovázená pohybem, aby se vyhnul statičnosti a nudě.
K jeho významným sochařským dílům patří rozměrné sousoší „Rodina připravená k odjezdu“, které vzniklo v roce 1969 na Mezinárodním symposiu prostorových forem v Ostravě. Po okupaci v roce 1968 bylo toto dílo odstraněno a později zničeno.
V roce 1994 vytvořil v rámci symposia Prostor Zlín sousoší „Dialog VIII - Hromosvod“ a v roce 1998 se zúčastnil Symposia železné plastiky v Třineckých železárnách.
Jeho sochy jsou velice ceněny a dodnes jsou vystavovány v mnoha prestižních institucích, včetně Národní galerie v Praze, Kongresové knihovny ve Washingtonu a Muzea moderního umění v Paříži.
Stopy totality v Divišově- pan Karel Nepraš
Pedagogická činnost
Jako pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze kladl Karel Nepraš důraz na otevřenost, přímočarost a nesnášel pozérství. Komunikoval spíše mimoverbálně a spoléhal na sochařskou inteligenci svých studentů. Kladl důraz na obsah, smysl a hledání formy bylo až následné. Jeho metodika zahrnovala práci s živým modelem a rozvíjení svobodné atmosféry v ateliéru, kde umělecká tvorba byla přirozeným způsobem života.
Z jeho ateliéru vzešla řada výrazných uměleckých osobností.
Karel Nepraš zemřel v Praze 5. dubna 2002, tři dny po svých 70. narozeninách. Za své umělecké a pedagogické působení byl oceněn Medailí Za zásluhy I. stupně.