Pedagogická teorie a její význam pro praxi

Pedagogika je společenská věda, jejíž název pochází z řeckého slova paidagógos, původně označujícího otroka, který doprovázel syna svého pána do školy a pečoval o něj. Později latina převzala pojem paedagogus s posunem k významu učitel či vychovatel.

Pedagogika je věda a výzkum zabývající se vzděláním a výchovou v nejrůznějších sférách života společnosti. V zahraničí se pro tento obor používá pojem pedagogická věda.

Symbolické znázornění pedagogiky jako vědy

Pedagogická teorie a její zdroje

Pedagogická teorie se utvářela po celá staletí z několika klíčových zdrojů:

  1. Tradice a zkušenosti: Tyto zdroje se formovaly v rodinách a společnosti a často byly písemně zaznamenávány.
  2. Poznatky příbuzných společenských věd: Filosofie, psychologie, sociologie a další vědní obory přispěly k rozvoji pedagogické teorie.
  3. Současné empirické (zkušenostní) poznatky: Získané prostřednictvím praktického pozorování a experimentů.
  4. Vědecké současné zkoumání: Systematický výzkum a analýza pedagogických jevů.

Význam studia pedagogické teorie pro pedagogickou praxi

Pedagogická teorie představuje poznatkovou základnu pro pedagogickou praxi. Pomáhá k praktickému rozvíjení a institucionalizaci vzdělávacího systému na vědeckém základě, v souladu s aktuálními poznatky příbuzných věd.

Prakticismus v pedagogice znamená, že pedagogiku nelze odvíjet jednostranně pouze od praktické zkušenosti, ani jen z teoretických poznatků. Pedagog by měl mít svůj individuální pedagogický systém založený na teoretických znalostech, vlastních zkušenostech a osobních předpokladech.

Konfrontací teorie se skutečností si pedagog tvoří své pedagogické vědomí. Toto vědomí se po celý profesní život pedagoga vyvíjí.

V praxi se můžeme setkat se situacemi, kdy i lidé, kteří nikdy pedagogiku nestudovali, mají v činnostech souvisejících s výchovou a vzděláváním velmi dobré výsledky. Důležitou roli zde sehrává jejich pedagogický talent.

Ilustrace pedagoga s žáky

Struktura a rozvoj pedagogiky

Nárůst poznatků a vzrůstající důraz na kvalitu vzdělávání způsobil nutnost rozdělení pedagogiky na řadu nových oborů. Mezi ně patří například:

  • Dějiny výchovy, které zkoumají vývoj výchovy jako společenského jevu, vývoj pedagogických idejí a koncepcí.
  • Obecná pedagogika usiluje o systematizaci a interpretaci základních pedagogických jevů a zákonitostí a o vyvození obecně platných pedagogických norem.

Mezi další pedagogické disciplíny patří např. didaktika, jejíž předmět zkoumání je klíčový pro proces vyučování.

Historické kořeny současné pedagogiky - starověk (1.díl)

Vztahy pedagogiky k jiným vědním oborům

Pedagogika svým univerzálním charakterem, vyplývajícím z mnohostranné podmíněnosti předmětu jejího zkoumání, se nemůže izolovat od ostatních věd. Má hluboké vztahy k těm vědám, které jí poskytují materiál pro analýzu výchovného jevu.

Vztah k psychologii

Psychologie zkoumá a analyzuje zákonitosti lidské psychiky, psychické jevy, základní funkce, procesy a vývojové etapy lidské psychiky. Napomáhá pedagogice lépe poznávat objekt výchovy, tedy člověka. Pro obě vědy je společný zkoumaný objekt - poznávání a formování osobnosti člověka. Pedagogika zkoumá cíle, úkoly, metody a prostředky výchovy a vzdělávání z hlediska co nejefektivnějšího formování osobnosti.

Vztah k filozofii

Už samotný fakt, že se pedagogika celé dlouhé období až do novověku rozvíjela v rámci filozofie, potvrzuje jejich úzkou spojitost. Také dějiny dokumentují, že všechny významnější filozofické směry výrazně ovlivnily i pedagogickou teorii. Mezi významné filozofy, kteří v různých historických obdobích věnovali značnou pozornost výchově, patřili např. Platón, Aristotéles, Démokritos, E. Rotterdamský, J. Locke, R. Descartes, J. J. Rousseau, D. Diderot, I. Kant, L. N. Tolstoj a další. Pedagogické myšlení na počátku 20. století významně ovlivnil i T. G. Masaryk. Filozofie umožňuje pedagogice hlouběji pronikat do podstaty výchovných jevů. Spolu s pedagogikou řeší řadu společných problémů jako např. objasňování podstaty, úlohy a cíle výchovy v podmínkách určité společnosti, formování člověka v těchto podmínkách apod. Hraniční disciplína mezi pedagogikou a filozofií je filozofie výchovy.

Portréty významných filozofů a pedagogů

Vztah k sociologii

Sociologie zkoumá nejvšeobecnější zákonitosti vývoje společenských systémů, společnost jako systém ve vzájemném působení všech jeho součástí a jeho strukturu v komplexu společenských vztahů. Studuje vliv společenského prostředí na člověka a společenské vztahy mezi lidmi. Sociologie dodává pedagogice množství faktů, které jí umožňují pronikat do konkrétních podmínek společenského prostředí působícího na výchovu a vzdělávání. Hraniční disciplína mezi pedagogikou a sociologií je sociální pedagogika.

Další hraniční disciplíny

V současné době nabývá značného významu hraniční disciplína mezi pedagogikou a ekonomií - pedagogická ekonomie. Zajišťuje vědecké plánování vzdělávání a zkoumá účelnost využití prostředků určených na výchovu a vzdělávání.

Příklady hraničních disciplín pedagogiky
Věda Hraniční disciplína
Psychologie Pedagogická psychologie
Filozofie Filozofie výchovy
Sociologie Sociální pedagogika
Ekonomie Pedagogická ekonomie

Schéma propojení pedagogiky s dalšími vědními obory

tags: #ktere #okruhy #pedagogicke #teorie #potrebujeme