Indie se rozkládá na poloostrově Přední Indie, přilehlé části asijské pevniny a na ostrovech Andamany a Nikobary v Bengálském zálivu a na Lakadivách ležících v Arabském moři. Dnešní Indická republika zaujímá největší část Indického subkontinentu. Rozkládá se na ploše velké asi jako třetina Evropy. Mohutné pohoří Himaláje tento subkontinent odděluje na severu, jako hradba od ostatní Asie.
Povrch
Povrch Indie je výsledkem pohybů kontinentálních bloků, v dávné geologické minulosti, i mladé tektoniky. Na severních hranicích Indie se nachází pohoří Himaláje a Karakoram. Nejvyšší horou Indie je Čogori 8 611 m n. m. Himaláje, nejvyšší hory na světě, a velká předhlubeň na jihu, byly vytvořeny obrovským tlakem po nárazu indické desky na starý asijský kontinent, asi před 15 mil. let. Himaláje se dají rozdělit na: „Vysoké Himaláje“ (nadmořské výšky přesahující 7000m), tvoří hradbu věčného sněhu a ledu, zejména v oblasti Gharválu. „Nízké H.“ (vrcholy 3000-5000m nad mořem), v tyto Himaláje přechází již zmíněné velké H. směrem k jihu. Ještě jižněji pak přechází Himaláje v pískovcové pohoří Siválik, které lemuje severoindické nížiny. Ty vznikly z předhlubně, hluboké původně až 2000m, kterou nyní vyplňují štěrky a nánosy jiných řek. Mezi Himalájem a plošinou Dekan se rozkládá velmi úrodná Indoganžská nížina vytvořená říčními náplavy. Střed Indického poloostrova vyplňují vrchoviny a plošiny Dakkhinu, v jehož podloží se nacházejí jedny z nejstarších krystalických hornin světa. Na jihozápadě se nachází také pohoří Západní Ghát (2695m). V Indii se nacházejí pohoří Východní a Západní Ghát ležící na poloostrově Přední Indie.
Vodstvo
Mezi významné řeky patří Indus, jehož největší přítok je Satladž, který pramení v Tibetu a odvodňuje severozápad Indie. Další významnou řekou, obzvláště pro hinduisty, kteří jí považují za posvátnou a vykonávají v ní očistné koupele, je Ganga, která pramení na indicko-tibetských hranicích a protéká severoindickou nížinou. Řeky v povodí Gangy a Brahmaputry mají poměrně vyrovnané vodní stavy, protože jsou napájeny z himálajských ledovců. Do Bengálského zálivu unášejí svůj úděl, v podobě vody, řeky Mahánadí, Gódávárí a Krišna. Do Arabského moře teče Narmada.
Podnebí
Od prosince do března vanou z Himalájí na jih studené větry, které způsobují mírné a suché zimy. Jižní a západní oblasti však zůstávají horké a vlhké. V dubnu a květnu se převládající směr větru mění a do Indie proudí teplejší vzduch od jihu. Toto nejteplejší období roku je velmi suché, přičemž denní teploty dosahují až 40°C. Cenná vláha přichází až s letními monzunovými dešti. Když monzun, trvající obvykle od června do září, nepřijde, postihuje Indii sucho a hlad. Největší množství srážek bylo zaznamenáno na severovýchodě země v Asámu (Čerápundží u Šilaungu patří k nejdeštivějším místům na světě), a na jihozápadním pobřeží (4000mm). V říjnu a listopadu větry znovu mění směr a někdy s sebou přinášejí tropické cyklony. Na úpatí severních horských pásem je subtropické podnebí, na zbylém území je podnebí tropické a monzunové. Srážky jsou velmi nevyrovnané a vlivem monzunových dešťů dosahují místy světových maxim. Například v Čérápundží (ve státě Asám) naprší až přes 12 000 mm srážek ročně. Na severozápadě je nedostatek vláhy, protože sem již nedosahují monzunové deště. Teploty se pohybují mezi 20-33°C.
Fauna a flóra
Dnes je zalesněna jen necelá 1/5 povrchu Indie. Souvislé mangrovové porosty pokrývají pobřeží říčních delt. Sundarban (Krásný les) v ústí Gangy je jednou z největších mangrovových bažin na svět; rozkládá se na ploše 4000km². Ve vyšších polohách se slabými srážkami najdeme suché tropické lesy. Dále vlhké tropické deštné lesy se nacházejí na severovýchodě Asámu a na jihozápadním Ghátu. Ve vlhčích částech východního Himaláje roste stále zelený dub a kaštan a ve vyšších polohách rododendrony. Indie má dosud bohatou zvířenu, ale postupným ubýváním lesních porostů dochází k narušování jejího přirozeného prostředí. Mezi chráněné živočichy dnes patří slon, indický nosorožec, gaur (druh divokého býka), asijský lev, tygr bengálský, sněžný levhart, gazela pižmová, indický drop veliký a ganžský krokodýl zvaný gaviál.
Obyvatelstvo
Indie je nejlidnatější stát světa. Přibližně 72% obyvatel je indoevropského původu, 25% dravidského a zbytek tvoří pak austro-asijská a mongoloidní rasa. Obyvatelstvo je mnohonárodnostní. Nejpočetněji jsou zastoupeni Hindové, Telugové, Bengálci, Maráthové, Tamilové, Urduové a Kudžarátci. V Indii bylo zjištěno přes 700 jazyků a dialektů. Nežádoucí jev obyvatelstva je kastovnictví, asi 3000 kast, z nichž na nejnižší úrovni je kasta nedotýkatelných, která je nejvíce diskriminována. Tři čtvrtiny indického obyvatelstva žijí na venkově, a tak není divu, že Indie je označována jako země vesnic. Ve všech vesnicích bývají obydlí několika zámožných obyvatel zděná, jinak se domy stavějí z nepálených cihel, dřeva a slámy. Ve vsi bývá chrám nebo mešita, občas i obojí, a na jejím okraji je zpravidla rybník. Na venkově jsou největší problémy s rozvodem elektrického proudu a s vodním zdrojem (na zavlažování polí). Další velký problém je s pitnou vodou, jež se často musí přenášet z velkých vzdáleností. S tímto pak také souvisí otázka hygienických podmínek. Rozdíl mezi indickou vesnicí a městem je obrovský, pokud se tedy nejedná o nějaké menší město s 50 000 obyvatel, které spíš připomíná velkou vesnici. Ve městech se totiž šíří představa o tom, že je možno klást na život větší požadavky, než je pouze uspokojování základních životních potřeb, a poněkud slábne víra v neotřesitelnost starých tradic. Už v předkoloniálním období byla indická města centrem obchodu a rušného života. A již v těch dobách začala přitahovat obyvatele vesnic. Britská správa se soustředila především na rozvíjení svých administrativních center, z nichž největší byla i důležitými přístavními městy - Kalkata, Bombaj a Madrás. Rozvoj měst záležel jenom a pouze na důležitosti jakou měla pro britskou vládu, mnohá z nich byla na severu, kde sloužila jako strategická sídla pro vojenské posádky. Asi největším problémem je vysoké množství přistěhovalců z vesnic, kteří se snaží získat výhodnější pracovní podmínky. Velká indická města stále rostou, malá v růstu stagnují a ty nejmenší se pomalu, ale jistě dostávají na úroveň lepších vesnic. Většina lidí žije na venkově, ve městech jen 28%. Jedná se o rozvojově agrární průmyslový stát s velkým surovinovým bohatstvím.
Náboženství
Nejvíce zastoupená jsou tři náboženství. Významnou roli zde hraje náboženství - hinduismus (Indie), islám (Pákistán a Bangladéš), budhismus (horské oblasti, Srí Lanka), ve velkých městech křesťané.
Hospodářství
Indie je rozvojovou zemědělsko-průmyslovou zemí s velkým přírodním bohatstvím, ale také zahraničním dluhem. Hrubý národní produkt na obyvatele je stále velmi nízký. V zemědělství, které je velmi zaostalé a závislé na klimatických výkyvech, pracuje 61% obyvatel, kteří obdělávají asi 51% území. Drobní rolníci jsou příliš chudí na to, aby se mohli dovolit umělá hnojiva nebo strojní vybavení. Zemědělství stále ohrožují povodně a sucha, i když zelená revoluce v 70. a 80. letech pomohla zlepšit systém zavlažování, docílit mnohem vyšší sklizně a soběstačnosti v produkci potravin. Hlavní plodinou je rýže, které se pěstuje přes 4000 odrůd. V sušších oblastech se daří pšenici. Indie je největším světovým producentem čaje, juty, prosa a podzemnice olejné. Na vývoz se na plantážích také pěstuje cukrová třtina, káva, bavlna, tropické ovoce, koření a kaučuk. Mezi nejpěstovanější rostliny patří rýže s roční produkcí asi 190 milionů tun, která řadí Indii na druhé místo ve světě. Dále pšenice s produkcí asi 45 milionů tun a třetím místem ve světě a čirok s přibližně 22 miliony tun a prvním místem ve světě. V roce 1991 byla Indie s 13 miliony tun největším světovým producentem cukru. Živočišná výroba je rozsáhlá, ale málo produktivní. Stáda skotu se 196 miliony kusů a stáda buvolů se 77 miliony kusů jsou největší na světě. Dalšími domácími zvířaty jsou ovce a kozy a výjimečně i prasata. I přes takto velká stáda trpí značná část obyvatel hladem. Kráva je pro hinduisty posvátné zvíře a nesmí být zabita. I malé počty prasat mají náboženský důvod. Pro hinduisty je prase nečisté a korán zakazuje požívat vepřové maso vyznavačům islámu. Nerostné bohatství představují především velké zásoby černého uhlí, které je nejdůležitější palivem, a železné rudy. Těžba ropy se rozvíjí, ale domácí spotřebu uspokojuje je asi z poloviny. Dále se těží rudy manganu, chromu, mědi a uranu, bauxit, slída a sůl. Významnou položkou zůstávají drahokamy. Zpracovatelský průmysl se rychle rozvíjí. Převládá dosud malovýroba spotřebního zboží: textilu a obuvi, jízdních kol a elektrických spotřebičů. Nejrozšířenější je průmysl potravinářský a textilní. Většina těžkého průmyslu je pod státní kontrolou. Vzrůstá zejména produkce hutnictví železa ve státě Bihár, strojírenství a chemického průmyslu s výrobou umělých hnojiv. Modernizace ekonomiky počátkem 90. let, ukázala své první výsledky, 1994-97 bylo dosaženo průměrného hospodářského růstu 7% ročně. Pro zlepšení hospodářských podmínek snížila vláda r. 1997 daně a cla. Obchodní politiku vlády charakterizovala další liberalizace. Rozpočet obsahoval různá opatření, která měla podpořit zahraniční investice: snížení spolkových daní z 50 na 40% a ze 65 na 55% pro zahraniční podniky, redukce nejvyšší celní sazby z 85 na 65%, zjednodušení daňového systému a redukce daně ze zboží. Současně se plánovalo rozšíření povinného zdanění na větší okruh poplatníků. Nejvíce se na hospodářské reformě podílel Manmohan Singh, který se stal ministrem financí v r.1991, přeměnil centrálně řízené plánované hospodářství v hospodářství tržní. Stoupající inflace: Míra inflace v hospodářském roce 1993/94 byla 7,4% a v hospodářském roce 1994/95 dosáhla 12%. Zvýšení cen postihuje především tu část obyvatelstva (asi 27%), která žije v absolutní chudobě. V r. 1997-98 se inflace snížila (8,5%).
Doprava
V dopravě nákladů i osob dominují železnice. V provozu je stále ještě mnoho parních lokomotiv, ale postupně se modernizuje strojní i vozový park. V některých oblastech má velký význam říční doprava. Automobilová doprava je rozvinuta v okolí velkých měst. Nezpevněná silniční síť je v období monzunu prakticky nesjízdná. V dopravě převládá železnice, která měla v roce 1991 celkem 63 287 km tratí. Silnice jsou málo kvalitní. Největšími námořními přístavy jsou Kalkata, Madrás, Bombaj a Kóčín. Dillí a uvedená města s výjimkou Kóčínu mají mezinárodní letiště.
PRŮLOMOVÝ KROK V INDICKÉM DOPRAVNÍM PRŮMYSLU: DOPRAVNÍ SYSTÉM ISKY ZAHAJUJE ÉRU ZMĚN
Zdravotnictví
Značná část obyvatel žije v chudobě a trpí podvýživou. V září 1994 propukla v Indii epidemie moru - onemocnělo 1500 lidí. Také další nemoci jako jsou malárie a TBC se v Indii vyskytly ve zvýšené míře. Opět v září tohoto smolného roku 1994 onemocnělo ve státě Rádžársthánu kolem 80 000 lidí nebezpečnou malárií tropicanou. Každou hodinu zemřelo např. 80 dětí na těžké průjmy. 75 mil. obyvatel je ohroženo smrtelnou nemocí kala-azar, kterou roznáší moucha písečná.