Francouzská republika, země s bohatou historií a kulturou, je v současnosti jednou z nejvýznamnějších evropských velmocí. Její vývoj od absolutistické monarchie přes revoluční bouře až po moderní pluralitní republiku je fascinující. Dnes se Francie pyšní nejen svou kulturní a historickou stopou, ale také moderním vzdělávacím systémem, který umožňuje například skládat maturitní zkoušku z českého jazyka.
Historický vývoj Francie
Francie na konci 18. století čelila hlubokým společenským a ekonomickým problémům. Šlechta a církev byly privilegované tím, že neplatily daně, zatímco břemeno daní nesl především třetí stav. Na konci 80. let 18. století se třetí stav dožadoval zrušení privilegií prvních dvou stavů, aby se dosáhlo daňové rovnosti.
Vrcholící nespokojenost vedla ke svolání generálních stavů, které měly rozhodnout o zrušení privilegií a daňové rovnosti. Po zdvojnásobení počtu zástupců třetího stavu se začalo formovat Ústavodárné národní shromáždění. Král nereagoval, což vyvolalo pouliční bouře v Paříži. Dne 14. července 1789 byla dobyta pevnost Bastila, což byl symbolický akt, který přiměl krále uznat pařížskou revoluci. Následovalo zrušení šlechtických privilegií, vyhlášení občanské rovnosti a zrušení feudálních vztahů. Konfiskoval se církevní majetek, který byl prodán k zacelení státního dluhu, podobně se nakládalo i s majetkem emigrantů.
Revolucionáři se rozdělili na legalisty, kteří považovali revoluci za ukončenou, a radikály, kteří chtěli v jejím pokračování.
V červnu 1791 byl odhalen pokus královské rodiny o útěk z Paříže. Rakousko a Prusko začaly uvažovat o intervenci proti francouzské revoluci. Dne 3. září 1791 byla přijata první francouzská ústava, která zavedla konstituční monarchii a rozdělila stát na 83 departmanů. Bylo ustaveno nově zvolené Zákonodárné národní shromáždění.
V srpnu 1792 vypuklo povstání, které vedlo ke vzniku Girondistického konventu. Dne 21. září 1792 byla vyhlášena republika a Ludvík XVI. byl souzen a 21. ledna 1793 popraven. Vytvořila se protifrancouzská koalice (Británie, Rakousko, Prusko, Španělsko a Nizozemí). V červnu 1793 došlo k jakobínskému převratu a nastolení diktatury, girondisté byli likvidováni. Byl zaveden nový kalendář a plánovala se nová ústava. Marat byl zavražděn a Marie Antoinetta popravena.
Období mezi červencem 1794 a říjnem 1795 bylo obdobím Thermidoriánského konventu. Robespierre byl zatčen a popraven, probíhaly správní reformy a nová ústava omezovala občanská práva. Období tzv. Direktoria nastalo v letech 1795-1799.
Klid nakonec přinesl Napoleon Bonaparte. Během brumairového převratu v roce 1799 sesadil direktorium a ustavil vládu konzulů. Schválil výsledky revoluce, posílil Francii vnitřně a reformoval právo a policii. Dne 10. listopadu 1799 se Napoleon ujal vlády a zahájil velká tažení. V roce 1804 byl prohlášen císařem.
V bitvě u Trafalgaru v roce 1805 porazil admirál Nelson Napoleona. U Slavkova téhož roku Napoleon porazil Františka II. a Alexandra I. Napoleon se dohadoval s Alexandrem I. o rozdělení Evropy, přivlastňoval si Neapolsko, Toskánsko a další území, obsadil Španělsko a vedl válku s Rakouskem, při které dobyl Vídeň a zrušil Papežský stát. Podnikl tažení do Ruska, kde se střetl s Alexandrem I. v bitvách u Smolenska, Borodina, Moskvy a u Bereziny, které skončilo ústupem zpět. Vytvořila se Prusko-Ruská koalice, k níž se připojilo Rakousko, a v bitvě národů u Lipska v roce 1813 Napoleona porazila. Napoleon abdikoval a byl umístěn na ostrově Elba, došlo k restauraci Bourbonů.
Napoleon utekl v roce 1815 z Elby a nastolil 100denní císařství. V bitvě u Waterloo byl však definitivně poražen a deportován na ostrov Svaté Heleny, kde v roce 1821 zemřel.
Druhá polovina 17. století ve Francii je spojena s vládou Ludvíka XIV. (1643-1715). Z třicetileté války (konec 1648) vyšla Francie jako nejsilnější evropská velmoc. Kanada byla prohlášena francouzskou královskou kolonií, vznikly západoindická a východoindická společnost. V letech 1672-78 proběhla válka o Nizozemí. Vytvořila se protifrancouzská Augsburská liga. V roce 1700 umírá španělský král Karel II. bez dědice, což vyvolalo válku o dědictví španělské (1701-1714). Utrechtský mír (1713) stanovil kompromisní řešení.
Zkušenosti s vnitřními odboji a zmatky vedly k posílení představy pevné ústřední moci a vzniku panovnického absolutismu. Král měl právo rozhodovat o vnitřní i zahraniční politice. V ekonomice se uplatňoval merkantilismus. Dvorský a politický život se přesunul do Versailles.
Francie dosáhla v polovině 17. století mocenské převahy na kontinentě, ale po sedmileté válce (1756-1763) ztratila své hlavní kolonie a Británie se stala světovou velmocí.
Krize se projevovala již za Ludvíka XV. (1715-1774). Vláda byla provázena intrikami, rozvrácenými financemi a snahou prosadit jednotnou víru. Ludvík XV. se zapojil do několika válek, v nichž Francie přišla o významná území.
Ludvík XVI. převzal zemi ve velmi špatném stavu. V roce 1792 byla Francie vyhlášena válka německé říši.
Po porážce Napoleona země ztratila dobytá území na východě a byla obnovena bourbonská monarchie. V roce 1870 byla vyhlášena republika. Po porážce ve druhé světové válce byla Francie rozdělena a po válce se musela rozloučit s některými svými koloniemi.
Francouzská republika dnes
Francouzská republika je dnes pluralitní republikou prezidentského typu s dvoukomorovým parlamentem. Hlavním městem je Paříž, která je nejen politickým a ekonomickým centrem, ale také významným turistickým cílem.
Geografie a podnebí
Povrch Francie je převážně tvořen nížinami, pánvemi a středohořími. Nejvyšší horou je Mont Blanc v Alpách na hranici s Itálií.
Podnebí je vlhké přímořské na západě, kontinentální na východě a horké a suché na pobřeží Středozemního moře. Průměrná teplota v Paříži se pohybuje od 1 °C v lednu do 25 °C v červenci.
Obyvatelstvo a jazyky
Obyvatelstvo Francie je smíšeného původu, což se projevuje v antropologických a kulturních rozdílech mezi severem a jihem, a také v regionálních dialektech.
Standardní francouzština dominuje středu a severu země. V okrajových oblastech se hovoří dalšími jazyky a dialekty, jako je katalánština, italština (na Korsice), bretonština, alsaský dialekt, vlámština a baskičtina.
Francouzština je jedním z hlavních jazyků, kterými se vyučuje na středních školách, kde je možné skládat maturitní zkoušku. Mezi moderní živé jazyky (langues vivantes, LV) patří 23 nejrozšířenějších jazyků (např. angličtina, němčina, španělština, čínština, arabština). Do LV2 jsou započítány regionální jazyky Francie. Zájemci o jazyk, který není na těchto seznamech, mohou skládat zkoušku z češtiny jako LV3, případně jako "épreuve dérogatoire de langue maternelle de LV1 ou de LV2" nebo "épreuve obligatoire de LV1 ou de LV2 par derogation".
Dvou až tříhodinová písemná zkouška z cizího jazyka má za cíl zjistit stupeň porozumění psanému textu a úroveň vyjadřování v psaném projevu. Schopnost porozumět psanému textu se hodnotí desetibodovým systémem na základě dvaceti až třicetiřádkového textu v současném jazyce. Písemný projev se rovněž hodnotí podle desetibodového systému.
Písemnou zkoušku z českého jazyka zajišťují příslušné akademické rektoráty. Obvykle se koná na konci března. O volitelné zkoušce z cizího jazyka se rozhoduje na podzim.
Hospodářství
Francouzské hospodářství patří k nejvyspělejším v Evropě. Francie je největším evropským producentem a vývozcem zemědělských produktů, i když význam zemědělství v celkovém hospodářství klesá.
Průmysl je rozvinutý, Francie je čtvrtou nejsilnější průmyslovou velmocí na světě. Významná je výroba automobilů, oceli, letadel, ale také textilu a potravinářství.
Francie má nejrozsáhlejší síť železnic v Evropě, včetně vysokorychlostních vlaků TGV. Silniční doprava dominuje přepravě osob i nákladů. Země disponuje nejdelším systémem vnitrozemní vodní sítě v Evropě.
Kultura a vzdělávání
Francouzská kultura obohacovala svět po staletí. Země je známá svými dramatiky, malíři, sochaři, filozofy, spisovateli, hudebními skladateli a filmovými režiséry. Francouzská kuchyně si vydobyla dominantní postavení na tabulích celého světa.
Francie má vynikající tradici veřejného vzdělávání, které je na všech stupních bezplatné. Školní docházka je povinná od 6 do 16 let.
Francouzská kuchyně na TVPaprika
Turismus
Francie je oblíbenou turistickou destinací, zejména Paříž a Francouzská riviéra.
Pařížské památky
- Katedrála Notre-Dame: Mistrovské dílo gotiky na ostrově Ile de la Cité.
- Pyramida v Louvru: Vstupní hala do muzea, symbol moderní architektury.
- Sacré-Cœur: Románsko-byzantská bazilika na nejvyšším pahorku Paříže.
- Čtvrť La Défense: Moderní obchodní čtvrť s mrakodrapy.
- Archa obrany (L'Arche de la Défense): Monumentální moderní stavba, která uzavírá centrální osu Paříže.
- Géode: Panoramatické kino ve tvaru obrovské koule.
- Eiffelova věž: Ikonická stavba, symbol Paříže a Francie.
Orientační ceny potravin, zboží a služeb ve Francii se liší, ale obecně jsou srovnatelné s ostatními západoevropskými zeměmi.
Spropitné se v restauracích a kavárnách obvykle dává v případě, že ceny nejsou uvedeny jako "bez služeb". V hotelech není spropitné povinností, ale hosté mohou nechat menší částku pro pokojskou. Taxikáři očekávají desetiprocentní spropitné.