Morfematická analýza je základním kamenem tradiční gramatiky, který se zabývá rozkladem slova na jeho nejmenší významové jednotky - morfémy. Stupně této analýzy jsou odvozeny od míry proměnlivosti různých částí slova při jeho ohýbání a odvozování.
Největší míru stálosti vykazuje kořenný morfém slova, známý jako kořen. Ten je považován za kategorii, kterou lze stanovit primárně z historického, tedy diachronního hlediska. Kořen je společný nejen všem morfologickým formám daného slova, ať už jde o různé pádové podoby, ale i slovům od něj odvozeným. Příkladem může být kořen "uč-", který je základem pro slova jako "učit", "učení", "učitel", "učitelství" a další.
Rozšířením kořenného morfému o kmenotvorný morfém či morfémů vzniká jednoduchý nebo vícestupňový kmen. V rámci kmene se rozlišuje kmen odvozovací, od něhož se slovo dále tvoří, a kmen odvozený. Posledním morfémem u ohebných slov je tvarotvorný morfém neboli koncovka. U slov v základním tvaru tato koncovka nese morfologickou charakteristiku, zatímco u neohebných slov může označovat slovnědruhovou charakteristiku.
Kořenné i kmenotvorné morfémy mohou podléhat hláskovým alternacím. Pro hlubší pochopení slovotvorného procesu je v rámci teorie odvozování (OTS) odvozovací kmen považován za slovotvorný základ, ke kterému se připojuje slovotvorný formant. Analogicky pro tvarotvornou (morfologickou) analýzu je celé slovo kromě tvarotvorného formantu považováno za tvarotvorný základ. Tento základ se u odvozených slov obvykle kryje s odvozeným kmenem, který je v morfologii také nazýván tvarotvorný kmen.
Tvarotvorným formantem rozumíme kmenotvornou příponu spolu s tvarovou (někdy nazývanou pádovou) koncovkou jména, nebo tvarovou (někdy osobní) koncovkou určitého slovesného tvaru, případně infinitivní tvarovou koncovkou či tvarotvornou koncovkou participia s koncovkou jmenných kategorií rodu a čísla.
V kontextu korpusové lingvistiky se morfematická analýza provádí automaticky. V užším smyslu se každému slovnímu tvaru v textu přiřadí všechny morfologické údaje včetně slovního druhu formou značky (tagu). V širším, obvyklejším smyslu, tento proces zahrnuje i přiřazení všech lemmat daného slova procesem lemmatizace.
Pokud je tvar slovnědruhově a/nebo morfologicky homonymní, morfologická analýza mu přiřadí více než jeden soubor údajů. Například pro rod podstatných jmen by mohly být použity značky "M" pro maskulinum životné a "I" pro maskulinum neživotné.
Morfematická analýza je prováděna počítačovým programem zvaným morfologický analyzátor. Je součástí morfologické anotace, která typicky zahrnuje i morfologickou disambiguaci. Ta obvykle operuje na výstupu morfologické analýzy. Příkladem správné lemmatizace a morfologické disambiguace, která následuje po morfematické analýze, je určení správného tvaru slova.
Ve slovanských jazycích dochází při slovotvorbě velmi často k hláskovým obměnám základového slova. Je proto nezbytné uvést i třetí základní termín slovotvorby, a tím je formant, který slouží k utvoření nového slova.
Při analýze slova "žena" můžeme rozpoznat, že se jedná o podstatné jméno ve významu "dospělá osoba ženského pohlaví", a to nejen podle základní koncovky 1. pádu jednotného čísla "-a", ale též podle kterékoliv další náležité koncovky ze všech 7 pádů obou čísel. Formantem je tedy každá koncovka z tohoto souboru.
Pokud připojíme k slovotvornému základu "žen-" koncovku "-eš", zjistíme, že se jedná o tvar slovesa "hnát". V tomto případě "útvary" jako "-u", "-eš", "-e", "-eme", "-ete", "-ou" atd. plní dvojí funkci: jednak jako slovotvorný prostředek, tedy formant, který tvoří nové slovo (v tomto případě sloveso) přímo z kořene (typicky slovansky měkčeného: h → ž), a jednak jako mluvnický prostředek, tedy koncovka, která tvoří mluvnické tvary daného slova.
Je nutné poznamenat, že tvar "žena" může být i přechodník přítomný mužského rodu slovesa "hnát", a tvar "ženu" může být zároveň první osobou jednotného čísla oznamovacího způsobu přítomného času slovesa "hnát", tak i čtvrtým pádem jednotného čísla.
Důsledný slovotvorný rozbor pokračuje určením základového slova kořenného. Tímto postupem se zároveň objasní i významová stránka daného slova a provede se i morfematický rozbor.
Kromě slovotvorného rozboru, který ukazuje dynamiku tvoření daného slova, existuje i rozbor morfematický. Ten studuje slovo jako již hotovou, statickou jednotku a zkoumá jeho morfémy. V praxi se morfémem rozumí ta část slova, která nese nějaký význam - ať už věcný, slovotvorný nebo mluvnický.
Například u slova "nemožný" rozlišujeme morfém "ne-" s významem "negace, opak", morfém "mož-" s věcným významem "být schopen, dokázat, zvládnout", morfém "-n-" se slovotvorným významem "prostředek k utvoření přídavného jména" a morfém "-ý" s mluvnickým významem (např. 1. pád jednotného čísla mužského rodu).
Pokud provedeme úplný slovotvorný rozbor až ke kořennému slovu, postupně se dopracujeme ke všem morfémům, čímž efektivně provedeme i morfematický rozbor.
Inflekční a derivační morfologie 🔥🔥
Jazykověda, jako věda zkoumající a popisující jazyk, se dělí na několik hlavních disciplín. Gramatika, neboli mluvnice, popisuje mluvnickou stavbu jazyka a zahrnuje hláskosloví, morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu).
Lexikologie se zabývá slovní zásobou, významy slov a vztahy mezi nimi. Zahrnuje slovotvorbu, sémantiku, etymologii, frazeologii a onomastiku.
Stylistika je nauka o slohu, která zkoumá způsob výběru a užití jazykových prostředků v textech.
Jazykověda může zkoumat jazyk v určitém období (synchronně) nebo z hlediska jeho vývoje (diachronně). Historická mluvnice popisuje vývoj jazyka v čase, zatímco dialektologie se zaměřuje na nářečí.
Národní jazyk, tedy jazyk, jímž se dorozumívají příslušníci národa, se dělí na spisovnou formu a nespisovné útvary, jako jsou knižní, neutrální, hovorové prostředky, argot, slang, profesní mluva a nářečí.
tags: #morfematicky #rozbor #sloves #bakalarska #prace