PhDr. Kamila Spalová (15. prosince 1871 Rakovník - 5. února 1953 Rakovník) byla významná postava českého vzdělávání a kulturního života, jejíž životní dráha představuje inspiraci a svědectví o pokroku v mnoha oblastech. Narodila se v Rakovníku v rodině učitele Adolfa Spala a Marie roz. Rybové. Již od mládí se projevovala jako žena s hlubokým zájmem o vzdělání a společenský rozvoj.
Dcera z učitelské rodiny si vybrala povolání svých rodičů, po absolvování učitelského ústavu však ve svém studiu pokračovala dále. Navštěvovala přednášky z historie a geografie, až roku 1912, jako první studentka učitelského směru v celém mocnářství, dosáhla doktorátu filozofie. Tuto prestižní akademickou hodnost získala na základě své práce "Sídla v lesní oblasti křivoklátské s územím přilehlým". Oponenty této práce byli významní vědci jako V. Švambera a historik Václav Novotný.
Po absolvování univerzitních studií se Kamila Spalová věnovala pedagogické činnosti. V letech 1890-1919 vyučovala (s přestávkami) na dívčí škole v Rakovníku. V roce 1919 přijala nabídku na zaměstnání v Praze na Ministerstvu školství a národní osvěty, resp. na nově vzniklém Československém pedagogickém ústavu, kde spolupracovala s jeho ředitelem prof. Otakarem Kádnerem. Ústav, otevřený 1. května 1919, se zabýval mapováním stavu školství a odborné literatury doma i v zahraničí.
Po ukončení pedagogické činnosti v Praze, kde v letech 1919-1931 působila na různých pozicích, včetně ředitelky měšťanských škol, přesídlila Kamila Spalová natrvalo do Rakovníka. Zde se intenzivně zapojila do kulturního života. Byla členkou mnoha místních spolků, především Muzejního spolku, do jehož výboru byla zvolena v roce 1919 a v roce 1939 se stala jeho předsedkyní. Pod jejím vedením došlo k oživení redigování Věstníku musea a k propojení muzejní a spolkové činnosti. V roce 1945 se stala správkyní rakovnického muzea, kde navrhla novou koncepci sbírkotvorné činnosti a prezentace sbírek s cílem proměnit muzeum v moderní vědeckou instituci regionálního charakteru.
Ve své odborné práci se Kamila Spalová soustředila především na zeměpis, pojímaný jako kulturní geografie. Její práce jako "Evropa na podkladě kulturně zeměpisném" (1922), "Díly světa na podkladě kulturně zeměpisném" (1926) či "Doplňková četba zeměpisná" (1935) svědčí o jejím širokém záběru a hlubokém porozumění tématu. Dále se podílela na tvorbě metodických listů pro školní atlasy a spolu s Františkem Machátem připravila "Vlastivědný atlas pro školy národní" (1926). Spolu s dalšími autory vydala v roce 1935 "Mapu a plán Velké Prahy".
Kamila Spalová se také politicky angažovala. Byla členkou Československé národně demokratické strany a v roce 1920 byla za tuto stranu zvolena do městského zastupitelstva v Rakovníku. V roce 1920 za tuto stranu kandidovala i do Poslanecké sněmovny. Výrazně se zasazovala o práva žen a podporovala rozvoj ženského vzdělání, což bylo v té době revoluční.
Její celoživotní dílo a aktivita ji činí jednou z nejvýznamnějších osobností své doby, která významně přispěla k rozvoji české pedagogiky, geografie a kulturního života.
Mezi její další významná díla patří:
- "Čtení mapy generálního štábu ve škole"
- "Speciální mapa 1:75.000 ve škole"
- "O pomístných názvech politického okresu rakovnického"
- "Vlastivědný atlas pro školy národní" (spolu s Františkem Machátem)
- "Domova do světa mapou: průvodce k vlastivědnému atlasu zeměpisnému a k atlasu pro školy měšťanské"
- "Naše hory: krásy přírodní, obyvatelstvo v horách a jeho život, turistika, horské sporty v 120 obrazech" (členka redakce)
- "Mapa a plán Velké Prahy" (spolu s Augustinem Šindelářem a Vojtěchem Walterem)
- "Obrázky z Československa. (Doplňková četba k probírané látce pro učitele i žáka)"
- "Zeměpis pro 6.-8. postupný ročník."
- "Zeměpisné metodické poznámky"
- "Rakovnické školství a Z. Winter"
- "Průvodce rakovnickým museem"
- "Rakovnicko: zeměpis a historie"
Kamila Spalová se zasloužila o zřízení pokračovacího kurzu pro dívky, který vznikl v roce 1906, a viděla v antickém vzoru i v osobnostech jako Jan Amos Komenský, Jan Neruda a Josef Svatopluk Machar inspiraci pro své snahy o kvalitní vzdělání.
Po vzniku samostatného Československa byly dosavadní rakousko-uherské školské zákony do jisté míry zúžitkovány a doplněny o prvky "odrakouštění". Vliv církve na školství začal slábnout a náboženská příslušnost kandidáta na učitelské místo již nebyla prioritou. Důležitým bodem bylo také zrušení celibátu učitelek v roce 1919, což usnadnilo profesní kariéru mladým ženám.
Kamila Spalová, jako první učitelka s doktorským titulem na území Rakousko-Uherska, zanechala nesmazatelnou stopu v české společnosti a její odkaz žije dál.