Rod Heracleum, kam patří i bolševník obecný, je rozšířen po celé severní polokouli, zasahuje však i do severní Afriky, severní Indie a na Sumatru.
Plodem bolševníku je dvounažka.
V rostlině jsou obsaženy silice a furanokumariny. Tyto látky mohou na slunci vyvolat tvorbu pigmentových skvrn, otoků, puchýřů nebo zánětů kůže. Díky silicím bolševník snadno rozpoznáme, celá rostlina totiž velmi výrazně zapáchá.
Bolševník obecný se šíří zejména na dobře vyhnojených loukách, vlhkých pastvinách a v lužních lesích. Vyskytuje se také na vlhkých rumištích, výkopech, travnatých plochách a na okrajích lesů. Vyhovují mu půdy humózní a především vlhké, slabě kyselé až slabě zásadité. Na pH půdy není náročný.
Bolševník obecný nemá v zemědělství významnější využití. Obsahuje jedovaté a dráždivé látky, proto je v kulturních porostech nežádoucí.
Invazní druhy bolševníku v Evropě
Rod Heracleum zahrnuje na 60 druhů a je rozšířen téměř po celé Evropě. Mezi největší nebezpečí pro naši flóru patří příbuzný bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), který byl k nám dovezen jako okrasná rostlina. V oblastech, kde nemá přirozené nepřátele, začíná postupně vytlačovat domácí rostliny, které se proti němu neumí bránit. K šíření tohoto druhu přispívá i člověk, který jeho plody používá k dekorativním účelům.
Bolševník velkolepý je nebezpečná invazní rostlina, která se šíří na mnoha místech České republiky. Proti jejímu postupu bojují ochránci přírody i na Šumavě. Členové Českého svazu ochránců přírody se zaměřují na potlačení bolševníku v údolí Mladíkovského potoka, kde akutně hrozí jeho invaze do evropsky významné lokality. Bolševník velkolepý pochází z oblasti Kavkazu a může dorůstat výšky až čtyř metrů. Postupně se rozšířil do různých částí republiky, nejvíce však v západních Čechách. Šíří se semeny, které může roznášet vítr, voda, pasoucí se dobytek či pneumatiky aut. Nebezpečný je pro domácí rostlinná společenstva, jejichž lokality obsazuje a zastiňuje. Problémy může způsobovat i lidem, neboť obsahuje látky (furanokumariny), které na slunci při dotyku dráždí pokožku a způsobují puchýře.
Problematikou výskytu bolševníku se již řadu let zabývají ochránci přírody. Od roku 2010 monitorují a likvidují bolševník na několika lokalitách, včetně střední části CHKO Šumava. Od roku 2017 také pravidelně sledují situaci kolem Mladíkovského potoka. Oblast procházejí několikrát do roka, zaznamenávají nalezené rostliny a ve vhodné době je likvidují posekáním, vyrýpnutím, případně aplikací herbicidů.
Zlikvidovat bolševník na lokalitě není jednoduché. Rostlina se šíří semeny, která si zachovávají schopnost klíčení po řadu let. Ročně přitom bolševník vyplodí tisíce semen. Je nutné zasažené lokality sledovat po mnoho let a každou novou rostlinu ihned zlikvidovat. Likvidace se provádí začátkem léta, v rané fázi květu. Důležitá je maximální pečlivost a důslednost.
Cílem opatření na Mladíkovském potoce je zamezení dalšího šíření bolševníku, zejména podél potoka, odkud hrozí odnos semen dál po proudu. Potenciální riziko představuje pro nedalekou lokalitu Čábuze, která byla zařazena do evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Jádrem této lokality je přírodní památka Podhájí s podmáčenými loukami a řadou vzácných druhů rostlin. Obsazení bolševníkem by mohlo vést k vymizení některých z nich. Cílená péče o toto území by měla pomoci lokalitu před bolševníky ochránit.
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum) je jedním z nejobtížnějších invazních druhů evropské flóry. Jeho invazní schopnost je založena na kombinaci reprodukčních vlastností: velká produkce klíčivých semen, přetrvávající semenná banka, schopnost samoopylení, rychlý růst, dobré šíření a vysoká regenerační schopnost.
V Evropě se vyskytují tři druhy invazních bolševníků. Díky rozdílné ekologii klíčení a přežívání semenné banky jsou rozšířeny v různých částech kontinentu; v České republice roste bolševník velkolepý.
Porovnání teoretických simulací populační dynamiky se skutečnými daty ukázalo, že zhruba 2,5 % semen se šíří na větší vzdálenost, což zajišťuje dynamické obsazování nových ploch.
Bolševník velkolepý má značnou regenerační schopnost. Při mechanické kontrole invazních populací hraje klíčovou roli načasování zásahu. Pokud je příliš brzký, rostliny regenerují, pokud je proveden pozdě, semena dozrají i po posečení.
Invazní rostliny metodiky 1 cast
Rod Hieracium patří k druhově nejbohatším a nejsložitějším v evropské květeně. Příčiny tohoto bohatství spočívají v kombinaci různých způsobů rozmnožování (sexualita, apomixe, vegetativní šíření), hybridizace a polyploidie.
Průtoková cytometrie je moderní technika, která umožňuje rychlou detekci optických parametrů izolovaných částic. V biologii rostlin se její aplikace rozvíjí v posledních desetiletích. Mezi perspektivní směry cytometrického výzkumu patří studium příčin a důsledků polyploidizace, variability ve velikosti jaderného genomu a způsobů reprodukce. Podrobné analýzy ploidní variability ukázaly, že cytotypová diverzifikace v přírodních populacích je často výrazně větší, než se předpokládalo. Zejména v kombinaci s molekulárními metodami umožňuje cytometrie stanovit centra diverzity a kolonizační historii druhů/cytotypů.
Klíčovou charakteristikou organismů je množství jejich jaderné DNA. Tento parametr může sloužit k odhalení kryptických druhů, determinaci taxonů ve skupinách s komplikovanou evoluční historií nebo ke stanovení vzájemných příbuzenských vztahů.
Venkovní rostliny lze hnojit posypem hnojiva kolem stonku nebo postřikem z jeho výluhu. Při posypu je nutné hnojivo rovnoměrně rozprostřít a vyhýbat se vytváření hromádek. Okrasné rostliny je během vegetativního růstu dostatečné hnojit 1-2x měsíčně.