Didaktické písně jako inovativní metoda ve výuce

Spojení slov zábava a fyzika by méně šťastným absolventům základního i středního vzdělávání mohlo znít jako oxymóron. Předmět mého článku se nalézá právě někde na hraně mezi zábavou funkční a zábavou samoúčelnou. Jedná se o tvorbu a interpretaci takzvaných „didaktických písní do fyziky“, tedy metodu, kdy si žáci aktivně či pasivně opakují aktuální látku prostřednictvím poslechu nebo přímo zpěvu vhodně otextované a vhodně naaranžované písně. Připouštím, že písně ve fyzice se mohou jevit jako něco neobvyklého, nepatřičného či dokonce bizarního.

Vývoj a motivace

Mou původní motivací pro tvorbu vlastních didaktických písní do fyziky nebyla snaha vytvořit účinnou metodu pro procvičování učiva. První didaktické písně byly nástrojem pro udržení kázně v jedné mimořádně problematické třídě. Jako začínající učitel jsem objevil (alespoň pro tuto situaci) způsob, jak přimět třídu k tomu, aby její členové a členky vydrželi po dobu jedné vyučovací hodiny neporušit významně školní řád. Přistoupili na tento požadavek výměnou za speciální bonus v podobě fyzikální písně v závěru hodiny. Kupodivu jim to přišlo jako dobrý obchod, jelikož to pro ně bylo něco úplně nového a nikdo jiný to pro ně nikdy neudělal.

V současné době dokončuji s podobně zapálenými kolegy-fyzikáři (hudební skupina Těleso) studiové album didaktických písní věnované fyzikálním zákonům.

Principy tvorby didaktických písní

• Píseň by se neměla vzdalovat od tématu. Obsah slok by měl být zaměřen výhradně na probírané učivo. Neměl by se spokojit se zřejmými banalitami či něčím takovým jako propagačními hesly nebo slogany uvozujícími dané téma, ale skutečně definovat či vysvětlit předložený problém, zákon, pojem, děj, jev apod. (v souladu s konkrétním učivem popř.
• Není jednoduché trefit se do žánru, kterým by se učitel žákům zavděčil. Osobně mám nejlepší zkušenost s rapem, který umožňuje při správném frázování vložit do sloky značné množství informací.

Role učitele a žáka

Je samozřejmě vhodné, aby učitel ovládal zpěv a hru na doprovodný hudební nástroj a sám se stal interpretem (popřípadě autorem) didaktických písní. Dá se ovšem pracovat i s audionahrávkami. Ostatně didaktická píseň není v médiích fenoménem úplně neobvyklým a je možné dohledat celou řadu (zejména anglických) didaktických písní a videí na internetu. Je ovšem důležité, aby kvalifikovaný učitel-expert nevybral písně s chybným obsahem.

Značný potenciál také vidím v samostatné žákovské činnosti, při které mají žáci za úkol zpracovat obsah nějakého učiva do vlastního písňového textu. Nedá se očekávat, že výsledkem budou vždy okouzlující verše, ale o to nejde. Aby člověk mohl začít přemýšlet nad slovy, musí nejdříve porozumět obsahu. A to je cíl. Má zkušenost s tímto druhem žákovské činnosti je velmi dobrá.

Výhody a přínosy

Album Zpívaná čeština je ucelený soubor 17 moderních edukačních písní, jejichž poslechem si osvojíte vše, co je potřeba memorovat v hodinách češtiny. Tyhle písničky se opravdu povedly! Chytré a vtipné texty s myšlenkou, příběhem i pointou a chytlavými melodiemi, fungují jako dokonalá didaktická pomůcka. Písně již používají při výuce učitelé na mnoha školách a rodiče v mnoha domácnostech, takže jsou ověřeny na dětech! Ze zkušenosti mnohých víme, že už i děti v první třídě (a mnohdy i jejich mladší sourozenci) písničky rády poslouchají a zpívají. Avšak právě snad díky jejich nevtíravosti, jsou oblíbené i u starších ročníků, které je jinak těžké nadchnout něčím, co zavání školou.

Stále častěji se ke mně dostávají zprávy, že se pomocí písniček dokázaly naučit jen tak mimochodem vyjmenovaná slova pětileté a dokonce i tříleté děti. Jak je možné, že písničky takto fungují a v čem se Zpívaná čeština liší od podobně pojatých edukačních písní? Hlavním rozdílem a zároveň výhodou je to, že refrény tvoří celá řada vyjmenovaných slov, tak jak se je děti učí ve škole, (bez výplňových slov a vět). Tato řada vyjmenovaných slov je obohacena o chytlavou melodii a právě ta napomáhá extrémně rychlému zapamatování celé řady. Sloky pak tvoří smysluplný příběh, kde jsou všechna vyjmenovaná slova použita. Děti tak mohou odhadnout jejich význam a způsob použití. Zároveň jsou písně složeny tak, aby v nich nebylo žádné slovo, které by mělo po daném písmenu měkké i. Což způsobuje, že se dá v tomto ohledu na písně plně spolehnout. Pokud se tedy pouští písně například dětem ve školce, jdou pak do školy s tím, že řady vyjmenovaných slov již umí a mohou se pak zabývat jen tím, že si vysvětlí k čemu přesně slouží a procvičí, jak je správně používat. Složité a pro někoho stresující biflování v tomto případě odpadá.

Proč písně fungují? Stále častěji se ke mně dostávají zprávy, že se pomocí písniček dokázaly naučit jen tak mimochodem vyjmenovaná slova pětileté a dokonce i tříleté děti. Jak je možné, že písničky takto fungují a v čem se Zpívaná čeština liší od podobně pojatých edukačních písní? Hlavním rozdílem a zároveň výhodou je to, že refrény tvoří celá řada vyjmenovaných slov, tak jak se je děti učí ve škole, (bez výplňových slov a vět). Tato řada vyjmenovaných slov je obohacena o chytlavou melodii a právě ta napomáhá extrémně rychlému zapamatování celé řady. Sloky pak tvoří smysluplný příběh, kde jsou všechna vyjmenovaná slova použita. Děti tak mohou odhadnout jejich význam a způsob použití. Zároveň jsou písně složeny tak, aby v nich nebylo žádné slovo, které by mělo po daném písmenu měkké i. Což způsobuje, že se dá v tomto ohledu na písně plně spolehnout. Pokud se tedy pouští písně například dětem ve školce, jdou pak do školy s tím, že řady vyjmenovaných slov již umí a mohou se pak zabývat jen tím, že si vysvětlí k čemu přesně slouží a procvičí, jak je správně používat. Složité a pro někoho stresující biflování v tomto případě odpadá.

Aplikace v praxi

Tento inspirativní článek nabízí učitelkám mateřských škol soubor činností, které využívají textu dětských písní. Činnosti jsou motivovány oblíbenou dětskou písničkou „Proč, proč, proč“. Před začátkem nabízených činností si s dětmi písničku zazpíváme, popřípadě ji děti naučíme. Děti si zazpívají písničku „Proč, proč, proč“. Poté se posadí po obvodu kruhu a odpovídají si na otázky z písničky. „Proč kopřiva pálí?“, následuje debata, proč opravdu kopřiva pálí, „protože má na sobě takové malé žahavé kuličky“. Před začátkem samotné činnosti rozdá paní učitelka dětem dřívka, triangly, bubínky, nebo mohou děti jen vytleskávat. Proč kop-ři-va pá-lí, proč se le-noch vá-lí, proč, proč, proč, pro sle-pi-čí kvoč. Děti si nakreslí na papír zástupné rekvizity (připevní je na špejli), které se objevují v písni (kopřiva, ležící loutka, sýr, rak, zebra a škola). Paní učitelka může s výrobou těžších rekvizit dětem pomoci. Potom si děti tyto rekvizity vezmou do ruky a začnou zpívat písničku. „Proč kopřiva pálí?“, v tom dítě, které drží kopřivu, ji zvedne nad hlavu a obejde kolečko. Děti se pohybují volně po prostoru. Na povel paní učitelky, která řekne například slovo „kopřiva“, se všechny děti snaží ztvárnit svým tělem kopřivu. Následuje opět chůze dětí prostorem a jiný povel paní učitelky, například slovo „lenoch“, a pokračuje se, až se vystřídají všechny „názvy“, které se v písničce vyskytují.

5. Děti se postaví po obvodu kruhu a házejí si míč. Před tím, než jej hodí nějakému svému kamarádovi, řeknou určitou lež z písničky, například „Zebra má tečky“. Ten, komu dítě míč hodilo, odpoví: „To není pravda, zebra nemá tečky, ale má proužky.“ Poté hází míč dalšímu dítěti a říká další lež z písničky, například „ve škole nejsou zkoušky, ale děti si tam pořád jen hrají“. Děti si s rekvizitami z písničky, které si vyrobily, zahrají loutkové divadlo, ve kterém budou improvizovat. Mohou si také zahrát situační scénku bez použití zástupných rekvizit. Paní učitelka určí jedno dítě, které odejde za dveře herny, nebo na místo, odkud neuvidí na herní prostor. Ostatní děti někde v herním prostoru poschovávají zástupné rekvizity. Poté zavolají dítě, které je za dveřmi, a jeho úkolem bude najít všechny poschovávané rekvizity. Při první hře doporučuji, abyste dětem v činnosti pouze nabídli slovo, a ostatní už nechte na nich. Jsem přesvědčen, že vás velice mile překvapí i pobaví odpovědi, které děti v souvislosti s daným slovem vysloví. Například kolik dětí, tolik názorů na to, proč mají raci kníry. Určitě se vy i děti při této činnosti nebudete nudit.

Druhá hra „Rytmizace“ je velice oblíbenou a hlavně potřebnou činností v práci s dětmi předškolního věku. Rytmizace je jednou ze základních dovedností, s jejíž dokonalou znalostí by měly děti přicházet do první třídy základní školy. K této činnosti opravdu není potřeba žádných náročných pomůcek. Takzvané „štronzo hry“ patří u dětí k velmi oblíbeným činnostem. Hra „Na opaky“ děti velice baví. Hra na divadlo je dětmi velice často vyhledávána. Kolikrát si jej zahrají i ve spontánních činnostech během ranních hodin.

Didaktická píseň v kontextu hudebního vzdělávání

Diplomová práce pojednává o didaktických písních, tedy písních, které ve svém textu obsahují nějakou učební látku a tím napomáhají tomu, aby si žák učivo zpěvem písně osvojil. První část práce nabízí pohled na princip didaktické písně v historii, další části se zabývají praktickými otázkami použití didaktické písně zejména v hudební výchově a v anglickém jazyce, stručněji i v dalších předmětech.

V současné době představuje organizace základního uměleckého vzdělávání v České republice se systémem propojení čtyř uměleckých oborů (hudebního, literárně dramatického, výtvarného a tanečního) v celosvětovém kontextu zcela jedinečný unikát. Žádný zahraniční systém základního uměleckého vzdělávání nedosáhl takové míry ekonomické, organizační, odborné, pedagogické i umělecké propracovanosti a žádnému státu se nepodařilo vybudovat tak rozsáhlou síť škol. Význam a jedinečnou organizační strukturu ZUŠ je třeba připomínat, protože jakýkoli neopatrný politický a ekonomický zásah by tento léta budovaný systém mohl nenávratně poškodit.

Forma a obsah výuky na ZUŠ s dlouhodobě měřitelnými výstupy žáků nejsou nahraditelné krátkodobým a nesystematickým působením mimoškolních zájmových kroužků. ZUŠ jsou také, jak vyplývá z našeho dvoukolejního modelu, součástí třístupňového uměleckého vzdělávacího systému, který doplňuje profesní vzdělávání na konzervatořích a vrcholí studiem na vysokých uměleckých školách. Kromě výchovy budoucích hudebních profesionálů kultivuje systematická umělecká činnost u všech dětí jejich vztah k tradičním hodnotám, na kterých je evropské společenství různých národů založeno, propojuje je a vytváří přirozenou názorovou obranu vůči všem násilným ideologickým excesům.

Státní i soukromé konzervatoře (celkem 18) poskytují úplné střední a též vyšší odborné vzdělání, protože vzdělávají v tzv. dvojjediném cyklu: na čtyřleté studium zakončené maturitní zkouškou navazuje dvouleté vyšší odborné vzdělávání zakončené absolutoriem.

Vysoké umělecké školy, na nichž je akreditováno bakalářské a magisterské studium hudebního umění, v současnosti tvoří HAMU v Praze, JAMU v Brně a při Ostravské univerzitě v Ostravě. Určitou výjimku tvoří specificky zaměřené alternativní typy středních škol, zejména Gymnázium a Hudební škola Hlavního města Prahy a Církevní konzervatoř Opava s unikátním studijním zaměřením Trojobor církevní hudba, a některé hudební nástrojové obory na pedagogických fakultách.

Didaktická transformace obsahu

Didaktická transformace vzdělávacích obsahů daného oboru je pojmem vysvětlující proces zprostředkování neboli zpřístupnění poznatků žákům, studentům s patřičnou reflexí jejich poznávacích schopností. Zatímco obecná didaktika řeší otázky výběru vzdělávacích obsahů a způsobů zpřístupnění učiva na základě vhodných metod a forem výuky, oborová didaktika se především zaměřuje na otázky související s praktickým zformováním vzdělávacích obsahů mateřské disciplíny v provázanosti s každodenní realitou školy. Didaktická transformace tak vedle odborných poznatků zprostředkovává také dovednosti, postoje, hodnoty atd.

tags: #pisen #didakticka #pomucka