Název „vinylové“ desky kvů-li materiálu ze kterého se vyrábějí. Uplné, původní a správné označení je PVC což zkratka pro chemickou sloučeninu „polyvinylchlorid“ ze kterého se „vinyly“ lisují už od roku 1931.
První vinylová deska byla vyrobena v roce 1931 v USA. Již tehdy měla průměr 30 cm (dvanácti palcové desky), což je i dnes standartní průměr vinylových desek pro EP, LP i maxi singly. Současná byla i rychlost otáčení tehdejší nahrávky, tzn. 33,3 otáček za minutu. Díky užší drážkové rozteči bylo možné na vinylovou desku vylisovat více záznamu.
Na trhu však nebylo dostatek cenově dostupných gramofonů s nižšími otáčkami, také díky světové hospodářské krizi byla výroba vinylových desek po několika letech zastavena. Návrat vinyl desek nastal až v roce 1939 a následně za bojů druhé světové války. Nebylo dost šelaku a tak se z PVC začalo lisovat při zachování některých parametrů. Při 78 otáčkách za minutu byly vyráběny vinylové desky z vyšší pružností, nižší hmotností než desky šelakové.
Dnešní standard gramofonové desky spatřil světlo světa až po druhé světové válce. Zúžená drážka záznamu tzv. „microgroove“ (mikrodrážka) a tenčí hrot jehly umožnily záznam vysokých tónů (kmitočtů) při nižších otáčkách gramofonové desky. Prodloužila se tak délka a kvalita záznamu.
Po 9 letech vývoje představila 21. Na tiskové konferenci byla novinářům v hotelu Waldorf Astoria (New York) přehrána vinylová deska s jednostranným záznamem monofonní třiadvacetiminutové nahrávky. Jednalo se o nahrávku koncertu pro violu v E moll od skladatele Mendelssohna, která byla interpretována sólistou Nathanem Milsteinem a filharmonií města New York. Skladba nese u nahrávací společnosti Columbia Records katalogové číslo „Columbia ML 4001“.
Formát tzv. „sedmičky“ tzn. vinylové desky s rozměrem 17,5 cm (sedm palců) uvedla na trh v roce 1949 firma RCA Victor. Rychlost otáček byla stanovena na 45 za minutu a tyto vinyly dostali jméno „single play“ ve zkratce „SP“. Jedna strana vinylové desky obsahovala maximálně jednu až dvě skladby. Vinylové sedmičky se dobře prodávaly díky nízké ceně a menším rozměrům (skladnosti). První nahrávka o průměru 7 palců-sedmička se jmenovala „Texarkana Baby“ od interpreta Eddy Arnold.
Otvor ve středu vinylové desky o rozměru 7″ palců měl často větší průměr než u ostatních formátů vinylových desek. Díra měla průměr 1,5 palce tzn. 38,1 mm. Pro fixaci desky k trnu gramofonu se používá RPM adaptér - středový puk. Naproti tomu středové díry u ostatních gramofonových desek byly menší, tzn. o průměru 0,245 palce, což je 7,25 mm. Normou daná odchylka byla stanovena na plus 0,9 mm. Ovšem v praxi se lze někdy setkat s deskou, která má průměr otvoru o něco menší a je pak obtížné nebo nemožné ji na trn gramofonu nasadit. Ani větší středový otvor desky není raritou. K fixaci k talíři gramofonu se pak na středovou díru desky pokládá adaptér - fixační závaží.
V tehdejším Československu byl vývoj lisovacího materiálu na bázi vinylchloridu zahájen v roce 1951. Kvalita vinylové hmoty se postupně vylepšovala a v továrně Gramofonových závodů v Loděnicích (dnes GZ Media, a.s.) byla samotná výroba vinylových desek spuštěna v roce 1951. Vydáno bylo několik desítek vinylových LP desek (trojalbum LP) s nahrávkou Smetanovi Mé Vlasti. Vinylové desky se v obci Loděnice u Berouna lisují stále a v roce 2015 se lisovna firmy GZ Media, a.s.
30 cm („12“ - dvanácti palcová deska - dvanáctka) polyvinylchloridová deska z PVC - vinylová deska. Dle RIAA obsahují SP na obou stranách vinylového média celkem do 4 písní. Doba zvukového záznamu je delší než u SP („singlů“) ale kratší než u LP (klasických dlouhohrajících alb).
LP - Long Play (dlouho hrající deska).
Černé vinylové desky. Klasická černá barva je nejvíce doporučována i díky nejvyšší kvalitě černé vinylové hmoty. Jiné než černé barevné příměsi mohou kvalitu audio záznamu na vinylové desce snižovat.
Průhledné vinylové desky (různá průhledná barevná provedení, tzn. barevné vinyly).
Správné skladování vinylových desek je klíčové pro jejich dlouhou životnost a kvalitu zvuku:
- Skladovat nastojato, NE na sobě!
- Vyhnout se horku, tzn. nevystavovat přímému slunečnímu záření nebo zdrojům tepla.
- Skladovat vinyly v relativním suchu, tzn. do 50% vlhkosti při teplotě 10 až 21°C, vyhnout se vlhku kvů-li obalům (ang. cover) desek.
PVC pěněné desky jsou lehké a pevné materiály vyrobené z polyvinylchloridu s pěnovou strukturou. Jsou odolné vůči vlhkosti, UV záření a chemikáliím, což je činí ideálními pro vnitřní i venkovní použití. Díky své hladké povrchové úpravě se často používají v reklamě, stavebnictví a nábytkářství. Jsou snadno opracovatelné, což umožňuje řezání, vrtání a lepení.
HIPS polystyrénová deska je vhodná pro interiérové aplikace, odolná proti nárazu s hladkým matným a lesklým povrchem. Dostupné tloušťky jsou 1 mm, 2 mm a 3 mm.
BOND - hliníková sendvičová deska kloubí vlastnosti hliníku a lehkost plastu. Dostupné ve více variantách tloušťky (2 mm, 3 mm) a povrchové úpravy (mat/mat, mat/lesk, mat/primer) s různou tloušťkou hliníkové vrstvy (0,15 mm až 0,3 mm).
Při objednání plastových desek jednoduše objednejte nejbližší větší rozměr. Plastové desky naformátujeme na rozměry, které potřebujete. Jsme velkoobchodní prodejce a většinu materiálu držíme v našem skladu v Dobrovízi u Prahy. Zakládáme si na rychlém vyřízení zákaznické poptávky. Vaše spokojenost je pro nás vždy na prvním místě.
V rámci dodávky materiálu nabízíme služby formátování plastů v našem vlastním skladě. Dále frézování, ohýbání, řez laserem a potisk. V případě dotazů se neváhejte obrátit na náš zákaznický servis KONTAKTUJTE NÁS.
Jako chemik bych čekal zejména malé množství pevných mikroplastů - PVC prachu uvolněného otěrem desky safírovou nebo diamantovou jehlou. Dále bych očekával zcela nepatrné stopy chlorovodíku, možná i chloru, nebo uhlovodíků - tyto látky by za určitých podmínek mohly vznikat rozpadem PVC. Co se týče olova, nepředpokládám, že by se mohlo v plynné podobě uvolňovat, s výjimkou již zmíněných mikroplastových částic.
Měření Bennna Jordana vykazovalo zejména formaldehyd. Není mi jasné, kde by se tato látka vzala. Nebezpečnost chemických látek závisí samozřejmě i na jejich koncentraci a délce působení. Jak Benn Jordan uvedl, krátkodobý poslech vinylů asi nic neznamená, ale dlouhodobé vystavení (expozice) by podle jeho názoru mohlo ohrozit zdraví posluchače. Samozřejmě, pokud se zdržujeme v místnosti s nezdravým ovzduším, skutečně tomu tak je. Pro formaldehyd jsou stanoveny hygienické limity pro krátkodobou a dlouhodobou expozici. Tyto limity ale stanovil opět jenom člověk a v čase mohou být upraveny ve světle nových medicínských zjištění. Cílem však je výskyt rakovinotvorného formaldehydu v životním prostředí co nejvíce snížit.
Můj osobní názor je, že vinylové desky můžete v klidu poslouchat. Sám to také dělám. Předpokládané emise ze samotné desky dle mě budou zanedbatelné až neměřitelné (po odečtení vlivu prostředí). V místnosti se zapnutou elektronikou určitě častěji větrejte v každém případě. Kromě výparů pryskyřic (fenolformaldehydových) se může navyšovat i koncentrace jiných škodlivin, například ozonu.
Jako zajímavost uvedu, že někteří výrobci gramodesek ustupují od PVC a začínají s deskami vyrobenými z přírodních surovin, jako je například kyselina polymléčná (PLA) vyráběná ze škrobu. Důvodem těchto snah však není zdravotní závadnost vinylu, nýbrž recyklovatelnost a biologická rozložitelnost odpadů a snížení ekologické zátěže. Biopolymery jako PLA jsou na vzestupu. Třeba budeme v budoucnu moci ohranou desku klidně sníst, když se nám znelíbí.
Problematiku uvolňování jedovatých látek z vinylů bych rozhodně doporučil jako zajímavé téma diplomové práce pro studenta v oboru analytické chemie nebo environmentálních věd.
