Pražská konzervatoř je veřejná instituce bezplatného středoškolského vzdělávání v oborech hudby, tance a dramatického umění.
Je jednou z hlavních pražských vzdělávacích institucí pro výuku hudby, zpěvu a herectví.
Pražská konzervatoř byla založena v roce 1808 jako první konzervatoř ve střední Evropě a po Pařížské a Milánské konzervatoři jako třetí vůbec.
První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811.
Založením pražské konzervatoře v roce 1811 dostalo se městu Praze významného a vynikajícího učiliště, po kterém hudbymilovné obyvatelstvo opravdu prahlo a kterého si také pro svou velikou lásku k hudbě plně zasluhovalo.
Skladatel Bedřich Diviš Weber (1766-1842), budoucí první ředitel konzervatoře, vypracoval plán nového ústavu podle vzoru Pařížské konzervatoře (založené v roce 1795) a milánské konzervatoře (založena 1807).
Z důvodu tehdy probíhajících koaličních válek byla výuka zahájena až 24. dubna 1811.
Prvními žáky konzervatoře byly děti do deseti let.
Ve vyučovacích hodinách hráli na školní nástroje, které byly k dispozici na konzervatoři (violoncella a kontrabasy).
První veřejnou akademii posluchačů uspořádala konzervatoř 21. února 1815 v Redutě a příštího roku (15. září 1816) absolvovalo prvních 12 posluchačů, z nichž 7 si zasloužilo pochvalné zmínky, mezi nimi i violoncellista Josef Weidl, rodem z Loučky, dále houslisté J. V. Kalivoda a K. Barták, kontrabasista J. Novák, fagotista L. Vesecký, hornista J. Cvrček a klarinetista F. Blatt.
První učitelem violoncella na pražské konzervatoři byl Bernard Václav Šťastný, syn výtečného hobojisty, působícího v divadelním orchestru v Praze, Jana Šťastného († 1788).
B. V. Šťastný působil na pražské konzervatoři plných 11 let a 30. května 1822 odešel pro vysoký věk na odpočinek.
V letech 1845-1846 na Pražskou konzervatoř v rámci své druhé cesty po německých zemích zavítal francouzský skladatel Hector Berlioz.
Vzpomínkám na Prahu věnoval poslední tři ze svých šesti dopisů adresovaných Humbertu Ferrandovi, které tvoří jeho zápisky z této cesty.
Pátý dopis je věnován Pražské konzervatoři, kterou v té době řídil Jan Bedřich Kittl, o němž mj. Konzervatoř v Praze, kterou musím zvláště zmínit, již řídí talentovaný skladatel láskyplně oddaný svému umění, aktivní, zapálený, neúnavný, tu a tam přísný, ale vzdává chválu je-li zasloužená... a mladý.
To je pan Kittl.
Jistě by bylo možné najít průměrnost, která se nachází v Čechách stejně, jako všude jinde, jež by paralyzovala růst hudby v Praze.
Tak tomu ovšem vůbec není.
By je tomu právě naopak.
Do Prahy byl rychle povolán třiceti pěti letý p. Kittl a hudba, jež ožívá a roste.
V roce 1891 učitelský sbor posílil Antonín Dvořák, jenž se stal vedoucím oddělení skladby a v letech 1901 až 1904 byl ředitelem školy.
Mezi Dvořákovy studenty patřili skladatelé Vítězslav Novák, Josef Suk (oba byli později řediteli konzervatoře), Rudolf Friml, Oskar Nedbal a Franz Lehár.
V roce 1891 se vedení kompozičního oddělení ujal Antonín Dvořák, který byl od roku 1901 až do své smrti v roce 1904 ředitelem školy.
Mezi jeho studenty patřili např. Vítězslav Novák, nebo Josef Suk.
Po vzniku Československa roku 1918 byla zřízena nová oddělení - dramatické a baletní.
Na dramatickém oddělení vyučovali v prvních letech např. Marie Laudová-Hořicová, Jaroslav Hurt, Milan Svoboda, Jan Bor a studovali zde například Louisa Voznicová (1924-1927), Otomar Korbelář (1919-1922), Jarmila Horáková (1922-1926), Vlasta Fabianová (1928-1932), František Salzer (1920-1924), Václav Trégl (1920-1924), Jiří Vasmut (1920-1924), Jan Škoda (1920-1923), Josef Gruss (1924-1928), Miroslav Homola (1930-1934) a Antonín Kurš (1930-1933).
Mnozí další školu nedokončili a odešli v době studií rovnou do angažmá, např. Lída Baarová, Jiřina Štěpničková, Ladislav Boháč, Hana Vítová a Miloš Nedbal.
Později zde studovali také např.
V roce 1918 musela konzervatoř Rudolfinum opustit a výuka byla přemístěna do benediktinského kláštera a později do budovy ČVUT v Trojanově ulici.
V té době stáli v čele školy např.
V letech 1818-1918 se jednalo o soukromou hudební konzervatoř pod vedením Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách.
V roce 1919 byl ústav zestátněn a do roku 1945 nesl název Státní konzervatoř hudby v Praze.
V době nacistické okupace, od roku 1942 stál v čele školy dr. Václav Holzknecht, který ji vedl do roku 1970.
Po roce 1945 se pražská konzervatoř stala výhradně školou střední, když v roce 1946 vznikla Akademie múzických umění s hudební fakultou (HAMU).
Pražská konzervatoř nabízí vzdělání v oborech hry na většinu běžných hudebních nástrojů, klasického zpěvu, skladby, dirigování a herectví.
Délka výuky je šest let, z toho čtyři roky představuje maturitní studium a dva roky tzv. absolutorium.
Instituce také provozuje vlastní symfonický a komorní orchestr, několik komorních hudebních souborů a sborů a jednu činoherní skupinu a operní soubor, složené z posluchačů školy.
V současné době škola sídlí ve třech samostatných budovách.
V hlavní budově v ulici Na Rejdišti na Starém Městě sídlí administrativní oddělení a učebny.
V Pálffyho paláci na Malé Straně jsou pak hudební archivy, kde jsou uložené mj. autografy W. A. Mozarta ad., učebny a koncertní sál umístěný v barokním tanečním sále hrabat Pálffyů, kde se konají absolventské koncerty posluchačů školy.
Také třetí budova školy se na Starém Městě.
Mezinárodní společnost Josefa Bohuslava Foerstera a Pražská konzervatoř připravily podzimní cyklus koncertů a přednášek věnovaný tvorbě významného českého skladatele a jeho uměleckého okruhu.
V programu zazní komorní hudba a písně z Foersterova odkazu, součástí budou i odborné přednášky.
Třídílná akce se uskuteční mezi 26. zářím a 28. listopadem.
Stipendijní akademie MenART a Pražská konzervatoř zahajují strategickou spolupráci, která má posílit podporu hudebně nadaných dětí a jejich učitelů.
Nově vzniklé partnerství má ambici propojit žáky základních uměleckých škol s prostředím profesionální hudební instituce a nabídnout jim jasnou cestu od prvních krůčků až k profesionální kariéře.
Pavel Trojan je český hudební skladatel, kterému se skladby hrají doma i v zahraničí.
Dlouhá léta také působil jako pedagog a ředitel Pražské konzervatoře.
V jeho tvorbě převažují skladby komorní, orchestrální, vokální a vokálně-instrumentální, ale je také autorem oper, muzikálů nebo hudby filmové.
Několik jeho skladeb, včetně jedné premiéry, bude k slyšení v úterý 17. března na koncertu Prague Philharmonia v rámci Cyklu soudobé hudby.
Narodil se v roce 1956 v Domažlicích na faře.
Brzy se ocitl za varhanami a doprovázel kostelní písně.
I jeho angažmá v Pražské konzervatoři prý vzniklo shodou okolností, ale bylo to působení velmi úspěšné.
Za jeho ředitelování vznikl nový koncertní sál i divadlo.
Dnes už se Pavel Trojan věnuje hlavně komponování a čeká na inspiraci.
Pražská konzervatoř připravuje v březnu novou operní inscenaci.
V komorním prostoru Pálffyovského paláce zazní opéra-comique Zémire et Azor belgického skladatele André Grétryho, kterou nastudují studenti pěveckého oddělení a instrumentalisté školy.
Premiéry se uskuteční ve dnech 12. a 13. března.
Úspěšný mistrovský kurz italského operního repertoáru na Pražské konzervatoři přerostl v dlouhodobou spolupráci.
Jeho realizátorka, sopranistka Petra Alvarez Šimková posílí od února pedagogický sbor školy.
Ta avizuje další otevření směrem k mezinárodní zkušenosti.
Studenti klavírního oddělení Pražské konzervatoře vystoupí v úterý 20. ledna v Koncertním sále Pražské konzervatoře.
Program veřejnosti volně přístupného Reprezentativního koncertu nabídne široké stylové rozpětí klavírní literatury od klasicismu až po současnost v podání vybraných studentů napříč ročníky, mezi nimiž nechybějí laureáti mezinárodních klavírních soutěží.
V sobotu 22. listopadu se v Koncertním sále Pražské konzervatoře uskuteční 19. ročník mezinárodní soutěžní přehlídky Mladý klavír Pražské konzervatoře.
Vystoupí na ní rekordní počet osmnácti účastníků, kteří patří ke špičce pianistů a pianistek ve věkové kategorii 12 až 18 let.
Předsedou poroty je Ivo Kahánek.
Symfonický orchestr Prahy 8 připravuje v polovině prosince dvojici koncertů, na nichž pod taktovkou Michaela Housy zazní Respighiho hravý baletní svět Kouzelného krámku a Čajkovského Symfonie č. 5.
Koncerty tělesa složeného z mladých hudebníků se uskuteční 11. a 13. prosince od půl osmé večer v Koncertním sále Pražské konzervatoře.
Závěrečný koncert 13. ročníku festivalu „Kultura v srdci Prahy“ se konal v pátek 15. prosince 2025 v Koncertním sále Pražské konzervatoře na Dvořákovo nábřeží v Praze.
Festival pořádá Jednota pro zvelebení hudby v Čechách.
Hráli Zemlinsky Quartet s violoncellistou Petrem Nouzovským a violoncellistka Naďa Strnadová.
Program tvořily skladby Bachovy, Sukovy, Janáčkovy, Haydnovy a Čajkovského.
Pražská konzervatoř chystá na sobotu 6. prosince Den otevřených dveří pro zájemce o studium hudby, zpěvu a herectví.
Letošní ročník bude mít navíc nový rozměr.
Škola představí strategické partnerství se Stipendijní akademií MenART, které má pomoci talentům už od prvních kroků na ZUŠ.
Ve čtvrtek 5. března se ve Freskových sálech Zámku Žďár nad Sázavou uskuteční koncert houslistky Ludmily Pavlové a klavíristky Marie Šumníkové.
Nabídne ozvěny výročí narození Wolfganga Amadea Mozarta v dialogu s hudbou francouzského neoklasicismu.
Původně ohlášený program s vibrafonistou Štěpánem Honem se z důvodu zdravotní indispozice neuskuteční.
Adventní koncert ve Freskových sálech Zámku Žďár nad Sázavou nabídne 4. prosince program vycházející z celosezónního konceptu Světlo a stín.
Jeho protagonistkou bude houslistka Ludmila Pavlová, která nabídne program představující proměny houslové virtuosity v průběhu století.
Členové Siebeneichener Quartett vystoupí tento týden na Pražské konzervatoři a den poté jako rezidenční soubor v Salónu Celetná.
Ačkoliv se jedná o relativně nové kvarteto složené z mladých hráčů, nese si již řadu úspěchů.
Mladá česká akordeonistka Andrea Šulcová dosáhla výrazného mezinárodního úspěchu.
Na 41. ročníku akordeonové soutěže VAMÖ ve Vídni postoupila s nejvyšším bodovým ohodnocením do finále a v celkovém pořadí nakonec získala třetí místo.
Úspěch studentky Pražské konzervatoře potvrzuje silnou tradici české akordeonové školy i rostoucí význam nástroje na koncertních pódiích klasické hudby.
Cyklus Varhanní podvečery u Salvátora, organizovaný evangelickou farností na Starém Městě pražském, pokračuje ve středu 4. března svým jubilejním stým třicátým koncertem.
Od půl sedmé večer se v kostele U Salvátora představí varhaník Stanislav Mühlfait, jeden z výrazných představitelů nastupující generace českých interpretů, který posluchačům nabídne program zahrnující barokní repertoár, romantickou literaturu i hudbu dvacátého století.
Koncert Janáčkovy filharmonie Ostrava nabídl ve čtvrtek 27. listopadu atraktivní dramaturgii a nevšední interpretační situaci - orchestr postupně řídili posluchači oboru dirigování Curyšské hudební akademie pod vedením Christopha-Mathiase Muellera.
Večer tak přinesl nejen hudební zážitek, ale také individuální přístup, kterým mladí dirigenti přistupují k repertoáru symfonické i koncertantní literatury.
Jako sólista na violoncello se představil student Pražské konzervatoře Jan Petrov.
Ve věku osmasedmdesáti let zemřel hudební pedagog, operní dramaturg a publicista Miloslav Pospíšil.
Významnou část svého profesního života spojil s Pražskou konzervatoří, kde vychoval řadu pěveckých osobností, a dlouhodobě se věnoval také popularizaci operního umění prostřednictvím publicistiky, rozhlasové tvorby a dramaturgické práce.
Dr. Miloslav Pospíšil se narodil v roce 1947.
Týden před vánočními svátky jsme si povídali v Rudolfinu o jeho hudebních začátcích, o práci v České filharmonii, o učení na konzervatoři a o jeho působení v souboru Prague Brass Quintet.
Walter Hofbauer, první trumpetista České filharmonie, vystoupí spolu s hobojistkou Barborou Trnčíkovou a hornistkou Kateřinou Javůrkovou sólově v rámci programu silvestrovských a novoročních koncertů České filharmonie pod taktovkou Roberta Kružíka.
Ve věku devadesáti let zemřel klavírista a pedagog Jan Novotný, výrazná osobnost české klavírní interpretace druhé poloviny dvacátého století.
Patřil ke generaci umělců, kteří formovali poválečný pohled na klavírní repertoár a výrazně se zasloužili o uchování a šíření odkazu české hudby doma i v zahraničí.
Jeho jméno zůstane spojeno zejména s péčí o odkaz Bedřicha Smetany.
Ve věku devětasedmdesáti let zemřela výrazná osobnost českého baletu, dlouholetá sólistka Baletu Národního divadla a respektovaná pedagožka Miroslava Pešíková.
Umělkyně, která po téměř tři desetiletí patřila k oporám první české scény, zanechala výraznou stopu nejen v klasickém repertoáru, ale i v pedagogické práci s dalšími generacemi tanečníků.
Ve třiadevadesáti letech zemřel trumpetista a skladatel Antonín Vaigl, autor, jehož jméno nese nejen koncertní repertoár pro žesťové nástroje, ale i jedna z nejpoužívanějších českých učebnic hry na trubku.
Patřil k tvůrcům, kteří propojují interpretační praxi s pedagogikou a zásadně ovlivnili tuzemskou trumpetovou tradici.
„Rozhodl jsem se příští rok uvést a odřídit v Heřmanově Městci svou vlastní věc.
Hraje na violu, komponuje, diriguje a řídí jednu z pardubických základních uměleckých škol.
Žije v Heřmanově Městci na Chrudimsku, kde již několik roků vytváří program letního hudebního festivalu.
Jeho život se však netočí jen kolem muziky, vždyť s manželkou vychovávají šest potomků.
Přesto se chce posunout dál a ještě více se věnovat dirigování.
Další Hudečkův usměvavý Svátek hudby.
„Při pohledu do soupisu zvoleného repertoáru se mohl dostavit pocit rizikově nadměrné rozrůzněnosti a obavy výsledné nekoherentnosti pořadu.
Svátky hudby v Praze, koncertní cyklus Václava Hudečka a jeho hostů, přinesly listopadový program s názvem Můj vzor.
Společně s protagonistou už 34. ročníku koncertní řady vystoupil další houslista, mladý a talentovaný Arnau Petřivalský, umělec s katalánskými kořeny a v minulosti oceněný na Hudečkově luhačovické Akademii.
Inspirace, radost, přátelé, sdílení i zkušenosti.
To jsou nejčastěji skloňované hodnoty, které v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zmiňuje vybraná pětice absolventů Stipendijní akademie MenART.
S blížícím se termínem uzávěrky přihlášek do příštího devátého ročníku programu, určeného talentovaným žákům a studentům uměleckých oborů a jejich pedagogům, tak nastal čas pro volné pokračování v sérii rozhovorů, které se v minulých letech zaměřily na mentory a pedagogy.
Klíčovým elementem jsou však mladí stipendisté.
„Psal se rok 1934, když přijal zaměstnání v Divadle E. F.
„Verdiho Rekviem bylo v Terezíně Schächterovou labutí písní.
16. Narozen v Rumunsku.
Původem Žid.
Osudem Evropan.
Občanstvím Čechoslovák.
Směle ho lze považovat nejen za krajana, ale také za střípek v mozaice novodobé české hudby.
Protože Rafael Schächter přišel na svět sice na území vzdáleném od nás přes tisíc kilometrů, ale zvolil si život v meziválečném Československu.
tags: #prazska #konzervator #ples