Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (PřF MU) je fakultou Masarykovy univerzity, která poskytuje vysokoškolské vzdělání v biologických, fyzikálních, chemických, matematických, geologických a geografických vědách a ve vyučování těmto vědám.
Výuka v omezené míře zahájila na podzim 1920. V akademickém roce 1921/1922 probíhala výuka již v plné míře. Fakultě byly dočasně přiděleny budovy bývalého chudobince na Kotlářské ulici, avšak fakulta zde sídlí dodnes.
Po vzniku Československa byl již druhý den zasedání Národního shromáždění 15. října 1918 podán návrh na zřízení druhé české univerzity. Hlavními protagonisty byl Karel Engliš a František Weyr. Návrh jako sídlo stanovil Brno a univerzita měla mít tři fakulty - lékařskou, právnickou a filozofickou. Školský výbor doporučil název Masarykova univerzita a na základě zkušeností ze zahraničí navrhl zřízení samostatné přírodovědecké fakulty. Návrh byl schválen jako zákon č. 50 (o zřízení druhé české univerzity) dne 28.
První přednášky a praktika probíhaly v říjnu 1920 v posluchárnách mineralogie a geologie a v praktikách chemie na vysokém učení technickém. Výuku zahájil svou přednáškou profesor Matyáš Lerch. Prvním děkanem pro školní rok 1920-1921 byl zvolen profesor PhDr. et PhMr. Bohumil Kužma, který přešel z brněnské techniky a vyučoval obor anorganická chemie. Proděkanem byl mineralog Vojtěch Rosický. Fakultu navštěvovalo v tomto roce pouhých 9 posluchačů.
Podle zákona měla být výuka zahájena v roce 1921/1922. Byly pro ni vybrány budovy městského chudobince mezi ulicemi Kounicova, Veveří a Kotlářská. Zeměpisné ústavy a antropologické ústavy byly umístěny mimo fakultu, v budově bývalé obchodní akademie na ulici Kounicova 38. Ostatní budovy byly v průběhu dvaceti let adaptovány na výuku a k stávajícím pavilonům přibyl pouze v květnu 1931 pavilon analytické chemie.
Ačkoli se zemská správa již v roce 1922 rozhodla vybudovat univerzitní areál na Kraví hoře a k 1. lednu 1923 byla dokonce zřízena stavební kancelář, byla podstatná část pozemků vykoupena až v roce 1926. Budovám fakulty byl vyčleněn v projektu Jindřicha Kumpošta a Bohuslava Fuchse prostor mezi Babákovým náměstím a ulicí Březinova. Vládní rada Bohumil Šele v důsledku hospodářské krize však navrhl ponechat fakultu v původním umístění a celá situace se nestačila, krom stavby právnické fakulty, vyřešit do počátku druhé světové války. Zamýšlený projekt výstavby nových fakultních budov byl realizován až kampusem v Bohunicích.
Ve 30. letech byly na fakultě udělovány čestné doktoráty, první v listopadu 1926 Františkovi Vejdovskému, profesoru zoologie na Karlově univerzitě.
Budova zeměpisného a antropologického ústavu byla zcela zničena, náhradou dostala fakulta německou lidovou školu na Janáčkově náměstí. Budovy na Kotlářské ulici za války používala německá technika ke školským účelům a proto adaptace na výuku byla nejvhodnější.
Shromáždilo se i vybavení knihoven a laboratoří. Pro výuku zbylo jedenáct profesorů, 4 mimořádní profesoři (tři z nich získali řádnou profesuru) a 14 soukromých docentů. Již k 1. říjnu 1945 bylo jmenováno 7 mimořádných profesorů a potvrzeno bylo 5 soukromých docentů.
V letním semestru měla fakulta 528 posluchačů, ve školním roce 1945/46 již 718. Novým oborem bylo od 1. prosince 1945 dvouleté studium farmacie.
Řada vyučujících měla podíl na vybudování pedagogické fakulty vzniklé v roce 1946 či pomáhali jiným univerzitám (Olomouc, Bratislava). Pro výuku měla fakulta 17 ústavů. V roce 1946 přibyl ústav biochemie.
Zákonem č. 190/48 Sb. bylo k 28. Po sovětském vzoru byly v letech 1950-51 všechny ústavy nahrazeny katedrami jako nadstavbovými orgány. a chybět nemohla katedra marxismu-leninismu. Studium astronomie bylo přesunuto do Prahy, astronomický ústav však fungoval i nadále.
Od roku 1952 byly učitelské obory převedeny na pedagogickou fakultu, v roce 1956 bylo však učitelské studium v dvoupředmětných kombinacích znovu otevřeno. Na základě ministerských výnosů byli studenti striktně rozděleni do ročníků, ve výuce byl vypracován přesný sled přednášek, seminářů a cvičení, jejichž návštěva byla povinnou. Systém dvou státních zkoušek byl nahrazen dílčími zkouškami a závěrečnou zkouškou, jejíž součástí byla obhajoba diplomové práce.
Od semestru 1948/49 byla zavedena povinná výuka společenských věd a od roku 1952 vojenská příprava. Při přijímacích pohovorech se uplatňovala třídní politická hlediska, převládající do konce 50. let. Fakulta jako první zahájila soutěž tvořivosti mládeže.
Reforma školské soustavy v roce 1953 zrušila tradiční tituly absolventů a stanovila délku studia jako pětileté. Od roku 1954 vydávala fakulta časopis Spisy Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, od roku 1955 probíhaly obhajoby kandidátských prací. Astronomický ústav se podílel na vybudování a zřízení observatoře na Kraví hoře.
Na základě usnesení ÚV KSČ z dubna 1959 „O těsném spojení školy se životem“ se posluchači povinně účastnili praxe v Závodech Jana Švermy. Celkově příznivá byla věková skladba pedagogického sboru, jak ukazuje tabulka věku úspěšných uchazečů o jmenovací a habilitační řízení.
V průběhu padesátých let se dále specializovala výuka a začaly vznikat nové obory a katedry. Na základě vládního nařízení č. 120/1960 byla Masarykova univerzita od 3. října 1960 přejmenována na Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně. Pod novým názvem univerzity ve školním roce 1960-1961 měla fakulta 140 pedagogů, z toho 13 profesorů a 14 docentů.
Řešeny byly 2 státní úkoly, 23 resortních 14 fakultních. Součástí byla dvě specializovaná pracoviště - laboratoř fyziky a laboratoř fyziologie a anatomie rostlin a dále externí katedra makromolekulární chemie při Ústavu makromolekulární chemie a katedra muzeologie pro filozofické a přírodovědné obory. Sloučením sbírky bakterií katedry mikrobiologie a mikroorganismů Mikrobiologického ústavu ČSAV vznikla Československá sbírka mikroorganismů.
Závěry XII. sjezdu KSČ, konaného v roce 1962, zdůraznily potřebu růstu počtu posluchačů přírodovědeckých (a technických) oborů a fakulta se měla s výhledem do roku 1980 stát největší fakultou v rámci univerzity, přičemž veškeré učitelské obory měly být převedeny do Olomouce. Záměr byl však v roce 1963 odmítnut oborovou komisí Státního výboru pro vysoké školy.
Jejich počátek byl poznamenán stranickými prověrkami vyučujících před politicko-výchovnými komisemi, odstraněním liberalizace ve studiu a integrací kateder. Veškerou publikační činnost měla na starosti nově vzniklá společná redakční rada.
Geografické obory zasáhla smrt profesorů Františka Vitáska a Otokara Šlampy v roce 1973, v roce 1971 zemřel vedoucí katedry geologie a paleontologie doc. Jiří Tejkal a v témže roce zemřel doc. Miroslav Novotný z katedry mineralogie a petrografie.
Přihlášky bylo možno podat na učitelské kombinace matematika-deskriptivní geometrie, matematika-fyzika, matematika-chemie, biologie-chemie, matematika-výtvarná výchova (do roku 1976/1977), matematika-biologie a matematika-zeměpis (obě do roku 1978/1979), fyzika-geologie (do roku 1979/1980) či na odborné studium matematiky, matematické informatiky, fyziky, chemie, biologie, geologie a geografie.
Ke zkvalitnění výuky vzniklo didaktické oddělení při katedře matematiky, kabinet didaktiky biologie a oddělení didaktiky chemie. Ze 7 biologických kateder zůstaly v roce 1975 pouhé 3, sloučením katedry numerické matematiky a katedry matematických strojů v roce 1970 vznikla katedra aplikované matematiky, jejíž výpočetní středisko bylo vybaveno číslicovým počítačem MSP2A a analogovým AP4.
V roce 1972 byla ke katedře fyziky pevných látek připojena laboratoř fyziky, ke katedře anorganické chemie pak v roce 1973 bylo připojeno oddělení radiochemie. Z kateder zoologie a antropologie, srovnávací fyziologie a obecné zoologie a hydrobiologické laboratoře vznikla jediná katedra biologie živočichů a člověka.
V roce 1975 bylo na fakultě 13 profesorů, 35 docentů a 97 odborných asistentů. Negativním záshem do kvality výuky byl nový zákon č. 39/1980 Sb., o vysokých školách, na jehož základě byli jmenováni děkani a vedoucí kateder na dobu 5 let (z původních 3 let) s možností prodloužení na další období. U docentů byla vynechána podmínka obhájit doktorát věd (postačil titul kandidát věd) a zanikl titul mimořádný profesor (nadále pouze řádný profesor).
Program činnosti fakulty v druhé polovině 80. let byl dán závěry 17. sjezdu KSČ, a to s výhledem do roku 2000. V roce 1987 vyučovalo 24 profesorů, 40 docentů, 100 odborných asistentů, 5 asistentů a 80 externích vyučujících. „Byly inovovány světonázorové projekty kateder“ a vznikly nové učební plány.
Dvouoborové učitelské kombinace byly chemie-fyzika, fyzika-výpočetní technika, matematika-biologie, matematika-chemie, matematika-fyzika a matematika-zeměpis. Odbornými obory byly matematická analýza, teoretická kybernetika, matematická informatika, teorie systémů, fyzika pevných látek, fyzikální elektronika a mikroelektronika, fyzikální elektronika a optika, geochemie, základní a ložisková geologie, užitá geofyzika, inženýrská geologie a hydrogeologie, fyzikální geografie a kartografie, analytická chemie, anorganická chemie, organická chemie, fyzikální chemie, biochemie, obecná biologie, speciální biologie a ekologie a molekulární biologie a genetika.
V roce 1986 bylo přijato ke studiu 299 posluchačů, v roce 1987 312. V tomto roce studovalo na fakultě celkem 1296 posluchačů. Prioritními obory byly biotechnologie, elektronika, nové materiály a ochrana a tvorba životního prostředí. Studenti při zaměstnání si mohli vybrat z 8 odborných oborů a 6 učitelských kombinací. Postgraduální studium bylo v 6 odborných oborech a 6 učitelských kombinacích.
V roce 1980 bylo vyčleněno z katedry aplikované matematiky výpočetní středisko a převedeno pod nově zřízený celouniverzitní Ústav výpočetní techniky. Specializovaná učebna výpočetní techniky byla zřízena v září 1987, vybavená 20 ks mikropočítačů IQ151 a TNS.
Základními organizačními jednotkami jsou ústavy v čele s ředitelem (vedoucí zaměstnanec fakulty) ústavu, děkanát a jiná pracoviště. Ředitel ústavu je vybrán na základě výběrového řízení, vyhlášeného děkanem, po vyjádření vědecké rady a senátu, jeho funkční období je 2-4 roky.
Hospodářským (vede mzdovou, ekonomickou a účetní agendu), správním (personální agenda, agenda zahraničních styků) a administrativním (matrika studentů, evidence jejich studia) útvarem fakulty je děkanát. Dvoukomorový senát, tvořený komorou akademických pracovníků v počtu 15 členů a komorou studentů (12 členů) s nejvýše tříletým funkčním obdobím, je samosprávným zastupitelským akademickým orgánem.
V čele fakulty stojí děkan, který je za svou činnost přímo odpovědný rektorovi univerzity, který ho také na návrh senátu jmenuje na čtyřleté volební období, přičemž stejná osoba může být jmenována nejvýše dvě po sobě bezprostředně jdoucí funkční období. Děkan po vyjádření senátu jmenuje a odvolává proděkany, po schválení vědeckou radou jmenuje a odvolává členy zkušebních komisí, pro projednání se senátem a radou jmenuje a odvolává ředitele jednotlivých ústavů. Děkan předsedá vědecké radě.
Poradním orgánem děkana je kolegium, popř. Jednotliví členové rady, z nichž nejméně třetina je z odborníků mimo akademickou obec MU, jsou jmenováni či odvoláváni děkanem po schválení senátem. Děkan jmenuje (a odvolává) tajemníka, který je mu přímo podřízen a odpovídá mu za svou činnost, na základě výběrového řízení.
Děkanský řetěz s medailí, raženou v kremnické mincovně, pocházejí z roku 1936. Pro lícovou stranu medaile autora Otakara Španiela bylo vybráno poprsí Řehoře Jana Mendela, na reverzu je heslo „IN NATURA SPES ET VERITAS“ (v přírodě je naděje a pravda) s datem 1920-1935, pod ním je lipová ratolest. Hlavice žezla z roku 1938, dlouhého 111 cm, představuje slunce (zlatá koule s paprsky), po jehož levé straně je kometa s ohonem mířícím vzhůru. Na prstenci je zobrazen měsíc s hvězdou. Dřík žezla, jehož autory jsou Václav Rada a Ladislav Bartončík, zdobí vltavíny. K slavnostnímu předání insignií došlo 15. prosince 1938.
Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity (PřF MU) je dynamickou a prestižní vzdělávací a výzkumnou institucí s více než stoletou tradicí. Fakulta nabízí širokou škálu bakalářských, magisterských i doktorských studijních programů v oblasti přírodních věd - biologie, chemie, fyziky, matematiky, geografie a geologie.
Důraz na výzkum
Jsme výzkumně orientovanou fakultou - výuka je úzce propojena s aktuálním vědeckým bádáním i praktickými aplikacemi. Studenti se zapojují do reálných výzkumných projektů už během studia, a to jak v laboratořích, tak v terénu. Klademe důraz na spolupráci s mezinárodními firmami.
Kvalitní příprava na učitelskou dráhu i praxi v oboru
Studijní programy zahrnují nejen specializované přírodovědné obory, ale také učitelství pro střední školy - například matematiku, fyziku, chemii, biologii a vědy o Zemi. Absolventi se uplatňují jak ve školství, na akademické půdě nebo ve specializovaných společnostech.
Moderní zázemí a mezinárodní přesah
Fakulta sídlí v moderním univerzitním kampusu v Brně-Bohunicích, který poskytuje špičkové laboratoře, přístrojové vybavení a inspirativní prostředí pro studium i výzkum.
V roce 2025 byly uděleny Ceny Wernera von Siemense nejlepším studentům, mladým vědcům a pedagogům. Ocenění byla udělena za vynikající kvalitu ženské vědecké práce a za absolventské práce zabývající se tématy konceptu Průmysl 4.0 a chytrou infrastrukturou a energetikou. Z celkového počtu přihlášených tvořily 39 % ženy, které mezi oceněnými představují 36 %. Nejvíc ocenění získala Univerzita Karlova (8 ocenění), poté Akademie věd ČR (4 ocenění), České vysoké učení technické v Praze a Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (shodně po 3 oceněních), Masarykova univerzita (2 ocenění) a Vysoké učení technické v Brně a Univerzita Pardubice (po 1 ocenění).
Cenu Wernera von Siemense za nejlepší diplomovou práci získala Mgr. Dominika Bezdeková z Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity za práci z oboru chemie s názvem MALDI(-2) MS zobrazování isomerů lipidů lišících se polohou dvojné vazby v biologických vzorcích tkání. Dominice Bezdekové se podařilo zdokonalit metodu ozonizace - určování polohy dvojných vazeb lipidů pomocí reakce s ozónem v kombinaci s hmotnostní spektrometrií.
V kategorii nejlepší disertační práce a zároveň ocenění za vynikající kvalitu ženské vědecké práce získala cenu Mgr. Adéla Šimková, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy za práci z oblasti chemie s názvem Návrh, syntéza a charakterizace nových inhibitorů fibroblastového aktivačního proteinu pro cílení nádorové tkáně. Klasická léčba nádorů, které jsou výsledkem rakovinného bujení, ať již ve formě chemoterapie, anebo radioterapie, bohužel vždy zasahuje nejen nádorové, ale i zdravé buňky. Najít rozdíly mezi rakovinnými a zdravými buňkami a tyto rozdíly pak využít k přesnému zacílení léčby proto patří k nejdůležitějším vědeckým úkolům, na kterých se intenzivně pracuje po celém světě. Adéla Šimková během doktorského studia vyvinula novou látku, která umožňuje přesnou lokalizaci nádoru pro budoucí adresné doručení léčiva. Adéla Šimková je přesvědčená, že bychom se měli zaměřovat na pozitivní příklady a dát pozor na nekonstruktivní lamentování, které může být pro ostatní ženy spíš odrazující.
Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity se aktivně podílí na rozvoji vědy a výzkumu, což dokládá i zapojení jejích studentů a pedagogů do prestižních soutěží a ocenění.
tags: #prirodovedecka #fakulta #mu #soc