Jára Cimrman: Švestka – Jevištní sklerotikon

Švestka, podtitulem jevištní sklerotikon, je třináctá divadelní hra z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Napsali ji Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, jako spoluautor (resp. hlavní autor) je uváděn fiktivní český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 14. října 1985.

Forma: divadelní představení Žižkovského divadla Járy Cimrmana, jak už je to tradičně ve cimrmanovských hrách, nejprve seminář a poté samotná hra. Poté v samotné hře se děj točí kolem sklizení švestky, která stojí nad zastávkou ve vesničce Středoplky.

Vlastní hra se odehrává ve venkovské železniční zastávce Středoplky, kde bydlí a slouží mladý vechtr Kamil Patka. Sem přijíždí zdejší bývalý vechtr Přemysl Hájek, kterému drážní oddělení Stromy u trati odkázalo strom švestky v zahrádce vechtrovny, který kdysi sám zasadil. Podle smlouvy má právo švestku očesat nejpozději toho dne do šesti hodin večer, jinak úroda propadá dráze.

Na místě už na Hájka čeká jeho starý kamarád Blažej Motyčka, a dorazit má ještě horolezec Sváťa Pulec, který se ale vzápětí ukáže na invalidním vozíku, neboť při osmém výstupu na svou oblíbenou Milešovku z ní spadl. Tím pádem musí trojice důchodců vyřešit, jak se na strom dostat.

HÁJEK: Tak to bude kámen úrazu, Sváťo.

MOTYČKA: Pokud ovšem před ní nestojí jiná dáma.

Hájek si chce u Patky půjčit žebřík, ten ale nemá žádný zájem mu pomáhat, neboť dosud měl ze švestek užitek on sám, a žebřík mu neposkytne.

PATKA: To znamená, že záleží na mně, komu žebřík půjčím a komu ne.

Hájek se mu vysměje s odkazem na horolezce Sváťu.

HÁJEK: Ukažte...

HÁJEK: Tumpach! Tak on ještě slouží, dědek stará... To je ale rukopis... rozklepaný je to, rovnou čárku neudělá... (Čte a ručkuje po pásce až k telegrafnímu přístroji ve vechtrovně.) Milý Kamile, předem mého telegramu přijmi srdečný pozdrav ze sousední stanice. Jinýmu bych žebřík půjčil, ale Hájkovi naser.

HÁJEK: To vy si dovolujete s Tumpachem takovéhle věci služebním telegrafem? Drážní telegraf používáme výhradně ke služebnímu styku.

PATKA: To není žádné soukromé sdělení.

Věc je komplikována tím, že pouze Sváťa má ve svém věku ještě jasnou mysl, zatímco Přemek trpí těžkou „sklerózou“ a každou chvíli ztrácí pojem, proč sem přijeli, a Blažej zase neustále vede nesouvisející monology na dávno minulá témata.

PULEC: Na větev.

HÁJEK: Počkej, Sváťo, lano, košík, ty zas vidíš jen ty své horolezecké věci.

HÁJEK: Ty mluvíš o nějakém laně a koši.

PULEC: Ježíši, vždyť přece víš, kvůli čemu jsme sem přijeli.

Přemek se navíc vyžívá v potřásání rukou a zapomíná se pustit.

Tento narůstající chaos je ještě zvyšován dalšími náhodnými návštěvníky staničky, což jsou postupně tři ženy (všechny hrané jedním hercem s různými maskami) - naivní Emilka Najbrtová s outěžkem, rázná sufražetka Jenny Suk a věčně rozesmátá a zpívající Andulka Šafářová.

MOTYČKA: A je to venku! Říkal jsem vám, Kamile, přijede Přemek a dovíte se to.

MOTYČKA: No jo, podívej.

PULEC: Přemku, vzpamatuj se.

Kamil, trpící ve službě samotou, se u všech snaží získat přízeň, a u Andulky konečně uspěje.

Mezitím se objeví ještě Eda Wasserfall z Klubu českých turistů, který se na švestce rozhodne namalovat značku.

HÁJEK (Pohlédne do koruny stromu a konečně si vzpomene.): Díky, Sváťo. Já jak toho mám víc, tak zapomenu jedno pro druhý.

Čas ubíhá, roztrpčený Sváťa se několikrát marně pokusí odjet, a nakonec úderem šesté hodiny přijede drezína s drážním inspektorem Kryštofem Nastoupilem, který jde převzít nesklizenou úrodu. Podaří se švestku včas očesat?

Hudební tečka - píseň „Šel nádražák na mlíčí“ (postupně všichni účinkující). Melodie („rekonstruovaná“ Jaroslavem Uhlířem) se vyznačuje extrémním minimalismem, kdy se skládá jen ze dvou tónů s intervalem půltónu.

Délka představení 1 hod. 50 min.

Doje: Bylo to dobrá, zábavná a zajímavá hra.

tags: #rozbor #dila #svestka