Katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci nabízí komplexní studium teorie a dějin výtvarných umění. Studium pokrývá výtvarné umění od pravěku po současnost, včetně architektury, sochařství, malířství, grafiky, uměleckého řemesla, designu, fotografie a nových médií. Zvláštní důraz je kladen na dějiny křesťanského i profánního umění.
Olomoucká katedra se dlouhodobě profiluje orientací na památkovou péči a v České republice unikátním interdisciplinárním zaměřením na materiálové průzkumy uměleckých děl, technické dějiny umění a restaurování/konzervování. Díky tomuto zaměření mohou absolventi snadněji najít uplatnění na trhu práce.
Kromě tradičních kurzů dějin umění nabízí katedra přednáškové kurzy a semináře zaměřené do praxe s cílem připravit specialisty pro státní, církevní i soukromou sféru památkové péče v České republice. Tito specialisté budou vybaveni znalostmi z oblasti průzkumů uměleckých děl, restaurování/konzervování, přírodních věd, archeologie, tvorby stavebněhistorických průzkumů a právních aspektů památkové ochrany kulturního dědictví.
Výuka studenty seznámí s tradičními i inovativními uměleckohistorickými metodami.
Bakalářské studium
Tříleté bakalářské studium dějin výtvarného umění poskytuje základní vzdělání v problematice dějin umění a dějin a teorie současné vizuální kultury. Zároveň absolventa naučí zvládnout základní metody badatelské práce, metody ochrany uměleckých děl a postupy prezentace a zprostředkování umění veřejnosti.
Výukové kurzy vedou studenta k porozumění proměnám umělecké tvorby od pravěku do konce 20. století a poskytují vhled do ikonografie, historiografie a metodologie dějin umění. Nezbytným doplňkem výukového programu vedoucího k dosažení základní úrovně odbornosti v badatelské práci jsou kurzy cizích jazyků.
Studium končí obhájením bakalářské práce a složením státní bakalářské zkoušky z dějin evropského umění, dějin umění v Čechách a na Moravě a historiografie dějin umění. Absolvent získává titul bakalář (Bc.).
Přijímací řízení na bakalářské studium
- Přihlášku je nutno podat do: 15. března 2026.
- Bc. písemné a ústní zkoušky se budou konat: 16. - 17. května 2026 (v případě většího počtu uchazečů i 23. - 24. května 2026).
Obsah přijímací zkoušky na bakalářské studium
Uchazeč o studium dějin umění má aktivní zájem o výtvarné umění, historii, památkovou péči a obecněji o dění na kulturní scéně. Má povědomí o stěžejních dílech a uměleckých trendech v historii i současnosti. Je vnímavým návštěvníkem uměleckých výstav. Má povědomí o nejvýznamnějších uměleckých památkách, jejich ochraně a stálých muzejních a galerijních expozicích v českých zemích a ve světě. Na základě svých preferencí je obeznámen s vybranými tituly příslušné odborné literatury nebo texty v periodikách. Uchazeč má rovněž předpoklady pro citlivé vnímání uměleckého díla, je vybaven vyšší kapacitou paměti a alespoň základní znalostí některého ze světových jazyků.
Navazující magisterské a doktorské studium
Katedra nabízí rovněž navazující magisterské jednooborové a dvouoborové studium a doktorské studijní programy.
Doktorské studium (spolupráce s Ústavem dějin umění AV ČR)
Cílem doktorského studijního programu je připravit odborníka schopného samostatné vědecko-výzkumné práce v oboru teorie a dějiny výtvarných umění. Doktorand se seznamuje s pokročilými teoretickými disciplínami oboru, klíčovými metodologickými postupy, prohlubuje si znalost cizích jazyků a schopnost realizovat výzkum a prezentovat výsledky své práce v mezinárodním prostředí prostřednictvím konferenčních výstupů a publikací. Důraz je kladen na získání základních pedagogických kompetencí (výuka, ověřování znalostí, vedení a oponentura kvalifikačních prací v bakalářském stupni).
Nejdůležitější částí doktorského studia je příprava disertační práce, v níž student aplikuje výše zmíněné znalosti a kompetence. Tyto kompetence umožňují absolventovi uplatnění zejména v pedagogické a vědeckobadatelské činnosti na vysokých školách a ve vědeckovýzkumných institucích.
Doktorský studijní program lze studovat ve variantách:
- Prezenční (doktorand pobírá měsíčně stipendium, několik dní v týdnu plní studijní a pracovní povinnosti na KDU FF UP v Olomouci nebo na ÚDU AV ČR v Praze, a to podle zvolené afiliace).
- Kombinovaná (doktorand nepobírá stipendium, doporučujeme pro souběh se zaměstnáním).
Přijímací řízení na doktorské studium (Teorie a dějiny výtvarných umění)
- Přihlášku je nutno podat do: 30. dubna 2026.
- Přijímací pohovor se bude konat: 17. června 2026.
Doktorské studium (Dějiny umění, památková péče a technologie pro materiálové průzkumy)
Cílem tohoto multidisciplinárního studijního programu je připravit odborníka schopného zvládat nové teoretické i praktické požadavky a výzvy v oblasti uměleckohistorického výzkumu a multidisciplinárních studií na pomezí oborů uměnovědných, přírodovědných, památkové péče, restaurování a konzervování. Program má připravit novou generaci excelentních historiků umění, jejichž tradiční humanitní vzdělání bude rozšířeno o možnosti výzkumné spolupráce s odborníky z přírodních věd a znalosti z oblasti nových technologií přírodovědného výzkumu fyzikálního (optického, mechanického) a chemického (materiálová analýza). Absolvent programu tak dokáže propojovat teoretické poznatky s praktickými dovednostmi v oblasti péče o hmotné kulturní dědictví se schopností aplikace přírodovědných nástrojů materiálového průzkumu uměleckých a historických artefaktů.
Doktorand se dále seznámí s pokročilými teoretickými disciplínami oboru, klíčovými metodologickými postupy, prohloubí si znalost cizích jazyků a schopnost realizovat výzkum a prezentovat výsledky své práce v mezinárodním prostředí prostřednictvím konferenčních výstupů a publikací.
Doktorský studijní program lze studovat ve variantách:
- Prezenční (doktorand pobírá měsíčně stipendium, několik dní v týdnu plní studijní a pracovní povinnosti na KDU FF UP v Olomouci nebo na ÚDU AV ČR v Praze, a to podle zvolené afiliace).
- Kombinovaná (doktorand nepobírá stipendium, doporučujeme pro souběh se zaměstnáním).
Přijímací řízení na doktorské studium (Dějiny umění, památková péče a technologie pro materiálové průzkumy)
- Přihlášku je nutno podat do: 30. dubna 2025.
- Přijímací pohovor se bude konat: 12. června 2025.
Modul 10 disciplín: Teorie a edukace dějin umění
Modul 10 disciplín je určený zájemcům o problematiku teorie a edukačního uchopení dějin výtvarného umění. Je určen všem, kteří ve své praxi budou stavěni do role učitelů, lektorů, přednášejících nebo obhájců kurátorských koncepcí. Výuka bude probíhat formou jednorázové blokové výuky (čt, pá, so, ne) a jednotlivých přednášek zvaných hostů.
Klíčová témata a přístupy
- Didaktika dějin umění a strategie přístupů k výuce: Úvodní seminář přináší témata k zamyšlení nad tím, jaké je postavení dějin umění ve výtvarném vzdělávání a ve školním kurikulu základních škol a gymnázií. Budeme se zabývat tím, jak s uměleckohistorickými fakty nakládáme, jakým způsobem je prezentujeme, jak strukturujeme hodiny věnované dějinám umění, jak uspořádáváme poznatky, jakými postupujeme formami a metodami nebo nad tím, co vše zahrnujeme do vzdělávacího obsahu. Další dílčí témata bloku jsou přístupy a strategie ve výuce - tematický přístup, lineární chronologický přístup, kulturní přístup, podle výrazových prostředků, tzv. „uměleckohistorický přístup“ atd. nebo zdroje k výuce dějin umění.
- Participativní pedagogika a autentické učení v edukaci dějin umění: Efektivní edukační proces bez důrazu na motivaci a zapojení žáků si dnes nedokážeme představit. Tvorbu podle námětu, který přináší učitel, nahrazují participativní strategie, kdy je žák/student aktivním účastníkem rozhodovacích procesů. Mezi participativní přístupy patří i autentické učení, směr vyvíjený ve Spojených státech, které bývá popisováno jako smysluplné učení propojující svět školy se skutečným světem, reálným životem žáků a studentů mimo školní učebny. Po úvodní přednášce bude následovat seminář, kde probereme, jak se autentické učení realizuje v praxi ve výuce dějin umění a ukážeme si příklady aktivit (Uměleckohistorický výzkum jako metoda autentického učení, interview s umělci, autentické dopisy jako zdroj k učení, ad.). Část výuky bude probíhat v Muzeu umění Olomouc.
- Nové přístupy ve tvorbě výstavních prezentací: Přednáška přehledově seznámí studenty s různými formami klasických výstavních prezentací a s nimi spojenými problémy (interpretace, tendenčnost, selektivnost). Zaměří se na srovnání české situace s evropskými tendencemi, seznámí je s historickými kořeny přístupů k výstavním prezentacím a se stávajícími trendy v oblasti. Dotkne se též vývoje návštěvnosti a návštěvnických trendů.
- Současné interpretační rámce v dějinách umění: Cílem semináře je seznámit studenty s klíčovými texty dějin umění 20. století a aktuálními trendy v angloamerické oblasti. Výběr textů zahrnuje texty z metodologie, dějin umění, vizuální kultury a umělecké teorie a kritiky. Zaměří se na demonstraci pestrosti diskurzu o umění a na kořeny aktuálních tendencí. Seminář se bude věnovat textům z antologií D. Preziosiho, E. Fernieho, R. S. Nelsona - R. Shiffa a trojice editorů Cheetham-Holly-Moxey, a doplněna o základní texty z vizuálních studií. Předpokladem účasti na semináři je zvládnutí cca 6 vybraných krátkých anglických textů, které budou studentům zaslány cca měsíc dopředu.
- Interpretace uměleckých děl: Předmětem přednášky bude na vybraných příkladech ukázat různé možnosti interpretace uměleckých děl v současnosti. Téma bude vždy uvedeno určitým teoretickým výkladem a poté ukázáno na konkrétním příkladu z oblasti dějin architektury a malířství.
- Kritická vizuální analýza a hodnocení umění: Předmětem bloku bude interpretace, posuzování a hodnocení umění a uměleckých děl minulosti a představení několika interpretačních modelů ve výuce dějin umění. Přednáška a navazující seminář se budou věnovat kritické vizuální analýze (anglicky art criticism) a jejím nuancím v přístupu a zaměření.
- Vizuální komunikace a postprodukce: V bloku se můžeme těšit na seminář problematizující koncept vizuální komunikace a na seminář na téma umění postprodukce. Vizuální studia zpochybnila postavení dějin umění jako primární disciplíny zabývající se studiem obrazu. V edukační oblasti se tento posun odráží v příchodu VCAE (Visual Centered Art Education), kde umění není chápáno jako privilegovaná specifická záležitost, ale jednoduše způsob komunikace, v běžném životě užívaný stejně přirozeně, jako slovo či písmo. Objevují se otázky jako: „Je reklama předmětem zkoumání dějin umění, byla, je, měla by být?
- Storytelling v dějinách umění: Dvě provázané ukázkové lekce ze souboru Nech umění vyprávět, které si kladou za cíl zprostředkovat „staré známé dějiny umění“ zážitkovou formou tzv. storytellingu (jedná se o lekce Úhel pohledu - kubismus, Pablo Picasso, Igor Stravinskij, fenomén českého kubismu a Šelmovství barev - fauvismus, Henri Matisse, opět částečně Picasso se Stravinským, ale také Coco Chanel a Gertruda Steinová). Ačkoliv jsou lekce z praktických důvodů vytvořeny se zřetelem na vyučovací předmět Výtvarná výchova, pojímají umění jako celek a soustřeďují se na kontext a souvislosti.
- Nové dějiny umění a postmoderní výklad: Předmět zahrnuje úvodní přednášku a na ni navazující seminář k tématu "Nové dějiny umění" dle Juliana Bella v kontextu aktuálních tendencí didaktiky výtvarné výchovy, které se budou věnovat vybraným myšlenkám z textů Juliana Bella a jejich kontextualizaci v současné didaktice výtvarné výchovy a příkladům propojení teoretických reflexí s praktickými výstupy. V druhé části nazvané Postmoderní výklad uměleckého díla v kontextu současné výtvarné pedagogiky se blíže podíváme na příklady z textů současných teoretiků výtvarné pedagogiky související se zpřístupněním klíčových momentů z dějin umění 20. století a na možnosti praktického využití typologie didaktické práce s uměleckým dílem s důrazem na intuitivní a emocionální interpretaci.
- Výchova ke kulturně historickému dědictví: Úvod do výchovy ke vztahu ke kulturně historickému dědictví jako dalšímu uvažovanému průřezovému tématu, kde je jedním ze tří tematických okruhů Hmotné kulturní dědictví (vedle Krajinného dědictví a Nehmotného kulturního dědictví), čímž se myslí zejména nemovité památky včetně lidové architektury a technických památek, movité historické a umělecké památky a památková péče. Konzervace versus rekonstrukce.
Přednášky a semináře
Katedra dějin umění FF UP v Olomouci pořádá řadu přednášek a seminářů pokrývajících rozmanitá témata z dějin umění a památkové péče.
Příklady témat přednášek a seminářů (akademický rok 2024/2025)
Garant: Mgr.
- 27. 9. 2024: Katedrála sv. Václava - duchovní střed Olomouce a jeho umělecké proměny
- 11. 10. 2024: Umění ve veřejném prostoru Olomouce v průběhu 20. století
- 25. 10. 2024: Příběh kamene
- 8. 11. 2024: Kostel sv. Mořice v Olomouci v období gotiky a renesance
- 22. 11. 2024: Anatomie činžáku - výstavba nájemního bydlení v Olomouci na konci 19. století
- 6. 12. 2024: Olomoucké barokní kašny
- 13. 12. 2024: Arcibiskupský palác v Olomouci
Garant: Mgr. Robert Šrek
- Místo konání: Filozofická fakulta Univerzity Palackého, Univerzitní 3, učebna Auditorium maximum
- Doba konání: čtvrtek od 9:45 do 11:15 hod.
- 26. 9. 2024: Vídeňské umělecké dílny
- 10. 10. 2024: Pražský Clam-Gallasův palác. Otazníky obnovy významné barokní památky
- 24. 10. 2024: Trienále SEFO 2024 / Momenty
- 7. 11. 2024: Géniové vrcholného baroka: Johann Bernhard Fischer z Erlachu a Santino Bussi. Barokní symbióza architektury, štuku a sochařství
- 21. 11. 2024: Art brut - umění v původním (surovém) stavu
- 5. 12. 2024: Renesanční štukatérství na Moravě: styl, formy a objednavatelé
- 12. 12. 2024: Kristus a Antikristus ve středověku
Další odborná témata
- Podíl Igora Zhoře a brněnských institucí na vzniku galerijní pedagogiky: Podíl Igora Zhoře (1925-1997) a brněnských uměleckých i pedagogických institucí na vzniku a vývoji galerijní pedagogiky v českém prostředí.
- Moderní umění a sport: Nástup moderního umění přenesl zájem výtvarníků od tradičních témat k novým motivům. Jedním z nich byl moderní sport vnímaný jako atribut soudobé pokrokové společnosti.
- Antika v umění: Antika, jako široký pojem, v rámci kterého je třeba brát v úvahu proměny epoch a jednotlivých etap. Mýty o antickém umění se vytvořily většinou skrze percepci antiky v pozdějších epochách evropské kultury a plynuly buď z její pouze fragmentární znalosti anebo snahy ji ideologicky využít či zneužít. Antické umění v kontextu vývoje společnosti, politiky a mentality nastoluje otázky propagace moci, radosti z individuální tvorby, manýry i masové zábavy. V těchto ohledech je nejvýraznějším obdobím helénismus, který přináší do umění individualitu tvůrce a zájem o individualitu zobrazovaných postav. Další důležitou otázkou je otázka vlivů formujících umělecké styly. Řecké umění nelze chápat jako pouhý „řecká zázrak“, který se zrodil z ničeho, ale je výsledkem dlouhého vývoje opírajícího se o předchozí vlivy egyptské, minojské, mykénské i staroorientální. Samo potom výrazně ovlivňovalo umění dalších národů (Etruskové) a zejména - opět v období helénismu - umění Předního východu. Samostatnou kapitolou je vztah řeckého a římského umění. Umělecký „provoz“ - ars/techné - umění i řemeslo, průmysl a byznys. Postavení umělce ve společnosti - řemeslník nebo celebrita? Problém originality, recyklace námětů a prvků - spolia.
- Náboženské umění a reformace: Teoretické postoje (a každodenní praxe) reformačních církví k náboženskému obrazu od husitství po Bílou horu a následně vztah katolické reformace k starší nekatolické výtvarné kultuře.
- Analytická estetika a teorie umění: Metodologický úvod do analytické estetiky a teorie umění; Filozofický problém uměleckého falza; Estetické hodnocení (co je a co už není estetické hodnocení? Může být estetické hodnocení obecně platné či intersubjektivně závazné?); Vysoké versus populární umění (je rocková hudba esteticky horší než hudba klasická?).
- Ochrana a restaurování památek: Prakticky orientované přednášky, v nichž studenti získají přehled o stěžejních přístupech k ochraně a restaurování památek na příkladech case studies: Dům u Kamenného zvonu v Praze, románský palác v Olomouci, zámek v Litomyšli, Frauenkirche v Drážďanech a Malostranská beseda (pův. radnice) v Praze. Další témata: Zrod památkové péče v polovině 19. století a vyhrocení dvou protichůdných koncepcí záchrany památek. Charakteristika hlavních reprezentantů tehdejších myšlenkových směrů - Violeta-le-Duca (rekonstrukce) a Johna Ruskina (konzervace + prevence). Purismus a jeho dopad v praxi (F.Schmidt, J. Mocker, I. Steindl a d.). C. Boito a jeho pokus o syntézu. Zrod moderní (modernistické) památkové teorie (G.Dehio, A. Riegl, Max Dvořák, u nás Z. Wirth). Rané úspěchy moderny (J. Plečnik, český kubismus, art deco) a následné problémy s kompatibilitou starého anového (funkcionalismus a jeho demonstrativní rozchod s architektonickou minulostí - K. Teige, J. Krejcar, J. Havlíček, B. Fuchs a d.). Václav Wagner, jeho kritika analytické konzervace a modernismu doplňků a jeho pokus o novou syntézu. Polemika Wagner - Wirth. Důsledky 2. světové války, poválečná oscilace mezi analýzou a syntézou, cesta metodickému pluralismu v památkové péči 80. a 90. let.
