Tato diplomová práce se zabývá postojem malých členských států Evropské unie (EU) k rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou na oblast společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP). V kontextu narůstajících geopolitických výzev a snah o zefektivnění rozhodovacích procesů v EU nabývá tato otázka na významu.
Cílem práce je na základě kvalitativní obsahové analýzy stanovisek vybraných malých členských států zjistit, jaké postoje tyto státy zaujímají k rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou a jaké faktory jejich přístup ovlivňují, a tím přispět k hlubšímu porozumění postavení malých států v rámci institucionálních reforem EU a rozšířit akademickou debatu o jejich roli v oblasti SZBP. Teoretická část vymezuje pojem malého státu, jeho postavení a strategie v mezinárodním systému, se zvláštním důrazem na fungování v rámci EU.
Práce je věnována společné zahraniční a bezpečnostní politice EU. Historický vývoj od druhé světové války do podpisu smlouvy o Evropské unii v Maastrichtu je obsažen v první části práce a popisuje primárně mezinárodní uskupení či plány, na jejichž základech současná společná zahraniční a bezpečnostní politika EU vyrostla, v části věnované historickému vývoji je popsána také první právní úprava SZBP členských států budoucí EU obsažená v textu jednotného evropského aktu.
Hlavní část práce je věnována současné právní úpravě SZBP v primárním právu EU, tedy v SEU a SFEU. V této části je popsána právní úprava od vstupu SZBP v život dle SEU v rámci pilířové struktury až do úpravy aktuální, kterou byla pilířová struktura zrušena. Práce se snaží ukázat základní rozdíly mezi právní úpravou SZBP před přijetím Lisabonské smlouvy a po jejím přijetí.
V rámci SZPB jsou popsány orgány EU s jejich kompetencemi, nástroji, které slouží k její aplikaci a další podstatné záležitosti ji určující, například financování. Práce popisuje také vazbu mezi SZBP a jinými vnějšími činnostmi EU, se kterými se v mezinárodních vztazích SZBP doplňuje, aby EU dosáhla stanovených cílů. V práci je prostor věnován také právní subjektivitě EU po změně, kterou přinesla Lisabonská smlouva.
CFSP (jako Evropská politická spolupráce) byla založena v 70. letech minulého století členskými státy pro spolupráci v zahraniční politice. V roce 1992 byla SZBP začleněna do SEU a vytvořena jako orgán Unie ve druhém pilíři. SZBP byla novelizována Amsterodamskou smlouvou, Niceskou smlouvou a Lisabonskou smlouvou jako poslední novelizací. Dnes je zrušena třípilířová struktura a SZBP je klasifikována v rámci ostatních vnějších akcí EU.
Konstrukce Evropské unie vychází ze Smlouvy o Evropské unii, tzv. Maastrichtské smlouvy uzavřené v roce 1992. Je založena na tzv. třech pilířích. První pilíř je tvořen třemi Evropskými společenstvími - Evropským společenstvím uhlí a oceli, Evropským hospodářským společenstvím (po vstupu Maastrichtské dohody nazýváno Evropským společenstvím) a Evropským společenstvím pro atomovou energii. Druhý pilíř zahrnuje společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a třetí pilíř oblasti justice a vnitřních věcí.
Cíle společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské Unie:
- zabezpečit společné hodnoty, základní zájmy a nezávislost Unie
- posilovat bezpečnost Unie a jejich členských států ve všech směrech
- chránit mír a posilovat mezinárodní bezpečnost v souladu s principy Charty OSN, jakož i s principy helsinského Závěrečného aktu a cíli Pařížské charty
- podporovat mezinárodní spolupráci
- rozvíjet a upevňovat demokracii, právní stát a respektování lidských práv a základních svobod
Smlouva o Evropské unii zároveň stanovila, že společná zahraniční a bezpečnostní politika bude zahrnovat všechny otázky, které mají vztah k bezpečnosti Unie, včetně eventuálního formulování společné obranné politiky, což by mohlo časem vést ke společné obraně.
Dohoda o SZBP umožnila, aby EU vystupovala na mezinárodní scéně jedním hlasem a vyjadřovala svou pozici k závažným otázkám mezinárodních vztahů, k ozbrojeným konfliktům, lidským právům a dalším aktuálním otázkám.
Role jednotlivých institucí evropské unie při rozhodování a provádění společné zahraniční a bezpečnostní politiky byla přehledně určena a v zásadě potvrzovala praxi, která se vytvořila v rámci předchozí evropské politické spolupráce. Evropská rada definovala principy a všeobecné směrnice pro SZBP. Radě byla svěřena rozhodující role při definování a provádění SZBP. Rada získala pravomoc rozhodovat o tom, jak bude postupovat ve vztahu ke konkrétním mezinárodně politickým otázkám, kdy jsou dotčeny zájmy Unie.
Tato bakalářská práce předkládá analýzu vnější činnosti institucí EU. Pokusil jsem se určit míru praktického naplňování SZBP v postlisabonském období. Pro analýzu uplatňování SZBP v praxi jsem zvolil případy dvou afrických zemí, Libye a Nigeru. Vnější činnost EU prošla dlouhým a nesnadným vývojem. Až Lisabonská smlouva označuje veškeré zahraniční aktivity EU jako vnější činnost Unie a vymezuje jim společné cíle. Podstata SZBP vychází z konsenzuálních jednání na mezivládní úrovni, kde se střetávají partikulární zájmy jednotlivých členských států. Závěrečná část práce dokládá, že nové instituce vzniklé Lisabonskou smlouvou plní svoji roli ve vnější činnosti EU, například tím, že vydávaly prohlášení, svolávaly zvláštní mezinárodní konference, spolupracovaly s ostatními mezinárodními a regionálními partnery.
Evropská zahraniční politika: Zrod SZBP | #EUHistoryExplained Epizoda 9
Anotace: Diplomová práce pojednává o Společné zahraniční a bezpečnostní politice Evropské unie. Nejprve se práce zaměřuje na historický kontext evropského integračního procesu, kde se zabývá historií zahraniční a bezpečnostní politiky ve vztahu k původním Evropským společenstvím, k nejvýznamnějším smlouvám přijatých v historii integrace a k rozšiřování EU.
This thesis examines the position of small member states of the European Union (EU) on the extension of qualified majority voting (QMV) to the area of the Common Foreign and Security Policy (CFSP). In the context of growing geopolitical challenges and efforts to make EU decision-making processes more effective, this issue is gaining in importance. The aim of the thesis is to identify, through qualitative content analysis of selected small member states’ positions, how these states approach the potential extension of QMV and what factors influence their stance. The goal is to contribute to a deeper understanding of the role of small states in the context of EU institutional reforms and to enrich the academic debate on their place within CFSP. The theoretical part defines the concept of a small state, its position, and strategies in the international system, with a particular focus on its functioning within the EU.
Topic of this diploma work is Common Foreign and Security Policy (CFSP) - legal aspects. CFSP is one of policies of EU based on intergovernmental cooperation in foreign relations and defence policy which includes Common Security and Defence Policy (CSDP). The second part of the diploma work describes history of CFSP from WW 2 to describing of Treaty on European Union (TEU). The third part of diploma work describe CFSP of EU in TEU from 90's to current wording. Main topics are instruments and institutions and voting procedure. Marginally I write something about Common Commercial Policy and Cooperation with Third States in the fourth part of diploma work. The last part of diploma work is about the CSDP and EU military and civil missions. The content of the work is about CFSP and related issues, therefore I write the basic information about CFSP below. CFSP (as European political cooperation) was established in 70's in last century by member's states for cooperation in foreign policy. In 1992 CFSP was incorporated in TEU and built as authority of Union in second pillar. CFSP was novelised by Amsterdam Treaty and Nice Treaty and Lisbon Treaty as last novelisation. Today is cancelled the Three Pillar structure and CFSP is classified in other external action of EU.