Bytové stavby jsou pro architekty a projektanty nejčastější úlohou a základními stavebními kameny našich měst.
Publikace "Hromadné bydlení - Systematika prostorových typů"
Autoři publikace Hromadné bydlení - Systematika prostorových typů, architekti a pedagogové FA ČVUT, Michal Kohout, David Tichý a Filip Tittl uspořádali bytové stavby do přehledného a uceleného systému. Přehledná forma, množství plánů a schémat činí knihu přístupnou nejen studentům, ale i veřejnosti se zájmem o problematiku bydlení, architektury a plánování vystavěného prostředí. Publikace má ambici stát se pomůckou všech, kteří se problematikou hromadného bydlení profesionálně zabývají: architektů, stavebníků, ale i veřejné správy, právníků, ekonomů, správcovských organizací a dalších.
Michal Kohout (UNIT architekti) má za sebou řadu oceněných projektů v oblasti bydlení, polyfunkčních a veřejných staveb. Od roku 2012 je vedoucím Ústavu nauky o budovách a garantem programu bydlení na Fakultě architektury ČVUT v Praze, kde vede ateliér (s D. Tichým), a výuku cyklu soubory staveb na Ústavu urbanismu.
David Tichý (UNIT architekti) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze, kde absolvoval doktorský program se zaměřením na mezigenerační koncepty bydlení. Na FA ČVUT působí jako pedagog.
Filip Tittl (UNIT architekti) absolvoval na Fakultě architektury ČVUT v Praze, jeho závěrečná práce byla oceněna jako nejlepší diplomní projekt v ČR v roce 2010 a nominována na cenu Archiprix. Ve své praxi se orientuje na urbanismus a územní plánování, zabývá se stavební legislativou a spolupracuje s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy.
Realizace typových domů v Praze
První etapa (1968-1971)
V první etapě (1968-1971) byly postaveny první dva výškové domy o desíti (čp. 1741), resp. jedenácti (čp. 1740) podlažích. Na realizaci se podíleli Jaroslav Paroubek (zodpovědný projektant), Arnošt Navrátil a Jiří Turek ve spolupráci s Františkem Havlíkem, Zdenkem Kutnarem, statika byla svěřena inženýrům Cajsovi a Reichovi. Oba domy se objemově a architektonicky podobají, ale nejsou zcela identické: liší se natočením ke světovým stranám, způsobem zasazení do terénu, velikostí a provedení lodžií, rastu oken ad. Dům čp. 1740 leží na rovinném terénu, ale je částečně přilepen k sousednímu bytovému domu (čp. 1738, 1739).
Druhá etapa (1971-1975)
Úvahy o druhé etapy (dům čp. 2139) začaly v roce 1970, projektová příprava proběhla v letech 1971-1972. Hlavním projektantem byl inženýr Václav Čekan ve spolupráci s Věrou Nováčkovou a architektem Janem Mužíkem. Stavba byla realizována do roku 1975, kdy se obyvatelé stěhovali do dokončených bytů. Realizace byla podmíněná stavbou chybějící občanské vybavenosti (prodejna potravin, jídelna, restaurace, hromadné garáže), která se řešila dodatečně a realizovala následně do roku 1978 (1980). Ačkoliv se na první pohled dům neliší od svých o něco starších předchůdců, nalezneme zde několik odlišných rysů. Hlavní odlišností je konstrukční systém, přičemž se zde jedná o zděnou stavbu doplněnou železobetonovými prvky, stropy jsou z prefabrikovaných panelů.
Doprovodná zástavba (do konce 70. let)
Do konce 70. let byly realizovány dvoupodlažní objekt pro služby a dvojice dvoupodlažních garáží. Hlavním projektantem byl opět inženýr Václav Čekan ve spolupráci s architektem Janem Mužíkem ad. Jejich architektonické pojednání bylo ve stejném duchu režnými fasádami. U objektu služeb je zdivo převážně v úrovni oken a parapety jsou omítnuty. Objekt služeb byl po roce 2000 nadstavěn a upraven několikrát. Dnes zde sídlí mj. základní škola, poslední ustupující podlaží je dokonce obytné. V pozdějších letech u objektů došlo např. k výměně oken.
Urbanistické principy a společné prostory
Urbanismus vychází z rozdělení pozemku, který se postupně z veřejného, kde je situovaná škola, mění na soukromý. Jedná se o třípodlažní budovy se sedlovou střechou, které spojuje venkovní nekryté schodiště, díky čemuž se vytváří průhled a průchod spojující vnitřní chráněný prostor s cestami. Kvůli svažitosti terénu od sebe některé budovy odskakují o půl podlaží. Sdílený prostor před samotnými byty slouží jako místo pro setkávání a komunikaci, zatímco byty samotné poskytují intimní prostředí pro obyvatele.
Ulice Školská je jednou z přímých cest výhradně pro pěší z vlakového nádraží do centra Kolína. Nezastavěné území asi 100 metrů od Karlova náměstí, využívané jako veřejné parkoviště pro návštěvníky Kolína, ale i pro obyvatele Školské, zastavuji třemi bytovými domy. Návrh s aktivním parterem a dvěma podlažími podzemních garáží, vnáší do ulice život, místo pro setkávání s přáteli a prostor pro vytváření vzpomínek. Tichá a úzká ulice je jako stvořená pro život. Ulice je zamýšlena jako pojížděný chodník s velice omezenou rychlostí.
