Typologie vysokoškolských učitelů a jejich role ve vzdělávání

Vysokoškolský učitel, jinak také vysokoškolský pedagog, je akademický pracovník, který se věnuje výuce a výzkumu na vysoké škole. Podle stupně akademické dráhy se rozlišuje profesor, docent, odborný asistent a asistent. Akademický pracovník, který se věnuje pouze výuce vysokoškolských studentů, se označuje jako lektor. Oproti tomu vědečtí, výzkumní a vývojoví pracovníci se primárně věnují tvůrčí činnosti.

Mimo uváděné se však za vysokoškolského učitele mohou označovat i další osoby, které se zde na pedagogické činnosti podílejí. Jedná se zejména o některé výzkumné a vývojové pracovníky nebo například studenty v doktorských studijních programech (PhD studenti, tedy doktorandi), případně pomocné vědecké síly (pomvěd) z řad studentů. V dřívějších dobách pak byla vedle lektorů výslovně uváděna ještě jako pracovní pozice vysokoškolského učitele i pozice odborných instruktorů.

Učitel vysoké školy vede přednášky a cvičení předmětů, které souvisí s jeho výzkumným zaměřením. Hodnotí studenty známkami a uděluje jim kredity za úspěšné absolvování zápočtů a zkoušek. Dále poskytuje studentům konzultační hodiny, vede a hodnotí jejich závěrečné práce a píše články nebo knihy o svém oboru. Může přednášet na více univerzitách.

Průměrná hrubá mzda vysokoškolského učitele činí 57 500 Kč. Doporučené vzdělání je VŠ - doktorát, s délkou studia 13 let (4 roky SŠ + 9 let VŠ).

Co dělá vysokoškolský učitel?

• Příprava studijních materiálů: Ačkoliv je vysoká škola především o samostudiu, učitel by měl umět studentům vyložit učivo tak, aby si z přednášek i seminářů odnesli co nejvíce informací. Správné materiály (prezentace, videa atd.) mohou práci velmi usnadnit.
• Vedení přednášek a seminářů: Na přednáškách učitel přednáší látku, ze které si studenti dělají zápisky. Semináře vyžadují větší aktivitu studentů a dochází tak k mnohem větší interakci a diskuzi.
• Vypisování termínů zkoušek: Učitel vypisuje termíny zkoušek, na které se studenti mohou následně přihlásit. Zkouška může být ústní či písemná a často jí předchází úspěšné zvládnutí zápočtového testu.
• Zkoušení studentů: Studenty zkouší formou písemných či ústních zkoušek a zápočtových testů.
• Udělování kreditů: Pokud student splní dané požadavky, na konci semestru mu splněné předměty zapíše a udělí kredity.
• Vedení závěrečných studentských prací: V závěru studia musí studenti většinou napsat bakalářskou, diplomovou nebo doktorskou práci. Učitel pomáhá studentovi s výběrem tématu a literatury a zároveň dohlíží na včasné odevzdání práce.
• Publikace: Učitelé na vysokých školách musí pravidelně publikovat, tzn. vydávat články nebo knihy. Své vydané texty také evidují v elektronickém systému.
• Výjezdy a konference: Inspiraci pro svůj výzkum může učitel najít při návštěvách jiných vědeckých pracovišť v Česku nebo v zahraničí. Ne vždycky jsou totiž všechny potřebné materiály dostupné online. Výměna poznatků s kolegy z oboru je klíčová pro budování jména v dané profesi.

Pracovní den vysokoškolského učitele

Typický pracovní den vysokoškolského učitele může vypadat následovně:

• 7:00-8:00: Příchod na univerzitu, příprava na výuku.
• 8:00-9:30: Vedení přednášky, zajištění prezenční listiny a poutavé přednesení látky.
• 9:30-11:00: Akademická práce - dopisování článků, reakce na pozvánky na konference.
• 11:00-12:00: Pauza na oběd, neformální diskuze s kolegy o aktuálních tématech.
• 12:00-14:00: Konzultační hodiny se studenty, pomoc s tvorbou závěrečných prací.
• 14:00-14:45: Vedení semináře s aktivní účastí studentů.
• 14:45-17:00: Porady s kolegy, diskuze o náboru studentů a financování projektů, odchod domů.

Výhody a nevýhody práce

Výhody:

• Prestižní povolání.
• Možnost poznat mnoho nadějných studentů i zkušených kolegů.
• Stát se předním odborníkem na své téma.
• Zlepšení prezentačních a komunikačních dovedností.
• Učení dospělých lidí, které může být zábavné a obohacující.
• Možnosti kariérního růstu.
• Příležitosti k cestování po Česku i v zahraničí.
• Časová flexibilita a benevolentní přístup k dovolené.

Nevýhody:

• Nutnost neustálého vzdělávání a sledování novinek v oboru.
• Časová náročnost přípravy materiálů do hodin, zejména na začátku kariéry.
• Silně konkurenční prostředí.
• Psychická náročnost profese a nutnost zvládat složité situace.
• Potřeba jít studentům svými znalostmi příkladem.
• Možná delší dojíždění na vysokou školu.
• Nízké finanční ohodnocení, které může vést k pochybnostem o vyplatí se v akademické sféře.

Potřebné znalosti a dovednosti

• Odborné vzdělání: Minimem je bakalářské vzdělání, vhodnější je magisterské a nejvhodnější doktorské.
• Komunikace: Schopnost jasně a srozumitelně předat své myšlenky studentům i širší veřejnosti.
• Řídící schopnosti: Schopnost motivovat studenty a vést je správným směrem při psaní prací.
• Ochota vzdělávat se: Nutnost mít přehled o dění v oboru, hodně číst a publikovat.
• Předávání znalostí: Ochota sdílet zkušenosti a znalosti se studenty.
• Odolnost vůči stresu: Schopnost zvládat náročné situace spojené s publikováním, vedením prací a zkoušením.

Kariérní cesta

Jednou z možných cest k profesi vysokoškolského učitele je absolvování doktorského studia a následné zapojení do výuky na univerzitě. Během doktorského studia se student stává pedagogem, což představuje náročný, ale obohacující proces. Zkušenosti ukazují, že i vysokoškolští učitelé jsou jen lidé, kteří čelí různým výzvám, jako například adaptace na online výuku nebo potřeba neustálého profesního rozvoje.

Věděli jste, že… nejstarší českou vysokou školou je Univerzita Karlova, založená roku 1348? Student doktorátu již v průběhu svého studia vyučuje studenty a musí pravidelně publikovat.

Pedagogičtí pracovníci ve veřejných školách jsou zaměstnáni v běžném pracovním poměru a jsou odměňováni platem. Týdenní pracovní doba činí 40 hodin, z čehož část připadá na přímou pedagogickou činnost. Požadavky na kvalifikaci jednotlivých pozic stanovují předpisy jednotlivých vysokých škol.

Tituly docent a profesor se udělují na základě zákona o vysokých školách. Místa akademických pracovníků na veřejné vysoké škole jsou obsazována v otevřeném výběrovém řízení.

Podle A. B. C. Ch. Caselmana lze rozlišit dva typy pedagogů: učitele zaměřeného na obor (logotrop) a učitele zaměřeného na žáka (paidotrop). Přechod od role zprostředkovatele vědomostí k roli podněcovatele vnitřních motivačních zdrojů osobnosti žáka, který vede k sebevýchově a sebemotivaci, je klíčový pro moderní pedagogiku.

tags: #typy #vysokoskolskych #ucitelu