Rok 1968 byl pro Československo obdobím zásadních společenských a politických změn, které se nevyhnuly ani vysokému školství. Události jako Pražské jaro, následná okupace vojsky Varšavské smlouvy a proces normalizace měly hluboký dopad na fungování univerzit a na životy jejich studentů i pedagogů. Tento článek se zaměřuje na Vysokou školu báňskou v Ostravě (dnešní VŠB - Technickou univerzitu Ostrava) a její specifickou situaci v tomto bouřlivém období.
Historický kontext Vysoké školy báňské
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava (VŠB - TUO) navazuje na dlouholetou tradici Báňské akademie založené v Příbrami v roce 1849. Dekretem prezidenta Beneše byla v roce 1945 přesunuta do Ostravy, kde začala psát novou kapitolu své existence. V poválečném období se škola rozvíjela, vznikaly nové fakulty a rozšiřovaly se studijní obory v reakci na potřeby průmyslu. V 60. letech 20. století se začal budovat nový vysokoškolský areál v Ostravě-Porubě, což znamenalo významný krok k modernizaci.
Vysoké školy báňské v roce 1968: Zapojení do společenského dění
Na konci 60. let se vyučující i studenti VŠB aktivně zapojili do obrodného procesu Pražského jara. Po okupaci Československa v srpnu 1968 se účastnili demonstrací a dalších forem protestů. Tento aktivní postoj však s sebou nesl i rizika v nadcházejícím období normalizace.
V souvislosti s událostmi roku 1968 je důležité zmínit i celostátní studentské protesty a stávky. Ve dnech 18. až 21. listopadu 1968 zorganizovali studenti na fakultách v celém Československu okupační stávku na podporu „studentského desatera“. Mezi hlavní požadavky patřilo zrušení cenzury, svoboda slova, shromažďování, dodržování osobních svobod občanů, svoboda výjezdu za hranice či svoboda bádání.
„Prohlašujeme veřejně, že krédem našich činů je výhradně humánní myšlenka socialismu v Československé socialistické republice. Legální i nelegální nátlak vyvíjený na Československou socialistickou republiku považujeme pouze za dočasný. Nesmíříme se nikdy s tolerováním velmocenské politiky vedoucí k rozdělení národů. Lidstvo musí spojovat myšlenka vzájemného respektování, nikoliv psychóza strachu. Budeme-li přesvědčeni, že činy naší vlády a vedení Komunistické strany Československa nesměřují výrazně k uvedeným cílům, vystoupíme znova,“ stálo mimo jiné v prohlášení Akčního výboru pražských vysokoškoláků a Svazu vysokoškolského studentstva (SVS) o rozhodnutí vstoupit do okupační stávky na podporu deseti požadavků SVS v listopadu 1968.
Dopady normalizace na Vysokou školu báňskou
Následná normalizace tvrdě zasáhla i do života VŠB. Škola patřila mezi ty, které byly nadprůměrně postiženy represemi. Došlo k rozsáhlým personálním změnám. Devadesát pět pedagogů, což představovalo přibližně 20 % vyučujících, muselo opustit svá místa. Další byli přeřazeni mimo pedagogickou činnost, zastaveno jim bylo jmenovací řízení a kariérní postup.
Přestože režimní omezení existovala, rozvoj školy pokračoval. V roce 1968 došlo k přeměně Fakulty báňského strojírenství na Fakultu strojní. Později, v roce 1977, vznikla Ekonomická fakulta a Fakulta strojní byla přejmenována na Fakultu strojní a elektrotechnickou. Počet studentů v období 1970-1983 téměř trojnásobně vzrostl z 3702 na 10 116.
Vývoj VŠB po roce 1989
Listopadové události roku 1989 přinesly nápravu deformací minulosti. Došlo k rehabilitaci pedagogů i studentů a mnoho lidí se na školu vrátilo. V roce 1990 byl přijat zákon, který vrátil školám autonomii a akademické svobody. V následujících letech vznikly další fakulty, včetně Fakulty elektrotechniky a informatiky, Fakulty stavební a Fakulty bezpečnostního inženýrství. V roce 1995 došlo k oficiálnímu přejmenování na Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava.
Absolventi Hutnické fakulty VŠB v roce 1968
Zajímavým pohledem na život na VŠB v roce 1968 jsou vzpomínky absolventů. Studijní ročník, který nastoupil v roce 1963 na Hutnickou fakultu (předchůdkyni dnešní Fakulty materiálově-technologické), ukončil studium v roce 1968. V té době nastoupilo 157 posluchačů, kteří byli po maturitě rozděleni do specializací. Studenti získali široký teoretický základ, který jim umožnil uplatnění v provozní praxi, vědecko-výzkumné sféře i v příbuzných oborech.
Absolventi tohoto ročníku si vybavují dobu studia jako období postupného uvolňování politických poměrů a zvyšování akademických svobod. Vrcholem tohoto období bylo v roce 1965 uspořádání „skoku přes kůži“, tradičního přijímání studentů do hutnického cechu, které bylo v té době i později zakázáno.
Závěrečné státní zkoušky a promoce proběhly v roce 1968, což bylo období vrcholícího ozdravného celospolečenského procesu, kterému záhy následoval politický pád v důsledku vojenské okupace. Sounáležitost k oboru i společenská soudržnost absolventů vyústila v pravidelné ročníkové srazy, které se konají dodnes a svědčí o silných vazbách vytvořených během studia.
