Válka ve Vietnamu, známá také jako druhá indočínská válka, byla jedním z nejvýznamnějších a nejkontroverznějších konfliktů 20. století. Odehrávala se mezi lety 1955 až 1975 a představovala střet dvou odlišných ideologií - komunismu a kapitalismu - v rozděleném Vietnamu. Tento konflikt měl dalekosáhlé důsledky na celý svět, včetně investičních trhů, a zanechal hluboké jizvy na vietnamské společnosti.
Příčiny a pozadí konfliktu
Konec druhé světové války s sebou přinesl konec japonské okupace Indočíny. Ve Vietnamu se po válce chopili moci komunisté v čele s Ho Či Minem a 2. září 1945 vyhlásili Vietnamskou demokratickou republiku. První ze světových mocností, která se postavila proti tomu, byla Francie. Ta totiž chtěla obnovit svou vládu nad koloniemi v celé Indočíně. Následovala mezinárodní konference o Indočíně, která se konala v červenci 1954 v Ženevě. Tam byl Vietnam rozdělen sedmnáctou rovnoběžkou na severní a jižní část. V severním Vietnamu vládl Ho Či Min a jeho komunistický režim a na jihu vládl prezident Ngo Dinh Diem.
Další válka ve Vietnamu začala jako rozhodný pokus Vietkongu o svržení vlády Jižního Vietnamu, v jehož pozadí stál komunistický Severní Vietnam snažící se o spojení celého Vietnamu pod komunistickou nadvládu. Guerrilla, kterou začal Vietkong v Jižním Vietnamu, probíhala od roku 1959. Útoky pokračovaly a zesílily i v následujícím roce. Jelikož USA byly jednoznačně proti rozšiřování komunismu, roku 1961 americký prezident John F. Kennedy slíbil pomoci udržet nezávislost Jižního Vietnamu.
Spojené státy americké a některé další země (Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny) se snažily bránit šíření komunismu v proamerickém jižním Vietnamu, který bojoval proti svému severnímu komunistickému sousedovi. Ten podporovaly zase státy východního bloku včetně ČSSR, která zásobovala vietnamský komunistický režim mj. municí. Významnou roli měla i partyzánská komunistická organizace Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu (známá pod názvem Vietkong).
Teorie domina, která se obávala, že založení jednoho komunistického státu povede k tomu, že komunismus přijmou i jeho sousedé, sloužila k ospravedlnění války. Tato touha zadržet komunismus podněcovala pokračující americké investice. Americký prezident Dwight D. Eisenhower osobně přivítal prezidenta Ngo Dinh Diema při jeho státní návštěvě v roce 1957. Diemovy autoritářské taktiky vůči kritikům a diskriminace buddhistů nakonec vedly k protestům, což způsobilo, že USA dočasně stáhly pomoc, což umožnilo převrat, při němž byl Diem v roce 1963 svržen a zavražděn.
Válka ve Vietnamu byla v podstatě občanskou válkou, nicméně obě strany - jak severní, tak jižní Vietnam - požívaly značné podpory ze zahraničí. To platí zejména pro Republiku Vietnam, která byla podporována mezinárodní koalicí v čele s USA, které měly v zemi až 500 000 vojáků.
Průběh války
Po dvou incidentech v srpnu 1964, z nichž jeden se pravděpodobně neudál, kdy se severovietnamské hlídkové čluny střetly s americkými loděmi v Tonkinském zálivu, získali Američané důvod schválit rezoluci o Tonkinském zálivu a tím rozpoutat válku s Vietkongem naplno. Od února 1965 začaly Spojené státy americké bombardovat Severní Vietnam. Bombardování bylo vzápětí následováno vyloďováním amerických jednotek v jižním Vietnamu (Da Nang) dne 6. března 1965, čímž lokální válka přerostla ve velký mezinárodní konflikt, v němž bylo nasazeno přes milion Američanů společně se stovkami amerických letadel, tanků, a ostatní výzbroje.
Oficiálně se do Vietnamské války zapojilo na straně USA dalších čtyřicet států, které podporovaly Jižní Vietnam posláním bojových jednotek a zbraní, ale USA měly na tomto největší podíl. Američané ve válce použili mnoho nových zbraní, např. bojové vznášedlo, laserem naváděné letecké pumy či rotační kanón s rychlostí střelby až 6 000 ran za minutu. Ve velké míře se též uplatnily bojové opancéřované vrtulníky.
Zpočátku měli převahu Američané, ale proti taktice Vietkongu, který vedl odlišný druh války (zdlouhavý, polopartyzánský způsob drobných nebo středních útoků, pastí na cestách, nášlapných min apod.) Američané nedokázali účinně vzdorovat. Během celé války byl Vietkong zásobován ze severu po tzv. Ho Či Minově stezce. Postupem času, jak byla válka vedena, se proti ní také stavělo více a více Američanů, kteří považovali válku za nesmyslnou a nevyhratelnou, pořádali nejrůznější protesty po celých Spojených státech.
Válka ve Vietnamu byla definována jako asymetrická. Jsou představeny formy boje, způsob zneužití neutrálních států (Ho Či Minova stezka), použití defoliantů...
V roce 1968 série překvapivých útoků - dnes známá jako ofenziva Tet (během svátku Tết) - znamenala začátek konce. Severovietnamským silám se podařilo zinscenovat koordinovaný útok po celém Jižním Vietnamu v naději, že dosáhnou vítězství a prolomí patovou situaci. „Ofenziva Tet ukázala, že američtí protivníci byli odhodláni víc než kdy předtím přinutit USA ke stažení a znovu sjednotit svou zemi," vysvětluje Appy. Americké veřejnosti bylo řečeno, že válka je téměř u konce, ale počty obětí ukazovaly něco jiného. Po přeskupení USA a Jižní Vietnam zdecimovaly asi 30 000 až 50 000 komunistických vojáků, ale stále to bylo politické vítězství pro Sever. Ofenziva Tet znamenala zlom, dodává Appy - takový, který přinesl smíšené výsledky - jako ostatně celý konflikt.
My Lai a další excesy
Válku poznamenala hlavně internacionalizace konfliktu a rostoucí odpor v řadách americké veřejnosti. Pro zastánce války to byla jen zástupná válka, jeden z projevů napětí mezi Východem a Západem; odpůrci poukazovali na neřešitelnost celé situace, vysoký počet obětí a extrémní míru násilí postihující jak bojující strany, tak civilisty. Pro velkou část vietnamského obyvatelstva to byl zas další boj za nezávislost a práva na sebeurčení. Během války vzrostla v USA popularita různých mírových hnutí, konaly se demonstrace a nakonec převážil odpor k této válce. Válka byla vedena se značnou krutostí; trpěli vietnamští civilisté (masakr v My Lai, masakr v Hue, masakr v Dak Son, masakr v Phuoc-vinh) a bylo ničeno životní prostředí po celé zemi. USA použily proti rostlinným porostům defoliant Agent Orange, aby po odlistění přestal prales partyzánům sloužit jako bezpečný úkryt. Použity byly i další chemické látky.
Slide je věnován přiblížení Masakru v My-Lai coby tragickému selhání vojenské mašinerie ve Vietnamu.
Konec války a důsledky
Ačkoliv USA měly jednoznačně technickou převahu, síly Vietkongu se postupem času zvětšovaly, protesty proti válce rostly, a válka se stále prodlužovala; nakonec, ač stále tvrdě bojovali, Američané z Vietnamu po podepsání pařížské dohody roku 1973 odešli. Válka ve Vietnamu skončila v roce 1975 dobytím Saigonu komunistickou armádou. Přes nespornou vojenskou převahu tak Spojené státy doplatily na domácí odpor k válce a neochotu politické reprezentace dodržet záruky dané Jižnímu Vietnamu po podepsání mírové smlouvy v roce 1973.
Sleduje fázi konfliktu známou jako "vietnamizace", včetně všech jejích příčin a důsledků. Počínaje "velikonoční invazí" sleduje závěr války až do obsazení Saigonu a jeho přejmenování na Ho Či Minovo město.
Válka ve Vietnamu byla jednou z nejdražších vojenských konfliktů v dějinách USA. Financování války vedlo k masivnímu růstu federálního dluhu a zvýšení vládních výdajů. Toto zvýšení výdajů bez současného pokrytí příjmy vedlo ke zvýšené inflaci a ekonomické nestabilitě.
Válka měla také vliv na ekonomiku. Válka ve Vietnamu byla jednou z nejdražších vojenských konfliktů v dějinách USA. Financování války vedlo k masivnímu růstu federálního dluhu a zvýšení vládních výdajů. Toto zvýšení výdajů bez současného pokrytí příjmy vedlo ke zvýšené inflaci a ekonomické nestabilitě. Před koncem války, v roce 1974, vystoupala inflace až na 11 %. Maxima dosáhla v poválečném období, v roce 1980, hodnotou 13,55 %. V období války ve Vietnamu byly investiční trhy charakterizovány vysokou volatilitou.
Valecna tajemstvi - 12 - Vietnam - Zvlastni operace
Věnuje se problémům, které měli veteráni navrátivší se do USA po skončení jejich turnusu a důvodům, které k tomu vedly.
Důsledek války, dotýkající se České republiky. U nás, stejně jako ve východních zemích, žijí Severovietnamci, výsledek tehdejší splupráce komunistických zemí.
Odkazuje na některá díla (převážně filmová), která se válkou inspirovala a zároveň pracuje s některým s témat dříve v prezentaci probíraným.
Válka ve Vietnamu patřila k nejdelším a nejničivějším konfliktům 20. století. Odehrávala se mezi komunistickým Severním Vietnamem, podporovaným Sovětským svazem a Čínou, a proamerickým Jižním Vietnamem, který měl silnou vojenskou i politickou podporu Spojených států. Válka přinesla obrovské lidské, materiální i environmentální ztráty, zanechala hluboké jizvy na vietnamské společnosti a výrazně ovlivnila geopolitiku studené války.
