Případy, kdy se rodiče dokážou dohodnout na vzdělání svých dětí, můžeme označit za ideální. Nicméně s rostoucí mírou rozvodovosti v ČR či odlišným pohledem na budoucí směřování svých dětí budou rodiče stále častěji přicházet do sporu. Rodiče při výkonu péče o dítě rozhodují o všech záležitostech svých potomků. Souhrn takových práv a povinností vůči vlastním dětem označujeme jako rodičovská odpovědnost. Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti (§ 858 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „NOZ“).
Rodičovská odpovědnost náleží oběma rodičům, ledaže by jí byl některý z rodičů soudem zbaven (§ 865 NOZ). Povinnost rodičů zajistit vzdělání dítěte je spojena s volbou školy a vzdělávací instituce. Rodiče mají povinnost směřovat péči o dítě tak, aby bylo co nejvíce rozvíjeno jeho nadání a schopnosti. Rodičovskou odpovědnost mají mimo rodiče i další osoby vykonávající péči o dítě.
Je třeba zmínit institut osvojení, kde rodičovská práva a povinnosti přecházejí na osvojitele, a osvojitel tak plně vstupuje do postavení rodiče (§ 832 NOZ). Nemá-li dítě žádného z rodičů, který by měl a vůči svému dítěti vykonával rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, soud jmenuje dítěti poručníka. Avšak každé rozhodnutí poručníka v nikoli běžné záležitosti týkající se dítěte musí být schváleno soudem (§ 934 NOZ). Poručník tak potřebuje souhlas soudu, jedná-li v rámci výchovy dítěte o otázkách vzdělávání, volby a výkonu povolání apod.
Nemůže-li o dítě osobně pečovat žádný z rodičů ani poručník, může soud svěřit dítě do osobní péče pěstounovi, který ale rozhoduje jen o běžných záležitostech dítěte.
Jednou z povinností rodičů v rámci rodičovské odpovědnosti je přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce (§ 36 odst. 4 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ŠZ“ nebo „školský zákon“). Dle ustanovení § 36 odst. 5 ŠZ plní žák povinnou školní docházku v základní škole, v jejímž školském obvodu má žák místo trvalého pobytu, tzv. spádové škole, pokud zákonný zástupce nezvolí pro žáka jinou než spádovou školu.
O přijetí či nepřijetí k základnímu vzdělání rozhodují výlučně ředitelé škol ve správním řízení jako vykonavatelé veřejné správy. Mohou tedy postupovat pouze v mezích, které jim ukládají zákony, především školský zákon a správní řád. V neposlední řadě školský zákon ukládá řediteli spádové školy povinnost přednostně přijmout děti s trvalým pobytem v příslušném školském obvodě, a to do výše povoleného počtu žáků uvedeného ve školském rejstříku (§ 36 odst. 7 ŠZ).
Pokud počet spádových dětí převyšuje kapacitu školy, může ředitel některé z nich upřednostnit podle předem stanovených kritérií. Ředitelé by tak měli předem informovat rodiče o kritériích, dle kterých budou rozhodovat o přijetí dítěte do školy. Zde upozorňuji na nevhodnost některých kritérií, např. výsledek testu školní zralosti, vzdálenost bydliště od školy či pořadí přihlášky atd. Naopak mezi zvýhodňující, ale nikoliv diskriminační kritéria můžeme zařadit odklad školní docházky, staršího sourozence ve škole, absolvování mateřské školy při základní škole atd. V případě, že počet spádových dětí převyšuje kapacitu školy a nelze vybrat děti podle předem stanovených a přípustných kritérií, je ředitel oprávněn provést transparentní losování o jednotlivá místa ve škole.
Každý ředitel by měl před zápisem požádat zřizovatele o seznam spádových dětí, aby si utvořil představu o naplněnosti v jednotlivých třídách.
Častým problémem a předmětem soudních sporů bývá účastenství rodičů v rámci správního řízení, v němž se rozhoduje o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání. V této souvislosti bych zmínil stanovisko odboru legislativy MŠMT ze dne 6. 5. 2014 k problematice účastenství rodičů v řízení o přijetí dítěte k základnímu vzdělávání: „Nelze dovodit, že by rodiče byli účastníky řízení o přijetí či přestupu dítěte, jelikož tito nejsou subjekty, jejichž právní sféra (práva a povinnosti) by mohla být rozhodnutím ředitele školy přímo dotčena. Stejný závěr již několikrát dovodily obecné soudy či Ústavní soud. Právo na vzdělávání a školské služby podle školského zákona tak náleží pouze žákům a studentům, nikoliv jejich zákonným zástupcům (rodičům). Ti nemohou být účastníky řízení o přijetí dítěte do školy podle § 27 odst. 1 písm. a) SŘ, neboť nejsou a nemohou být dotčenými osobami, ani podle § 27 odst.
Vraťme se ale zpět na začátek. NOZ považuje volbu vzdělání za významnou záležitost v životě dítěte, a proto nedohodnou-li se rodiče v takové záležitosti, musejí se s dostatečným předstihem obrátit na soud, který rozhodne tak, že za druhého rodiče udělí souhlas s podáním přihlášky k základnímu vzdělávání. Takové rozhodnutí pak rodiče přikládají k žádosti o přijetí dítěte do školy.
Příslušným soudem pro takový typ řízení je okresní soud, v jehož obvodu má dítě faktické bydliště. Dítě je pak zastoupeno opatrovníkem - orgánem sociálně-právní ochrany dětí. V rámci soudního řízení, které se dotýká zájmu dítěte, má soud povinnost poskytnout dítěti všechny relevantní informace, aby si mohlo vytvořit vlastní názor a tento názor soudu také sdělit. Není-li dítě schopno, dle zjištění soudu, informace přijmout a vytvořit si vlastní názor a tento sdělit, soud vyslechne toho, kdo je schopen zájmy dítěte ochránit, s tím, že se musí jednat o osobu, jejíž zájmy nejsou v rozporu se zájmy dítěte. NOZ výslovně presumuje, že dítě starší 12 let je schopno informaci přijmout, vytvořit si vlastní názor a tento sdělit (§ 867 odst. 2 NOZ). Názoru dítěte tak soud musí věnovat patřičnou pozornost.
Při výkonu rodičovské odpovědnosti musejí rodiče brát ohled na nejlepší zájem dítěte a v souladu s ním při plnění rodičovské odpovědnosti postupovat. Dle § 892 odst. 2 NOZ zastupují rodiče dítě společně, jednat však může každý z nich. Dále dle § 876 odst. 3 NOZ platí, že jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. NOZ předpokládá, že rodiče jednají vždy ve shodě.
Ředitel školy nemusí vyvíjet žádnou detektivní činnost a zjišťovat, zda rodič, který přihlášku k zápisu dítěte do školy nepodepsal, s volbou školy skutečně souhlasí. Dobrá víra ředitele školy se tak předpokládá. Pokud se stane, že druhý z rodičů projeví odlišný názor a s přihláškou nesouhlasí, je povinností ředitele v souladu s § 64 odst. 1 písm. c) SŘ řízení přerušit a odkázat rodiče na soud, který svým rozhodnutím nahradí souhlas druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do školy.
Vodítkem pro správný postup v obdobných věcech může být soudní judikatura. Aplikovatelné může být rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2013 se sp. zn. 28 Co 158/2013, kde soud uvedl, že jestliže se „rodiče nedohodnou na tom, do jaké základní školy jejich dítě nastoupí, měl by ten z rodičů, který navrhuje zapsat dítě do spádové základní školy, podat k soudu návrh na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do základní školy a to s takovým časovým předstihem, aby v době zápisu do první třídy základní školy bylo k dispozici soudní rozhodnutí, které by souhlas nesouhlasícího rodiče s podáním přihlášky nahradilo.
Rodiče se buď nedohodnou na žádné spádové škole, anebo dítě nebude zapsáno do žádné školy; může se tak stát z důvodu nečinnosti rodičů či nečinnosti soudu. Dle § 36 odst. Dítě je zapsáno do dvou různých základních škol. Je nutné, aby soud rozhodl, v jaké základní škole bude dítě plnit povinnou školní docházku. Rodiče by měli mít stále na paměti, že jde především o jejich děti, proto by měli postupovat s ohledem na jejich nejlepší zájem, oprostit se od osobních sporů a dospět ke kompromisu. Právo na vzdělání u dětí a právo rodičů zvolit vzdělání svým dětem existují vedle sebe. Pokud není shoda rodičů u volby základní školy, musí rozhodnout soud, který předně bude zajímat názor dítěte a jeho nejlepší zájem.
Problém není dítě. Problém je rodič, říká Milan Studnička
Duben je měsícem zápisů k povinné školní docházce. Zatímco malí předškoláci se chystají a těší na svůj velký den, kterým zápis do 1. třídy jistě je, pro řadu rodičů může představovat nástup do základní školy problém a dohady s druhým rodičem. Dle ustanovení § 36 odst. 5 školského zákona plní žák povinnou školní docházku v tzv. spádové škole, tj. základní škola, v jejímž školském obvodu má žák nahlášen svůj trvalý pobyt. Ledaže zákonný zástupce zvolí pro žáka jinou než spádovou školu. Jinými slovy, volba školy je v rukách rodičů a pokud má nespádová škola dostatek míst přijmout žáčka s trvalým pobytem mimo svůj obvod, může tak učinit.
V ideálním případě se rodiče na škole pro svého budoucí prvňáčka shodnou či ke shodě ještě před zápisem dojdou. Ale co když ne? Při současné vysoké míře rozvodovosti dochází k situacím, kdy se rodiče (nejen) na volbě základní školy prostě neshodnou a nejsou ochotni či schopni dojít ke kompromisu. K rozporům o zvolení školy však může docházet i v rámci manželství, kdy každý z rodičů může mít jinou představu o studijním směřování potomka.
Otázkou výběru školy při neshodách rodičů se zabýval Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 158/2013 ze dne 18.04.2013 (dále jen „Rozhodnutí“), v němž soud mimo jiné uvádí, že nedohodnou-li se rodiče na tom, do jaké základní školy nastoupí jejich dítě, měl by ten z rodičů, který navrhuje zapsat dítě do spádové základní školy, podat k soudu návrh na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do základní školy s takovým časovým předstihem, aby v době zápisu do první třídy základní školy bylo k dispozici soudní rozhodnutí, které by souhlas nesouhlasícího rodiče s podáním přihlášky nahradilo.
Tedy v případě trvání neshod rodičů v tak významné záležitosti, jakou nástup na základní školu je, či v případě, že některý z rodičů obejde či chce obejít druhého rodiče v tomto rozhodování, nelze jinak než doporučit obrátit se ve smyslu ustanovení § 877 občanského zákoníku k soudu s návrhem na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do základní školy. Příslušným soudem je okresní soud v obvodu obecného soudu nezletilého, přičemž soud pro toto řízení jmenuje dítěti opatrovníka.
V případě, že soud návrhu rodiče vyhoví, výrok soudního rozhodnutí zní typicky tak, že se za druhého rodiče uděluje souhlas s podáním přihlášky k zápisu k povinné školní docházce na základní škole. Přestože ve věcech péče soudu o nezletilé rozduje soud s největším urychlením, tyto kroky je nutné činit včas, aby v době zápisu do první třídy základní školy bylo k dispozici soudní rozhodnutí, které by souhlas nesouhlasícího rodiče s podáním přihlášky nahradilo.
Co však když každý z rodičů jedná dle svého a dítě absolvovalo s každým z rodičů zápis na dvou různých školách, a tedy nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu k povinné školní docházce již nemá význam? Dle výše uvedeného Rozhodnutí v takovém případě neshodu mezi rodiči odstraní soud, který rozhodne, ve které škole nezletilé dítě povinnou školní docházku nastoupí. Krajský soud v Praze se v Rozhodnutí vyjádřil, že při tomto rozhodování by měla být vzata v úvahu nejen otázka spádovosti školy, ale rovněž přání budoucího prvňáčka nebo například nutnost dojíždění do školy (a tedy brzké vstávání) versus škola v docházkové vzdálenosti.
Řízení ve věci přijetí dítěte k základnímu vzdělávání je řízením správním a rozhodnutí ředitele školy je v takovém případě správním rozhodnutím. Ředitel školy je v řízení oprávněnou úřední osobou, vystupuje jako vykonavatel veřejné moci. Podáním přihlášky k zápisu k povinné školní docházce je zahájeno správní řízení na žádost ve smyslu ustanovení § 44 odst. 1 správního řádu.
S povinností podat přihlášku k zápisu k povinné školní docházce je spojen velmi častý dotaz rodičů, zdali je nutné, aby byla podepsána oběma rodiči. Dle ustanovení § 892 odst. 2 občanského zákoníku platí, že rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich. Na toto ustanovení navazuje § 876 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče. Je zde tedy zakotvena domněnka, že rodiče jednají ve shodě. Primárně se tedy vychází z toho, že vztah rodičů je pozitivní, že jsou zajedno a navenek je projevena vůle pouze jednoho z nich. Tudíž pokud vedení školy nedisponuje informacemi o neshodách rodičů v otázce nástupu do základní školy, pak lze presumovat její dobrou víru a v takovém případě škoda akceptuje přihlášku k zápisu k povinné školní docházce, která bude podepsána pouze jedním z rodičů.
Pokud je však ředitel školy informován o nesouhlasu druhého rodiče, pak již dobrou víru předpokládat nelze. Ředitel školy by v takovém případě měl zahájené správní řízení dle ustanovení § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu přerušit a rodiče vyzvat k podání návrhu na soud na nahrazení souhlasu druhého rodiče s podáním přihlášky k zápisu do základní školy. Nebude - li vydáno soudní rozhodnutí do dne zahájení povinné školní docházky (ať již proto, že žádný z rodičů návrh k soudu nepodal a soud tedy neprobíhá nebo proto, že návrh podán byl, ale do zahájení školy nebylo o nahrazení souhlasu druhého rodiče rozhodnuto) a malý předškolák tedy nebude zapsán do žádné základní školy, zahájí dítě povinnou školní docházku automaticky ve své spádové škole.
Kapacita školy uvedená ve školském rejstříku je pro ředitele škol směrodatná. Argumenty o chybějících prostorech ve škole pro otevření dalších tříd nejsou použitelné. V takovém případě je třeba situaci neprodleně řešit se zřizovatelem.