Alternativní školy v zahraničí: Průvodce pro rodiče

Klasický školský systém nemusí vyhovovat každému dítěti, a proto stále více rodičů hledá alternativní formy vzdělávání. Tyto školy nabízejí odlišný přístup k výuce, rozvoji osobnosti a přípravě na život v 21. století.

Debatu o školství nedávno rozvířila herečka Lenka Vlasáková, která pro své děti zvolila alternativní způsob vzdělávání. Sama měla z klasického školství trauma a nechtěla tomu vystavovat ani své potomky. "Náš způsob, jakým jsme vedli naše děti, vzbudil v našem okolí spoustu otázek. Všichni měli strach, co s nimi bude. Jestli se dostanou na střední školu," popsala své zkušenosti. Dodala však, že z 26 dětí v dané třídě šlo jen jedno na učňák, což naznačuje, že alternativní přístup může být pro mnohé velmi úspěšný.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy si dlouhodobě všímá narůstajícího trendu alternativních škol a jako zřizovatel jich několik otevřelo, například v Praze-Jinonicích. Lidem vyhovuje i tím, že za výuku nemusí platit, stejně jako u klasické základní školy.

Není to poprvé, kdy se setkávám s podobným názorem. I odborné publikace označují mnohé propracované systémy s vlastním kurikulem, způsobem evaluace žáků i učitele apod., jako „alternativní“. Pokud je alternativa možnost volby mezi dvěma nebo více možnostmi, pak jistě. Pokud je alternativou myšleno odlišení od něčeho daného, pojmenovaného, s vlastní charakteristikou, pak… nejistě. A o alternativních školách se hovoří spíše v tom druhém smyslu.

Vzhledem k již dlouholeté existenci dvoustupňového kurikula (jednotlivé školy sepisují vlastní Školní vzdělávání programy (ŠVP), které mají konkretizovat rámcový vzdělávací program (RVP) pro daný typ škol) jsou všechny ŠVP vůči sobě alternativní. Kde je ten etalon, daný vzor, jasný mainstream apod.? Třeba se to dozvím v komentářích k článku, osobně to vnímám jako nespecifikovaný konglomerát očekávání a zkušeností, který je mylně považován za sdílený. A to mi nestačí.

Naopak, tvrdím, že již zmíněné „alternativní“ programy/koncepty/školy dnes vykazují vyšší míru standardizace nežli „klasické školy“. Slůvko „alternativní“ bych začal používat spíše pro formu vzdělávání. Lesní školky, přírodní školy, domácí vzdělávání, sdružené školy vytvářejí netradiční prostředí pro vzdělávání dětské populace a mohou být funkční alternativou pro mnohé rodiče, které neuspokojuje nabídka škol v jejich okolí. Pro Začít spolu, ITV, Montessori, Waldorf, Dalton apod. bych raději hledal jiný nadřazený pojem.

Typy alternativních škol

Alternativní školy se liší od standardních škol v mnoha aspektech, od pedagogických přístupů po strukturu výuky.

Waldorfské školy

První Waldorfská škola vznikla už v roce 1919 ve Stuttgartu a poměrně záhy se stala vyhledávaným vzdělávacím ústavem, který vynikal specifickým přístupem ke školním osnovám i samotným žákům. Duchovním otcem je Rudolf Steiner. Pro Waldorfské školy je typické, že své žáky rozvíjejí nejen po stránce znalostní, ale také tvůrčí a sociální. Na těchto školách rozhodně nenaleznete učebnice, žákovské knížky nebo pevně stanovený rozvrh pro celé pololetí. Vyučování totiž probíhá v tzv. epochách, tedy v souvislých blocích, které trvají zhruba tři až čtyři týdny. Díky tomu se žáci naplno soustředí na daný hlavní předmět (např. matematiku, český jazyk, přírodopis). Zároveň Waldorfské školy kladou důraz na výuku uměleckých a řemeslných předmětů, například pletení a háčkování.

Z průzkumu absolventů waldorfských škol od autorů Jona McAlice a Bo Dahlina vyplývá, že budoucnost žáků této způsobu výuky není černá. Po střední waldorfské škole pokračuje ve studiu na vysoké škole 94% studentů, z nichž 88 procent získá vysokoškolský titul. Ani v práci problém nemají.

Montessori školy

Hlavní myšlenkou montessori pedagogiky je „Pomoz mi, abych to udělal sám“. Výchovný systém montessori typu je postaven na novém pohledu na dítě. Při montessori způsobu výuky není role učitele tou dominantní, daleko důležitější je samotná aktivita dítěte. Učitel je jako zprostředkovatel, který dítěti v určitých situacích doprovází nebo mu v novém prostředí napomáhá. Často se upozadí, dokud jej samo dítě nepožádá o pomoc. Pedagogova funkce je tedy spíše pozorující a velmi nenásilná. Jak píše Marie Montessori: „Vyučování je vedlejší, hlavní je učení“. Jestliže jsou svoboda a samostatnost žáka nosné pilíře tohoto přístupu, učitel žákovi napomáhá s jeho vlastním vývojem. Je potřeba, aby byl učitel velmi empatický a měl schopnost správně zohledňovat potřeby dětí. Aby mohl správně vykonávat svou profesi, je potřeba, aby mu dala škola prostor k jeho vlastní iniciativě.

Dítě pracuje ve věkově smíšené skupině. Skupiny jsou uspořádány podle vývojových fází a jejich potřeb. Výhodou smíšených skupin je fakt, že děti se navzájem od sebe učí, učí se trpělivosti a toleranci k mladším spolužákům. Dítě se samo rozhoduje, kterou známou činnost si pro práci zvolí. Zároveň si vybere místo, kde bude pracovat. Samo pak vyhodnotí, kdy a jak dlouho se dané činnosti bude věnovat. Svobodná volba umožňuje dítěti věnovat se tomu, co jej v danou chvíli nejvíce přitahuje. Díky svobodné volbě se dítě učí i obrovské zodpovědnosti. Nese si následky své volby, což je nejlepší zpětná vazba. Umí odhadnout a je si vědomo na co stačí a co již není schopno zvládnout. Je důležité, aby dítě, které se zrovna na něco soustředí, mělo svůj klid. Děti se učí tichu a to po malých částech každý den. Zásadní při výuce je stav hluboké, dlouhodobé soustředěnosti (nazývá se polarizace osobnosti). Když se dítě samovolně rozhodne pro konkrétní činnost a projeví pro ni mimořádný zájem, pak vybranou činností nechá tak pohltit, že se z ní ničím nenechá vyrušit.

Demokratické školy

Summerhill School je nejstarší demokratickou školou na světě, kterou v roce 1921 založil A. S. Neill. Tento sympatický pedagog se nechtěl smířit s přísným školstvím ve Velké Británii, které dětem nahánělo strach a připravovalo je o motivaci. Na základě svých poznatků z praxe se rozhodl, že vytvoří internátní školu, kde se děti samy rozhodnou, co daný den chtějí dělat. Dají přednost výuce? Nebo si raději půjdou zaplavat? Obojí je správné! A. S. Neill totiž zastával názor, že je proti přírodě, aby děti seděly nejméně 6 hodin ve třídě, namísto toho, aby si hrály a byly v pohybu.

Podobně jako SummerHill School je i ALPHA, založená v roce 1972 v kanadském Torontu, tzv. demokratickou školou, která dbá na spravedlnost mezi žáky. Podle filosofie ALPHA je každé dítě jedinečné a každé se vyvíjí vlastní tempem. Tato myšlenka se následně odráží na samotném seskupení třídy, neboť v jedné třídě jsou děti různého věku. Díky tomu se starší žáci starají o mladší spolužáky, a zároveň jim pomáhají s rozvojem.

Další alternativní přístupy

Ørestad Gymnasium v Kodani, založené v roce 2015, klade důraz na skupinovou práci, kde se studenti učí testovat své nápady, argumentovat a porozumět ostatním. Dominantou školy je vzdušný prostor bez klasických učeben, nahrazených kruhovými buňkami.

WeGrow v New Yorku kombinuje montessori přístup s filozofií New Age a kapitalismem Silicon Valley. Prostředí zde nepřipomíná tradiční školu; žáci a učitelé (mentory) kooperují v prosvětleném prostoru s dřevěnými „stromovými“ domečky. Vzdělávání je postaveno na šesti pilířích: mysl, tělo, duše, umění, uvědomělá tvorba a příroda. Ranní program zahrnuje hudbu a meditaci, následovanou výukou hebrejštiny, mandarínštiny či základů robotiky.

Alternativní školy nalezneme v Německu, Švýcarsku, Holandsku, ale také v České republice. Mezi další typy alternativního vzdělávání patří také domácí výuka (homeschooling), lesní školky, přírodní školy a mezinárodní školy s programy jako International Baccalaureate.

Rozdíly mezi tradiční a alternativní školou

Tradiční škola nabízí strukturovanou výuku a standardizované testy, které jsou rovnocenné pro všechny děti. Učitel působí jako autorita a hlavní zdroj informací. Jsou dané osnovy, podle kterých se učitel řídí celý školní rok a musí být vše splněno. Výsledky jsou hodnoceny známkami z testů a domácích úkolů. Na konci školního roku se dostává vysvědčení s celkovým hodnocením žáka.

Alternativní škola klade důraz na individualizovanou výuku a interaktivní učení. Učitel působí spíše jako průvodce a mentor, jehož úkolem je podpora autonomie žáků. Školní prostředí je uzpůsobené dětem a využívá různorodé pomůcky. Neexistuje jednotný systém, podle kterého by se školy držely stejně jako u klasického vzdělávání. Klasický rozvrh, pevně stanovené osnovy a znuděné žáky na těchto školách nenajdete. Naopak se připravte na zástupy mladých lidí, kteří lační po vzdělání a chození do školy si užívají podobně jako klábosení se spolužáky nebo sportování.

Výzkum řízení alternativních škol oproti tradičním ukázal, že alternativní školy častěji využívají demokratické a autoritativní manažerské styly, mají jasný smysl existence a definovanou vizi, ale méně standardizovaných procesů a struktur. Mezi běžné problémy alternativních škol patří finanční obtíže, zajištění rovnováhy mezi demokratičností a efektivitou, a řízení postupu studentů do dalšího akademického vzdělávání.

I když se může zdát, že alternativní školy jsou "kontroverzní", jak je někdy označován například Summerhill, jejich cílem je připravit moderního člověka na výzvy 21. století. Nabízejí různorodé metody a přístupy, které mohou lépe vyhovovat individuálním potřebám dětí a podporovat jejich přirozený rozvoj.

tags: #alternativni #skoly #v #zahranici