Nástupem na vysokou školu vám začíná nová a naprosto skvělá životní etapa. Čeká vás spousta zážitků, ale taky výzev. Určitě počítáte s tím, že přechod ze střední školy na vysokou bude náročný. Z vysokoškolského života vytěžíte hodně - nové příležitosti, projekty, kontakty, přátele na celý život, třeba i studium v zahraničí nebo první pracovní stáž. Vysoká škola vám otevírá nové a netušené obzory a nabízí mnohem více svobody a volného času. A právě na volnější režim si dejte velký pozor. Pokud situaci podceníte, před zkouškovým obdobím se vám všechno vrátí jako bumerang. Často se říká, že právě první semestr je pro studenty v rámci vysokoškolského studia nejtěžší, protože změn oproti střední škole na vás čeká opravdu hodně.
Příprava na vysokoškolské studium
Ještě před začátkem semestru je vhodné se řádně připravit. Pokud se hlásíte na žádaný obor, přípravné kurzy mohou být k nezaplacení, ačkoliv bývají placené. Na dobrém přípravném kurzu proberete nejenom ty nejdůležitější poznatky z oboru, se kterými se můžete na přijímačkách setkat, ale i konkrétní otázky, které se v testech objevují pravidelně v různých variacích. I ten nejchytřejší student se nemůže spoléhat na to, že přijímací zkoušky zvládne bez jakékoliv přípravy. V přijímačkách ho totiž můžou zaskočit otázky na věci, kterými se na střední škole nezabýval. Zorientovat se v požadavcích k přijímacím zkouškám je test sám o sobě. Často jsou psané nesrozumitelnou úřednickou řečí. „Nejtěžší pro mě bylo se prokousat nepřehlednými fakultními stránkami, abych zjistila, jaké jsou vlastně všechny požadavky pro přijetí. Dokázat se zorientovat ve strohé úřednické řeči při čtení požadavků jsem brala jako součást přijímaček.“
Získávání informací o škole a oboru
Skvělý způsob, jak se začít orientovat v džungli studijních oborů je navštívit některý z veletrhů vysokých škol. Jedná se o oblíbené akce, kam mají studenti středních škol zpravidla vstup zdarma. Vysoké školy se pak prezentují u svých stánků. Můžete získat jejich prospekty a obecné informace, ale hlavně - nahlédnout pod pokličku. U stánků se totiž velice často potkáte přímo se studenty dané školy. No a samozřejmě jsou to ti, kteří jsou na škole spokojení a chtějí ji doporučovat dál. Můžete tedy luxusně navnímat, jestli má pro vás škola ten správný wibe. Když už váháte třeba jen mezi několika kandidáty, ještě hlouběji se se školou seznámíte na dni otevřených dveří. Bývají v zimě přímo na dané škole. A zase, podle typu a chemie školy je pro zájemce připraven zajímavý program. Nezapomínejte - školy vás chtějí nalákat, takže vám ukážou to nejlepší ;-). Zjistěte si termíny. Může to být otrava, ale termíny jsou základ. Dbejte na to, abyste je všechny správně dodrželi. Zájemců je hodně a na výjimky se většinou moc nehledí. A které termíny máme na mysli? Hlavně termín podání přihlášky, termín dodání potřebných dokumentů (například diplomy z oborových olympiád, pokud je škola zohledňuje), termín přijímací zkoušky, termíny platby poplatků a tak dále.
Mnoho vysokých škol nabízí možnost odpuštění přijímacích zkoušek. Zjistěte si tedy, zda se to netýká i vás. Zkoušky mohou být odpuštěny například za dobrý prospěch, za úspěch v oborové olympiádě nebo za úspěšnou účast v soutěži, kterou pořádá přímo daná škola. Určitě si tyhle věci zjistěte, jakmile budete pro školu rozhodnuti. Přeci jen, zúčastnit se soutěže je o dost méně stresující, než potom mít jeden jediný pokus na přijímacích zkouškách.
Ze všeho nejlepší je mít ve vyšším ročníku dané školy parťáka. Poradí vám spoustu věcí, na které byste si jinak bolestivě museli přicházet sami. Zjistěte si, zda se na danou školu třeba nedostal starší spolužák z vaší střední. Nebo se pravidelně účastněte akcí pořádaných vaší vysněnou školou. Na těch poznáte studenty i učitele a budete mít za kým zajít, když narazíte na jakýkoliv problém. Pokud víte, že se někdo z vašich známých na stejnou školu uchystá, může být také fajn se učit společně s ním.
Další cestou, jak ke své přípravě najít parťáka je individuální doučování. Třeba zjistíte, že student doučování studuje právě na škole, kam se snažíte dostat. A i když ne, určitě vám poradí spoustu vychytávek, jak přijímačky a prvák vysoké zvládnout.
Učení se na vysoké škole
Matematika je z těch náročnějších na to, že to musí člověk pochopit, jinak je to víceméně mechanická práce. Také jsem M1 udělal až napodruhé. Naštěstí za nás byly 3 pokusy. I když tady v tom byl jeden vyučující nevinně, ve zkoušce byl typ příkladu, který nebyl ve cvičeních ani ve skriptech, takže jsem na něj nebyl připravený (jasně že jsem to měl umět vyřešit); naopak když jsem si odmyslel to, jak mi všelijak vynadal, co všechno neznám, tak mi to slušně vysvětlil, co jsem měl blbě a jak to mělo být. Jinak M1 byla víceméně opakováním ze střední školy, akorát v podobě definic, vět a jejich důkazů, jinak jsme ten aparát na střední škole dělali (integrály, derivace, matematická analýza funkcí jedné proměnné; jo bylo pár spolužáků kde jim na střední integrály a derivace zatajili (na gymplu to k ničemu nepotřebujou, na průmyslovce se to naopak přesunulo do třetího ročníku, aby se to mohlo používat v odborných předmětech, podobně jako komplexní čísla jsme brali hned na začátku prváku)).
Ještě je otázka jak se učit. To zase záleží jak na který předmět. Ale obecně je dobré vzít si tematické okruhy (či zkouškové otázky, pokud jsou k dispozici) a ke každé si něco připravit. V matematice a podobně potom spočítat pár příkladů a nejen spočítat, ale snažit se ten výpočet pochopit - proč který krok. Ekonomika, to byly spíš takové vokecávačky. Ty je potřeba si zapamatovat. Ale matematiku, tu se musíte naučit. Navíc tu budete potřebovat po zbytek studia a možná i života pokud zůstanete v oboru (samozřejmě ne všechno; mým denním chlebem jsou výpočty s komplexními čísly (reprezentace vektorů), nedávno jsem si musel zopakovat Z-tranformaci (na vysoké jsme ji brali jen velmi okrajově) a její výpočet z Laplaceova obrazu ty tři základní metody (Laplaceovu jsme letmo brali už na střední (ve smyslu k čemu je, že existuje nějaký slovník apod.) a na vysoké důkladně se vším pozadím, z-transformace byla taková vyšší dívčí)).
Pak taky z čeho se učit. Skripta jsou většinou dost nepřehledná, na jejich nastudování je týden málo. Ale když se vezmou zápisky z přednášek (kdo na ně chodil) případně i cvičení (kde byla) a nějaké nejasnosti se případně dohledají ve skriptech, to už je něco jiného. Semestr má 14 týdnů (teda aspoň za nás měl), takže je potřeba za den si zpracovat aspoň 3 přednášky, aby byla nějaká rezerva (vycházelo by to na 5 dnů, pokud se na ničem nezaseknete).
Učení se týden před zkouškou se sice dá zvládnout, přináší to s sebou ale víc stresu, než je zdrávo. Doporučujeme si vyhradit ideálně během každého týdne trochu času a třeba si alespoň sumarizovat poznámky z každého předmětu. Nemusíte se aktivně učit, i pouhé pročítání zápisků vám z dlouhodobého hlediska pomůže. Nepodceňte to.
Na vysoké budete mít daleko více povinností než na střední škole. Už nebude možné udržet spolehlivě všechny termíny a úkoly jen v hlavě. Snadno na něco zapomenete, nedodržíte termín anebo zklamete kamarády při skupinových pracích, často budete ve stresu. Budete díky nim v obraze. Díky nim se budete mít kam obrátit, když si nebudete něčím jistí, a zároveň se pro vás stanou cenným zdrojem užitečných informací o škole, studijních materiálech, zápočtech a zkouškách, ale i o mimoškolních aktivitách.
Prvák bývá náročný, ale o to víc je potřeba myslet i na mimoškolní aktivity a svoje mentální i fyzické zdraví. Potkávejte se s kamarády, udělejte si čas na sport a svoje koníčky. Pokud začnete pociťovat, že je ve vašem životě najednou víc stresu, zkuste začít s jógou nebo meditačními technikami.
Zvládání stresu a termínů
Chystáte se na přijímačky a máte pocit, že nestíháte? Snad každý to zná. Alespoň jednou v životě se většině z nás stalo, že jsme nestíhali nebo nám na něco už nezbyl čas. Jenže co když nejde jen o pivo s kamarády, ale o jinou podstatnější věc, na které vám záleží? Na univerzitě je oproti středním školám velká výhoda, že si termíny zkoušek v určitém rozmezí můžete zvolit sami. Jste doslova pány svého času. Na druhou stranu vás to ale nutí přemýšlet. Přemýšlet nad tím, kolik času na jakou zkoušku budete potřebovat a kolik času si máte mezi nimi dát. I tak se může stát, že propadnete zoufalství, protože nestíháte.
1. Nepanikařte
První emoce nepatří mezi optimistické, nevypadá to, že se to nějak zvládne. Můžete mít strach, cítit úzkost, bezmoc. Je potřeba zachovat chladnou hlavu a získat zpět odhodlání. Jenže jak, když se termín blíží a vy jste toho prošli tak málo.
2. Plánujte
Nejlepší věcí na uklidnění je plán. Plán vám dá opět naději. V tu chvíli si stačí sednout, napočítat si dny, které vám ještě zbývají a na každý takový den si určit, kolik toho musíte stihnout. Je zde jedna důležitá podmínka. Musí to být reálné. Přednostně jsou důležitá témata, která zahrnují co možná nejvíc okruhů otázek nebo jsou podstatná.
3. Pracujte
Udělejte si svůj pracovní režim. Když máte cíl a naplánovanou cestu, tak pracujte. Učí se vám líp ráno? Vstávejte brzo, choďte spát brzo. V noci? Dělejte opak. Hlavně si neustále udržujte naspané hodiny a přes den to třeba doplňujte nějakým power napem. S únavou klesá efektivita a tím začnete být pozadu.
4. Nenechte se odradit
V tuto chvíli je důležité odolat různým vábením, které vám celý plán zhatí. Kamarádi bývají někdy dost dotěrní a vidina socializace může pro vás být daleko přitažlivější než čtení stránek odborného textu. Nedejte se. Oni to bez vás zvládnou. Každý zvládneme individuálně jinou úroveň stresu a máme rozdílnou pevnou vůli v něčem pokračovat a udržet si pozornost. I tak je důležité to zkusit a bojovat, nikoliv se pouze odevzdat představě nezvládnutelnosti. Existuje teorie reakce na stres u člověka - tzv. fight or flight.
Styl učení a prostředí
Každému vyhovuje jiný styl - někdo si vypisuje poznámky, někdo si dělá kartičky s otázkami, někomu stačí si látku jen číst a podtrhávat ve skriptech. Je dobré si co nejdříve ujasnit, která metoda učení vám funguje nejlépe a je nejvíce efektivní. Důležitou roli hraje i učební prostředí - studium v klidu a tichu domova, v knihovně, někdo preferuje kavárnu.
Organizace studia a zkoušek
Standardem byla jedna zkouška na týden. Zkoušek bylo 6 (někdy 5), snaha byla udělat je v prvních 4 týdnech a zbylé 2 týdny si nechat na opravy (v letním semetru se toho dosahovalo třeba i použitím prázdninových termínů, zkouškové bylo normálně 4 týdny v červnu plus 2 v září, než to pošoupli všechno do května a června, tehdy se šoupaly semestry o 2 týdny). Takže 6 zkoušek na 4 týdny, to znamenalo si tam dát případně nějakou méně náročnou. Jinak na zkoušky typu Matika, Fyzika, Teorie pole na to byl potřeba tak týden, Anatomie polovodičů (za nás se to jmenovalo zcela nepochopitelně Výrobní zařízení II (i skripta se tak jmenovala, minulou sobotu jsem je po letech držel v ruce když jsem si dělal pořádek v knihovně, do té doby jsem myslel, ža NI (Natural Inteligency) v mé hlavě halucinuje), dnes se to jmenuje Komponenty výkonové elektroniky) na to byl týden učení málo, to jsem udělal zkoušku jen velkým štěstím (učitel, který to normálně zkoušel a vyhazoval >75% studentů toho dne si zlomil nohu při vystupování z letadla a zkoušel místo něj někdo jiný, který vyhazoval jen 50% a já byl v té štastnější půlce).
Na zkoušky typu Matika, Fyzika, Teorie pole na to byl potřeba tak týden. Na zkoušky jako Anatomie polovodičů (za nás se to jmenovalo zcela nepochopitelně Výrobní zařízení II) byl týden učení málo, to jsem udělal zkoušku jen velkým štěstím.
I pokud nenapíšete písemku na potřebný počet bodů, stejně tam jděte, ať vidíte, co máte špatně. Mě to jednou dokonce zachránilo zkoušku (bylo potřeba 20 bodů a já měl 19 nebo 18 už nevím). To když jsem v nějakém mezikroku něco blbě opsal a dostal jiný výsledek, ale když jsem u ústní hledal, co tam je blbě, jak to mělo být, tak jsem na to přišel a učitel mi příklad uznal. Kdybych zdrhnul hned po sdělení počtu bodů, tak tam musím znova.
Na mnoha školách je kreditní systém, kde není striktně předepsáno, v jakém ročníku je třeba jednotlivé předměty plnit. Některé předměty si tak můžete přeložit na další roky, ale studenti zároveň upozorňují, abyste při tom byli opatrní. Některé kurzy jsou podmínkou zápisu do dalších, v jiných se učí základy, jejichž zvládnutí je potřeba pro další studium. Takové rozhodně není radno odkládat. „Věnujte velkou pozornost úvodním předmětům, které jsou obvykle neoblíbené a považované za příliš teoretické. Není od věci ani zapřemýšlet, zda odchodit některé kurzy s předstihem: „Je lepší nahnat kredity co nejdříve v prvních dvou letech, ať je pak dost času na bakalářku,“ radí student Andragogiky na Univerzitě Karlově. Zároveň si uvědomte, kolik jste toho schopni v jednom semestru zvládnout a zda opravdu chcete dosáhnout více kreditů, než je za celé studium požadováno. U volitelných předmětů, kde máte možnost výběru, se vyplatí poptat se na zkušenosti starších studentů a sledovat výsledky studentského hodnocení kurzů. „Sledujte evaluaci předmětů studenty a hodnocení úspěšnosti předmětů, kde se můžete dočíst náročnost ukončení předmětu a spokojenost studentů. Docházku na kurzy sice studenti radí nebrat na lehkou váhu, na druhou stranu se shodují v tom, že není nutné za každou cenu chodit na nepovinné přednášky, které pro vás nemají žádný přínos. Pravidelná docházka se ale vyplatí u zkoušek - jednak budete u vyučujících lépe zapsaní, jednak vám to pomůže k lepší přípravě. „Jsou pedagogové, co přednáší věci, které v knihách nejsou, a pak je dají do otázek,“ popisuje svoji zkušenost studentka Pedagogické fakulty MU. Současně doporučuje obrátit se na starší ročníky: „Rozhodně stojí za to, poptat se starších, co bylo u testů loni. U zkoušek buďte připravení i na to, že často záleží na tom, kdo vás bude zkoušet, a také na variantě testů, varuje studentka Technické univerzity v Liberci. S dobrou přípravou a odhodlaností vás to ale nemůže příliš překvapit. U zkoušek neváhejte využívat předtermíny a zkouškovou zátěž si tak více rozložit, vzkazuje studentka Fakulty ekonomické ZČU. Rozhodně nic nenechávejte na poslední chvíli, dovává. Pokud ke zkoušce něčemu nerozumíte, nebojte zajít na konzultace.
Ke studiu a přípravě na zkoušky si vždy nevystačíte se zápisky z přednášek a musíte sáhnout po učebnicích, skriptech nebo další literatuře. Pokud se rozhodnete knihy pořizovat, stojí za to prohlížet nástěnky, podat si inzerát nebo se poptat starších kolegů, zda nejsou k mání již využité, které bývají i podstatně levnější.
Samostatnou kapitolou jsou vyučující. Potíže vám může dělat i taková maličkost, jako je správné oslovování. Zatímco na střední škole se často pro všechny vyučující používá titul profesor, na vysokých školách se jim mohou chlubit jen ti nejzasloužilejší. O svých vyučujících byste ale určitě měli znát více než jen tituly. Usnadní to přípravu na zkoušky,“ doporučuje studentka téže školy. Rozhodně tu neuškodí znát odborné zájmy vyučujícího nebo jeho povahu. Nakonec si dávejte pozor i na to, co naopak vyučující ví o vás.
Vlastnosti a přístup ke studiu
A jakými vlastnostmi a přístupem byste se měli ke studiu vybavit? Ačkoli studium není radno podceňovat, není podle studentů ani dobré brát ho příliš vážně a neustále se stresovat. Rozhodně se nevzdávejte, pokud se setkáte s nějakým neúspěchem, ten potká téměř každého. „Nenechte se odradit počátečními neúspěchy. To, že se vaše první překlady budou po opravě vyučujícím červenat, neznamená, že zde nemáte co dělat. Buďte vnímaví a otevření novým podnětům, uvidíte, že se brzy dostaví pocit, že se kontinuálně zlepšujete!“ povzbuzuje prváky svého oboru studentka Angličtiny pro mezikulturní komunikaci na Univerzitě Karlově. „Radila bych hlavně vytrvalost a odhodlanost a pak se dá zvládnout úplně všechno, i když někdy je potřeba trochu sebezapření,“ popisuje svoji strategii studentka Ekonomické fakulty TUL.
Jak se učit efektivně a rychle!? Nejlepší návod v ČR
Příprava na den „D“
Je podle Vás dobré, aby student již s předstihem věděl, do čeho jde, aby si sehnal všechny informace, anebo je lepší nechat vše skutečně až na poslední chvíli? Mluvíme-li o problematice přípravy k maturitě je od počátku nutné zdůraznit, že každý jsme individualitami a neexistuje 100% a univerzální návod pro všechny. Jsou však určité zásady a pravidla, která většině studentů mohou významně pomoci zvládnout se spolehlivě připravit na zkoušku dospělosti. Je však důležité si vyzkoušet co na koho nejlépe funguje. Předávání informací od studentů, kteří mají maturitu již za sebou má dvě úskalí - zlehčování maturitní zkoušky (to se neuč, já si taky nevytáhl tyhle otázky, tobě to taky vyjde) a naopak zbytečné vystrašení (ať již úmyslné či nikoliv). Jinak je pochopitelně dobré mít k dispozici i vypracované otázky k maturitě. Velmi nezodpovědné by však bylo učit se z nekvalitně zpracovaných maturitních otázek bez užití učebnic. Také strategie naučit se polovinu otázek a doufat ve štěstí, je velice ošemetná. Někdy se student učí maturitní látku velmi poctivě, ale začíná stále u stejné otázky. Pak se snadno stane, že některé kapitoly umí výtečně a jiné sotva zná. Výhodnější způsob učení je projít co nejvíckrát (aspoň 3x) všechny otázky ke zkoušce, zpočátku se učit jen nejdůležitější a stěžejní informace, tj. naučit se tzv. na „trojku“ a teprve po zvládnutí základů učiva se vrhnout na podrobnosti. Studenti, kteří se od počátku učí „vše“, zpravidla postupují v učení velmi pomalu. Když se později znovu k otázkám vrátí, zjistí, že si již nepamatují ani základní informace, což může navodit paniku.
Je dobré mít poslední den před zkouškou spíše jako odpočinkový. Učit se maximálně dopoledne nebo do druhé hodiny odpolední, a pak již jen odpočívat. Nedoporučuje se učit se v posledním dnu novou látku, spíše jen opakovat již naučené. Pak je vhodné popovídat si s rodinou či přáteli, věnovat se rekreačně sportovní aktivitě (jít si zaplavat, zajezdit na kole…..). Co se týká jídla, lze doporučit spíše lehce stravitelná jídla, netučná. Je možné si dopřát, co má student rád, to co mu dělá dobře. Je vhodné omezit v tomto dni kofeinové nápoje, kávu a čaj, aby nedošlo k narušení následného spánku.
Shrnutí a klíčové rady
Nenechte se odradit počátečními neúspěchy. Buďte vnímaví a otevření novým podnětům. Vytrvalost a odhodlanost jsou klíčové. Pokud se dostanete do stresové situace, nepanikařte, ale plánujte. Udržujte si pracovní režim a nenechte se odradit vnějšími vlivy. Využijte všechny dostupné zdroje informací, ptejte se starších studentů a nebojte se chodit na konzultace. Nezapomínejte na odpočinek, své koníčky a mentální i fyzické zdraví.