Karel Čapek, jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů 20. století, cestoval po Anglii v roce 1924. Během svého dvouměsíčního pobytu, který byl inspirován úspěchem jeho her v Londýně a zároveň sloužil jako zpravodajství pro Lidové noviny na výstavě Britského impéria ve Wembley, zaznamenal své postřehy a dojmy do cyklu cestopisných fejetonů, které později vyšly pod názvem Anglické listy.
Tyto listy, původně publikované v Lidových novinách od června do srpna 1924, nabízejí čtenářům detailní a často subjektivní pohled na britskou společnost, krajinu a kulturu v době, kdy se tradiční svět začínal pod tlakem modernizace proměňovat. Čapek se ve svých textech nevyhýbá ani obdivu, ani kritice, a to vše s typickým nadhledem a citem pro detail.
Do Anglie jako host PEN klubu
Karel Čapek se do Anglie vypravil jako host londýnského PEN klubu. Jeho cesta nebyla pouze soukromou expedicí, ale i služební cestou, během níž měl za úkol informovat o Výstavě britského impéria, konané ve Wembley. Tato dvojí role mu umožnila nahlédnout do různých aspektů anglického života, od oficiálních událostí po každodenní momentky z ulic.
První dojmy: Krajina, Londýn a jeho obyvatelé
Čapkovy první dojmy po příjezdu do Anglie se soustředily na krajinu, kterou pozoroval z vlaku cestou z Folkestone do Londýna. Stromy považoval za to nejkrásnější v Anglii a udivovala ho všudypřítomná zeleň. Líbilo se mu, že v anglických parcích se chodí po trávníku, na rozdíl od českých zvyklostí, kde se lidé drží chodníků.
Samotný Londýn na něj zapůsobil svou majestátností a nekonečnými ulicemi. Popisuje ruch a šum velkoměsta, různé typy lidí, které na ulici potkává, ale zároveň si všímá jejich vzájemné lhostejnosti. Londýnské ulice podle něj páchly benzínem, spálenou trávou a lojem, což ostře kontrastovalo s rozmanitými pachy jednotlivých pražských ulic.
Zvláštní pozornost věnoval i anglickým zvyklostem a typu lidí. Popisuje typický anglický domov, který je "od ulice oddělen nejen záclonou v okně, nýbrž ještě zahrádkou a mříží, břečťanem, trávníčkem a živým plotem, klepátkem na dveřích a odvěkou tradicí". Angličany pak charakterizuje jako zamlklé a vážné, "jako stará kožená židle".
Cesta po Anglii: Od památek k venkovu
Čapkovy cesty ho zavedly nejen do Londýna, ale i do dalších významných míst. Navštívil univerzitní města Cambridge a Oxford, kde ho fascinovala staletá atmosféra a architektonická krása univerzitních budov, které často připomínaly starobylé zámky. Poobědval se studenty v Cambridge a obdivoval tradiční život na univerzitě.
Popisuje katedrály v anglických městech, jejich architekturu a rozdíly mezi protestantským a katolickým duchovenstvem. Zajímal se i o anglický venkov, konkrétně o hrabství Essex a Surrey. S překvapením zjistil, že tam nejsou pole, ale převážně pastviny s dobytkem, což vysvětluje nutnost dovozu potravin z jiných částí impéria.
Věnoval se i méně příjemným aspektům anglické reality. Otřesen byl pohledem na chudinskou čtvrť East End v Londýně, která na něj působila dojmem špinavých ulic, činžáků a továren. Kriticky zaznamenal i své pocity z výstavy Britského impéria, kde podle něj byly statisíce lidí z kolonií reprezentovány jen několika "reklamními panáky" a kuriozitami.
Skotsko a Irsko: Jiné světy
Čapkovy cesty ho zavedly i na sever, do Skotska, které popisuje jako pěkné, kamenně šedé a poněkud divné město. Všímal si rozdílů mezi Edinburgem a Anglií, odlišných lidí i povolání. Vypráví o výletech k jezerům a horám, které by se líbily i českým básníkům, a o tajemném hradě Finlarig.
Zvláštní pozornost věnuje i svému fiktivnímu výletu do Irska. V knize popisuje, jak se rozhodoval, zda tam pojede, a jak se ptal domorodců na cestu. Jejich reakce, typicky "Ah eh eh eh oh oh. Eh?", dodávají jeho vyprávění humorný a ironický nádech. Tato kapitola, ačkoliv se skutečně neuskutečnila, patří k nejzajímavějším částem knihy.
Jazyk a styl: Čtivost a obraznost
Karel Čapek píše ve svých Anglických listech čtivým a poutavým stylem. Používá bohatý výčet skutečností, opakování, nadsázku a obrazný jazyk, který nepostrádá zvláštní lyrismus. Jeho texty jsou plné detailních popisů, které čtenáře vtahují do děje a umožňují mu vžít se do autorových zážitků.
Používá například živé metafory pro popis londýnských strážníků, kteří jsou "jako bohové, o hlavu větší než lidé smrtelní, a jejich moc je neomezená". Popisuje i "koráby pouště, velbloudy nesoucí vás na hřbetě skrze cihelnou nekonečnost Londýna". Jeho styl je důvěrný a dialogický, což čtenáře aktivně zapojuje do pozorování a úvah.
Karel Čapek: Válka s Mloky - Rozbor díla. Maturita. Povinná četba. Čtenářský deník.
Kniha jako svědectví doby
Anglické listy jsou cenným svědectvím o Anglii a britské společnosti v meziválečném období. Karel Čapek se nesoustředí pouze na památky, ale zachycuje i "momentky" z ulice, život obyčejných lidí a atmosféru doby. Kniha nabízí zajímavý pohled na zemi, kde se moderní společnost čerstvě prosazovala proti té tradiční.
Čapkovo dílo, které zahrnuje i další cestopisy jako Italské listy, Výlet do Španěl a Obrázky z Holandska, patří k jeho nejznámějším a nejoblíbenějším pracím. Anglické listy jsou dnes vnímány jako důležitý příspěvek k české cestopisné literatuře a jako fascinující portrét Anglie očima jednoho z jejích nejpozornějších pozorovatelů.