Bakalářská práce se zabývá situací Volyňských Čechů na Ukrajině. Práce vychází z dosavadních výzkumů volyňských Čechů a zaměřuje se na vnímání současné politické krize na Ukrajině českou menšinou. Zkoumá se vztah mezi touto krizí, ukrajinským nacionalismem a významem etnických (minoritních) identit.
Tato bakalářská práce byla předložena k obhajobě 2. června 2015. Vedoucím práce byl PhDr. Michal Tošner, Ph.D. Autorkou práce je Bc. Barbora Kafková.
Práce byla vytvořena a odevzdána 31. března 2015 na Univerzitě Pardubice, Fakultě filozofické.
Třiatřicetiletá Barbora Kafková se narodila s diagnózou Pes equinovarus, známou také jako koňská nebo golfová noha. Tato vada způsobuje, že chodidla jsou vtočená dovnitř. Lidé s touto diagnózou podstupují od útlého dětství řadu operací, které mohou pokračovat až do dospělosti.
Barbora Kafková má za sebou přes dvacet operací. Nakonec jí byla noha amputována, což byl její vlastní návrh. Navzdory tomu je celoživotní sportovkyně a aktivně se věnuje rehabilitaci, včetně lekcí chůze s fyzioterapeutkou, která se zaměřuje na správné držení těla.
Lékaři původně její matce sdělili, že Barbora bude odkázána na invalidní vozík. Díky odhodlání matky a řadě operací se podařilo nohy natolik zlepšit, že mohla začít chodit, i když s velkými obtížemi.
Barbora vyrostla v aktivní rodině, kde sport byl na prvním místě. Její matka byla závodní sportovkyně a otec se také věnoval sportu. Barbora se snažila vyrovnat své starší sestře a od dětství projevovala zarputilost. Jakýkoliv sport, od snowboardingu po jachting, se snažila zvládnout opakovaným zkoušením.
Přes celoživotní bolesti si zvykla a považovala je za normální, protože neznala život bez nich. Je důkazem, že i s vážnou diagnózou lze žít plnohodnotný život.
V dospívání Barbora svou diagnózu tajila, protože se obávala reakcí okolí a nechtěla vyvolávat zvědavost. To s sebou přinášelo omezení, například nemohla chodit s kamarády na koupaliště.
Barbora se narodila s vrozenou vadou nohou, Pes equinovarus congenitus (PEC), kdy jsou dolní končetiny stočené dovnitř. Lékaři tehdy prognostikovali, že skončí na vozíku.
V dětství se o této vadě nevědělo mnoho a lékaři zkoušeli různé metody léčby, především operativní. Barbora podstoupila kolem patnácti operací.
V osmi letech, po jedné z operací, jí otec přinesl do nemocnice snowboard, ačkoliv bylo léto. Rodiče ji nikdy v jejích sportovních ambicích neomezovali.
Barbora se od šesti let věnovala závodně jachtingu. Později se začala věnovat lyžování a snowboardingu. Ve 23 letech si splnila sen a začala s kitingem, který provozuje na vodě i na sněhu. Objevila také kouzlo hor.
Sněžku považuje za tréninkovou horu. Zúčastnila se také závodu Beskydská sedmička, kde sice nedokončila, ale získala cennou zkušenost.
Dlouho nechtěla o svém postižení mluvit, částečně kvůli šikaně na základní škole a částečně proto, že nechtěla být vnímána pouze jako dívka s handicapem. Ocenění za své sportovní výkony, například na snowboardu, pro ni bylo důležitější než soucit.
Barbora si vědomě vybírá náročnější cesty v životě. Po letech tajení svého postižení se rozhodla přestat se za něj stydět. Začala aktivně pátrat po informacích a narazila na skupinu Achilleus, která se zabývá touto problematikou.
Ve skupině Achilleus získala psychickou podporu a informace, které jí pomohly sbírat odvahu přestat své postižení maskovat. Ulevilo se jí a cítila se osvobozena.
Její sportovní plány zahrnují výstup na Mont Blanc, účast v gladiátorských závodech a další Svatojakubskou cestu.
"Amputace byla cestou zpět ke sportu," říká Bára Kafková - speciál Lvice
tags: #barbora #kafkova #pardubice #univerzita