Dadaismus představuje avantgardní směr, který vznikl ve Švýcarsku mezi lety 1916 a 1923 jako přímá reakce na otřesné zážitky první světové války. Dadaisté reagovali na společenskou krizi uměním plným anarchie a nihilismu. Díla tohoto směru často narušují běžnou logiku a místo ní pracují s provokací a nesmyslností, které mají vyvolat překvapení či údiv u diváka. Jednotlivé práce nenabízejí jasný význam; vše záleží na osobním pohledu každého, kdo se s nimi setká. Dadaistická tvorba zobrazovala chaos a absurditu jako reakci na dobovou situaci nejen ve Švýcarsku, ale v celé Evropě zmítané válkou.
Dadaismus neoddělitelně souvisí se Švýcarskem a obdobím první světové války. Právě v roce 1916 se v curyšském Kabaretu Voltaire setkali umělci a intelektuálové z různých koutů Evropy, kteří sem uprchli před hrůzami konfliktu. Toto avantgardní hnutí bylo odpovědí na politický i kulturní rozvrat té doby. Dadaisté svým protestem reagovali na nesmyslnost války i úpadek evropské civilizace. V tomto proudu spojili síly básníci, malíři i performeři, které sjednocoval odpor vůči starým pořádkům a násilí. Společně hledali nové možnosti experimentování s jazykem i výtvarným výrazem.
Dadaismus je avantgardní hnutí, které se záměrně staví proti zaběhlým estetickým pravidlům i tradičním představám o umění. Umělci spjatí s tímto směrem narušují běžné představy o kráse, kompozici a významu děl. Jejich práce často vzbuzuje otázky i pochybnosti, protože ignoruje očekávání publika a nerespektuje konvence akademické tvorby. Dadaisté rádi rozbíjejí obvyklé kategorie a mísí různé formy, čímž do světa kultury vnášejí chaos a pocit anarchie. Takové pojetí bourá dosavadní chápání smyslu umění a popírá existenci objektivních měřítek nebo pravidel. Právě absence jednotného stylu dává tvůrcům nebývalou svobodu vyjadřování, zároveň však otevírá prostor pro experimenty, které později ovlivnily například konceptualismus či minimalismus.
Zrození Dada v Kabaretu Voltaire
Kabaret Voltaire v Curychu se stal jedním z nejvýznamnějších míst, kde se formovalo dadaistické hnutí. Otevřen byl v roce 1916 a rychle si získal pověst útočiště umělců a intelektuálů, kteří sem utíkali před hrůzami první světové války. Právě zde našli prostor pro svobodnou tvorbu - mohli vystupovat bez omezení, improvizovat nebo experimentovat s poezií, aniž by je někdo cenzuroval. Právě tady začali Tristan Tzara, Hugo Ball a další průkopníci dadaismu rozvíjet základní principy nového směru. Divadlo Dada na tuto tradici navázalo - místo klasických vystoupení nabízelo provokativní inscenace plné absurdity a básně postavené čistě na zvuku slov. Tyto originální aktivity brzy překročily hranice Švýcarska a ovlivnily celou Evropu, kde pomáhaly šířit dadaistické myšlenky do dalších zemí. Kabaret Voltaire spolu s Divadlem Dada a literárními kluby poskytly bezpečný prostor novým způsobům vyjadřování i odporu vůči zažitým hodnotám společnosti.
Německý básník Hugo Ball a jeho žena Emmy Henningsová, hudebnice a tanečnice, pojali úmysl vytvořit literární kavárnu, kde by se scházela exulantská inteligence. K tomuto účelu si vybrali hospodu Meirei, která se nacházela v lidové čtvrti Niederdorf a netěšila se právě nejlepší pověsti. Smlouva byla uzavřena a tak 1. února 1916 zahájil Kabaret Voltaire provoz. Jméno Voltaire mělo symbolizovat svobodu ducha a požadavek spravedlnosti uplatňovaný proti mocným. Slavnostního otevření se tehdy účastnili Tristan Tzara, Hans Arp a jeho žena Sophie Taueberová-Arpová, Viking Eggeling, Marcel Slodki, Christian Schad, Hans Richter, Augusto Giacometti a další. V Kabaretu Voltaire bylo také Dada na jaře roku 1916 založeno. Název Dada byl odvozen náhodně - jednou večer v Kabaretu Voltaire umělci otevřeli náhodně malý Laroussův slovník a pak jeden z přítomných pustil z kapátka vodu. Kapka se rozpleskla na slově dada, které v dětské mluvě značí koně a znamená koníčka, zálibu či náruživost. Mužem držícím kapátko měl být Tristan Tzara, který však toto tvrzení nevyvrátil ani nepotvrdil.
Dadaism in 8 Minutes: Can Everything Be Art? 🤔
Klíčoví představitelé a techniky
Mezi přední představitele dadaismu patří Tristan Tzara, který je považován za hlavního teoretika této avantgardní vlny. Hugo Ball založil roku 1916 slavný Kabaret Voltaire v Curychu, kde se zrodil samotný dadaismus. Marcel Duchamp se proslavil zejména svými ready-made objekty, mezi nimiž nejvíce rezonuje „Fontána“. Francis Picabia si získal pozornost svými ironickými malbami inspirovanými stroji i nonsensovou poezií.
V dadaistických obrazech hraje náhoda zásadní roli - umělci často kombinují různé materiály a tvary bez pevného plánu či předem dané struktury. Místo toho dávají průchod spontánnosti a nechávají se vést momentálním impulsem. Když tvoří koláže nebo asambláže, vybírají jednotlivé prvky podle okamžité inspirace, nikoli podle předem stanoveného konceptu. Absurdní prvek je patrný nejen v samotném obsahu, ale také ve formě těchto výtvorů. Dadaisté rádi spojují motivy, jež spolu zdánlivě nesouvisí, čímž vytvářejí zvláštní, občas až nelogické kombinace. Tyto neobvyklé spojitosti často vedou k vizuálním paradoxům a zpochybnění běžného vnímání okolního světa. Dadaismus tak spojuje prvky náhodnosti, absurdity i touhu provokovat do jedinečného postoje vůči světu i samotnému umění. Odmítá jasně daná pravidla a dává přednost rozmanitosti; nenechává prostor pro jediný správný výklad díla.
Koláže, asambláže, ready made a objekt trouvé patří mezi klíčové postupy dadaistického umění. Koláž spočívá v tom, že se z různých ústřižků papíru, novin či fotografií skládají nové obrazy. Asambláž přináší prostorové spojování nalezených věcí do nových celků. Umělci kombinují různé materiály - například dřevo s kovem - které lepí nebo montují k sobě. Objekt trouvé pracuje s nahodile objevenými věcmi začleněnými do výtvarného díla bez jakékoliv úpravy ze strany tvůrce. Dadaisté těmito způsoby provokovali tehdejší estetická pravidla i společenské hodnoty. Práce s obyčejnými materiály i odpadem ovlivnila také další směry jako arte povera.
Dadaismus v českém umění a vliv na další směry
Dadaismus se v českém umění výrazně prosadil díky skupině Devětsil, která vznikla roku 1920 a sdružovala nejen výtvarníky, ale i literáty. Členové této skupiny převzali principy dadaismu - hráli si s náhodou, absurditou a rádi provokovali. Mezi nejznámější osobnosti patřili Jiří Voskovec s Janem Werichem. Právě oni přinášeli do Osvobozeného divadla dadaistické nápady: jazyk ohýbali podle libosti, vytvářeli nečekané situace a absurdní scény. Čestmír Jeřábek se pustil do experimentální prózy inspirované právě touto avantgardní směsí. Devětsil vydával i periodika jako ReD nebo Disk, která podporovala šíření nových myšlenek mezi další české tvůrce. Příchod dadaismu otevřel českému umění cestu k větší svobodě projevu, uvolnil pravidla a umožnil vzdor proti zažitým konvencím.
Dadaismus výrazně ovlivnil vývoj moderního umění a stal se inspirací pro řadu směrů. Surrealisté si z něj vypůjčili hravost náhody, spontánní psaní i nespoutanou logiku - jasně to vidíme třeba v tvorbě André Bretona nebo Salvadora Dalího. Konceptualisté rozvíjejí myšlenku, že samotný nápad či gesto stojí často nad vzhledem výsledného díla. Takové pojetí je patrné v projektech Josepha Kosutha nebo Yoko Ono. Minimalismus čerpá ze snahy o maximální jednoduchost tvaru a zbavení děl tradičních významů - tuto cestu sledují například Frank Stella nebo Donald Judd.
Marcel Duchamp byl velmi inteligentní člověk. Na špičkové úrovni hrál šachy a jeho zájmy se neomezovaly jen na umění: bavila ho mechanika, fyzika, matematika i hudba a stal se příkladem sofistikovaného autora, pro něhož není podstatný výsledný artefakt či produkt, ale všechno, co s sebou přináší. Vedle Duchampových ready-made byly dalším podstatným dadaistickým výtvarným přínosem koláže a asambláže skládané z nejrůznějších materiálů a předmětů. Sice si je nevymysleli - s kolážemi si dostatečně pohráli už kubisté - ale přivedli je na dosud nepoznaná území. Umělci díky nim mohli vyjádřit množství pocitů, vyvolávat asociace, zaujímat postoje, být aktuální, adresní, přímo oslovovat případného diváka. Mistrovských výkonů dosahovali němečtí umělci, kteří pomocí koláží reagovali na dění v poválečném Německu, především George Grosz a John Heartfield (vlastním jménem Helmut Herzfelde, jenž si za války poangličtil jméno na protest proti absurdní propagandě namíření proti Velké Británii). A směle se s nimi mohl poměřovat i jejich krajan Kurt Schwitters, jenž dal kolážím i asamblážím teoretické zdůvodnění v pojednání Merz (1920): "Výrazový prostředek je stejně nedůležitý, jako jsem já sám. Protože výrazový prostředek je nedůležitý, beru materiál kdekoliv, jak to obraz vyžaduje. Ztvárňuji-li materiál různého druhu, učinil jsem výrazný krok ve srovnání s pouhou malbou olejem, neboť v úsilí rozehrát barvu proti barvě a linii proti linii, formu proti formě atd.
Dadaismus byl extrémním protestem proti fyzické stránce malířství. Byl to metafyzický postoj, co nejhlouběji a vědomě spjatý s literaturou. Druh nihilismu, k němuž jsme stále citliví. Cesta jak překročit určitou duchovní koncepci, jak se zbavit vlivů bezprostředního okolí a minulosti, jak se osvobodit od klišé. Dada bylo velmi potřebné jako pročišťovadlo.
tags: #dadaismus #bakalarska #prace