Filip Herza se ve svém výzkumu zaměřuje na fascinující a často kontroverzní téma lidských "kuriozit" a jejich role v utváření dobových představ o normalitě a kolektivních identitách, zejména pak o imaginárním těle českého národa.
Jeho disertační projekt se zabývá kulturou vystavování lidských „kuriozit“ v Praze a českých zemích v 19. a 20. století specificky z perspektivy disability theory. Prostřednictvím populárních přehlídek „zrůd“ a dalších „kuriozit“ se pokouší přiblížit dobovému diskurzu ne/způsobilosti, identifikovat klíčové koncepty „postižení“ a související imaginace třídní, genderové a rasové „jinakosti“. Pozornost přitom věnuje především úloze „jinakosti“ v utváření dobových představ o normalitě a imaginárních kolektivních tělech, především kolektivním těle národa. Ve čtyřech samostatných případových studiích z pražské freak scény z období let ca. 1860-1930, se snaží postihnout proměny významu „abnormálního“ v imaginacích národního kolektivu. Mimo reprezentací „postižení“ v populární zábavní kultuře se zabývá také dějinami vědy, expertních kultur a sociálních hnutí (sociální lékařství, eugenika) ve střední a východní Evropě 19. a 20. století.
Kniha "Imaginace jinakosti"
Kniha "Imaginace jinakosti. Pražské přehlídky lidských kuriozit v 19. a 20. století" z roku 2020 se zabývá kulturou freak show v Praze a jejími ozvěnami ve vzájemně propojených diskurzech o (ne)schopnosti a národnosti napříč českými zeměmi v 19. a 20. století. Výstavy "liliputánů", "obrů", "siamských dvojčat" a dalších "mimořádných" těl jsou zde analyzovány jak jako součást nadnárodního zábavního průmyslu, tak jako lokální apropriace globálně dostupné kultury, která byla adaptována podle specifických potřeb a citlivosti místních pražských diváků.
Důraz je kladen na přelom 19. a 20. století, kdy radikální nástup modernity přinesl (mimo jiné) prudký rozvoj globálního kapitalistického zábavního průmyslu, šíření kolonialismu a rychlý růst expertních disciplín, které se zabývaly „ab/normálním“. Kniha tvrdí, že popularita freak show v tomto období spočívala ve schopnosti artikulovat obavy a ambice návštěvníků, související jak s jejich individuální vtělenou zkušeností, tak s jejich domnělým příslušností k různým kolektivním tělům, ať už šlo o bělošství, evropskost, modernitu, nebo nejvýrazněji o příslušnost k imaginárnímu kolektivnímu tělu českého národa.
Výzkum v oblasti reprezentace "jinakosti"
V publikaci "Colonial Czechoslovakia? Lilliputians. Representations of the bodily "difference" in the Prague's freakshow culture 1820-1940" se Filip Herza zaměřuje na reprezentace tělesné "jinakosti" v pražské kultuře freak show, konkrétně na vystavování tzv. "liliputánů", kteří byli populární u veřejnosti od počátku 19. století do 40. let 20. století. Nejprve jsou představeny pražské výstavy kuriozit jako specifická sociální praxe a porovnány s podobnými výstavami v Evropě a Spojených státech. V druhé části eseje jsou tyto výstavy analyzovány kriticky s využitím konceptů z současného diskurzu disability studies. Tělesná "jinakost" je zde pojednána jako kategorie rozdílu, která vzniká na průsečíku různých ideologií. Z tohoto hlediska tato kategorie formovala dobové individuální a kolektivní identity a posilovala sociální hierarchie.
Další esej, "The aim of this paper is a critical interpretation of the career of sisters Josefa and Růžena Blažek (1878-1922), who became famous as the "conjoined twins" Blažek in the American and European mass entertainment industry at the turn of the 19th and 20th centuries", se kriticky zabývá kariérou sester Josefy a Růženy Blažekových, které se na přelomu 19. a 20. století proslavily jako "siamská dvojčata" Blažek v americkém a evropském masovém zábavním průmyslu. Analýza vychází ze současného kritického diskurzu disability studies a zaměřuje se na konstrukci "odlišného" těla sester Blažekových v různých reprezentacích, jako jsou novinové zprávy a fotografie. V průběhu eseje je pozorován proces přisuzování významů tělům sester Blažekových, se zaměřením na způsoby, jakými mohlo být "odlišné" tělo použito jako metafora v debatách o "kolektivním těle" českého národa. S využitím intersekcionálního přístupu esej zkoumá souhru mezi imaginacemi "odlišného" těla a pojmy "bělosti", ne/normativní ženskosti, mateřství a sexuality té doby. Práce ukazuje propojenost určitých představ o normativní třídní ženskosti a rodinném životě s představou harmonické národní komunity, ukazujíc diskurzivní kontext tohoto spojení v nacionalistických bio-politických diskurzech.
Fyzická antropologie a národní identita
V článku "History and Anthropology, 2019" je zkoumán složitý vztah mezi budováním národa a vědou o rase sledováním vývoje české fyzické antropologie před a po první světové válce. Autor se zvláště zajímá o proměnlivé epistemologie rasy jako součásti politické ekonomiky vědění a jejích transformací v měnících se historických okolnostech poznamenaných nacionalismem.
Článek "East Central Europe, 2016" sleduje vznik disciplíny fyzické antropologie v českých zemích a její první veřejnou prezentaci na Českoslovanské národopisné výstavě v Praze v roce 1895. Hledání fyzických charakteristik Čechů zahrnovalo rozsáhlé antropometrické šetření v českých školách a mezi dospělou populací v letech 1893-1895, které bylo následně prezentováno na této výstavě. Článek se zaměřuje na produkci expertního vědění v kontextu dobových nacionalistických diskurzů. Srovnání s antropologickými tradicemi v jiných částech Habsburské monarchie (Vídeň a Budapešť) ukazuje, jak se česká tradice výrazně lišila v silném trvání na existenci "českého typu", vyplývajícího ze zapletení antropologie s českými nacionalistickými diskurzy, které v 80. a 90. letech 19. století částečně přijímaly sociálně-darwinistickou vizi českého kolektivního těla.
Vystavování "jinakosti" a národní kolektiv
Esej "Slovenský národopis / Slovak Ethnology, 2020" se zabývá běžnou praxí vystavování tzv. "afrických" skupin ve dvou městských centrech pozdního 19. století v Habsburské monarchii, konkrétně ve Vídni a Praze. Tyto tzv. "etnografické vesnice" jsou zde prezentovány a analyzovány jako specifická forma komerční zábavní kultury, která byla spojena s dobovými ideologickými diskurzy o rase, genderu a národním kolektivu. Příklady zdůrazňují vazbu mezi reprezentacemi rasové a kulturní "jinakosti" a rostoucí obavou o "správnou" reprodukci národního kolektivu, který byl od druhé poloviny 19. století v středoevropském kontextu imaginován jako "větší rodina" a rasová jednota.
V dalším článku z roku 2020, rovněž publikovaném ve "Slovenský národopis / Slovak Ethnology", se autor věnuje diskusím o dekolonizaci české a slovenské akademické sféry a zdůrazňuje, že postkoloniální teorie je v těchto oborech stále málo reflektována. Autor shrnuje lokální diskusi o kolonialitě a kolonialismu, která probíhá od konce 2000. let, a poukazuje na její konceptuální limity a slepá místa, jako je přetrvávání "koloniálního excepionalismu" a nedostatek porozumění a využití rasy jako analytického nástroje.
Diplomová práce Filipa Herzy
Diplomová práce Filipa Herzy z roku 2020 s názvem "Využití starých turistických map ve vzdělávání" se zaměřuje na využití obsahu starých turistických map Jizerských hor a Krkonoš pro tvorbu objektů vhodných k vzdělávání v zeměpisu na 2. stupni ZŠ. První část práce je věnována studiu historie osídlení, rozvoji turismu a změnám v sídelní struktuře Jizerských hor a Krkonoš. Další kapitoly se věnují výuce zeměpisu.
tags: #filip #herza #bakalarska #prace #krkonose