Italština (archaicky vlaština) je románský jazyk, kterým mluví asi 76 - 100 milionů mluvčích.
Mezi uznávané dialekty patří toskánský, piemontský, abruzzský, apulský, umbrijský, lazijský, marchigianský, cicolansko-reatonsko-aqualský, moliský a další. Sicilština, sardština a benátština bývají označovány jak za dialekty, tak i za samostatné jazyky.
Původ a vývoj
Italština vznikla postupným vývojem z hovorové (vulgární) latiny. První texty, které mohou být označeny za italštinu, se datují na začátek 9. století (indovinello veronese). Italština byla poprvé formalizována ve 14. století. Moderní italština je postavena na toskánském dialektu. Ostatní dialekty mají samostatný vývoj z latiny, jsou však ovlivněny různými jinými jazyky podle dějin místa, kde se používají.
Například lat. bellum (válka) bylo nahrazeno původně gótským slovem guerra. Původní kořen se však dodnes nachází v odvozených slovech jako bellicoso, debellare, ribelle apod. Často se místo slova z klasické latiny zachovala jeho varianta z vulgární latiny, často dokonce slangu - např. místo slova odvozeného od latinského kořene equus (kůň) se v italštině používá vulgárnělatinské cavallo (původní latinský kořen se zachoval v málo užívaném adjektivu equestre - jízdní). Podobně místo původního latinského kořene caput (hlava) se užívá odvozenina z původně slangového výrazu testa (latinský kořen se však zachoval ve slově capo - šéf).
Italština má ve srovnání s češtinou několikanásobně víc výrazů pro prostitutku. Je to tím, že patří k jiné lingvistické oblasti vulgarismů, než kam spadá čeština.
Kompletní historie Itálie za 5 minut
Gramatické a fonetické zvláštnosti
V italštině se prosadilo (na rozdíl od latinského skloňování pomocí pádových koncovek) skloňování předložkové. Genitiv se obvykle tvoří předložkou di, dativ a, akusativ je bezpředložkový. Se zánikem pádových koncovek se ustálila nová podoba substantiva/adjektiva (v italštině jediná), a to z latinského akuzativu. Např. it. tempo je lat. tempus (ak. tempus), it. mano z lat. manus (ak. manum; podobně jako v latině je toto slovo ženského rodu, ač má mužskou koncovku), it. migliore z lat. melior (ak.).
U sloves došlo k vytváření minulých časů s pomocným slovesem (avere nebo essere) a k posunu významu použití jednotlivých časů. Výslovnost je měkčí, a to v případě např. c, g před e, i. V italštině došlo k zániku přirozené délky slabik, zůstala jen délka polohová. Největší vliv na délku slabik má však slovní přízvuk, který slabiku výrazně prodlužuje. K tomuto jevu, který se objevil již v pozdní starověké latině, je velmi patrný v dnešní hovorové italštině, kde přízvučná slabika často potlačuje slabiky okolní (srov. hovorové come devo fa'?).
Italština změnila výslovnost většiny kořenů. Viz např. novus > nuovo, signum > segno apod. Také došlo ke změně výslovnosti hlásek. Např. k > c, g.
V italštině se objevily členy, jak určitý (il/lo/l'/la), tak neurčitý (un/una/un'). Při přechodu z latiny se ztratilo neutrum, které však je částečně prakticky odlišováno v některých tvarech (např. plurál jinak maskulinního slova uovo (vejce, pl. uova)).
Větná stavba je jednodušší, více využívá vedlejších vět než klasická latina. Ve vedlejších větách je omezeno používání povinných konjunktivů. To se týká především souslednosti časové a časových a vztažných vět.
Asi největším oříškem je pro začátečníka (ale mnohdy i pro pokročilého) určit předložku po slovesu andare. Vlastně tam může být cokoliv. Tedy úplně cokoliv ne, ale a/in/da.
Jeden z důvodů, proč italština zní našim uším tak lahodně, je možná právě ta skutečnost, že italská slova zpravidla nekončí souhláskou. Spaghetti, a cappella, espresso, intermezzo, tagliatelle… Vidíte?
Dialekty a regionální variace
Italština patří k zemím, kde jsou hodně živé dialekty. Spousta lidí mluví dialektem nejen v rodině, ale také v práci. Kromě velkých dialektů mají vlastní nářečí třeba i jednotlivá města, takže porozumění může být občas skutečně oříšek, přestože na teoretické úrovni můžete italštinu ovládat skvěle. Mezi větší dialekty patří např. toskánský, piemontský, abruzzský, apulský, umbrijský, lazijský, marchigianský, cicolansko-reatonsko-aqualský, moliský a další. Sicilština, sardština a benátština bývají označovány jak za dialekty, tak i za samostatné jazyky.
V moderní kultuře však tyto geografické rozdíly obvykle nepředstavují nic jiného než komunikační bariéru mezi Italy. Dnes více než 90 % Italů mluví standardní italštinou. Až v devatenáctém století se jazyk používaný vzdělanými Toskány stal jazykem nové země. Sjednocení Itálie v roce 1861 mělo obrovský vliv nejen na politickou scénu, ale také na sociální, ekonomickou a kulturní krajinu.
Proč se učit italsky?
Italština je jedním z nejkrásnějších evropských jazyků současnosti.
Ovlivnila světové dějiny umění, architektury, hudby, gastronomie i designu - a právě díky této kulturní síle si italština udržuje své místo mezi nejvlivnějšími jazyky dneška. Kdo ji ovládá, otevírá si přístup k jedinečné kombinaci estetiky, vášně a profesních možností. Italové milují obraznost a emoce - a jejich jazyk je toho důkazem.
Důvody, proč se učit zrovna italštinu, nejsou úplně odlišné od důvodů, proč se učíme jazyky jiné. Nemusí to být nutně jen práce přímo v Itálii, která po vás vyžaduje znalost jazyka. De’Longhi, Ferrero, Lavazza, Pirelli, Dolce & Gabana… láká vás hvězdná kariéra třeba v některé z těchto italských firem? Neopomíjejme ani oblast vzdělávání. V Itálii mimo jiné sídlí nejstarší univerzita na světě, a to Boloňská univerzita, jejíž vznik se datuje do 11.-12. století. Řadu příležitostí pak Itálie i ostatní italsky mluvící země jistě poskytuje i v dnešní době. A vždy je lepší vyjet za studiem s alespoň základními znalostmi místního jazyka.
Italština je především jazykem hudby. Všechny glosy v notovém zápisu týkající se tempa, dynamiky atd. jsou italské. Ke všemu většina oper je italského původu a základem opery je, že vždycky by měla být na všech scénách světa předváděna v původním jazyce. Pokud si to tedy uvedeme na nějakém konkrétním příkladu, tak Pucciniova Madama Butterfly bude na českých, čínských či jakýkoliv jiných jevištích inscenovaná v originálu tzn. italsky.
Navzdory všeobecným předsudkům o jednoduchosti románských jazyků s sebou ovšem bohužel přináší italština mnohem více temných zákoutí, než bychom pravděpodobně čekali. Nevyjádřený podmět - podobně jako v češtině není ani v italštině díky tvarům ostatních větných členů užít podmět, je tedy potřeba více se zaměřit např. na slovesa. Poměrně volný slovosled - např. výslovnost - je nám česky mluvícím bližší než např. francouzská. K tomu je třeba dodat, že i italština má své nepravidelné tvary, které je třeba se naučit nazpaměť.
Italština je nádherný jazyk, ale je potřeba k ní přistupovat systematicky a nepodceňovat základní pravidla. Jednou z největších chyb je doslovný překlad vět z češtiny do italštiny. Členy (il, la, lo, gli, le, un, uno atd.) jsou pro Čechy často obtížné, protože v češtině neexistují. Stejně jako v češtině i v italštině jsou nepravidelná slovesa, která je potřeba se naučit nazpaměť. Předložky v italštině často nepřekládejte doslovně z češtiny.
Italština je velice rázným jazykem, pomocí kterého lze vyjádřit spoustu emocí najednou pouhým přirovnáváním něčí osobnosti k jídlu např.
Věděli jste, že existují v češtině italské výpůjčky? Italština patří k nejoblíbenějším jazykům, a to nejen pro svou krásu a hudební zabarvení, ale také díky bohaté kultuře, gastronomii a možnostem cestování.
Proč se vůbec italštinu učit? Ze světového hlediska dává smysl angličtina, němčina, nakonec i ruština nebo čínština… proč bychom se ale měli učit zrovna italsky? Je pravda, že z povinnosti se italsky bude učit málo z nás. Význam bychom italštině přesto upírat rozhodně neměli. Už to, že italsky v našich končinách nehovoří tolik lidí, může být důvodem, proč se jazyk naučit. Anglicky v současnosti umí spousta lidí, ovšem italštinou z průměru vybočíte, a to v dobrém smyslu - může to být např. zajímavá konkurenční výhoda na trhu práce.
Samozřejmě bychom také neměli zapomínat na ten již zmiňovaný fakt o tom, že italština patří mezi nejkrásnější jazyky světa.
Základní fráze
Ahoj! - Ciao! (čáo!)
Dobré ráno / dopoledne - Buon giorno (bon džórno)
Dobrý večer - Buona sera (buona sera)
Vítej(te)! - Benvenuti!
Jak se máš? - Come stai? (kóme stáj?) / Come sta? (formálně)/ Come va?
Mám se dobře, díky. - Sto bene, grazie. (sto béne, grácje)
A ty? - E tu?
Dobře. - Bene. (béne)
(Velice) vám děkuji. - Molte grazie. (molte grácje)
Není zač. - Non c'é di che. (non če di ke) / Di niente (di nijente)
Ahoj, příteli! - Ciao amico! (čáo amíko!)
Moc jsi mi chyběl/a! - Mi hai mancato/a molto! (mi aj mankáto/a molto!)
Co je nového? - Che c'é di di nuovo? (ke če di di nuovo?)
Nic. - Niente. (něnte)
Dobrou noc. - Buona notte. (buona notte)
Nashledanou později. - A più tardi.
Promiňte! - Scusi! (skúzi!)
Můžete mi pomoci? - Puó aiutarmi? (puo ajutarmi?)
Ztratil/a jsem se. - Mi sono perso / a.
Kde je lékárna? - Dov'é la farmacia? (dóve la farmačíja?)
Jděte stále rovně. - Vada sempre dritto.
Zahněte doprava / doleva. - Gira a destra / sinistra. (džíra a déstra / sinýstra)
Hledám… - Cerco… (čerko…)
Okamžik, prosím! - Un momento, per favore!
Počkejte chvíli, prosím! - Aspetta un momento, per favore!
Kolik to stojí? - Quanto costa questo? (kuanto kósta kvésto?)
Kolik jsem vám dlužný? - Quanto le devo?
Pojďte se mnou. - Vada con me.
Mluvíte italsky/anglicky? - Parla italiano / inglese?
Jen trochu. - Solo un poco. (sólo un póko)
Jak se jmenuješ? - Come ti chiami? (kóme ty kjámi?)
Jmenuji se… - Mi chiamo… (mi kjámo… )
Pan, paní, slečna - Signor.../ Signora.../ Signorina... (siňor/ siňora/ siňorína)
Rád tě poznávám! - Sono fortunato di conoscerti! (sono fortunáto di konóšerty!) / Sono lieto di conoscerla.
Jsi moc milý/á! - Sei molto gentile! (sei molto džentýle!)
Odkud jsi? - Di dove sei? (dy dóve sej?)
Odkud jste? (vykání) - Di dové é Lei?
Jsem z České republiky. - Sono della república Ceca. (sóno della repúblika čéka)
Jsem Čech / Češka. - Sono Ceco / Ceca. (sóno čéko / čéka)
Kde žiješ? - Dove abiti? (dóve ábity?)
Bydlím v České republice. - Abito nella republica Ceca. (ábito nela repúblika čéka)
Jak se vám tu líbí? (vykání) - Come Le piace qui? (kóme le pjáče kvi?)
Itálie je překrásná země. - Italia é un paese meraviglioso. (itálja e un paéze meraviljóso)
Čím se živíš? - Di che cosa ti occupi? ( dy ke kóza ty ókupy?)
Pracuji jako… - Lavoro come… (lavóro kóme…)
Italština se mi líbí. - Mi piace la linagua Italiana. (mi pjáče la lingva italiána)
Kolik je ti let? - Quanti anni hai? (kvanty any aj?)
Je mi dvacet / třicet let. - Ho venti / trenta anni. (o venty / trenta any)
Musím jít. - Devo andare. (dévo andáre)
Hned budu zpátky. - Torno subito.
Hodně štěstí! - Buona fortuna!
Vše nejlepší k narozeninám! - Buon compleanno! (buon compleanno)
Šťastný nový rok! - Buon anno nuovo! (buon ano nuovo)
Veselé Vánoce! - Buon Natale!
Gratuluji! - Auguri! / Complimenti!
Dobrou chuť! - Buon appetito! (buon apetýto)
Pozdravuj ode mě… - Saluta ( ) da parte mia…
Promiňte. (nerozuměl/a jsem) - Scusi. Non ho capito. (skúzi. Non o kapíto)
Omlouvám se, je mi líto. - Mi dispiace. (mi dyspjáče)
Žádný problém! - No problema!
Můžete to zopakovat? - Puó ripeterlo?
Můžete mluvit pomaleji? - Puó parlare piú lentamente? (puo parláre piu lentamente ?)
Napište to prosím! - Scrívalo, per favore! (skrívalo, per favóre!)
Nerozumím! - Non capisco! (non kapísko!)
Nevím. - Non so.
To nevím. - Non lo so.
Nemám představu. - Non ho nessun idea. (non o nesun ídea)
Jak se to řekne italsky? - Come si chiama questo in Italiano? (kóme si kjáma kvésto in italiano?)
Co je to? - Che cosa é questo? (ke kóza é kvésto?)
Nemluvím dobře italsky. - Non parlo bene l`italiano. (non parlo béne litaliáno).
Nedělej si starosti! - Non ti preocupi!
Dobrý / špatný / jakš takš - bene / male / cosí cosí
Velký / malý - grande / piccolo (grande / píkolo)
Dnes / nyní - oggi / ora (odži / aóra)
Včera / zítra - ieri / domani (iéri / domány)
Ano / ne - sì / no (si / no)
Líbí se ti to? - Ti piace questo? (ty pjáče kvésto?)
Moc se mi to líbí! - Questo mi piace molto! (kvésto mi pjáče molto!)
Mám hlad / žízeň. - Ho fame / sete. (o fáme / séte)
Ráno (v denní dobu) - di mattina (dy matýna)
Odpoledne / večer - di pomeriggio (dy pomerídžo) / Buon pomeriggio - dobré odpoledne.
Večer - Buona sera - dobrý večer (na jihu Itálie se používá "buona sera" již od brzkých odpoledních hodin) / di notte (dy notte)
Tohle / tamto - questo / quello (kvésto, kvello)
Tady / tam - qui, ecco / lá, lí (kvi, eko / la, li)
Já / ty - Io / tu ( íjo / tu)
Mu, jemu / jí - gli/ le (lji / le)
Opravdu! Samozřejmě! - Certo! (čerto!)
Podívej /te! - Guarda / guardi!
Pospěš si! - Fa presto!
Co? Kde? - Che cosa? Dove? (ke kóza? dóve?)
Kolik je hodin? - Che ora é? (ke óra é?)
Je přesně deset. - Sono le dieci in punto. (sóno le djéči in punto.)
Dej mi to! - Damelo! (dammelo!)
Mám tě rád! - Ti voglio bene! (ty vóIjo béne!)
Je mi špatně. - Sto male. (sto mále)
Necítím se dobře. - Non mi sento bene.
Bolí mě ....... - Mi fa male...... (mi fa mále)
Potřebuji doktora. - Ho bisogno di un dottore.
Chtěl bych platit (v restauraci) - Puó farmi un conto? / Voglio pagare. (puo farmi un conto?)
Jaké je dnes počasí? - Che tempo fa oggi? (ke tempo fa odži?) /// Neříkat "che tempo é oggi!"
Je teplo / zima. - Fa caldo / freddo (fa kaldo / freddo)
Je vítr. - Fa vento. (fa vento)
Prší - Piova / Sta piovendo
Sněží. - Nevica. (névika)
Svítí slunce. - C'é sole. (če sóle)
Nebe je zatažené. - Il cielo é nuvoloso.
Chtěl/a bych koupit… - Vorrei comprare … (vorei kompráre…)
Jen se dívám. - Dò solo un'occhiata (do sólo un okjáta)
V kolik hodin otevíráte? - A che ora apre? (a ke óra ápre?)
V kolik hodin zavíráte? - A che ora chiude? (a ke óra kjúde?)
Kolik to stojí? - Quanto costa questo? (kvanto kósta kvésto?)
Je to příliš drahé. - È troppo caro (e tropo káro)
Je to velmi drahé! - È molto caro! (e molto káro!)
Přijímáte kreditní karty? - Accettate carte di credito? (ačetáte karte di krédyto?)
Mohu platit (bankovní) kartou? - Posso pagare con la carta?
Takto stačí, děkuji. - Va bene così, grazie (va béne kosí, grácje)
Můžete mi to vyměnit? - Me lo può cambiare? (me lo puo kambjáre?)
Chtěl/a bych si to zkusit. - Vorrei provarlo (vorei provarlo)
Nelíbí se mi. - Non mi piace (non mi pjáče)
Jakou velikost? - Che taglia? (ke talja?)
Jaké číslo? - Che numero? (ke úumero?)
Máte o velikost větší? - Ha una taglia più grande? (a una talja pju grande?)
Máte o velikost menší? - Ha una taglia più piccola? (a una talja pju píkola?)
Máte to v jiné barvě? - Ha un altro colore?
SERVE ALTRO? JEŠTĚ NĚCO?
BASTA COSÍ? Stačí tak?
Můžeme jíst? - Possiamo mangiare? (posiámo mandžáre?)
Můžeme si dát snídani? - Possiamo fare la prima colazione? (poso fare la prima kolacjóne?)
Je tu volný stůl - C'è un tavolo libero? (če un távolo líbero?)
Stůl pro čtyři, prosím. - Un tavolo per quattro, per favore (un távolo per kvatro, per favóre)
Chtěl/a bych si zamluvit stůl pro čtyři, prosím. - Vorrei prenotare un tavolo per quattro persone, per favóre (vorei prenotáre un távolo per kvatro, per favóre)
Menu, prosím. - Il menu, per favore (il menu, per favóre)
První chod - il primo piatto (il prímo pjato)
Druhý chod - il secondo piatto (il sekondo pjato)
Jako první chod… - Come primo prendo … (kóme prímo prendo)
Jako druhý chod… - Come secondo prendo ... (kóme sekondo prendo)
Dezert - dolce (dolče)
Máte bezmasá jídla? - Avete piatti vegetariani? (avéte piaty vedžetariány?)
Ještě trochu, prosím. - Ancora un pochino, per favore (ankóra un pokíno, per favóre)
Objednal/a jsem si… - Ho ordinato ...
Italské "Zlom vaz" - Crepi il lupo! (crepi il lupo!)
Plch je v Itálii symbolem hlubokého spánku.
